Vítězem energetické krize se stává… Daniel Křetínský

Dlouhé roky se zdálo, že první pozice Petra Kellnera, respektive jeho dědiců, v čele žebříčku nejbohatších Čechů je neotřesitelná. Letos to poprvé vypadá, že Kellnerovi mají vyzyvatele s ambicí obsadit první místo. Není jím nikdo jiný než hlavní akcionář holdingu EPH Daniel Křetínský.

Nyní 48letý byznysmen zaznamenává skokový růst svého byznysu, zatímco skupina PPF víceméně stagnuje. Ještě v roce 2016 jsme majetek Křetínského ocenili na necelých 40 miliard korun. Loni se už přiblížil hranici 100 miliard a letos je již na 217 miliardách. Dlužno dodat, že jde o odhad velmi konzervativní, který bere v úvahu dočasnou povahu oživení v uhelné energetice i postupný ústup cen elektřiny z loňských rekordních.

Nejprve uhelné teplárny

Co stojí za takovým raketovým růstem? Hlavním trumfem Daniela Křetínského je jeho talent na vyhledávání byznysových příležitostí. Už jako investiční manažer a partner skupiny J&T se v roce 2005 správně zaměřil na odkup starých uhelných tepláren, jako je mostecká United Energy. Po následujícím růstu cen elektřiny se z nich stal zlatý důl, který vydělával stamiliony korun.

Dalším krokem byl vznik Energetic­kého a průmyslového holdingu (EPH) v průběhu roku 2009. Sešly se zde těžké váhy česko-slovenského byznysu – finanční skupiny PPF a J&T. Pětinový podíl v holdingu získal Daniel Křetínský, který byl od počátku nejvyšším šéfem a hlavním stratégem nové energetické skupiny.

Jak četní kritikové dodávají, skrytým partnerem v této spolupráci byl státem většinově vlastněný ČEZ. Oba české podniky v roce 2009 napůl koupily německou těžební společnost Mibrag. O pár let později se ČEZ stáhl a svůj podíl prodal skupině EPH (za cenu více než vstřícnou vůči EPH). Velmi svérázná byla spolupráce ČEZ a EPH při odkupu majetku britské společnosti International Power; Křetínského holding díky této transakci levně získal Elektrárny Opatovice a zhruba poloviční podíl v Pražské teplárenské.

Od roku 2012 začala cena elektřiny klesat a kupovat teplárny už nebyl tak skvělý byznys. Křetínský zaměřil svou pozornost na konzervativní, ale stabilně vynášející oblast distribuce energií. Již v roce 2013 získal téměř poloviční podíly a manažerskou kontrolu ve Slovenském plynárenském priemyslu (SPP) a Stredoslovenské energetice.

V polovině roku 2014 se Kellnerova skupina PPF rozhodla stáhnout z EPH a za svůj 44procentní podíl si nechala vyplatit 30 miliard korun (z dnešního pohledu velmi nízká cena). Akcie koupil přímo holding EPH, který se tím značně vyčerpal. Zadlužení energetické skupiny se vyšplhalo na více než 140 miliard korun. Poté se chvíli zdálo, že s expanzí je konec.

Vzhůru do západní Evropy

Jenže výsledkem byl pravý opak. Hol­ding, ve kterém po odchodu PPF získal rozhodující vliv Daniel Křetínský, spustil novou akviziční smršť. Pozornost zaměřil na aktiva, která už jiným energetickým skupinám začínala takříkajíc smrdět. Uhelné a plynové elektrárny v tehdejším prostředí nízkých cen elektřiny téměř nevydělávaly, a navíc kazily „zelenou image“ svých majitelů. EPH se nabídlo, že je této morální zátěže zbaví.

Prvním takovým nákupem bylo převzetí 50 let staré uhelné elektrárny Eggborough ve Velké Británii. Z řady dalších nákupů si připomeňme aspoň dva zásadní. V polovině roku 2015 převzalo EPH od koncernu E.ON portfolio plynových elektráren v Itálii o výkonu 3 900 megawattů (MW). Jen o rok později konsorcium tvořené EPH a PPF přebírá od švédského Vattenfallu hnědouhelné lomy a elektrárny s výkonem osm tisíc MW na území Braniborska a Saska.

Tyto nákupy byly z dnešního pohledu až neuvěřitelně levné. Například cena za italské plynové elektrárny byla fakticky záporná – E.ON ještě zaplatil za to, aby se jich zbavil. Německou uhelnou skupinu LEAG koupilo sdružení EPH/PPF v přepočtu za 780 milionů korun – tedy aspoň podle informace ve výroční zprávě Vattenfallu.

