Server jako služba

Do čela české pobočky Dell Technologies nastupoval Roman Cabálek v červenci 2020, pár měsíců poté, co vypukla pandemie covidu-19. Část lidí, kvůli kterým do českého Dellu přišel, viděl poprvé naživo až po roce. „Kanceláře otevřené na 100 procent kapacity, bez omezení, máme teprve třetí měsíc,“ říká Cabálek.

Koronavirus výrazně změnil přístup lidí k práci, podle Cabálka už nestojí před budovou davy lidí, kteří by se hrnuli zpátky ke svým stolům v open space kancelářích. „Hybridní kultura se změnila natolik, že přemýšlíme o tom, jak si vzít to nejlepší z kancelářského provozu a home office. I spousta klientů a zákazníků se posunula ve vnímání času, často nám řeknou, že si dáme videokonferenci a probereme potenciální byznys, což dřív bylo v naší branži prakticky neakceptovatelné. Teď přemýšlíme, jak zkušenost, kterou jsme získali za posledních pár kvartálů, vytěžit na maximum.“

Co znamená hybridní kultura?
Spousta technologických firem byla na pandemii vlastně výborně připravená. Už před pár lety jsme přišli s konceptem, kdy řada lidí dávno před covidem-19 mohla pracovat z domova. Během lock­downů jsme tuto možnost poskytli všem zaměstnancům bez ohledu na to, jakou roli ve firmě mají, a část z nich se naplno do kanceláří už nikdy nevrátila. Když vezmu pražskou pobočku, tak si nyní zhruba 60 procent zaměstnanců řeklo o to, že chtějí pracovat více dnů v týdnu z domova. My jim pomáháme s krytím s tím spojených nákladů v podobě jednorázové dotace na vybavení hardwarem, ale i formou pravidelného měsíčního spolupodílení se na úhradě rychlého internetu. Firma to podporuje, pro určité typy prací a pozic, řekněme, že se to týká především těch rutinnějších, je to v pohodě. Ale je třeba si přiznat, že pokud je potřeba, aby se lidé mezi sebou pobavili, tak je velký rozdíl, pokud spolu mluví na dálku přes videokonferenci, nebo když si sednou k jednomu stolu a povídají z očí do očí. Ještě je třeba zmínit faktor horizontálního toku informací ve firmě, takový ten „small talk“, který občas přináší spoustu nových inspirací a zároveň poznatků, co se děje na trhu.

Může hybridní práce na dálku fungovat i s obchodními partnery?
Může. Během covidu-19 jsme zjistili, že se musíme naučit rychleji adaptovat na vzniklou situaci. A tedy i to, že je stále méně smysluplné plánovat na delší dobu dopředu. Nedávno jsem mluvil se šéfem jedné velké pojišťovny a on mi přiznal, že už prakticky neplánují, že se snaží dělat dobrá rozhodnutí v otázce investic, více si hlídají náklady a podle dat v reálném čase sledují vývoj poptávky. Nicméně plánovat na dva roky, nebo dokonce pět let, jako se to dělalo dříve, to už neplatí.

Změnil se nějak během těch dvou let, co jste ve firmě, poměr mezi stolními a přenosnými počítači, které v Česku prodáváte?
Nezaznamenali jsme dramatické změny ve struktuře dodávek. Na počátku pandemie jsme viděli nárůst i v segmentu stolních PC, ten se vrátil do meziroční stagnace, přičemž ale stále vidíme poptávku po přenosných počítačích, tedy noteboocích a laptopech. Pandemie v některých segmentech také zrychlila obměnu. Dell není jen jedna značka, patří nám také Alienware, velmi výkonné herní mašiny. Tam po prvních měsících covidu-19 velmi zrychlila obměna. Obecně během pandemie šly nahoru výkonnější stroje a paralelně vedle toho přenosná zařízení. Bylo by ale naivní si myslet, že to podobně poroste navždy. Křivka poptávky se zplošťuje, pořád se ještě nepropadá, ale ten okamžik nutně musí přijít. Vidíme také, že desktopy mají stále svoje místo, nejen v herním sektoru, ale i v kancelářích nebo ve školách, třeba jako počítačové učebny.

Jak jste v době čipové krize zvládli boj o komponenty?
Byly značky, které šly nahoru, a značky, které šly dolů. My jsme meziročně narostli o 30 procent. Mohl bych říct, že jsme geniální obchodníci a uchopili jsme to nejlíp, ale velmi nám pomohl dodavatelský řetězec. Také se prodloužila životnost počítačů, vidíme, jak řada našich zákazníků přešla z tříletého cyklu obnovy na čtyřletý. Každopádně díky růstu v době covidu-19 nám instalovaná báze skokově narostla, směrem do budoucna tak zůstáváme optimisty.

