Vzor pro Evropu: britské škrty v rozpočtu a vyšší daně

Dvacet pět miliard liber nových daní a o pět miliard víc škrtů v rozpočtu. S tímto balíčkem přišel v polovině listopadu do Westminsterského paláce nový britský ministr financí Jeremy Hunt a oznámil chudnoucí Británii, že štědré časy skončily. Změnami na obou stranách rozpočtu ve výši necelých pěti procent výdajů se vláda Rishiho Sunaka přihlásila k likvidaci deficitu veřejných financí, který nabobtnal po koronavirové pandemii a v důsledku energetické krize. Navíc zemi vrátily důvěru finančních trhů.

Hunt má Sunakovi pomoci jako „důvěryhodný“ zlý muž, který se nebude bát prosadit politicky bolestná rozhodnutí, aby vrátil Velké Británii finanční kondici. Podle expertů zároveň prozkoumává a vyznačuje cestu, po níž se v následujících měsících bude muset vydat řada ministrů financí zemí na druhém břehu kanálu La Manche.

Potápějící se ekonomika

Ve filmu Kód Enigmy z roku 2014 o luštění nacistických šifer Mark Strong v roli britského rozvědčíka v roce 1940 hlásí: „Tuto válku nevyhráváme.“ A více než 80 let poté mohou vládnoucí konzervativci podobné tvrdit o britské ekonomice v předchozím 12letém období. V minulosti prosperující země se stále víc dělí na Londýn a bližší či vzdálenější periferii, přičemž průmysl, vzdělávání a zdravotnictví upadají.

Brexit zatím nepřinesl prospěch, který jeho zastánci slibovali (a Britové v průzkumech veřejného mínění ukazují růst zájmu o Evropu), nepomohla ani koronavirová pandemie, po níž následovala energetická krize. Vláda předchozího premiéra Borise Johnsona tudíž pracovala s rozpočtovým schodkem necelých 100 miliard liber, tedy 3,9 procenta HDP. O pobyt na Downing Street 10 jej sice připravila především řada vlastních pochybení, ale nesplnění slibů ohledně ekonomické obrody Británie hrálo v tlaku na jeho demisi také významnou roli.

Liz Trussová, od 6. září do 25. října premiérka, se pokusila Británii z těchto problémů vytáhnout podle Margaret Thatcherové, vzoru pro všechny konzervativní předsedy britské vlády. Ve spolupráci s ministrem financí Kwasim Kwartengem připravila pod heslem „pokud naše ekonomika v uplynulých 20 letech nefungovala, je třeba něco změnit“ radikální rozpočtové škrty a daňové úlevy v celkové výši 45 mi­liard liber. Nechtěně tím spustila útok na Downing Street.

Zleva ji kritizovali labouristé, že většina daňových úlev se týká nejbohatšího jednoho procenta Britů, zprava její spolustraníci, že nejsou ničím kryté, protože Kwarteng v podstatě neškrtal na výdajové straně, čímž se strukturální deficit rozpočtu zdvojnásobil. Verdikt pak vynesly finanční trhy, jež útok na Británii, respektive její měnu, spustily, libra významně oslabila a podle intervenující Bank of England třeba britské penzijní fondy byly několik hodin od kolapsu. V této atmosféře Trussová nejprve Kwartenga nahradila Huntem a následně sama rezignovala. A její nástupce Rishi Sunak jej v postu ministra financí ponechal.

Profesní i vládní zkušenosti

„Je umírněný, sociálně liberální, ale zároveň tvrdý obchodník. To se za jeho ministrování projeví,“ zhodnotil 55letého Hunta pro deník The New York Times jeden z vrcholných toryů. A tuto charakteristiku splňuje. Jako řada současných konzervativních lídrů pochází z „privilegovaného“ prostředí, vystudoval soukromou školu Charterhouse v Godalmingu a následně filozofii, politiku a ekonomii na Oxfordské univerzitě.

Uspěl i v byznysu, když vybudoval vzdělávací firmu Hotcourses, která zaměstnávala více než 200 lidí a odchod z ní před pěti lety Huntovi přinesl 14 milionů liber. V té době však už 12 let působil ve vrcholné politice, do níž pronikl díky úspěchu ve volbách v roce 2005. Po pěti letech pak ze zadních lavic v britském parlamentu povýšil do kabinetu Davida Camerona, kde byl nejprve ministrem kultury a za dva roky se přesunul na ministerstvo zdravotnictví. Tam vydržel sedm let, i za vlády Theresy Mayové, která mu na rok svěřila resort zahraničí, v jehož rámci se podílel na vyjednávání podmínek brexitu.

Hunt má tedy velké profesní i vládní zkušenosti a podle řady expertů by mohl proškrtat Británii k hospodářskému růstu. Obavy z kwartengovského vidění pak třeba mírní, že patří k tvrdým zastáncům nárůstu investic do zdravotního systému. A i jeho další rozhovory, než se stal ministrem financí, naznačují, že nemůže jen škrtat. „Je toryem jednoho národa a úspěšným podnikatelem, který chápe, co je třeba k hospodářskému růstu. Nyní je navíc v silné pozici, kdy může prosazovat agendu, kterou podporuje i premiér,“ zhodnotil Huntovy šance bývalý konzervativní ministr obchodu Paul Mitchell.

Průkopník nového chování

Huntovy kroky bude bedlivě sledovat zbytek Evropy, protože rozpočty řady zemí jsou v podobné situaci jako ten anglický a rozpočtové škrty budou potřeba i v nich. Huntovy recepty a reakce společností/finančních trhů na ně tedy budou detailně analyzované. Jeho opatření v tuto chvíli zahrnují zvýšení daní pro většinu britské populace především v důsledku nového nastavení daňových pásem, škrty by pak měly zasáhnout řadu programů domácí i zahraniční pomoci. Hunt navzdory zjitřené situaci v důsledku války na Ukrajině hodlá přezkoumat rozpočet ministerstva obrany a už naznačil, že nebude reflektovat inflaci.

V důsledku těchto změn se podle britského Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost v letech 2023 a 2024 postupně sníží příjem domácností o sedm procent. Jde o největší propad životní úrovně v Británii od roku 1956, kdy tato data začala sbírat.

A podle stejného úřadu se ještě v roce 2028 nebudou mít Britové v průměru stejně dobře jako v roce 2019. K těmto politicky bolestným krokům přitom Hunt přistupuje v době, kdy jeho konzervativci ztrácejí v průzkumech veřejného mínění na konkurenční Labour Party 20 procentních bodů.

Zdá se však, že nového britského ministra financí volby v roce 2025 zatím příliš netrápí. A svým spoluobčanům odmítá nadbíhat. „Každý, kdo tvrdí, že existují jednoduchá řešení, není k britskému lidu upřímný,“ prohlásil Hunt při listopadové prezentaci svých rozpočtových záměrů v britském parlamentu. „Chceme nízké daně a rostoucí ekonomiku, ale konzervativci vědí, že zdravý rozpočet musí být na prvním místě.“

A tvrdí, že podobné kroky brzy uvidíme v celé Evropě a na celém Západě. „Všichni budou dělat v podstatě totéž, protože všichni čelíme stejné energetické krizi a stejným ekonomickým tlakům,“ citoval Hunta deník The Wall Street Journal. Nový britský ministr financí je jen průkopníkem nového způsobu chování těch, kdo jsou zodpovědní za státní pokladnu.