Soláry jsou příležitost

Energetická skupina Solek, která se primárně zabývá projektováním, výstavbou a provozováním solárních elektráren, je byznysově rozkročena od Latinské Ameriky po Evropu. V posledních dvou letech se „vrací“ i do Česka, kde byla fotovoltaika za prezidenta Miloše Zemana na black­listu. Situace se s energetickou krizí a válkou na Ukrajině otočila a Solek má co nabídnout. „Pro nás je tady teď obrovská příležitost. Máme zkušenost z velkých projektů, jakou tady nikdo jiný nemá. Chystá se tu řada rozsáhlých projektů, které se budou soutěžit ve veřejných tendrech, jichž se zúčastníme. Chceme být u toho,“ říká v rozhovoru pro týdeník Euro Zdeněk Sobotka, zakladatel a šéf firmy.

Váš byznys je koncentrován především v Chile. Proč právě tam?
Rozhodnutí padlo už před mnoha lety, v roce 2014, kvůli retroaktivním zásahům evropských států, kdy solár nebyl úplně vyhledávaným zdrojem. Takže jsme šli tam, kde to dávalo smysl ekonomicky i technicky. Pro nás to v tu dobu vycházelo tak, že při cenách elektřiny v Chile a osvitu jsme dosahovali stejného výnosu jako v Česku v roce 2010 s dotacemi a malým osvitem. Rozhodla tedy matematika.

Můžete srovnat podmínky pro fotovoltaiku v Latinské Americe a v Česku?
Dnes na natáčecí solární konstrukci v Česku vyrobíte 1 200 megawatthodin na jeden instalovaný megawatt ročně, v Chile v nejlepších lokacích je to až 3 600, takže trojnásobek toho, co u nás. Historicky Chile fungovalo na konvenčních zdrojích, ale došlo ke změně energetické strategie a obnovitelné zdroje dostaly zelenou. Větší nabídka sice způsobila pokles ceny solární elektřiny, ale při daném osvitu se investice FVE hráčům i nadále vyplatí. Pokud Evropa hledá cestu k levnější elektřině, Chile může být inspirací. Obnovitelné zdroje jsou rozhodně cestou k menší energetické závislosti.

Podnikáte hlavně v zahraničí, vedle Chile je to Rumunsko, Řecko, Kypr. Co je v zahraničí jinak než u nás?
Zahraničí obecně startovalo dříve a hlavně bez předsudků. Nezapomeňme, že až do konce funkčního období minulého prezidenta byla solární energetika na blacklistu. To se změnilo s novou vládou a věřím, že i s novým prezidentem. S krizí a situací kolem energetiky vůbec došlo k zásadnímu obratu. Mnoho lidí přehodnotilo svá dosavadní stanoviska a soláry a další obnovitelné zdroje vidí spíše jako příležitost. Touha po nezávislosti na dodávkách paliva vrací do hry všechny obnovitelné zdroje. Vyrobíte si energii lokálně.

Ale elektrárny nejdříve musíte postavit a tam už závislé vztahy zřejmé jsou. Kde a z čeho se dnes vyrábí fotovoltaika? Dokáže Evropa konkurovat Číně?
Nedokáže, nemůže a myslím, že by ani neměla chtít. Z toho důvodu, že dnes i technologická vyspělost Číny je taková, že výroba panelů v požadované kvalitě přichází v akceptovatelné kvalitě a v ceně, které Evropa nemůže tak lehce konkurovat. Výroba panelů jako takových není technologicky extra náročné odvětví. Jde spíše o montážní kapacity, prostory a tak dále. Je tedy logičtější nakupovat ze zahraničí s tím, že nemusí jít nutně o Čínu. Teď se staví zajímavé fabriky ve Vietnamu. Indie také vstupuje na solární trh, tam je zatím bohužel problém kvalita, ale to se může rychle změnit. Čína před deseti lety také neměla vysokou kvalitu produktů a dnes je nejlepší na světě ve výrobě panelů a dalších komponentů pro solární byznys. Ale kdokoli další, kdo využije příležitost, může vedení Číny převzít. Jedním z kandidátů je právě Indie.

