Z plynu do vodíku

Dlouhé roky jste pracoval pro ČEZ. Je rozdíl dělat energetiku převážně orien­tovanou na elektřinu a dělat energetiku založenou na plynu?

V zásadě je to poměrně podobné. ČEZ sice část energie sám vyrábí, ale část byznysu je v distribuci a prodeji zákazníkům. V Pražské plynárenské je model i ekonomika fungování podobná. Výhodou je velká podpora města při přechodu na zelenou energetiku. Praha jde cestou vlastního klimatického plánu k dosažení uhlíkové neutrality a nebavíme se jen o plynu, ale i o alternativních zdrojích. Je zřejmé, že bude docházet k postupnému nahrazování zemního plynu jiným mé­diem, na to se také připravujeme.

Bylo už rozhodnuto, že Pražská plynárenská se stane tím hlavním městským podnikem, který povede změnu energetické koncepce?

Projednávaný klimaplán řeší několik různých témat včetně elektrické energie, vytápění a samozřejmě i plynárenství. Pevně doufám, že plynárna bude hrát jednu z hlavních rolí v komplexní diskusi o přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku. Jsme nejstarší městskou firmou, která si ve své historii prošla mnoha změnami. Plynem se v metropoli svítilo dříve než elektřinou, takže bych chtěl, aby byla plynárna u velkých změn i nadále.

Jak daleko má současná Pražská plynárenská k uhlíkově neutrální firmě?

Daleko. Gros našich dodávek je zemní plyn, přičemž celý plynárenský sektor řeší náhradu zemního plynu vodíkem, případně biometanem nebo BioCNG − tedy biometanem obohacený zemní plyn. U nás je ta diskuse jiná než třeba v Německu nebo dalších zemích, kde mají rozvinuté obnovitelné zdroje, protože nejlevnější cestou, jak vyrobit vodík, je využití obnovitelných zdrojů. A v Česku vhodné bohužel moc nejsou. Takže diskuse, která se vede v Německu o nahrazení zemního plynu vodíkem, určitě není kopírovatelná  :  do Česka. Tady bude postupně nabíhat přimíchávání vodíku
do zemního plynu, i my si uděláme vlastní vodíkový pilot a také se účastníme projektu města, kde v čističce odpadních vod vzniká bioplynová stanice. Zde najímaný bioplyn se bude pumpovat přímo do rozvodné sítě. V zásadě lze do zemního plynu přimíchávat vodík do dvou procent objemu směsi, nyní dokonce probíhá testování, zda by to nemohlo být ještě o něco víc. Avšak výroba biometanu či vodíku je v českých podmínkách – v porovnání se spotřebou plynu – okrajová. A také vidíme, že minimálně do roku 2035 spotřeba plynu obecně poroste, takže o budoucnost plynárenství se v kratším horizontu nebojíme.

Nakupujete plyn i z jiných zemí, než je Rusko? Jaké je geografické rozložení zdrojů plynu?

Je potřeba rozdělit, kde je původ toho plynu a kdo nám ho prodává, obchodně spolupracujeme s řadou subjektů. Všichni naši obchodní partneři, od nichž plyn nakupujeme, jsou ze zemí EU, případně ze Švýcarska. Pokud jde o to, kde je vytěžen, tak zdroje jsou diverzifikované – z východu, ale i ze západu a také z českých zdrojů. Rozhodně nejsme pod tlakem aktuálně vyhrocených vztahů s Ruskem, protože máme diverzifikované dodávky ze západní větve, z Německa.

Trendem posledních let je ústup od dálkového centrálního vytápění u velkých bytových domů a budování vlastních plynových kotelen. Chcete být aktivnější v tomto segmentu?

Oba zdroje vytápění mají ve městě svou úlohu. A my bychom chtěli být tam, kde se to ekonomicky vyplatí. Faktem je, že určité části Prahy jsou na tom ekonomicky lépe, když používají centrální zásobování tepla z Mělníka. Pro některé části města, kupříkladu centrum, je výhodnější používat plynové kotelny. Naším cílem je postupně převádět standardní plynové kotelny na bezemisní typ vytápění.

Budoucnost Pražské plynárenské je tedy karbonově neutrální. Jaký vliv to ale bude mít na byznys?

