Sdílíme dlouhou společnou historii a hluboké přátelství

V neděli 26. října Rakousko oslaví svůj Národní svátek, kterým si připomíná znovuzískání plné suverenity a vyhlášení neutrality v roce 1955. Jak se daří zemi v současné napjaté politické situaci tuto neutralitu udržovat a jaké cíle sleduje ve své zahraniční politice, jsme hovořili s Beate Meinl-Reisinger, rakouskou ministryní pro evropské a mezinárodní záležitosti. „Rakousko je a zůstává spolehlivým partnerem v Evropě a ve světě. Základním rámcem naší zahraniční politiky je i nadále spolupráce a solidarita v rámci EU. Pouze spolupráce a solidarita vytvářejí bezpečnost – v sousedství, na evropské i mezinárodní úrovni,“ říká v interview týdeníku Euro Meinl-Reisinger.

► Rakousko je neutrální země, účastní se přesto nějakých mezinárodních misí?

V rámci svých ústavních ustanovení se Rakousko aktivně podílí na dalším rozvoji společné bezpečnostní a obranné politiky a na budování evropské obranné unie. Příslušníci rakouských ozbrojených sil a rakouské policie jsou v současné době nasazeni v jedenácti z 21 misí EU. Tím se totiž jednoznačně posiluje i bezpečnost obyvatel Rakouska.

► Jaký je postoj Rakouska k myšlence evropské strategické autonomie, zejména v otázkách bezpečnostní a energetické politiky?

Evropská unie musí jednoznačně posílit svou strategickou autonomii. Nemůžeme outsourcovat naši bezpečnost na USA a být závislí na Rusku v oblasti energie nebo na Číně v oblasti dodavatelských řetězců. Větší nezávislost však nesmí jít na úkor transatlantického partnerství. Obojí je pro bezpečnost Evropy nezbytné: větší autonomie a pokračující úzká spolupráce s USA. V oblasti energetiky musí být naším cílem zajistit stabilní dodávky energie za konkurenceschopné ceny v celé EU. K dosažení tohoto cíle potřebujeme diverzifikaci u našich dodavatelů, silné evropské platformy pro obchodování s energií a rozšíření přeshraniční přenosové soustavy.

► Jaké priority si Rakousko stanovuje v politice rozšiřování Unie, zejména na západním Balkáně?

Rakousko se zavázalo k co nejrychlejšímu vstupu zemí západního Balkánu do EU. Zejména v současné geopolitické situaci nesmíme dovolit, aby se tyto země, z nichž některým byla perspektiva členství v EU slíbena před více než dvaceti lety, od nás odvrátily. Pokud nebudeme exportovat stabilitu, riskujeme, že budeme importovat nestabilitu.

Musí existovat spravedlivý a na zásluhách založený proces rozšiřování EU se stejnými podmínkami pro všechny kandidátské země. Zároveň je nezbytné zjednodušit stále velmi těžkopádný a zdlouhavý proces rozšiřování. Proto se také silně zasazuji za to, aby výhody rozšiřování EU byly pro občanky a občany kandidátských zemí hmatatelné již nyní – klíčové slovo je „postupná integrace“. Mám na mysli například zjednodušení celních postupů, snížení poplatků za převod a zrušení poplatků za roaming. Rakousko nemůže tyto priority realizovat samo.

Proto jsme spojili síly s Českou republikou a dalšími podobně smýšlejícími zeměmi ve skupině Přátelé západního Balkánu, abychom společně prosazovali zájmy našich partnerských zemí západního Balkánu v Bruselu.

► Uskutečňuje Rakousko v současnosti nějaké diplomatické nebo humanitární iniciativy v souvislosti s válkou na Ukrajině?