Kde vidíte limity pro připojení fotovoltaiky do sítě? Na jižní Moravě už v některých oblastech distributor nedovoluje instalace.
Je to bohužel smutný, trochu typický český příběh – spekulanti se snaží využít situace, místo aby si to pořádně odpracovali. V síti je mnoho žádostí, které se ani nezrealizují, distributor s tím podle současných zákonů tolik dělat nemůže, je povinen žádost přijmout. Pokud se nemýlím, tak ministerstva dnes pracují na úpravě zákonů tak, abychom se přiblížili mezinárodním standardům a vyhnuli se těmto spekulativním obsazením přípojných bodů. Ten, kdo dnes chce seriózně připojit malou elektrárnu, nemá šanci, což je kontraproduktivní a neakceptovatelné.

Jak zajistit elektřinu v zimních měsících? Na dlouhodobou akumulaci na bázi vodíku si asi budeme muset ještě počkat…
Vodík je plyn. Kupovali jsme plyn od agresora, teď kupujeme plyn od různých větších či menších „přátel“ a samozřejmě se znovu stáváme závislými. Plyn potřeba bude jak pro technickou výrobu, tak pro energetickou. Dnes už nové turbíny umožňují přimíchávat až 50 procent vodíku ke spalování plynu, takže když chceme snížit spotřebu plynu, je potřeba vytvořit zásobníky. Zásobníky budou fungovat s přimíchaným vodíkem. Pokud vodík začneme tlačit do soustavy ve větším množství, dosáhneme snížení spotřeby a závislosti na dovozu klasického LNG. Ta cesta má jeden problém. Ne technologický, ale ekonomický.

A legislativní?
Legislativa se postupně mění, ale postupujeme velmi pomalu. Dnes jsme v roce 2023, odhaduji, že tak za sedm let tu začne být vodík normální. A bude trvat možná deset let, než bude padesát procent plynu, možná více, nahrazeno v soustavě vodíkem. Ten čas ale každopádně přijde. V krátkodobém horizontu tak čelíme nedostatku elektřiny za situace, kdy Němci odpojili jádro, a navíc musíme odpojit všechny uhelné elektrárny do roku 2030. Aby diskutovaný vodík vůbec dával ekonomicky smysl, potřebujete relativně levnou elektřinu. Řešením je elektřina získaná právě z obnovitelných zdrojů. Uvažuje se i o jádru, tam jsem však skeptický kvůli ceně. V každém případě musíme počítat s obrovskými přebytky. Pro představu: česká soustava má hodinovou spotřebu plus minus 10 GW. Takovou spotřebu budeme schopni pokrýt produkcí zhruba 15 GW ze solárních elektráren – tedy asi sedmkrát tolik, než je dnes. Účinnost solárů není sto procent. Standardně se pohybuje mezi 90 a 60 procenty, někdy i níž podle mraků. Jen s takto navýšenou solární kapacitou tak budeme schopni zásobovat celé Česko za slunečného nebo polojasného počasí. Velkou část energie potřebujete uložit na večer. Během samotné noci už není spotřeba nijak dramatická, navíc máme Temelín, který nelze jen tak vypnout. Celková kapacita zdrojů tedy musí být sedminásobná. Do toho bychom potřebovali vítr, vodní elektrárny a další „přečerpávačky“… Těch nových zdrojů, které bude potřeba postavit, je tedy opravdu hodně.

A bude kdy?
Bude, ale není na to připravená soustava v rámci přípojných bodů. A další problém je, že je to investice v řádu mi­liard eur. A teprve když tohle vše budeme mít nachystané, elektřina bude levná a budeme třeba jako Španělé mít nula eur za elektřinu, tak ty přebytky budou. A když budou přebytky a už je budeme ukládat do těch úložišť, tak co s tím dál? Vodík. Vodík je ale až třetí v pořadí – vyprodukovat obrovské množství zdrojů, připravit obrovské množství úložišť a teprve pak sehraje vodík klíčovou roli. Za mě tak za deset let, a to jsem velký optimista.