V prvních letech to vypadalo, že to není žádný zázrak. Jenže Křetínský dokázal správně odhadnout, že čas uhelných a plynových elektráren ještě přijde. Někdo zkrátka musí nahradit výpadek jaderných bloků v Německu a dorovnávat nestabilní výkon solárních a větrných elektráren. Jasně se to ukázalo v roce 2021, kdy cena elektřiny vylétla nahoru. Opovrhované „špinavé“ uhelné a plynové elektrárny začaly skvěle vydělávat, a to navzdory rekordní ceně emisních povolenek.

Teď se ještě na chvíli o pár let vraťme. Aktivity v oblasti elektrických a plynových sítí, teplárenství a skladování plynu převedlo EPH na jaře 2016 do podskupiny EP Infrastructure. Do ní přizvalo externí partnery, konkrétně sdružení finančních investorů zastřešené australskou společností Macquarie Infrastructure and Real Assets (MIRA). Ti zde koupili 31procentní podíl, který drží dodnes.

Naopak rizikovější investice do uhelných a plynových elektráren převedlo EPH do druhé podskupiny EP Power Europe. Ta byla dlouho ve stínu úspěšnější EP Infrastructure. Až loni se situace otočila. EP Power Europe poprvé v historii překonalo výší provozního i čistého zisku dříve dominantní EP Infrastructure.

Sčítání miliardových zisků

Vzhledem k propadu tranzitu ruského plynu přes slovenské území už v uplynulých letech nebyla hlavním generátorem zisku EPH slovenská firma eustream. Na tvorbě čistého zisku se loni podílely nejvíc tradiční elektrárny s příspěvkem 2,416 miliardy eur, přičemž celkový čistý zisk EPH se vyšplhal na 3,35 miliardy eur (82 miliard českých korun). Podle dostupných informací jde o nejvyšší zisk, kterého kdy dosáhla společnost se sídlem v Česku.

Údaje o zisku jednotlivých společností EPH ve finanční zprávě za rok 2022 neuvádí, nicméně podle zaplacených daní ze zisku lze odhadnout, že největší výdělek měla velkoobchodní společnost EP Commodities následovaná italskými elektrárnami EP Produzione.

Skutečný výsledek však bude ještě vyšší. Německý LEAG loni vykázal skokový nárůst čistého zisku na 1,6 miliardy eur (39 miliard korun). Do celkových výsledků EPH se však nezahrnuje, protože vlastní „jen“ 50 procent. Do holdingových výsledků nejsou konsolidovány ani Slovenské elektrárne, ve kterých EPH nepřímo vlastní třetinový podíl.

Vytvořené zisky nicméně v EPH dlouho nevydrží. Majitelé, tedy především Daniel Křetínský s Patrikem Tkáčem, si pravidelně vyplácejí vysoké dividendy. Platilo to i loni, kdy podle nekonsolidované účetní závěrky vyplatilo EPH svým majitelům dividendu ve výši více než 37,4 miliardy korun. O rok dříve to bylo něco přes 18,5 mi­liardy korun.

Nákupní ofenziva na burzách

Tyto peníze míří mimo energetiku, do dalších zájmových oblastí Křetínského a Tkáče. Ti prostřednictvím firmy Vesa Equity Investment investují do akcií na burzách v Evropě a Severní Americe. Konkrétně nakoupili podíly v britské poštovní službě Royal Mail, v nizozemské PostNL, ve francouzském obchodním řetězci Darty, britských supermarketech Sainsbury či v americkém prodejci tenisek Foot Locker.

Přístup českého a slovenského investora je poměrně svérázný. Nakupují velké podíly, často více než deset procent. Zároveň zpravidla nemají ambice získat majoritu a podnik ovládnout. Tedy jak kdy. Podle zprávy z konce července ovládne Daniel Křetínský spolu s obchodním partnerem Marcem Ladreit de Lacharrière a britským fondem Attestor kolabující francouzský obchodní řetězec Casino. Trojice spojenců vydá na záchranu Casina 1,2 miliardy eur.

Na hodnocení úspěšnosti těchto investic je zatím brzy. Jenže Křetínský s Tkáčem již dříve prokázali, že umějí vydělat velké peníze nejen v energetice. Na konci roku 2021 dokázali velmi výhodně prodat svůj 40procentní podíl v online obchodním domě Mall.cz.  Polská společnost Allegro za stoprocentní podíl v Mall Group a kurýrní firmě WeDo zaplatila 881 milionů eur (přes 22 miliard korun).

