Sníží ČNB úroky ještě letos? Šance se zvyšují
Guvernér centrální banky Aleš Michl v posledních dnech opravdu explicitně vylučoval snížení sazeb pouze v září a říjnu.
Tuzemská ekonomika v letošním druhém čtvrtletí vůbec nerostla. Vyplývá to z dalších zpřesněných údajů k jejímu vývoji, které v pátek zveřejnil Český statistický úřad. Podle statistiků tuzemské hospodářství od dubna do června v porovnání s prvním letošním čtvrtletím jen stagnovalo. Jejich předchozí odhad ovšem hovořil o růstu 0,1 procenta.
Meziročně je kvůli tomu výkon české ekonomiky rovněž horší, než s čím se dosud počítalo. V porovnání s druhým loňským čtvrtletím totiž letos od dubna do června klesla hned o 0,6 procenta, namísto dosud předpokládaných 0,4 procenta.
K horšímu než předpokládanému výsledku přispěla slabší spotřeba domácností a přece jenom i mdlejší zahraniční poptávka, daná vedle jiného hospodářskými obtížemi Německa.
Míra úspor domácností byla letos ve druhém čtvrtletí bezmála 19procentní, tedy nejvyšší od čtvrtého čtvrtletí roku 2021, ještě výrazně poznamenaného covidovou pandemií. Domácnosti se tedy i přes mezičtvrtletní nárůst spotřeby i v druhém kvartále bály výrazněji utrácet, což právě zásadně přispívá ke stagnaci celé ekonomiky. V zásadě se jedná o tolik obávanou stagflaci. Inflace je totiž stále poměrně vysoká a ekonomika současně stagnuje, případně se propadá. Lidé neutrácejí nikoli z důvodu pandemických restrikcí jako za covidu, nýbrž kvůli celkové tísni, plynoucí ze stále aktuálního – byť fakticky spíše loňského – rychlého růstu cen řady položek v čele s energiemi nebo potravinami.
Stejně to zaplatíme my
Koruna v reakci na oznámení nového odhadu výkonu ekonomiky bezprostředně mírně oslabila. Někteří devizoví obchodníci totiž zjevně sází na to, že horší čísla k výkonu ekonomiky by mohla Českou národní banku přimět k tomu, aby začala dříve snižovat své úrokové sazby, aby tudíž zbytečně nedusila českou ekonomiku déle, než je nutné.
Ziskovost firem v Česku, měřená mírou zisku, však v sezonním očištění byla v letošním druhém čtvrtletí nejvyšší od konjunkturálního období první poloviny roku 2016, a to navzdory horšímu výkonu ekonomiky jako celku. Míra zisku, tedy podíl hrubého provozního přebytku k hrubé přidané hodnotě, dosáhla 49 procent. To značí, že břímě ekonomické stagnace nesou zejména domácnosti, popřípadě vláda. Ovšem vláda toto břímě nese tím způsobem, jehož výsledkem je hlubší zadlužení, které nakonec stejně zaplatí lidé ze svých daní.
Firmám se však i v prostředí stále vysoké meziroční inflace daří udržovat, případně navyšovat své marže a své zisky. I za celý letošní rok je přitom třeba počítat se stagnací ekonomiky; její reálný růst by měl letos být přesně nulový.
Podle nejnovějších údajů o inflaci, těch srpnových, rostly spotřebitelské ceny v Česku meziročním tempem 8,5 procenta. To je stále citelná inflace. Ovšem nepřehlížejme ono slůvko „meziročním“. Ano, v porovnání s loňským srpnem ceny stále výrazně rostou. Zhruba čtyřikrát výrazněji, než by si přála Česká národní banka. Ta má ze zákona dbát také o cenovou stabilitu. A ta je plně slučitelná s dvouprocentní meziroční inflací.
Pokud se však zaměříme na vývoj v tomto roce, je obrázek mnohem příznivější. I když ekonomové, včetně těch v ČNB, za základní ukazatel inflace považují ten meziroční. Krátkodobější než roční trendy ve vývoji cenové hladiny ale odhalí lépe sledování inflace v kratších časových úsecích. A tady vidíme, že třeba mezi lednem 2023 a srpnem 2023 už ceny rostly jen o 1,8 procenta.
Takže už v listopadu?
Jestliže následně vezmeme v potaz slabší data výkonu české ekonomiky ve druhém čtvrtletí a současně právě letošní výrazný pokles inflace – té počítané od ledna do srpna –, vychází, že pravděpodobnost ještě letošního snížení základní úrokové sazby České národní banky vůbec není malá.
Trh dokonce předpokládá, že by centrální banka mohla základní úrok ještě letos redukovat nikoli jen o čtvrtinu procentního bodu, na 6,75 procenta, ale dost možná dokonce na hodnotu 6,5 procenta. ČNB se snaží tato „holubičí“ očekávání trhu spíše tlumit, ovšem je otázkou, zda u takového postoje opravdu vytrvá až do konce roku. Nezapomeňme, že guvernér ČNB Aleš Michl v posledních dnech opravdu explicitně vylučoval snížení sazeb pouze v měsících září a říjnu (byť v říjnu se ani žádné řádné měnověpolitické zasedání bankovní rady ČNB nekoná), nikoli už v měsících listopadu a prosinci.
Zkrátka a dobře, možná už listopadové snížení základní sazby ČNB je stále poměrně pravděpodobné. A jeho pravděpodobnost v posledních dnech spíše ještě narůstá, byť mírně.