Podle analýzy ČEPS nám nedostatek elektřiny hrozí ještě dříve. Má v lokálních podmínkách fotovoltaika potenciál nějakým způsobem pomoct?
Pro Česko existují pouze dva možné zdroje, které dávají smysl. Je to fotovoltaika a větrné elektrárny. Měl by tam být rozumný balanc, protože když se podíváte na různé studie, tyto dvě technologie se překrývají pouze v deseti procentech roční výroby. Takže se ideálně doplňují. Když je hezky, tolik nefouká, když je ošklivo, tak fouká. Pokud tedy budeme mít vůli nainstalovat gigawatty ve fotovoltaice a ve větru, můžeme ten nedostatek pokrýt. Budeme k tomu nicméně potřebovat uvolnit legislativu v rámci bateriových úložišť nebo úložišť obecně. Při tvorbě zákonů se můžeme inspirovat v zahraničí, kde už to dělají. My se v nejbližší době budeme například účastnit tendrů na úložiště v Řecku, kde připravujeme velký projekt. Měl by se tomu přizpůsobit regulátor a měla by to podpořit ministerstva. To je jediná reálná cesta, která nás tu čeká.

V souvislosti s fotovoltaikou je diskutovaným problémem také recyklace. Kolik funkčních recyklačních závodů na fotovoltaiku je v Evropě a jakou mají kapacitu oproti existujícím instalacím?
Tohle přesně nevím, ale v Německu už je firma, která se tím zabývá. Zatím na to není trh. Panely v elektrárnách mají životnost pětadvacet let, takže ten boom by měl začít někdy kolem let 2030 až 2033, což je ještě hodně před námi. Pak tyto firmy samozřejmě porostou jako houby po dešti, protože to bude špičkový byznys. Jsou tam drahé minerály, sklo, drahé kovy a podobně.

V Praze a velkých městech naráží rozvoj fotovoltaiky na památkovou ochranu. Měly by mít brutalistní nebo funkcionalistické budovy fotovoltaiku na střechách?
Dnes už existuje fotovoltaika integrovaná do tašek. I to je cesta. Ale zase je faktorem cena. Nicméně si dovedu představit, že i když budu mít drahou elektřinu, do které se mi promítá cena distribuce a dalších poplatků, ale v místě to umím spotřebovat, tak se i takové speciální řešení, které ta taška představuje, vyplatí. Je to dražší řešení než to standardizované, ale ve světě to trend je. Ale očekávám, že to nebude v takovém rozsahu. Obrovský potenciál však mají třeba střechy průmyslových hal, kterých je tu hodně. Jen když se teď podívám z okna, vidím střechu, kde ta fotovoltaika není.

Developeři říkají, že je to problém nosnosti.
Střecha se dá vyztužit, upravit, dá se to vyprojektovat. Nejsme v oblasti, kde by byla sněhová zátěž taková, aby byla problematická.

V Česku zní některé hlasy, které vyjadřují odpor hlavně vůči velkým solárním farmám v krajině. Jaký je na to váš názor?
Abychom byli schopni postavit těch 15 gigawattů, bez toho to nepůjde. Velké parky prostě musejí vzniknout jako přirozený mix. Ano, využijme všechny vhodné střechy a všechny brownfieldy. Těch tu také není málo, ale pořád budou existovat volné plochy, kde to nevadí. Když jedete po dálnici v Německu, máte tam jednu fotovoltaiku za druhou. Nevím, jestli dálnici někdo vnímá jako hezkou stavbu, proč bychom tedy vedle ní nemohli postavit fotovoltaiku?

Má fotovoltaika potenciál zcela ukončit výrobu fosilních zdrojů, nebo jen snížit spotřebu paliva?
Musíme definovat kterých, protože pokud do fosilních zdrojů počítáme jádro, tak ne. O uhlí je už v podstatě rozhodnuto, tam se bude končit tak jako tak. A ta náhrada je primárně možná pouze fotovoltaikou a větrnými elektrárnami plus úložišti. A poslední konvenční zdroj, který bude koexistovat s obnovitelnými zdroji, bude plyn.

