Říká jí láskyplně lentilka

Jean Rédélé byl fanoušek do rallye. Takový, že upravoval malé Renaulty 4CV proslulé svým strmým řízením, měnil v nich převodovky, odlehčoval je karoserií vlastní výroby a samozřejmě s nimi závodil. Jeho úspěchy v technicky náročných alpských závodech nezůstaly bez odezvy a automobilka mu nabídla finanční podporu v dalším snažení, díky čemuž vznikla značka Alpine. Jejím prvním vozem byl model A106 – technika ze 4CV oděná do líbivé italské karoserie, ale pořád ještě s praktickými tvary hatchbacku. Až následující model A108 s technikou z Renault Dauphine se začal blížit Rédélého vizi sexy sportovního vozu a do třetice se v roce 1963 trefil s A110, kde si podával ruku fantastický design i osvědčená technika vozu Renault R8. Ten ve své třídě na světových rallye také trápil konkurenci a byl velmi oblíben v ostré civilní verzi Gordini.

Právě díky té zažil Alpine A110 prudkou evoluci, protože první vozy se nabízely s podměrečným motorem o výkonu 51 koní, zatímco na sklonku výroby už A110 nabízel 120 až 140 koní v závislosti na použitém motoru. Alpine A110 1600S dosahoval rychlosti až 210 km/h. Především pak ovladatelné a lehoučké vozítko s upraveným motorem od Renaultu dosahovalo velkých úspěchů v závodech. Po vítězství rallye Monte Carlo v roce 1971 se Renault rozhodl značku koupit a o dva roky později nasadil tři již tovární vozy v prvním ročníku nově ustanoveného šampionátu World Rallye Cup alias WRC. Alpiny braly první tři místa a dominovaly zbytku sezony, než přišly příští generace vozů s pohonem všech kol, jimž nemohla zadokolka konkurovat.

Přesto těch pár let na výsluní stačilo, aby se Alpinky staly oblíbeným nářadím fanoušků historických rallye nebo i letních vyjížděk v běžném provozu. Ve Francii jich kolem vyhlášených jezer zahlédnete dost, i když se už míchají s moderní stejnojmennou verzí, která se snaží navázat na jejich odkaz a estetiku.

Naplněné sny

Originál je ale jenom jeden a své o tom ví i Radek Pokorný, úspěšný developer, nenapravitelný sběratel a především fanoušek, který sice spoluprovozuje investiční fond sběratelských vozů, ale sám pro sebe se při nákupu řídí hlavně emocemi Cesta k jeho vlastní Alpině A110, respektive hned ke dvěma, nevedla jinudy: „Byl to můj první velký angličák, co jsem dostal od táty. Krásný oranžový Alpine A110 od firmy Majorette. Mám ho dodnes. Měl jsem z něj vždy pocit, že to opravdové auto bude o dost větší, ale když jsem pak A110 viděl naživo, tak jsem užasnul. Je hodně placatý. Já tomu svému říkám lentilka.“

Radek Pokorný zmiňuje i další inspiraci, která ho k Alpině přitahovala: „Táta odebíral Svět motorů, to byla pro mě tehdy povinná četba. A na začátku sedmdesátých let se Vladimír Hubáček přes závodní Renault R8 Gordini dostal i k ojeté Alpině A110 odněkud z Jugoslávie. To bylo ve startovním poli plném škodovek zjevení.“ Po fascinaci v dětství však Pokorný na francouzskou krasavici pozapomněl a při sbírání prvních aut se inspiroval v jiných vozech, například v parádním Fiatu svého tatínka a dalších stylových, nikoli nutně příliš drahých autech. Emoce a příběh vždy hrály hlavní roli. A pak se jednoho dne vypravil na lov do Francie na Rétromobile v Paříži. „Našli jsme si tam s kamarádem v jednom z těch hangárů vysněná auta. On Lamborghini Espadu, já silniční A110 1600S. Pokývali jsme hlavami a šli jsme do nedalekého stánku na víno. Ve dvou jsme vypili čtyři láhve a cestou zpátky už šly peněženky z kapsy. Já se pak ráno probudil v hotelu a teprve jsem si to uvědomil. Auto pak přijelo trajektem za další měsíc,“ vzpomíná. Peníze prý vůbec neřešil, protože to pro něj nebyla investice. „Měl jsem toho štěstí ještě víc, osud mi do cesty přihrál i závodní širokou Alpinu po německém závodníkovi, komplet s bezpečnostním rámem a homologací pro skupinu 4. A podařilo se mi pořídit si i Lancii Stratos, která tu Alpinu v půlce sedmdesátých let na rallyových stupních vítězů nahradila. To je moje vysněné duo rallyových šampionů, které jsem během dětství hltal. Bydleli jsme v Mostě, takže jsme to měli blízko na okruh a já těmi auty aktivně žil,“ glosuje Pokorný a uznává, že mít tolik naplněných automobilových snů je občas náročné, protože člověk neví, za jaký volant sednout dřív.

„Kdykoli do toho auta lezu, vzpomínám na sedmdesátá léta a uroním slzu. A když si tak o tom povídáme, dochází mi, že s tou silniční A110 jsem toho najel méně než s tou závodní. Přitom si přímo říká o nějaký delší roadtrip, který chci v nejbližší době naplánovat,“ říká Radek Pokorný o jednom z klenotů své sbírky. Tu si můžete osobně a zadarmo prohlédnout v Tuchoměřicích, pár set metrů od letiště v prostorách Premium Outlet Prague, kde sídlí Engine, dílem galerie, dílem renovační dílna. Při procházce po širokých uličkách plných aut tu potkáte i obě Alpiny, pokud tedy zrovna nevyrazí na slíbený výlet.