Slibujeme, co jsme slíbili – a splníme to! Ano?

Ekonomická část volebního programu hnutí ANO, které vyhrálo sněmovní volby s bezmála 35 procenty hlasů, je krásná pohádka. Její naplnění ovšem bude něco stát. Ekonomové odhadují náklady na slibovaný „lepší život“ v rozmezí několika desítek miliard korun ročně, dlouhodobější dopady budou ale násobně větší, zejména v oblasti chystaných změn důchodového systému.

Jedním z ekonomů, který programové sliby ANO v oblasti hospodářské politiky detailněji propočítal, je Daniel Münich z think-tanku IDEA (Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu) při Ekonomickém ústavu akademie věd. Výpočet vyšších nákladů v rozpětí 19–35 miliard korun ročně je podle něj důležitý z hlediska čtyřletého působení příští vlády. „Dlouhodobější dopady jsou mnohem vážnější a jdou až k 225–239 miliardám za rok,“ vysvětluje. Hlavní zátěží budou změny v důchodovém systému, které ANO slibuje a chce splnit, a to nejen podle vyjádření Andreje Babiše. Totéž tvrdí Alena Schillerová, která by mohla být příští ministryní financí, nebo Karel Havlíček, jenž by měl mít na starosti hospodářskou politiku na ministerstvu průmyslu a obchodu.

Největší „rána“ je paradoxně ta, která bude ANO politicky nejméně bolet. V tomto ohledu je jeho politická strategie vychytralá. „Ano, musím říct, že zastropování důchodů na úrovni 65 let, které Babiš a jeho lidé slíbili, vlastně nebude tuto vládu moc bolet. Dnešní nárokový věk je právě 65 let a do roku 2030 to na výdaje státu nebude mít velký vliv. Dopad takové změny ale bude zatraceně vidět až později,“ vysvětluje Münich. Ekonomové vyčíslují přínos reformy věku odchodu do důchodu nad 65 let života, k níž z finančních důvodů stabilizace systému přistoupila vláda Petra Fialy, na 2,1 procenta HDP. Tedy nějakých 170 miliard uspořených korun ročně.

Pokud tato úspora dlouhodobě vypadne, těžko se takové peníze vůbec budou shánět. Babiš a spol. to však řešit nemusí, mohou udělat klidně své populistické gesto a čekat na to, že se to nějak vyřeší po roce 2030, kdy se už dopady takové úpravy začnou postupně projevovat a počet důchodců rychle naroste. Tento slib ANO znamená jen odsunutí problému na další roky, a tedy zřejmě také na úplně jinou politickou reprezentaci.

Přímý okamžitý dopad bude mít naopak další „důchodový“ slib hnutí, a tím je vrácení starého vzorce valorizace důchodů. Fialova vláda, jak známo, celé schéma změnila, když k indexu růstu cen místo poloviny růstu reálných mezd dala pouhou třetinu. ANO označuje starý valorizační vzorec, kvůli němuž dokonce podala (později neúspěšnou) stížnost na Ústavní soud, za „spravedlivý“. Takto ho také promovala před volbami a slibovala důchodcům, že „jim vrátí, co jim Fialova vláda vzala“. Tato „spravedlivá vratka“ by ale příští rok přišla státní rozpočet na osm až třináct miliard korun. Záleží na tom, kdy se k této operaci přistoupí a zda se ANO nakonec rozhodne doplatit důchodcům zpětně i měsíce, kdy se valorizovalo podle nových pravidel Fialovy vlády.

Národní rozpočtová rada, připomíná ekonom Münich, odhaduje celkovou úsporu změny valorizačního vzorce na půl procenta HDP. Pokud by byl vzorec výpočtu valorizování penzí vrácen tam, kde byl před energetickou a inflační krizí, znamenalo by to pro stát zvýšení výdajů o 40 miliard korun. I kdyby šlo jen o těch třináct miliard příští rok, jde v napnutém rozpočtu o celkem slušnou sumu. Je to částka, kterou do rozpočtu školství či zdravotnictví například žádají i uvažovaní noví ministři za ANO Robert Plaga a Adam Vojtěch.