Naším plánem je být prozákaznicky orien­tovanou, plně digitalizovanou firmou, jež bude nabízet nejen plyn, ale i široké portfolio dalších služeb – elektrickou energii, tepelná čerpadla, kotle včetně instalace. Nad rámec toho Pražská plynárenská odvádí do městského rozpočtu ročně více než půl miliardy korun na dividendách, takže funguje i jako jakýsi polštář pro hospodaření hlavního města.

To jste asi jedna z mála městem vlastněných firem, které peníze do magistrátního rozpočtu přidávají a neubírají…

Asi ano.

Vraťme se k rozšíření produktového portfolia. Znamená to, že z ryze plynařské firmy se chcete stát komplexním dodavatelem energií?

Ano. Rozhodně chceme víc expandovat do vytápění, tepelná čerpadla jsou jednou z prvních hmatatelných věcí. Chceme také rozšířit nabídku pro bytová družstva a provozovat kotelny. Prostřednictvím naší dceřiné společnosti Prometheus dodáváme teplo již více než deseti tisícům domácností. Uzavřeli jsme společný podnik s městskou částí Praha-Kbely, kdy jsme se stali partnerem pro vytápění v mnoha budovách, přičemž součástí jsou i fotovoltaické panely, zateplování a komplexní energetický servis. Chtěli bychom být pro Pražany první firmou, na niž se zákazník obrátí, když bude řešit cokoli, co se týká přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku. Před třemi týdny dozorčí rada projednala strategii společnosti do roku 2030, prezentovali jsme ji i politikům na magistrátu. Myslím, že se shodujeme v tom, kde by plynárna měla být, cítím k těmto krokům podporu i ze strany akcionáře.

Projevila se na byznysu plynáren koronavirová pandemie?

Velmi významně jsme pocítili pokles ekonomické aktivity v oboru služeb, třeba hotelnictví vykázalo pokles o 80 procent. Na druhé straně tím, že lidé byli více doma, domácnosti vygenerovaly větší spotřebu. Samozřejmě jsme občas cítili nějaká omezení na straně dodavatelů, třeba se zpozdily některé práce. Interně jsme museli přeorganizovat fungování firmy směrem k zákazníkům například v podobě digitalizace obslužních procesů nebo zavedením mobilních obchodních kanceláří, což nás naučilo dělat pár věcí jinak.

Čím hodláte v budoucnu nahradit plyn, abyste naplnili karbonové cíle?

Kdybych na to uměl odpovědět, tak asi budu bohatý člověk (smích). Upřímně si myslím, že odklon od zemního plynu nebude tak rychlý, přejít v našich podmínkách na vodík nebo biometan bude složité. Ve finále se ukáže, že i v bezemisní ekonomice se s určitým podílem zemního plynu stále počítá. Jsme schopni přimíchávat do soustavy relativně hodně vodíku, ale jak jsem již zmínil, problém není v tom, to rozvést, ale kde ho vzít. Levný a zelený vodík se získává buď z fotovoltaických panelů, nebo z větrných elektráren. Obojí má v Česku určitý potenciál, ale ne takový, aby nahradil zemní plyn. Dovedu si představit, že v určitém scénáři budeme vodík přimíchávat, nicméně zemní plyn tu zůstane.

Bavili jste se s vedením města, že by plyn hrál větší roli v hromadné dopravě v metropoli?

Řešíme s dopravním podnikem budoucí spolupráci pro vodíkové autobusy; CNG autobusy se v pražské MHD nepoužívají a strategie DPP jde jinou cestou. Každopádně dodáváme CNG do flotily Pražských služeb, to je jeden z našich největších partnerů.

Zdá se, že elektřina přeskočí plyn nejen v osvětlení, ale i v automobilové dopravě.

Cítíme, že v segmentu osobních automobilů jsme na vrcholu CNG, výrobci se začínají soustředit na elektromobilitu. Je to segment, do něhož už investovali hodně peněz, buduje se infrastruktura. Myslím ale, že ještě zhruba deset let CNG fungovat bude a my chceme být u toho. Zároveň vidíme velkou poptávku po CNG u dodávek. V době korona­krize a lockdownu hodně fungují rozvozy, z nichž velká část používá dodávky na CNG. Vloni jsme zaznamenali na našich stanicích o 14 procent vyšší spotřebu CNG než v předchozích letech. Dodávky a taxikáři, kde se řeší ekonomika provozu, nás zajímají.