Zmínil jste Řecko i další země. Máte vyhlédnuté země, kde byste chtěli stavět fotovoltaické elektrárny?
Díru do světa jsme udělali v Chile a v Latinské Americe intenzivně pokračujeme. Hned po Chile máme Kolumbii. Ale vyhlásili jsme i velký návrat do Evropy. Když to vezmeme od východu, jsme už nějakou dobu na Kypru, máme tam postavený projekt a připravujeme další. Chceme tam stavět i úložiště, takže by tam měly být i bateriové systémy. V Řecku dnes máme projekty s celkovým výkonem 170 megawattů v pokročilém stadiu developmentu, které během příštího roku získají všechna zásadní povolení. Plus tam řešíme v tendrech bateriová úložiště. Dále jsme aktiv­ní v Rumunsku, tam už začínáme stavět 40 megawattů tento rok a příští rok dalších 60 až 80 megawattů. Je to pro nás stěžejní země. A ač bych to ještě před dvěma lety neříkal, jsme velmi aktivně zpátky v „Československu“. Pro nás je tady teď obrovská příležitost. Máme zkušenost z velkých projektů, jakou tady nikdo jiný nemá. Chystá se tu řada rozsáhlých projektů, které se budou soutěžit ve veřejných tendrech, jichž se zúčastníme.
Věnujeme se nově střešním systémům, teď jsme dokončili pivovar Svijany. Díváme se i na úložiště, tam bychom potřebovali lepší legislativu, ale potenciál je veliký a rozumíme, že Česko není tradiční solární trh a v obnovitelných zdrojích jsme prakticky na začátku. Slovensko jde podobnou cestou, i tam máme v přípravě nějaké projekty. Když se přesuneme do západní Evropy, chystáme projekty ve Francii a Španělsku. Francie je strašně zajímavá pro účely agrovoltaiky, protože oni tam nemají už tolik prostoru. Díky latinskoamerickým aktivitám máme i silný španělský tým, a přestože je Španělsko hodně konkurenční trh, jsme tam schopni vydevelopovat zajímavé projekty a prodat je velkým lokálním hráčům.

Plánujete prorazit i v dalších oblastech energetických služeb pro firmy?
Pro nás je to velké téma. Samozřejmě se chceme zaměřit na klíčové věci a nechceme úplně tříštit síly. Teď jsme postavili vlastní megawattové úložiště v Rakovníku. Je to první bateriové úložiště v Česku, které slouží zákazníkům. Máme přichystané i další projekty bateriových úložišť. Vyhráli jsme tendr pro skupinu Virgin miliardáře Richarda Bransona. Je to pilotní projekt – jeden megawatt v Irsku –, a pokud se jim to bude líbit, budou následovat další. Sledujeme i další typy úložišť. A to nejenom bateriových, které mají prioritu, protože jejich technologie je nejlépe zvládnutelná. Také se díváme na různý software pro komunitní energetiku. Chceme podpořit komunitní energetiku v Česku, protože nám tahle cesta přijde správná. V rámci energetického mixu se samozřejmě díváme také na vítr. Pro nás je kombinace solár−vítr−úložiště ten správný mix, který dává možnost stabilnější dodávky elektřiny pro zákazníky.

Můžete rozvést plány, které máte v Česku?
V rámci střech plánujeme připojit desítky megawattů ročně, takže v příštích třech letech by to mohlo být okolo 100 megawattů na střechách. Prioritou jsou pro nás současně velké parky. Tam máme ambici připojit řádově okolo stovek megawattů během následujících několika let. Umím si představit, že během pěti let budeme mít připojených 500 mega­wattů.

Nový ministr životního prostředí Petr Hladík chce zakázat výstavbu solárních elektráren na nejhodnotnější zemědělské půdě. Jak to ovlivní váš byznys?
Podle nového lex OZE můžete stavět jen na horší bonitě půdy, pokud to nemění krajinný ráz a další věci. Dobrým příkladem je Francie, kde je naprosto běžná agrovoltaika. Je to regulatorně nastavené a pravidla hry jsou dána. I v Česku se konečně díky ministerstvům životního prostředí a zemědělství chystá změna, která by měla uvolnit více zemědělské půdy pro agrovoltaiku. Ekonomicky je to méně zajímavé, protože stavíte kombinovanou technologii, to znamená, že máte větší rozestupy kvůli zemědělské technice, která tam potřebuje projet, a musíte dělat daleko vyšší konstrukce. V zemědělských oblastech to ale může významně zvednout prosperitu.

