Zpráva o stavu země

Může to znít na první dobrou provokativně, ale právě končí politicky velmi stabilní období. Vládní koalice se i po odchodu Pirátů opírala po celé čtyři roky o pohodlnou většinu v Poslanecké sněmovně. Česko v důležitých geopolitických a bezpečnostních zkouškách obstálo s prozápadní směrovkou. Není vyloučeno, že premiér Petr Fiala zakončí funkci ve Strakově akademii jako nejdéle sloužící předseda vlády České republiky.

To ovšem neznamená, že by vláda naplnila očekávání či dodržela do puntíku celý program, který si na začátku svého působení předsevzala. Z hlediska udržitelnosti politického systému se však právě končící volební období zapíše do historie do kolonky stabilní. Tím se dostáváme k otázce, co nás čeká po volbách v rovině politicko-společenské. Existují indicie, že dosavadní politická a vládnoucí stabilita by nemusela být pro příští roky takovou samozřejmostí. Vycházet budeme z aktuálních dat přední české výzkumné agentury NMS, která týdeník Euro získal a má je k dispozici. Čísla a grafy zabývající se hodnotovou motivací tuzemských voličů ukazují, jak se proměnila česká politická mapa, jak se v ní orientovat pomocí takzvaného voličského kompasu, proč už neplatí tradiční dělení na pravici a levici, jak se do popředí dostávají kulturní otázky a postoj ke státu nebo jak vypadá Česko ve srovnání s ostatními státy.

Konec pravice a levice

Léta jsme byli uvyklí orientovat se na politické ose při identifikaci jednotlivých stran a hnutí pomocí směrovek pravice a levice. V dnešní ekonomicko-politicko-společensky vrstevnaté době je však taková identifikace politických hráčů nedostatečná.

Analytik agentury NMS Jakub Bakule vysvětluje, proč dosavadní tradiční rámec dělení politiky ztrácí význam. „Ekonomické soupeření slábne. Co u nás stále není vyříkané, je to, co ho nahradí. Vidíme zároveň, že to do jisté míry působí chaos i v samotných tradičních stranách. Pozorujeme například definitivní zánik sociální demokracie a určitým způsobem oslabení značky ODS v důsledku vzniku koalice Spolu, což lze vnímat jako reakci pravicovější části spektra na novou realitu,“ míní Bakule. Podle něj je třeba vnímat politickou arénu v několika rovinách. „Prostor má najednou dvě dimenze. Není jen jedna linka, která se pohybuje nalevo a napravo, ale posouváme se i na kulturní ose od liberálnější pozice k tradicionalistickým hodnotám,“ míní Bakule.

Demonstrovat se to dá na příkladu, jak komplikovaně se dnes dají charakterizovat zájmy dělníků či zaměstnanců. „Současná opozice se zaměřuje na témata evropské integrace, migrace a klimatu, která odrážejí širší globalizační linku a polarizaci mezi vítězi a poraženými globalizace. Tradiční dělnická třída už není jednotná – manuálně pracující mají odlišné názory na migraci či Evropskou unii než zaměstnanci ve službách s vysokoškolským vzděláním, přestože ekonomicky sdílejí podobné zájmy,“ popisuje datový analytik.

Vzestup „levého horního rohu“

Z výzkumů agentury NMS je dále zřejmé, že česká společnost čím dál víc inklinuje k silnému státu. „Obecná preference je spíše doleva ve smyslu, že lidé chtějí aktivistický stát, který se soustředí na snižování nerovností, poskytuje jasné služby a zasahuje do ekonomiky,“ říká Bakule. Významný je přitom segment, kde se preference aktivního státu kombinují s takzvaným kulturním tradicionalismem. „Kdybych to měl zjednodušit, tak řeknu: jsme proti, aby sem přicházeli migranti. Jsme proti evropské integraci. Klima pro mě nehraje roli. Místo toho chci ekonomický růst. Jsem spíše proti manželství pro všechny,“ popisuje analytik postoje nemalé části voličů. Právě tento „levý horní roh“ – tradicionalistická levice – je dnes největším klíčovým blokem české politiky (viz graf Voličský kompas).

„Společnost se rozděluje do vyprofilovaných skupin s odlišnými názory, které přesahují původní ekonomické konflikty a vytvářejí novou, pestřejší politickou realitu. Témata jako migrace, evropská integrace či gender formují nové tábory, jež se identifikují proti sobě. Ať už jim říkáme jakkoli, například ,sluníčkáři‘ versus ,dezoláti‘,“ dodává Bakule.

