Za investice úlevy. Brusel chce změnit pravidla emisních povolenek

Evropská komise chce propojit chystanou reformu emisního obchodování s novou povinností pro podniky: kdo má dál dostávat bezplatné emisní povolenky, má ušetřené peníze investovat do dekarbonizace svých provozů v Evropě. Podle vysoce postavených úředníků EU má být právě tato podmínka součástí úpravy systému, který je hlavním klimatickým nástrojem Unie.

Pro průmysl to znamená, že očekávaná úleva nemusí být bezpodmínečná. Komise chce před letní přestávkou představit rozsáhlejší reformu evropského systému emisního obchodování ETS a sladit ji se zmírněnými klimatickými cíli pro rok 2040. Jedním z návrhů je prodloužit období, během něhož podniky dostávají část povolenek zdarma. Zároveň však Brusel nechce, aby se tím pouze snížily náklady firem bez změn v jejich investičním chování.

Úleva, která má mít cenu

Evropský komisař pro klima Wopke Hoekstra plán potvrdil. „Musíme zajistit, abychom odměnili průkopníky, kteří investice uskutečnili,“ uvedl. Zároveň podle něj EU musí myslet i na velkou skupinu podniků, které jsou „uprostřed pole“ a potřebují perspektivu. „To znamená flexibilitu, která je však spojena s podmínkami a investicemi, jež musí být uskutečněny zde v Evropě.“

ETS funguje tak, že vypouštění CO2 a dalších skleníkových plynů zpoplatňuje. Dotýká se především energeticky náročných odvětví, například chemického a ocelářského průmyslu. Firmy mohou vypouštět emise jen tehdy, pokud k nim mají odpovídající povolenku. Počet povolenek se v čase snižuje, jejich cena roste a s ní i náklady podniků. Část povolenek byla dosud přidělována zdarma, aby se zmírnil přechod k nízkoemisní výrobě.

Tato bezplatná alokace měla postupně skončit. Komise nyní zvažuje její prodloužení a zároveň pozdější ukončení aukcí povolenek. Podniky by tím získaly více času na přechod ke klimaticky neutrální výrobě. Nově by však musely prokázat, že finanční úlevu využívají k přestavbě zařízení a snižování emisí. Jak přesně budou podmínky nastaveny, zatím jasné není.

Reforma je reakcí na tlak členských států i průmyslu. Podniky varovaly, že bez úprav by na ně dopadly miliardové náklady. Zvlášť chemické firmy argumentují tím, že evropské ceny CO2 zhoršují jejich konkurenceschopnost vůči výrobcům z Asie nebo Blízkého východu, kteří s obdobnou zátěží nepočítají.

Průmysl varuje před ztrátou konkurenceschopnosti

U velkých chemických podniků už dnes náklady na emisní povolenky dosahují stovek milionů eur. Podle interních propočtů některých firem by se do konce příští dekády mohly přiblížit jedné miliardě eur, pokud by se ETS nezměnil a bezplatné příděly skončily. Část manažerů proto prosazuje reformu, která by už tak oslabený evropský průmysl dále nezatížila.

Podporu průmysl získal i u některých politických představitelů členských států, kteří se za reformu postavili. Komise už provedla první menší úpravy a 15. července chce představit konkrétní návrhy. Pro českého čtenáře je podstatné, že nejde o izolovanou národní debatu. ETS je celoevropský systém a jeho podoba určuje náklady energeticky náročných firem v celé EU.

Kirsten Schollová, evropská ředitelka think-tanku Epico zaměřeného na klima a energii, považuje prodloužení bezplatných alokací v zásadě za smysluplné. „Takový krok by však měl být spojen s jasnými investičními podmínkami – například s investicemi do dekarbonizace výměnou za prodloužené bezplatné příděly,“ uvedla. Podmínky by podle ní měly být srozumitelné, transparentní a bez zbytečné byrokracie.