Jak vaše aktivity ovlivnila energetická krize, která byla umocněna ruskou agresí na Ukrajině?
Energetická krize a volání po nezávislosti se pozitivně promítly do poptávky v odvětví obnovitelných zdrojů ve smyslu, že zakázek narostlo. I Solek tak má daleko více práce, všechny země chtějí obnovitelné zdroje. Přes negativní společenské dopady agrese urychlila rozvoj obnovitelných zdrojů v Evropě tak, jak by to nedokázali žádní politici. Už není cesty zpátky. Pro nás je to výzva, máme tolik zakázek, že posilujeme týmy, snažíme se do Evropy stáhnout i kolegy, co pracovali v Chile. Soustředíme to sem, protože tu je hromada práce a těch firem v Evropě zas tolik není, aby dokázaly ve vysoké kvalitě a objemech nainstalovat tolik elektráren. V Evropě se během následujících let budou realizovat stovky gigawattů.

Jak moc se podle vás změnil přístup Čechů k fotovoltaice za poslední rok dva?
Myslím, že opravdu významně, a jsem za to rád. Ostatní země doháníme v nadšení pro fotovoltaiku jako takovou a doufám, že je doženeme i v legislativě. A na tom se také intenzivně pracuje.

Finance na svůj rozvoj a investice sháníte na dluhopisových trzích v USA. Jaký je o ně ze strany investorů zájem?
Zájem je obrovský. Letos jsme vstoupili na americký trh prostřednictvím oblíbeného investičního nástroje US Private Placement v New Yorku. Během prvních 24 hodin se naše historicky první americké dluhopisy vyprodaly. Jednalo se o privátní úpis ve výši 178 milionů dolarů a podílely se na něm investiční banky Natixis a BNP Paribas. Transakce byla součástí většího schématu financování v celkové výši asi 8,4 miliardy korun. Mezi velkými finančními hráči, kteří se nás rozhodli znovu podpořit, je i americký BlackRock, který nám poskytl mezaninový úvěr ve výši 75 milionů dolarů. Je to důkaz, že investoři důvěřují našemu know-how. Nyní máme pokryté financování veškerých staveb v Chile pro tento a příští rok.

Jak u vás probíhá plánování a příprava solárních projektů?
Je to bohužel ta delší část, protože řádné plánování znamená méně starostí při výstavbě. Soustředíme se na vlastní kvalitní analýzy prostředí projektu. V rámci stavebního povolení je hodně věcí, které je potřeba zvážit a připravit. V Chile je třeba přesazovat stromy, když něco vykácíme, musíme to vysadit jinde a podobně. Věcí, které s tím souvisí, je hodně. Úprava pozemku, sondy a potom přichází část inženýringu, na což máme dvacetičlenný tým. Jsou to zkušení inženýři, schopní na základě těch studií nakreslit špičkový projekt, který když se postaví, splní veškeré mezinárodní standardy. Příprava vezme třeba šest osm měsíců a následná stavba nám pak zabere od čtyř do pěti měsíců.

Vaší vášní je astronomie. Dokonce jste si vybudoval vlastní hvězdárnu.
Byl to můj dětský sen. K téhle vášni jsem přišel asi jako většina Čechů mé generace na Petříně. Generace přede mnou obdivovala Julese Verna a naše už kosmos viděla jako něco fantastického, kam by se chtěl člověk třeba jednou podívat a přiblížit se tomu.

Když teď děláte byznys s Branso­novou společností Virgin, neuvažujete o tom podívat se do vesmíru?
Přiznám se, že jsem s nimi měl i zarezervovaný tiket. Ale vzhledem k tomu, že se to strašně protahuje, říkám si, že až budou komerčně létat, tak třeba dva roky počkám, a buď poletím s nimi, nebo se třeba objeví jiné možnosti. Myslím, že v budoucnu bude vesmírná turistika běžnější a snad i dostupnější. Jakmile to bude proveditelné, rád se do vesmíru podívám. A třeba i strávil pár týdnů na mezinárodní vesmírné stanici, což je něco jiného než vzlétnout na pět minut nad hranici vesmíru.