K celkovému zvýšení nákladů na valorizace penzí, slíbené hnutím ANO voličům, je třeba přičíst další miliardy za speciální valorizace při překročení určitého věku. Nad 80 let o 500 měsíčně, nad 85 let o tisícikorunu, nad 90 let o 1 500 Kč / měsíc, nad 95 let o dva tisíce. Když se počítá s dnešní věkovou strukturou důchodců a s tím, že v Česku je momentálně dva a čtvrt milionů lidí starších 65 let, pohybuje se celková výše nového nákladu mezi 5,7–8,2 miliardy korun každý rok.

Vyšší výdaje, nižší příjmy

Program ANO, který má být do puntíku splněn, slibuje také zvýšení rodičovského příspěvku ze současných 350 tisíc na 400 tisíc korun. Babiš tento slib během kampaně velmi vyzdvihoval, upozorňoval neustále na to, že ANO podporuje rodiny, protože v Česku se rodí málo dětí. Loni jich bylo jen 84 tisíc a letos to bude ještě méně. V minulých letech byl přitom běžný roční přírůstek větší než 90 tisíc, jakkoli nad demograficky potřebnou hranici 110 tisíc dětí ročně se Česko dostalo naposled roce 2021. Zvýšení rodičovského příspěvku o 50 tisíc korun znamená tedy zvýšení nároků na rozpočet o 4–4,7 miliardy korun.

To vše je zátěž na výdajové stránce státních financí, ANO ale přišlo také se slibem snížení daní pro firmy. Opět i tady chce vrátit vše tam, kde to bylo, tedy korporátní daň z 21 na 19 procent. Babiš tvrdí, že se tak dokonce vybere více daní. Myslel tím zřejmě na Laferovu křivku, podle níž je ale těžké určit, zda tento pokles úrovně daňové sazby o dva procentní body přinese větší daňový výběr. Na každý pád jde o pohyb na výdajové stránce směrem dolů, tedy přesně opačným směrem, než kterým by se mělo jít, pokud ANO plánuje navýšit sociální výdaje a chce splnit i svůj další slib – nezvyšovat schodky státních financí.

Tím ale výčet nových výdajů nekončí. ANO toho totiž naslibovalo mnohem více a celkový součet nových nároků na rozpočet bude ještě vyšší. Návrat daňových slev na manžele, na nichž Fialův kabinet ušetřil 9–10 miliard ročně a jede se dál: obnovení školkovného, další čtyři miliardy navíc; daňová sleva na studenta, 0,6 miliardy. Další slib je zastavení zvýšení minimálních odvodů OSVČ, kde odcházející vláda naplánovala navyšovat postupně vyměřovací základ pro sociální pojištění až na 55 procent průměrné mzdy. „Ministerstvo financí vyčíslilo celkový přínos tohoto opatření, zejména pak posílení penzijního účtu, na 13 až 15 miliard korun. Pokud ANO změnu zastaví, nebude to zisk, nýbrž ztráta,“ říká ekonom Münich. Seznam pokračuje: sjednocení DPH na stravovací služby a nealkoholické nápoje na 12 procent, ztráta 20–23 miliard, i když část peněz by se vrátila díky větší spotřebě. Nikdo však neví, zda se to stane a jak velké peníze se udrží ve státní kase. „Když to sečtu všechno dohromady, a leccos samozřejmě záleží na elasticitě poptávky, řádový odhad dopadů na výdaje plus 70 až 80 miliard korun je realistický. Mimochodem, to je částka téměř stejné velikosti, jako byl celý konsolidační balíček vlády Petra Fialy, který loni přinesl do rozpočtu 94 miliard korun,“ shrnuje Daniel Münich.