Elektroauto však nedokáže nabídnout dojezd či rychlost natankování jako vůz s benzinovým, dieslovým, ale i plynovým pohonem…

Jde o to, jak auto používáte. Statistiky říkají, že 80 procent všech cest automobilů je do 200 kilometrů za den. Elektroauto, jež má baterii s dojezdem 400 nebo 500 kilo­metrů, na takové denní pojížďky bohatě stačí. Ano, jet v zimě do Alp, to je něco jiného. Musíme změnit uvažování, samozřejmě to má určitá omezení, ale je potřeba se naučit s tím fungovat a akceptovat realitu. Ten trend je nevratný. Trh ve finále tvoří automobilky a ty se už rozhodly.

Co bych rád zmínil, jsou vlaky na vodíkový pohon. V Německu již mají pár pilotních souprav, které zkouší v provozu. V našem areálu v Michli máme vlečku, takže bychom mohli naši plnicí stanici použít i na případné plnění vlaků vodíkem. Jsme tomu otevřeni, vnímám to jako cestu, u které bychom mohli být.

A jsme zpátky u toho, jak vodík vyrobit.

Přesně tak. Chtěli bychom s vodíkem obchodovat, být dodavatelem pro různé instalace a klienty. Bohužel nemáme kapacitu vyrábět vodík ve větším množství. Každopádně jsme zřídili nové oddělení, které bude vodík a biometan dovážet, chceme být obchodníkem s alternativními palivy.

Myslíte, že by v tomto směru měl větší roli hrát stát?

Na ministerstvu průmyslu již existuje projekt na téma vodíkové ekonomiky, kterého se účastníme; zabývá se tím i Plynárenský svaz, jehož jsme jedním z členů. Ono to má ještě technický a technologický kontext, protože zařízení, která jsou instalovaná na zemní plyn, se ne vždy dají použít na vodík. Za pár měsíců by měl odstartovat projekt, jenž se bude zabývat rozdílnostmi plynu a vodíku a měl by mimo jiné říct, zda budeme schopni importovat vodík stávajícími plynovody z Německa.

Potrubí je pro to teoreticky vhodné?

Jak které. Nejsem technologicky tak zdatný, abych to mohl detailně komentovat, ale obecně lze říct, že molekuly vodíku jsou menší. Tudíž všechno vedení je daleko propustnější, takže je třeba řešit potrubí z hlediska materiálů, stáří trubek i propustnosti.

A v Praze?

Část rozvodů je až osmdesát let stará. Proto máme v Pražské plynárenské relativně velký rozpočet na renovace a vedení inovujeme. Aktuálně máme podíl moderních polyetylenových potrubí na celkové výměře místních plynovodních sítí v Praze skoro 70 procent.

V posledních letech se Pražská plynárenská snažila rozkročit se svými aktivitami i mimo metropoli. Hodláte v tom dál pokračovat?

To bude jeden z prvních kroků připravované strategie. Musíme si sednout a říct si, kde je naše místo. Už sám název evokuje, že bychom měli být primárně v Praze, možná ve Středočeském kraji. Na druhé straně naše dceřiná společnost Prometheus se v teplárenství klidně může rozkročit po celé zemi, jen je třeba si ujasnit, kde chceme být, kterým zákazníkům a co chceme prodávat. Toto všechno je nutné vyhodnotit. Po svém nástupu jsem nic zásadního neměnil, nemá smysl bez prostudování problému a kvalifikované diskuse dělat rozhodnutí od stolu. Všechno má svoje pro a proti. Jsme spolehlivý a kvalitní dodavatel plynu a elektřiny, dovedu si představit, že budeme dodávat po celé zemi, ale je otázkou, zda pod značkou Pražská plynárenská.

Máte nějaké plány s velkým areálem v Michli? Je to území v dosahu centra Prahy, spousta zajímavých pozemků…

Mé ambice jsou jednoznačné: nedělat nic. Michelský areál je pro nás ideální, postupně prochází rekonstrukcí a není důvod na jeho využití cokoli měnit.