Současná vláda na řadě resortů postupuje spíše tím prvním způsobem. Škrtá to, co se ideologicky nehodí. Občas to má velmi absurdní podoby. Na ministerstvu zahraničí se například škrtá program na podporu vzdělanosti dívek v Etiopii, které místo školy musí chodit ostatním pro vodu. Zajištění vodního zdroje umožňuje návštěvu školy. Důvod ke škrtu není neužitečnost či nefunkčnosti programu, nýbrž jen to, že se v jeho názvu objevilo slovo „gender“. Kdyby tam nebylo, asi by program zůstal.

Jinde se škrtá tupě z důvodu manažerské a politické krátkozrakosti. Národní přírodní parky přijdou letos o třicet milionů korun. Musí se škrtat všude, nedá se nic dělat. Peníze, které jim budou chybět, mají čerpat z rezervních fondů, které si vytvořily. Rezerva, jak název napovídá, má ale primárně sloužit v době akutních situací přírodního charakteru, které se předem jaksi rozpočtovat nedají. Můžou být ale zajištěny právě jistou rezervou na horší časy. Tlak na škrty a hospodaření tady a teď rezervy rozpustí, parky pak prý peníze dostanou, až budou potřeba.

Ministerstvo životního prostředí ušetří svých třicet milionů, které v terénu dost ovlivní kvalitu služeb národních parků, z hlediska státního rozpočtu je ale nerozezná ani Alena Schillerová. Jak říkával dnešní vládou uznávaný a ctěný prezident Miloš Zeman (i nejviditelnější škrtací dvojice Macinka/Turek k němu šla pro radu) ještě jako premiér ČR, vše pod miliardu korun je v rozpočtu bagatelní částka pod politickou rozlišovací schopnost. Jak se ukazuje, časy se mění a každých třicet milionů v rozpočtu dobrých.

8 schillerova

Čisticí akce na ministerstvu životního prostředí tvrdě dupe po každé koruně. Důvodem je demonstrace plýtvavosti minulé politické reprezentace a předvedení existence „deep state“, tedy provázání úředníků a politiků se svými podporovateli. Sedm set tisíc stály ponožky s ekologickými motivy, rozdávané jako dárek, stovky tisíc brali influenceři za to, že pozitivně ovlivňovali ekologické vědomí v Česku. PR „skandál“ ani ne za milion, ale jde o princip, ne o absolutní sumy. Jistě se tu dá všude všechno škrtnout a najmout si levnější profosilní influencery nebo už nikdy nebrat žádné, státní rozpočet nic z toho nespasí.

Podivně nemotivované – prostě se někde šetřit musí – je plánované snížení příspěvku na zahraniční vysílání Českého rozhlasu. Zde se letos na Radio Prague International šetří 8,75 milionu korun, což je čtvrtina slíbené částky, příští rok by něco přes 35 milionů korun z MZV mělo zmizet úplně. K tomu by se ale musel změnit zákon, který vysílání do zahraničí definuje. Ministr zahraničí Petr Macinka se chystá tuto změnu navrhnout. Debata o potřebě či zbytečnosti takového vysílání či jeho dlouhé tradici jistě proběhne při projednávání rozpočtu, rozpočtový dopad úspory ale bude opět minimální.  

Tupá škrtací politika má i závažnější a méně humorné, anekdotické podoby: zrušit 37 pracovních míst na Českém hydrometeorologickém ústavu jistě jde hned, ale ne pokud to ovlivní kvalitu poskytovaných služeb. To by mělo být kritériem škrtů. Zachování kvality. To v tomto případě zaručeno není. Motoristické škrtání je přiznaně inspirované prací Donalda Trumpa v USA. Stačí se tedy podívat, jak dopadla ekologická agentura EPA či meteorologická služba po vlně nepromyšlených škrtů. Dodnes se diskutuje o tom, jak moc omezení služby ovlivnilo rozsah dopadů mohutných povodní v Texasu, kde chybělo včasné varování. Už nejde jen o ideologii a úspory v rozpočtu, ale o lidské životy.

Nápodoba trumpovského škrtání Úřadu pro efektivitu vlády (DOGE), který vedl nejbohatší člověk planety Elon Musk, se v Česku moc nedaří (chybí i ta mileiovská motorová pila, s níž před volbami na mítincích řádil šéf SPD Tomio Okamura, zatímco dnes v klidu podporuje vyšší schodek rozpočtu). Na rozdíl od Muska Motoristé sobě neslibovali konkrétní částku, kterou ušetří, ale i tak rozpočtové zisky budou tristní. Musk slíbil ušetřit v US eráru jeden až dva biliony dolarů, nakonec z toho bylo 160 miliard, ve 40 % ještě nedoložených úspor. Motoristé budou hluboko pod takovými čísly, přesto budou mít pocit, že český stát bude po této odtučňovací minikúře v daleko lepší kondici. Škrtání je nutnost, ale mělo by se dělat s ohledem k užitku, jinak to končí směšně a absurdně. Jako v Česku, které šlape po Člověku v tísni, zatímco seškrtaný americký rozpočet největší českou neziskovku ze seznamů nevyhodil a je dál jejím největším donátorem. Inu, důvěra ve smysl její práce. Venku, ne doma. Doma zkrátka není nikdo prorokem. Hlavní tu není efektivita, nýbrž efekt – škrt sem, škrt tam…