Z umrněného rozpočtu to nepůjde

Kde na to všechno ANO chce vzít peníze? Recepty jsou pořád stejné: plánuje zmáčknout šedou ekonomiku, kde podle Babiše leží bilion korun. Jenže daňová kobra, jak tomu šéf ANO říká, nové moderní EET či další opatření nejsou s to dostat do rozpočtu vyšší desítky, natožpak stovky miliard, které kvůli splnění slibů hnutí ANO na rozpočet dopadnou. Konzervativní odhady lepších výběrů z šedé ekonomiky se zastavují na 40 miliardách korun. Andreji Babišovi to došlo už pár dní po volbách, kdy veřejně vystoupil s kritikou rozpočtu současné vlády: „Chybí tam aspoň 60 miliard, nechali nám prázdnou kasu, stojí nové stavby silnic a železnic, to je katastrofa,“ stěžoval si Babiš v televizi. Už dnes je tedy jasné, že rozpočtový schodek navržený na 286 miliard bude výrazně vyšší.

„Je pravda, že takových věcí nechala Fialova vláda Babišovi v rozpočtu víc. Zůstaly například historicky nejnižší relativní úrovně platů státních zaměstnanců, což ohrožuje samotné fungování státu,“ shrnuje problém ekonom Münich. „Nejsem příznivcem ANO, spíše smutným příznivcem té odcházející garnitury, ale ta nepřiznaná díra kolem 60–70 miliard, ta tam opravdu je. Obecně ale platí, což říkám dokola řadu let: všechny tyto rozpočtové problémy jsou důsledkem zrušení superhrubé mzdy (ANO, ODS, SPD). Nemáme kde další peníze brát, když to nechce nikdo změnit.“

Nová Babišova vláda, pokud se opravdu stane realitou, může rozpočet na příští rok ještě výrazně přepsat, možnosti jsou na příjmové i výdajové straně. „Ten návrh nepočítal s výkonem ekonomiky někde mezi dvěma a půl až třemi procenty, nějakou korunu bude tedy ještě možné přihodit,“ tvrdí ekonom společnosti BeePartner Petr Zahradník. „Ale sázet na to, že vyberu něco z šedé ekonomiky, je opravdu divočina, podobně jako čekat větší výběry berní při snižování daní. To je vždy takový pokus omyl, nic jistého.“

Podle Zahradníka dává daleko větší smysl to, co řekl Karel Havlíček v rozhovoru pro týdeník Euro, tedy že se vláda pokusí zapojit obrovské zdroje pojistných a penzijních fondů, které jsou svázány extrémně opatrnými pravidly.

„Dnes je to zhruba bilion korun, který by mohl pracovat investičně, mnohem efektivněji v prospěch ekonomiky celé země. Ale když si k tomu poneseme ten obří batoh sociálního a zdravotního zatížení na veřejném sektoru, nezmění se nic. Navíc, jak se zdá, ten batoh bude za ANO dál bobtnat. Za chvíli nebudeme vybírat daně na nic jiného než na to, abychom uspokojili dluhovou službu.“

Zahradník navrhuje, aby se tyto peníze dostaly do dopravní infrastruktury, kterou nakonec podporují všechny strany. Mohly by tam jít i prostředky z fondu obnovy. „Živit to z umrněného rozpočtu, to nejde. Bohužel tu nemáme rozvojovou dopravní banku Asfinag či KfW jako Rakušané, respektive Němci, jenže právě taková robustní instituce by řešila každoroční hádky o to, kolik bude v dopravním fondu peněz, a udržela by dlouhodobý plán investic bez ohledu na to, kdo vládne.“

Politickou ekonomickou brzdu lze tedy, zdá se, od budoucí vlády čekat jen těžko. ANO musí plnit sliby, když se k nim opakovaně, zas a znovu veřejně zavázalo. SPD mluví dokola o „plné peněžence pro lidi“, jinak než z eráru ji ale nenaplní. Jen Motoristé sobě by chtěli na papíře konsolidovat schodky, i když pomalu, aby to lidi neohrozilo. Do vlády však moc a velmi rádi chtějí a bez podpory širokého sociálního programu ANO to půjde těžko. Sliby jsou krásná věc, ale tyto jsou velmi drahé, protože nerealistické, a tedy nebezpečné. Dobrou ekonomiku a lepší život si za ně nekoupíme.