Řecko se vymanilo z dluhové krize. Evropě ukazuje cestu

Řecko, které bylo před lety symbolem evropské dluhové krize, dnes dosahuje miliardových rozpočtových přebytků a snižuje zadlužení rychleji než kterákoli jiná země Evropské unie. Zatímco velké evropské ekonomiky včetně Francie, Itálie a Německa zápasí s deficity, rostoucími dluhy a slabým hospodářským růstem, Athény dokážou splácet dřívější záchranné úvěry před plánovaným termínem. Z kdysi největšího problému eurozóny se tak stal příklad pro státy, které nyní řeší vlastní rozpočtová rizika.

Nejvýrazněji se tato rizika projevují ve Francii. „Vysoké rozpočtové schodky, rostoucí dluh, politická nejistota a téměř nulový růst: takhle to už ve Francii dlouho pokračovat nemůže,“ upozorňuje hlavní ekonom banky Berenberg Holger Schmieding. Francouzské státní dluhopisy se dostaly pod tlak a výnos desetiletých obligací se přechodně přiblížil pěti procentům. Rostoucí náklady na financování tak zvyšují tlak na vládu, aby upravila rozpočtovou politiku.

Francouzské varování a řecká zkušenost

Podle Schmiedinga vyslaly dluhopisové trhy Francii „žlutou kartu“. Pokud politici nezareagují, mohou investoři přestat francouzské dluhopisy nakupovat. To by podle ekonoma mohlo zemi uvrhnout do finanční krize s dopady na celou eurozónu. Francouzská dluhová krize zatím není nevyhnutelná, zdůrazňuje, „ale riziko je reálné“. Řecká zkušenost podle něj ukazuje, jaké náklady může mít odkládání nezbytných rozhodnutí.

Francouzská prezidentská uchazečka Marine Le Penová by si proto podle Schmiedinga měla promluvit s bývalým řeckým premiérem Alexisem Tsiprasem. Ten vyhrál volby s radikálně populistickými sliby, ale ve funkci nakonec musel postupovat opačně, protože jinak by mu věřitelé nepůjčili peníze. „Buď to Le Penová pochopí včas, nebo dopadne jako Tsipras,“ soudí ekonom. Někdejší šéf Evropského stabilizačního mechanismu ESM Klaus Regling odhaduje hospodářské škody způsobené Tsiprasovým počátečním odporem vůči požadovaným změnám na 100 miliard eur.

Řecko dnes naopak těží z toho, že může záchranné úvěry splácet rychleji. Za prvních osm měsíců letošního roku dosáhl primární rozpočtový přebytek, tedy saldo bez nákladů na úroky, 6,3 miliardy eur oproti očekávaným 4,9 miliardy. Úvěry z prvního záchranného programu chce země splatit do roku 2029, o jedenáct let dříve, než se původně počítalo. Ještě letos by Řecko mohla v poměru veřejného dluhu k HDP předstihnout Itálie a stát se nejzadluženější zemí EU. V roce 2029 by stejný ukazatel mohla mít vyšší také Francie.

Finanční trhy změnu hodnotí příznivě: Řecko si dnes půjčuje za výhodnějších podmínek než Itálie či Francie. Roli v tom hraje také politická stabilita. Konzervativní premiér Kyriakos Mitsotakis vládne už více než sedm let s absolutní parlamentní většinou. Samotné škrty ve výdajích a zvýšení daní by však podle Schmiedinga k obratu nestačily. Klíčové byly reformy, které zlepšily podmínky pro produktivní investice, zejména modernizace veřejné správy a omezení regulace pracovního trhu.

Důchody, daně a pružnější pracovní trh

Změny pracovního práva daly zaměstnancům a firmám větší flexibilitu. Lidé mohou dobrovolně pracovat až šest dní v týdnu a za stanovených podmínek může pracovní den trvat až třináct hodin. Zákon současně umožňuje rozložit běžnou čtyřicetihodinovou pracovní dobu do čtyř dnů. Podle řecké vlády vzniklo v letech 2019 až 2025 celkem 563 tisíc pracovních míst.

Rozsah obratu ukazují státní finance. V roce 2009 činil řecký rozpočtový schodek 15,4 procenta HDP, tehdy nejvíce v eurozóně. Loni patřilo Řecko k pouhým pěti zemím EU s přebytkovým rozpočtem. Podle ekonoma Alexandera Kritikose z výzkumného institutu DIW byly pro ozdravení veřejných financí rozhodující dvě změny: na výdajové straně důchodová reforma, na příjmové digitalizace daňové správy.

Důchodový systém stál před kolapsem. Reformy proto snížily penze a zvýšily zákonný věk odchodu do důchodu, který se navíc navázal na očekávanou délku života. Pokud se ta prodlouží, zvýší se také důchodový věk. Nyní činí 67 let při nejméně patnácti letech pojištění. Právě tuto vazbu odborníci oceňují: omezuje možnost měnit citlivá pravidla podle krátkodobých potřeb předvolebního boje.

Na příjmové straně státu se osvědčila digitalizace výběru daní. Kritikos ji označuje za účinný nástroj proti daňovým únikům. Takzvaná mezera ve výběru DPH, tedy rozdíl mezi daní, která měla být odvedena, a skutečně vybranou částkou, se za deset let zmenšila z 30 na méně než devět procent. Mezinárodní měnový fond (MMF) mluví o „působivém obratu“ a reformu daňové správy označuje za jeden z méně nápadných motorů hospodářského zotavení. Podle fondu jde o poučení i pro další země připravující daňové reformy.

Digitalizace ovšem přesahuje daně. Portál gov.gr, spuštěný v roce 2020, zpřístupňuje občanům a firmám 2279 služeb veřejné správy online, takže mnohé úřední úkony už nevyžadují osobní návštěvu. Podle vlády se v roce 2025 uskutečnilo zhruba 2,7 miliardy digitálních úkonů, doba vyřizování se zkrátila o 88 procent a stát ročně ušetří 312 milionů eur. Ministr financí Kyriakos Pierrakakis, který portál zavedl ještě jako ministr pro digitalizaci, v tom vidí důkaz, že země dokáže proměnit dlouhodobé slabiny v přednosti.

Řecká dluhová krize přinutila politickou reprezentaci přijmout změny v důchodech, daních a veřejných výdajích, kterým se dříve vyhýbala. Kritikos připomíná paradox, že Řecko muselo tyto reformy zavádět pod silným tlakem tehdejší německé vlády, zatímco samotné Německo se podobným krokům podle něj dodnes vyhýbá. Ve Francii nyní zůstává otázkou, zda její politici na tlak investorů zareagují dříve, než se financování státního dluhu dále zkomplikuje.