To bylo za chronicky ztrátový internetový obchod příliš peněz. Brzy si to uvědomilo i Allegro, které muselo loni přecenit hodnotu Mall Group ve svém účetnictví o 50 procent dolů. Původní české majitele (vedle Křetínského a Tkáče měla 40procentní podíl také skupina PPF) to nemuselo mrzet; ti už měli peníze na účtu.

Tajemná česká sfinga

Český trh je pro Daniela Křetínského už příliš malý, jeho ambice jsou dnes celoevropské. Někdy svou sílu prokazuje „trofejními“ akvizicemi, které mu mají dodat prestiž, nikoli úžasnou návratnost vložených peněz. Stačí zmínit nákup čtvrtinového podílu v londýnském klubu West Ham United, což vyšlo na nějakých pět miliard korun. Nebo také nákup podílu ve francouzském levicově liberálním deníku Le Monde.

Dlužno dodat, že pro západoevrop­ské novináře i širší veřejnost je Daniel Křetínský značně nečitelnou figurou. Tomu odpovídají přezdívky typu Česká sfinga. I když se snaží, jak může, stále je pro část lidí ve Francii či Británii „oligarchou z Východu“. Nemluvě o ekologických aktivistech, kteří často kritizují vysoké emise skleníkových plynů z elektráren v majetku skupiny EPH.

V této souvislosti si můžeme připomenout změnu, kterou Křetínský uskutečnil už v roce 2015. Sídlo holdingové firmy, přes kterou drží svůj podíl v EPH i dalších firmách, přesunul z Kypru do Lucemburska. Z daňového hlediska to přitom žádnou výhodu nepřineslo; obě země mají pověst oblíbených daňových rájů pro majetné.

Smysl této transakce byl jiný. Kypr nemá v západní Evropě tak dobrý zvuk, tamní holdingy bývají často spojovány s aktivitami ruských a ukrajinských oligarchů. Naopak Lucembursko je považované za důvěryhodnější lokalitu. Patrik Tkáč a skupina investorů sdružených v J&T Private Equity Group své holdingové struktury ponechali na Kypru.

Mají tedy mít nejen novináři z Le Monde, ale i všichni další zaměstnanci firem na Západě pod částečnou kontrolou Daniela Křetínského důvod k obavám? V podstatě ne, šéf a hlavní akcionář EPH je dnes mnohem víc západním byznysmenem než východním oligarchou. Navzdory tomu se i kolem jeho působení v Česku objevilo několik otazníků a kauz.

Odvrácená strana úspěchu

Zmínit můžeme třeba asertivní, často až agresivní lobbování EPH za své zájmy. Třeba s pomocí vstřícných úředníků na ministerstvu průmyslu a obchodu a na Energetickém regulačním úřadu (ERÚ). Holdingoví lobbisté dokázali třeba dočasně zablokovat stavbu česko-rakouského plynovodního propojení, která šla proti byznysovým zájmům EPH. Nebo také prosadili navýšení dotací pro teplárny.

Tyto aktivity zašly až tak daleko, že na zákulisní vliv EPH začala ve svých zprávách pro vládu upozorňovat Bezpečnostní informační služba. Vláda premiéra Andreje Babiše dokonce v létě 2019 provedla bezprecedentní zásah a odvolala z funkce dva členy Rady ERÚ Vladimíra Vlka a Vladimíra Outratu, a to kvůli pochybným vazbám na regulované energetické společnosti.

Nebo z jiného soudku. Daniel Kře­tínský vlastní podíl třeba také ve společnosti AVE Česká republika, která působí v oboru nakládání s odpady. Zmíněná firma se „zviditelnila“ sporem s městem Čáslav, kterému dlouhodobě neplatí v řádné výši poplatky za ukládání odpadu na tamní skládku. Ve stále nedořešeném sporu jde o nedoplatky v řádu miliard korun. Situaci zavinili „zlotřilí“ manažeři podniku AVE, ale Křetínský proti nim nijak nezasáhl.

Nemalé kontroverze vyvolalo také rozhodnutí holdingu EPH z konce loňského roku. Ve snaze vyhnout se windfall tax, tedy zvýšenému zdanění nadměrných zisků v době energetické krize, EPH přesunulo vysoce ziskové aktivity v oblasti velkoobchodu s energetickými komoditami z Česka do zahraničí.

Zmíněné příklady dokazují, že Da­niel Křetínský není černobílou osobností. Nelze mu však upřít výjimečnou pracovitost a talent na nalezení a uzavření výhodných obchodů. Pokud bychom si měli vsadit, který český miliardář jako první dosáhne hranice majetku 20 miliard eur nebo 500 miliard korun, pak by sázka padla nejspíš na Křetínského.

Autor je redaktorem Ekonomického deníku