Myslíte, že když si uživatel jednou pořídí značku, s kterou je spokojen, tak po počítači stejného výrobce sáhne znovu?
Snažíme se dál být dobrým partnerem v oblasti servisu, s čímž Dell vlastně kdysi začal, a hodně na tom vyrostl. Samozřejmě nikdy nebudete mít sto procent zákazníků, kteří se k vám vždy vrátí, na druhé straně přijdou noví. Obecně v naší branži závisí loajalita na osobní nebo skupinové zkušenosti.

V posledních letech se zvyšuje tlak na udržitelnost, jak jste na tom v Dellu s recyklací?
Děláme takzvaný buyback (zpětný výkup – pozn. red.), tedy hlavně v Americe, ale už jsme to rozjeli i v Evropě – stáhneme počítač z trhu, vyhodnotíme, jestli může ještě někomu dobře sloužit, uděláme generálku a nabídneme ho. Máme na to obchody napříč celým světem nebo je darujeme přes některou z námi podporovaných neziskovek. To je jedna cesta. A druhá – když vyhodnotíme, že už to dosloužilo, tak stroj rozebereme na prvočinitele a ekologicky zpracujeme. Část těch kovů jde zpátky k nám do výroby, kus plastů taky, protože už nějaký pátek používáme primárně recyklovatelné komponenty a plasty. A to ještě dávno předtím, než Evropa přišla s nějakou směrnicí.

Funguje to i v Česku?
Ano. Teď je nás navíc v celé zemi o 300 tisíc obyvatel víc. Přišli lidé, kteří potřebují pomoc, takže i proto jsme se snažili neposílat většinu nutně do Asie a Afriky jako předtím, ale pokusit se, aby tady významná část recyklovaných počítačů zůstala. A řada firem tady na to slyší. Do českého vzdělávacího systému přibude spousta nových žáků a budou potřebovat nějaká zařízení a ne všichni jsou na tom ekonomicky dobře, takže v tom se rovněž snažíme trošku přiložit ruku k dílu.

Nedávno jste také začali prodávat servery či úložiště formou jakéhosi pronájmu. Má to také souvislost s covidem-19?
Budu trochu spekulovat, protože našemu zakladateli Michaelu Dellovi do hlavy nevidím, ale odhaduji, že ho inspiroval obchodní model Software as a service (SaaS – pozn. red.) a přemýšlel, jak ho dostat do světa hardwaru a infrastruktury. Zároveň pozorujeme změnu chování větších zákazníků, mají stále výraznější apetit po flexibilnější infrastruktuře, a co je podstatné, trend platit za infrastrukturu podle jejího užití ve světě výrazně sílí. Proto Dell přišel v roce 2020 na trh s platebním modelem Pay as you use (plať podle spotřeby – pozn. red.) a nyní se služba s názvem Apex dostává i do Česka. Můžeme zákazníkům nabídnout veškerá infrastrukturní řešení jako servery, datová pole a spoustu dalšího, pro větší klienty jsme schopni nabídnout i flexibilní řešení PC as a service.

Jde o jakousi obdobu operativního leasingu?
Na rozdíl od běžného modelu, kde je infrastruktura pořizována klientem jako kapitálový náklad a zůstává v jeho majetku, jsou stroje v rámci služby Apex v majetku Dellu a klientovi infrastrukturu půjčujeme jako službu. Zákazník si vybere konkrétní infrastrukturu, poměr, jak velkou část z ní bude používat pravidelně a za ni platí fixní měsíční platbu. Zároveň má k dispozici další část infrastruktury ve formě jakéhosi bufferu, za který neplatí do doby, než jej začne používat. Pro firmu či úřad je zajímavé, má-li k dispozici sto procent infrastruktury, ale platí třeba jen za polovinu, pokud nepoužívá více. Je to vhodné pro klienty, kteří hledají flexibilitu cloudu, ale chtějí mít technologie fyzicky ve firmě, a také pro společnosti, jež jsou ovlivněny sezonností. Odhadujeme, že do tohoto obchodního modelu během prvního roku vstoupí něco kolem deseti až patnácti procent našich klientů.

Během covidu-19 jste se také zaměřili na data management.
Dat má každá firma spoustu, ale málokdo z nich dokáže vyčíst důležité informace. Z našeho softwarového nástroje, který tak trochu „olízne“ datová úložiště a změří spoustu zajímavých informací, třeba víme, že zhruba 70 procent dat ve firmách je starých dva roky nebo víc a nikdo se na ně nedívá. A přitom klienti utrácejí za úložiště, tedy za něco, co pořádně nevyužívají. Druhá věc je, že nejefektivnější využití dat je přímo v reálném čase, v ten moment mají informace největší hodnotu.

Co by měly firmy udělat s těmi staršími, nevyužívanými daty, které zároveň nesmějí vymazat z legislativních či účetních důvodů?
Vybrat nějaké efektivnější řešení pro jejich uložení. Pokud data potřebují například jednou za pět let, nemusí platit za superrychlá úložiště. Naopak přistupuje-li firma k nějakým informacím každý den a lidé si stěžují na dlouhou načítací dobu, je vhodné pro tento typ dat vybrat rychlejší úložiště.