Bilion sem, bilion tam

Příliš snadno vláda narušila českou tradici rozpočtové úspornosti, kterou si po Rašínovi netroufli opustit ani komunisté či neoliberálové. Je už třeba brzdit, nebo ještě chvíli můžeme jet z kopce? A kam vlastně?

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) se dluhů nebojí, můžeme si je podle ní dovolit, protože jsme předtím pečlivě spořili (na začátku pandemie bylo zadlužení Česka 30 procent HDP). Schillerová zároveň varuje, že v létě jí ve státní kase na schodkové hospodaření dojdou peníze, jenže sama odmítá upravit plán rozpočtové konsolidace, podle ní je to až na nové vládě. Národní rozpočtová rada (NRR) vyzývá k radikální reformě, aby se nemuselo šlápnout na dluhovou brzdu, která na hranici dluhu 55 procent HDP zavelí sestavit vyrovnaný rozpočet. Zadlužený stát, jehož dluh se letos přiblíží na hranici 45 procent HDP a během pandemie vyskočil o patnáct procentních bodů (pro srovnání: Německo v roce 2020 o devět, Itálie o 21, USA o 22 bodů), potřebuje nové příjmy. Bez nich rozpočet rozumný dluh neudrží. Ale řekněte před volbami lidem, že se zvýší daně – to by byla politická sebevražda. Česko ovšem nemá moc na vybranou.

Musí si přiznat, že daňové změny budou ke zvládnutí dluhu zřejmě nutné. Národní rozpočtová rada na začátku března vydala zprávu, v níž varuje před prudkým růstem státního dluhu. Šéfka rady Eva Zamrazilová v sérii mediálních vystoupení, připomínajících informační kampaň, vyzývala politické strany, aby před volbami řekly o dluzích občanům pravdu a také aby zveřejnily plán, jak dluhy udržet na uzdě. „Zároveň je patrné, že tato konsolidace si vyžádá významné navýšení daňové zátěže, neboť dlouhodobější výpadek příjmů v rozsahu daňového balíčku není možné zcela pokrýt redukcí výdajů,“ soudí rozpočtová rada, s níž souhlasí prakticky všichni ekonomové včetně těch z Národní ekonomické rady vlády.

V létě dojdou peníze. Co dál?

Nikomu se snížení daní, které platí od letošního roku, a s tím spojená další rozpočtová díra ve výši 100 miliard korun moc nelíbila, ne snad kvůli ideji samotné, nýbrž kvůli špatnému načasování. „Tyto peníze nebudou jen jednorázovým výpadkem, v rozpočtu budou chybět každoročně,“ říká Věra Kovářová, garantka odborné komise Ekonomika a daně Starostů a nezávislých a členka rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. „Dalo by se pochopit, že vysoký schodek by byl v případě pandemické krize tak velkého rozsahu, jakou zde máme, opodstatněný, ovšem o výdaje spojené s bojem proti pandemii by se měl snížit schodek v následujících letech,“ dodává.

Ekonomický expert ODS, poslanec Jan Skopeček, nesouhlasí s tím, že snížení daní formou zrušení superhrubé mzdy byla v době pandemie chyba: „Musím upozornit, že jsme za poslední roky dospěli k rekordně vysokému daňovému břemenu. Nikdy stát nevybíral z kapes lidí a firem více, než to dělali ministři financí Babiš a Schillerová. Nejde donekonečna zvyšovat daňové zatížení bez negativních dopadů do motivace něco dělat, bez dopadů do ekonomické prosperity.“ Skopeček se brání i tím, že ODS ve sněmovně předložila návrhy rozpočtových škrtů ve výši schvalovaného propadu příjmů. Tento návrh by se po volbách mohl znovu hodit.