Peněženka slábne

Kulturní témata se stala zdrojem neshod a destabilizace nálad ve společnosti. „Tam, kde vidíme střet a polarizaci a kde je zcela odtržená jedna skupina lidí, jsou témata migrace a evropské integrace. Ekonomická osa zůstává přítomná, ale její význam je slabší než v minulosti,“ upozornil Bakule.

Z jeho slov a dat vyplývá, že ekonomické rozhodování v tomto voličském sektoru hraje menší roli. Jinými slovy faktor peněženky není jediný rozhodující, což je překvapivé, protože ve výsledku může jít o kontraproduktivní výsledek hlasování daného voličského segmentu. Příkladem může být apel na vystoupení z Evropské unie, což je proces, který by na českou ekonomiku a kupní sílu obyvatel téměř jistě pozitivní dopad neměl.

„Tradiční levice a pravice se definují přes roli státu v ekonomice a přerozdělování. Nová osa liberální versus tradicionalistická zahrnuje širší témata jako migrace či klima, která lépe odrážejí současné společenské rozdělení. Tato polarizace podporuje vznik stran jako SPD, které čerpají z konzervativního pólu, zatímco čistě liberální strany mají v Česku omezený voličský potenciál,“ komentuje situaci Bakule.

Z této změny těží strany, které dokázaly postavit politiku na kulturní linii. Typickým příkladem je právě zmiňovaná SPD Tomia Okamury, který ze svého projektu vytvořil de facto obchodní model. „Čerpá z té horní linie, kde jsou lidé úplně utržení a vyhecovaní, v ekonomické dimenzi ale nemají jasné postoje,“ dodává.

Voličský kompas a radikalizace stáří

Jak se v základu zorientovat v současné mapě české politiky? Zajímavý pohled nabízí takzvaný voličský kompas, který ukazuje dlouhodobější postoje a hodnoty občanů, nikoli jen jejich aktuální preference.

Podle něj tvoří největší část české společnosti tradicionalistická levice – téměř polovina voličů. Ta preferuje aktivní stát, ale zároveň uzavřenou společnost s národním zaměřením a přísnými pravidly pro migraci.

Vedle ní existuje liberální levice, která klade důraz na osobní svobody, manželství pro všechny či zelená témata. Tento segment však postrádá silnou stranu, která by jej reprezentovala – teoreticky je to část spektra, kde existuje prostor pro novou politickou stranu, která by kombinovala program a směr Pirátů, západně laděné sociální demokracie a Zelených. Oblast tradicionalistické i liberální pravice je v rámci voličského kompasu podstatně menší (Kde strany stojí). Důležitou roli hraje středový segment. Tvoří ho 15 procent, ale v širším pojetí až čtvrtina voličů a není politicky vyhraněný. Tito lidé uznávají klimatickou krizi, brání polistopadový systém, zastávají se Senátu či veřejnoprávních médií. Právě středoví voliči mohou rozhodnout o celkovém výsledku. Jejich hlasování je v tuto chvíli navíc méně předvídatelné. Pro populistické strany typu ANO je oblast středu citlivou záležitostí. Příliš radikální útoky na demokratické instituce by je mohly poškodit. Naopak vládní strany musejí hledat způsob, jak střed mobilizovat, přestože jejich program je méně atraktivní než jednoduché sliby opozice. Neměli bychom zapomenout na rozložení voličských postojů na základě věku a pohlaví. Tradiční levice je spojena se staršími voliči, liberální pravice přitahuje spíše mladší. Tradiční pravice má větší podíl mužů, liberální levice zase žen. To ukazuje, že česká společnost je nejen hodnotově, ale i demograficky diferencovaná.

Radikalizace je viditelná zejména u starších voličů, kteří se cítí být opomíjeni a více než v minulosti podléhají vlivu protestních stran. Tyto tendence posilují SPD nebo alianci Stačilo!, které nabízejí návrat k jistotám minulosti a jednoduchá řešení.

Babišův strategický posun

Hnutí ANO si na české politické scéně před volbami udržuje dominantní pozici. Jeho flexibilita spočívající v populistickém uchopení programu mu umožňuje přizpůsobovat se náladám společnosti. Šéf hnutí Andrej Babiš si udržuje podporu středových voličů, zároveň však čerpá dominantní sílu v oblasti již zmiňované tradicionalistické levice – především u starších lidí a bývalých voličů sociálních demokratů a komunistů.