Právě tady ale vzniká jeden z hlavních konfliktů. Průmysl dlouhodobě kritizuje, že evropská regulace přináší vysokou administrativní zátěž. Pokud by se reforma ETS spojila s investiční povinností, podniky se obávají dalších dokladů, kontrol a složitých pravidel. Komise se proto snaží najít rovnováhu mezi úlevou pro průmysl a zárukou, že veřejně vytvořená výhoda povede k investicím v Evropě.

V Evropském parlamentu má tento přístup podporu. Sociálnědemokratický europoslanec Tiemo Wölken uvedl, že je nezbytné, aby Komise reformu emisního obchodování konečně spojila s jasnými podmínkami. Kdo dál dostává miliardy v bezplatných přídělech, měl by podle něj zároveň zajišťovat výrobní lokality a zaměstnanost. Podobně mluví i lidovecký europoslanec Peter Liese: je pro dodatečné bezplatné povolenky, ale pouze za podmínky, že firmy skutečně investují. „Podniky právem argumentují, že peníze potřebují na investice,“ uvedl. „Pak se ale tyto investice musí také uskutečnit.“

Investice pokračují, tlak investorů slábne

Většina chemických koncernů nadále drží cíl dosáhnout klimatické neutrality mezi lety 2040 a 2050. Firmy už investovaly miliardy do snižování emisí, především do nákupu zelené elektřiny a úprav výrobních zařízení. Některé podniky patří ve svém odvětví k firmám s výrazným pokrokem ve snižování emisí a míří ke klimatické neutralitě ještě před polovinou století.

Současně ale část podniků své krátkodobé investiční plány mírní. Argumentují tlakem slabé konjunktury a tím, že alternativní suroviny potřebné k nahrazení ropy a plynu nejsou dostupné v potřebném množství. Průmysl poukazuje také na to, že obnovitelná energie není k dispozici v dostatečném objemu a za konkurenceschopné ceny.

Největší překážkou klimatické neutrality jsou podle odvětví takzvané emise Scope 3. Nejde o emise přímo z vlastních zařízení, ale o uhlíkovou stopu dodavatelů a nakupovaných surovin. To komplikuje strategii firem: část emisí mohou ovlivnit vlastními investicemi, část však závisí na proměně celých dodavatelských řetězců.

Komise se zároveň snaží reagovat na to, že vnější tlak na zelenou transformaci firem zeslábl. Některé podniky potvrzují, že investoři se dnes na plány klimatické neutrality ptají méně než před několika lety. Brusel proto hledá mechanismus, jak propojit úlevy s konkrétními kroky. Inspirací může být americký Inflation Reduction Act bývalého prezidenta Joea Bidena, který kombinoval podporu čistých technologií se snahou vytvořit pracovní místa a posílit průmysl.

Americký model byl chválen zejména pro nízkou míru byrokracie: firmy těžily hlavně z daňových úlev během provozu nových zařízení. Tento rámec se však politicky změnil. Prezident Donald Trump většinu subvencí zrušil a označil systém za „zelený podvod“. Pro EU je tak americká zkušenost spíše ukázkou, jak lze investice motivovat, ale také jak snadno se průmyslová politika může stát předmětem politického obratu.

Tlak na reformu přicházel i od odborů v průmyslových odvětvích, kterých se ETS nejvíce dotýká. Část z nich požaduje ulehčení emisního obchodování a jeho propojení se závaznými investicemi do klimaticky neutrálních technologií a výrobních lokalit. Jiní upozorňují, že úprava ETS je sice nutná, prosté změkčení systému by však bylo špatnou cestou. Příjmy z emisního obchodování by se podle nich měly cíleněji vracet do průmyslové transformace.

Rozhodující bude nyní návrh Komise. Ta musí sladit tři cíle: snížit nákladový tlak na evropský průmysl, zachovat klimatickou funkci emisního obchodování a zabránit tomu, aby firmy přesouvaly výrobu i emise mimo EU. Konkrétní pravidla má představit 15. července. Poté bude záležet na členských státech a Evropském parlamentu, jak přísné investiční podmínky k prodlouženým úlevám připojí.