„Je třeba veřejně říct, že když se nevytvoří žádný plán konsolidace, bude už v roce 2024 nutné šlápnout na dluhovou brzdu a to znamená brutální výdajové restrikce,“ říká rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová. Jak si tu brutalitu představit? „Tak, že veřejné služby jako školství, zdravotnictví či sociální služby by už nebyly na takové úrovni, na jakou si lidé zvykli,“ vysvětluje Nerudová. To si nikdo z politiků nepřeje, jak potvrzuje i Věra Kovářová ze STAN: „Nechceme podpořit škrty, které by měly za následek snížení standardu veřejných služeb (školství a zdravotnictví). Jistě se dají hledat úspory – například v podobě investic do digitalizace veřejné správy. Důležitá bude také podpora odvětví s vyšší přidanou hodnotou. Toto ovšem bude fungovat až v delším čase.“

Nelze-li se k lepšímu schodku proškrtat, bude zvýšení daní nutné.

STAN podle Kovářové se svými pirátskými partnery z volební koalice chystá komplexní návrh konsolidace rozpočtu, zatím hotový není. „Je pravdou, že škrtáním výdajů půjde jen těžko nahradit vypadlé příjmy ve výši 100 miliard korun, o které se současná vláda připravila,“ tvrdí poslankyně, jež se pečlivě vyhýbá slovu daně a mluví o „hledání dodatečných rozpočtových příjmů“. Kovářová připomíná, že STAN prosazuje zavedení eura, pro něž by schodek rozpočtu přesahující tři procenta spolu s očekávaným poklesem ratingu byl velkým problémem: „Ale nelze-li se k lepšímu schodku proškrtat, bude zvýšení daní nutné.“

„Jistě, bez daňových úprav to opravdu nepůjde, to musejí politici přiznat, ale nemělo by to být zdaňování práce, které je už tak velké. To, co se tu děje, se opravdu podobá pádu berlínské zdi, kdy v Německu zavedli solidární daň západu s východem nově sjednocené země. U nás by to mohla být solidární daň, kterou by platili ti, kteří nebyli opatřeními proti pandemii zasaženi a kteří by tak pomáhali službám, které na to doplatily nejvíc,“ popisuje možné řešení Nerudová. Podle ní je na tom třeba pracovat už teď. „Obávám se, že po říjnových volbách se na rok 2022 už nic nestihne, nová vláda bude mít na konsolidaci jen jeden rok. Divím se, že ministryně financí to neřeší a klidně řekne, že v létě už nebude mít peníze. Ještě horší je, že ji ani sněmovna nenutí, aby předložila nový plán konsolidace, který prostě potřebujeme už před volbami. Této odpovědnosti se zbavit nemůže. Paní ministryně strčila hlavu do písku a čeká, až bude říjen.“

Konsolidaci rozpočtu chystá před volbami koalice Spolu (KDU-ČSL, TOP 09, ODS), bude součástí volebního programu. Jedno z opatření, jež ukazuje, že to Spolu bere vážně, je podle poslance Skopečka návrh, aby se „finanční ústava“ (dluhová brzda a další fiskální pravidla) stala ústavním zákonem a vláda ji nemohla tak snadno měnit, jako to dělal Babišův kabinet. Řešit celou situaci vyššími daněmi Skopeček odmítá.

„Vážím si práce NRR, ale nemohu souhlasit s názorem, že cesta konsolidace rozpočtů vede přes zvyšování daní. Vždyť i paní předsedkyně Zamrazilová dobře ví, že stát případné vyšší daně jen prošustruje, nezmenší se státní přerozdělování, ale s vyššími daněmi se naopak zvýší, vzroste byrokracie, nic dobrého to nepřinese,“ vysvětluje Skopeček a doporučuje radikální změnu výdajové stránky: „Problém neudržitelnosti veřejných financí je roky jen a pouze na výdajové straně, tam je také klíč k léčbě nemocných státních financí. Snížit provozní výdaje, zmenšit počet byrokratů, osekat zbytečné agendy a hlavně pokročit v penzijní reformě a v udržitelném financování zdravotnictví. To je obří úkol, ale bez něj se k definitivnímu řešení udržitelnosti veřejných financí nedobereme.“