Stojíme po boku Ukrajiny od prvního dne ruské agrese. Napadenou zemi budeme i nadále podporovat, dokud nebude dosaženo spravedlivého a trvalého míru. Prohloubili jsme politickou spolupráci s Ukrajinou zejména v oblasti obnovy. Naše podpora zahrnuje také účast v civilní poradní misi EUAM, kde Rakousko podporuje Ukrajinu zejména při vyšetřování válečných zločinů, posilování právního státu a vězeňského systému a humanitárním odminování. Naším klíčovým zájmem je i rychlý návrat ukrajinských dětí unesených do Ruska. Od začátku války Rakousko zmobilizovalo více než 336 milionů eur ve formě státní finanční a humanitární pomoci pro Ukrajinu a její obzvláště postižené sousední země. Jako hostitelská země několika mezinárodních organizací, včetně OBSE, máme dlouholeté zkušenosti s pořádáním mezinárodních setkání a budeme se i nadále nabízet jako místo a mediátor pro případná mírová jednání.

► Jak Rakousko vyvažuje svou neutralitu s podporou Ukrajiny v kontextu sankcí EU proti Rusku?

Rakousko tradičně rozlišuje mezi vojenskou a politickou neutralitou. Ačkoli se neúčastníme dodávek zbraní válčícím stranám, jako člen EU se jasně zavazujeme k evropskému hodnotovému konsensu a plně stojíme za evropskou podporou Ukrajiny a sankcemi proti Rusku. Rusko vede proti Ukrajině útočnou válku v rozporu s mezinárodním právem. Podpora Ukrajině je proto jasně v souladu s mezinárodním právem. Tato podpora je poskytována také v rámci společné zahraniční politiky EU a není v rozporu s rakouskou neutralitou. Právě proto, že ruský útok nadále pokračuje, je naší povinností nečekat na mír, ale vytvořit budoucnost pro Ukrajinu již nyní.

Obnova je v tomto kontextu mnohem víc než jen „stavění“. Jde jak o modernizaci země na její cestě k přistoupení k EU, ale také o obnovení důstojnosti, nezávislosti a demokratické schopnosti jednat. A není to jen morální povinnost, ale také strategický zájem.

Svobodná a odolná Ukrajina je předpokladem pro bezpečnou a stabilní Evropu. Obnova nabízí také obrovské ekonomické příležitosti – a to i pro rakouské firmy. Přinášíme know-how, stabilitu a partnerství – a chceme se podílet na formování, nikoli pouze doprovázet. Proto jsme již posílili naše struktury, iniciovali nová partnerství a nabídli Vídeň jako místo konání Konference o obnově Ukrajiny.

► Hraje středoevropská spolupráce – například Visegrádská skupina, nebo takzvaná C5 – významnou roli v rakouské zahraniční politice?

Program naší vlády počítá s tím, že Rakousko bude hrát aktivní roli v koordinačních formátech se sousedními zeměmi. Kromě posílené bilaterální spolupráce jsou pro výměnu názorů na otázky podstatné pro region a Evropu jako celek důležité regionální formáty, jako jsou Středoevropská pětka C5 (Rakousko, Česko, Slovensko, Maďarsko a Slovinsko), Slavkovský formát (Rakousko, Česko a Slovensko) či Trilaterála (Rakousko, Chorvatsko a Slovinsko).

Tím i střední Evropa získává silnější hlas v EU, což se v minulosti osvědčilo například v oblasti migrace a rozšiřování Unie. Pravidelná setkání na různých úrovních poskytují dobrý rámec pro dialog s našimi sousedními zeměmi.

► Vidí Rakousko v regionu střední a východní Evropy společné výzvy – například v oblasti migrace, energetiky nebo bezpečnosti?

Ruská válka proti Ukrajině je zkouškou síly a vytrvalosti: v první řadě pro samotnou zemi, která bojuje o své vlastní přežití, ale zároveň i pro naši svobodu a bezpečnost. Tím myslím jak EU, kandidátské země, celou Evropu a svobodný svět jako celek. Musíme držet pohromadě a nenechat se rozdělit. Čelíme také společným výzvám, pokud jde o hybridní hrozby – jako jsou kybernetické útoky nebo dezinformační kampaně.

