Zpráva o nezbytných vysokoškolácích

Zaznívá to z průmyslu, slýcháme to i u piva v hospodě: „Dříve se na vejšku dostal ten, kdo na to opravdu měl. Dnes vezmou každého, proto lidé chybějí jinde…“ Změny ohledně terciárního vzdělávání byly po roce 1989 věru markantní: za posledních 30 let se v Česku podíl lidí s univerzitními tituly v populaci třicátníků (počítáno pro věk 30 až 34 let) takřka zdvojnásobil – díky více školám (soukromým i veřejným), oborům i možnostem studia.

Na otázku, zda „máme příliš mnoho vysokoškoláků“, se zaměřila nejnovější studie think-tanku IDEA při CERGE-EI, společném pracovišti Akademie věd a Univerzity Karlovy, již má týdeník Euro exkluzivně k dispozici.

Ekono­mové Taras Hrendash, Štěpán Jurajda a Daniel Münich se spolu se statistiky Treximy soustředili na mzdy a platy osob s vysokoškolským vzděláním, ale zajímaly je i čtyři různé kohorty „VŠ vzdělanců“ – skupiny narozené v roce 1960, 1970, 1980 a 1990. Vývoj mezd a platů během kariéry porovnali. A co vědci zjistili?

I masovější absolventi bodují

„Naše analýza ukazuje, že mladší generace vysokoškoláků, které jsou méně vyselektovány na talent než jejich starší kolegové, mzdově ani platově nezaostávají za staršími. Ukazujeme, že mzdový poměr vysoké školy/střední školy (VŠ/SŠ) je sice pro mladší kohorty mírně nižší než pro starší, méně vzdělané kohorty, ale navzdory rychlému růstu podílu vysokoškolsky vzdělané pracovní síly mezi nejmladšími zaměstnanci v průběhu 20 let zůstává mzdový poměr VŠ/SŠ velmi vysoký: ve středním věku se v podnikatelském sektoru blíží až dvojnásobku,“ tvrdí studie IDEA. Z dat dokonce vyplývá, že později narození VŠ mívají v produktivním věku často i relativně lepší mzdy, byť jich působí na trhu více, než tomu bývalo. Rozdíly mají i řadu dalších příčin.

Daniel Münich se vysokoškolskou politikou dlouhodobě zabývá. Co jej nyní zaskočilo? „Překvapil mě poměrně výrazný rozdíl věkově-výdělkových trajektorií mezi ne- a podnikatelskou sférou. Ale hlavně, znovu a znovu mě překvapuje, k jak velkému nárůstu počtu vysokoškolsky vzdělaných došlo za pouhé dvě poslední dekády u mladých žen, na rozdíl od mužů,“ říká ekonom, dle nějž analýza kombinuje klady studií z líhně IDEA – jde o výzkum zásadního fenoménu, který stojí na základech ekonomické teorie a využívá nejlepší dostupná data.

„Pro mě je vždy výzvou, že fenomény, na něž by měly adekvátně reagovat veřejné politiky, jsou u nás často jen předmětem dojmů a spekulací. Debaty o adekvátní míře veřejné podpory vysokoškolského vzdělávání snad alespoň zaznamenají, že otřepaná tvrzení ,vysokoškoláků už máme dost‘ nebo že ,za chvíli u nás bude mít každý vysokou‘, zatím nemají silnější oporu v datech,“ líčí Münich. Ostatně data statistiků (a grafy) ukazují, že Česko je v poměru vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců stále pod průměrem – v Česku je to pod 30 procent, v Evropské unii skoro čtyřicet. A za EU zaostáváme i u mladších generací.

Zbytečně moc vysokoškoláků tedy nemáme. „Zjišťujeme, že i když je v mladších kohortách vysokoškoláků výrazně více, takže jsou v průměru méně nadaní, než byly dřívější, vydělávají v témže věku zhruba stejně jako jejich starší kolegové, tedy po zohlednění vývoje cenové hladiny a agregátního růstu mezd. Je třeba vývoj dále sledovat u nejmladších, ale data zatím nasvědčují, že vysokoškoláci jsou na trhu práce nadále velmi úspěšní, takže to s jejich kvalitou oproti starším tak špatné nebude,“ řekl týdeníku Euro Štěpán Jurajda s tím, že manažeři to vědí, ale politici by měli správně rozhodovat o podpoře školství i jeho kvalitě.

Změní tolik diskutovaná AI a její nástup i odměny SŠ/VŠ profesí? „O budoucím vlivu AI na mzdy a platy vysokoškoláků naše studie nic neříká. Obecně je tu však důležitý nejen vývoj technologií, ale i schopnost zaměstnavatelů je implementovat,“ dodává profesor, podle nějž z některých výzkumů při zavádění robotizace vyplývá, že ta obecně pomáhá zaměstnanosti i mzdám ve firmách, kde ji včas implementují. Zda to bude platit i pro AI obecně, se uvidí.