Velikáni daně zvýší

Ministryně financí Schillerová neprobírá ani příjmy, ani výdaje, prostě čeká, co bude, až přijde nová vláda. Na začátku pandemie se bohorovný přístup ministryně ještě dal pochopit, panovala mezinárodní shoda: vysypte na lidi peníze, ať mají z čeho utrácet a ekonomika se nezastaví. Tuto strategii podporovala i Evropská centrální banka. Její šéfka Christine Lagardeová dokonce varovala unijní státy, aby nezačaly příliš brzy šetřit, jako se to stalo v krizi roku 2008, kdy přehnaně úspornou fiskální politikou vlády přidusily ekonomiku, což se stalo i v Česku. Dnes, kdy covidem spuštěná ekonomická krize začala prudce měnit bilance státních rozpočtů, mimo jiné i proto, že lidé místo spotřeby šetří, vzniká shoda na tom, že je potřeba připravit občany na horší časy, kdy se bude šetřit a zvyšovat daně zároveň.

Velká Británie už rozhodla o zvýšení daní pro velké korporace z 19 na 25 procent. Armin Laschet, nový lídr německé vládní CDU, která zřejmě vyhraje i zářijové volby a s největší pravděpodobností povede i příští vládu, už odmítl změkčení podmínek pro sestavování vyrovnaných rozpočtů, které německé vládě ukládá dluhová brzda zanesená do Ústavy. „Je to pro nás posvátná věc, v tom se nic měnit nebude,“ řekl Laschet. Německo má přitom násobně silnější ekonomiku než Česko a ještě obrovskou sílu eurotrhu k dobru, přesto i sociálnědemokratický ministr financí a kancléřský kandidát SPD Olaf Scholz spustil konsolidační proces, který má vyrovnat vysoké covidové výdaje do roku 2023. A jak píše agentura Bloomberg, daňové změny čekají i USA. Prezident Joe Biden zvažuje mimo jiné zvýšení sazby daně z příjmu právnických osob na 28 procent z 21 procent i zvýšení daně z příjmu u fyzických osob, jejichž příjem přesahuje 400 tisíc dolarů ročně.

Česko se bude muset přizpůsobit trendu už proto, že nová konjunktura, na niž všichni spoléhají, není v dohledu; kromě toho nemá na trzích pro půjčky na splácení dluhů takovou pozici jako třeba Německo nebo jiné velké ekonomiky. Jako nejsnadnější řešení se nabízí zvýšení daně z přidané hodnoty, vyšší spotřební daň nebo posun daňových pásem v daňovém balíčku. Jenže to vše by dopadalo na voliče přímo. Dá se tedy očekávat, že většina stran bude hledat jiná řešení „oklikou“. Třeba zdanění digitální sféry, o němž začínají opatrně mluvit všechny strany. „Český daňový systém je stavěný na podmínky podnikání roku 1993, ale my už žijeme ve 21. století. Dnes už nelze danit podle místa provozování, protože společnosti jsou digitálně propojené a zisk mohou převádět kamkoli kdykoli,“ vysvětluje Nerudová. Situaci podle ní změnil i masově používaný home office, který z řady firem udělal pružnou síť: „Pandemie je opravdu velký urychlovač, digitální transformace probíhá přímo před našima očima – a i tyto nové digitální struktury se musíme naučit danit.“

Právě na toto téma probíhá už nějakou dobu debata v Evropské unii. Bohužel jako v mnoha jiných oblastech Češi nejsou aktivní a neutrálně sledují, co se bude dít. Nedává to smysl, protože právě v této oblasti je velká šance na nové příjmy a také na vyrovnání daňových nespravedlností, například v převádění zisků z Česka do jiných zemí, na což si před volbami do Evropského parlamentu stěžoval i premiér Babiš. Po volbách na to bohužel rychle zapomněl. Podle Danuše Nerudové je to velká škoda, protože spolu s ekologickými daněmi na vysokouhlíkové výroby a zboží je to asi ta největší možnost, jak přirozeně doplnit příjmově podvyživený rozpočet: „Je to opravdu potenciálně velký zdroj. Můj tým spočítal, že by to přineslo až tři procenta HDP.“