Omezení nelegální migrace je také klíčovým problémem pro obě naše země. Proto je důležité, aby byl nový Pakt EU o azylu a migraci implementován rychle a v plném rozsahu a v úzké spolupráci se zeměmi původu a tranzitu. Pouze prostřednictvím konkrétních partnerství přímo na místě můžeme účinně bojovat proti příčinám migrace a uzavírat nelegální trasy. Na udržitelném a pro budoucnost připraveném zásobování energií pro celou Evropu, z něhož budou mít nakonec prospěch všichni, můžeme pracovat taktéž jen společnými silami.

► Jak byste popsala současný stav bilaterálních vztahů mezi Rakouskem a Českem?

Rakousko a Česko sdílejí dlouhou společnou historii a hluboké přátelství. Proto pro mě bylo důležité, abych navštívila Prahu během prvních sto dnů svého funkčního období. Úzké kulturní a ekonomické vazby a intenzivní přeshraniční spolupráce jsou patrné nejen v intenzivní výměně na vládní úrovni, mezi státy, kraji, okresy a obcemi, ale také v každodenním životě. Stačí třeba vzpomenout na přeshraniční zdravotní péči a záchranné služby, četné mezilidské kontakty a společné podniky.

► Existují konkrétní plány na prohloubení hospodářské spolupráce, zejména v oblasti průmyslu, energetiky nebo digitalizace?

Naše hospodářská spolupráce je již velmi úzká. Česko se stalo naším předním obchodním partnerem ve střední a východní Evropě. Obzvláště působivé je, že Česko je nyní čtvrtou nejvýznamnější investiční destinací Rakouska na světě. Přímé rakouské investice v Česku dosahují téměř 17 miliard eur a vytvářejí přibližně 100 tisíc pracovních míst.

Stále však vidíme velký potenciál pro hlubší spolupráci, zejména ve strategických oblastech, jako jsou Průmysl 4.0, umělá inteligence, kvantové technologie a obnovitelné zdroje energie. Cíleně rozšiřujeme výměnu mezi našimi firmami a výzkumnými institucemi.

► V jakém stavu jsou přeshraniční infrastrukturní projekty, zejména v oblasti dálnic a železničního spojení Rakouska s Českem?

Nedávno bylo dokončeno posouzení vlivů na životní prostředí pro dálnici D52 – spojení Vídeň–Brno – a my velmi doufáme, že v nadcházejících letech se uzavře poslední mezera na této důležité spojovací silnici a naše hlavní města budou konečně mít kompletní dálniční spojení. Pokud jde o železnici, tak i zde dochází stále ke zlepšení. Nejdůležitějším projektem je jistě vysokorychlostní spojení Via Vindobona, jež propojí Vídeň s Prahou a dále s Berlínem. Jeho dokončení a uvedení do provozu je plánováno na rok 2040.

► Určitě existují i iniciativy na podporu spolupráce mezi Rakouskem a Českem v oblasti kultury, vědy a podpory německého jazyka…

Propagace německého jazyka a mnohojazyčnosti v Evropě je důležitým rakouským zájmem, a to i v kulturních vztazích s Českem. Jmenujme například literární program Das Buch (Kniha) v rámci mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy, festival německy mluvených filmů Das Filmfest či Pražský divadelní festival německého jazyka. V akademické oblasti podporujeme v rámci programu Action Rakousko–Česká republika rozšiřování vzdělávací a vědecké spolupráce ve všech vědních oborech prostřednictvím společných projektů, stipendijních pobytů pro studenty a výzkumných pobytů pro výzkumnice a výzkumníky. Rakouské kulturní fórum v Praze nadto intenzivně spolupracuje s festivaly, jako jsou Pražské jaro, Bohemia JazzFest nebo United Islands. V umělecké a hudební oblasti pravidelně spolupracujeme také s institucemi jako Národní galerie či Židovské muzeum v Praze.