Jeho strategie je jednoduchá: kombinovat sliby silného státu se schopností reagovat na kulturní otázky. Tím ANO drží nejsilnější blok a zároveň zůstává pro část voličů „méně radikální“ volbou než SPD či Stačilo!

„Babiš strategicky posunul ANO od středu k tradicionalistické levici, kde bere dvě třetiny své podpory, zejména od bývalých voličů ČSSD a KSČM. Tento posun umožňuje jeho populistický přístup a flexibilita, díky níž cílí na segmenty s nízkou konkurencí, jako jsou starší voliči. Zároveň si musí hlídat středové voliče, aby se vyhnul radikálním návrhům, které by mohly odradit jeho širší základnu,“ popsal Bakule situaci.

Krajní meze

Volební kompas ukazuje, jak se opoziční strany přizpůsobily situaci a zejména dlouhodobě silné pozici ANO. Klíčovým momentem bylo, když se před časem Okamurova SPD a KSČM pod vedením europoslankyně Kateřiny Konečné rozhodly integrovat menší subjekty pod koaliční střechu. Komunistická koalice Stačilo! už loni uspěla v evropských volbách, letos dal dohromady alianci i Tomio Okamura pod stříškou SPD. Cíl? Nenechat propadnou milion hlasů jako ve volbách v roce 2021. Motoristé a Přísaha jdou do voleb samostatně, neboť jejich pouto z evropských voleb se rozpadlo. Podle analytika Bakuleho mají výše uvedené koalice značný dopad na politickou scénu: „Koalice SPD pod vedením Okamury se stala klíčovým soupeřem Andreje Babiše, protože dokázala oslovit tradicionalistické voliče. Překvapivě dobře se SPD sjednotila s menšími subjekty a změnila dynamiku politické soutěže.“ O něco podobného se snaží i Stačilo!, když chce na komunistické prvky naroubovat nacionalismus.

Koaliční potenciál Okamury a Konečné je kvůli radikální podstatě jejich programu nevelký, situaci však může změnit povolební realita a skutečnost, že předpokládaný vítěz hnutí ANO bude nucený s některou z těchto aliancí spolupracovat a dělat ústupky – v zájmu získání podpory pro vznik nového kabinetu. „SPD se od roku 2014 posunula na kulturní ose k radikální pravici, oslovující voliče proti EU, migraci a progresivním tématům. Ignoruje ekonomickou osu, zaměřuje se čistě na kulturní otázky. Tím je ale na vrcholu svého potenciálu a její koaliční možnosti jsou omezené. Na západ od nás, například v Německu či Francii, vidíme, jak systém ostatních stran vytváří proti radikálním partajím ochranný koridor,“ upozorňuje Bakule.

Vládní parta v nesnázích

Koalice Spolu se profiluje jako alternativa k Babišovi. Oslovuje široké spektrum, včetně voličů, kteří se identifikují spíše s ochranou demokracie než s ekonomickým programem. Jejich cílem je být subjektem, který porazí Babiše nebo mu aspoň bude čelit.

Problém je, že důvěra ve schopnost Spolu to skutečně dokázat je menší než před volbami v roce 2021. Části tehdejších voličů navíc politika „Antibabiš“ nestačí, chtějí konkrétní program a vize, jak zefektivnit chod státu či jak posílit českou ekonomiku pro příští období.

Piráti a Starostové v uplynulých čtyřech letech prožili vztah jak na horské dráze. Po volbách se jejich pouto rozpadlo, před rokem navíc Piráti vypadli z vlády. Jejich program a vize se však paradoxně přibližují. Alespoň podle dat voličského kompasu. Piráti se posouvají do středu (tím uvolňují zmiňovaný levicově-liberální segment), kde soupeří přímo s hnutím STAN.

Dynamiku jejich vztahu umocňuje i aktuální dění v korupční kauze Dozimetr, kterou začal rozplétat soud. Někteří obžalování ve svých svědeckých výpovědích dávají nekalé peníze do souvislosti se sponzoringem STAN či TOP 09. Protikorupční tematiky se Piráti stále nevzdali a právě kauza Dozimetr je klackem, kterým Piráti do Starostů šťouchají. Přesuny mezi tábory – vládním a opozičním – budou podle výzkumníku minimální. Klíčovou proměnnou je volební účast. „Je to boj o to, kdo přijde k volbám. Opoziční voliči jsou vyhecovaní, vládní naopak docela nespokojení,“ říká Bakule z NMS. Pokud se opozici podaří mobilizovat své voliče, má velkou šanci potvrdit převahu, kterou dlouhodobě ukazují předvolební průzkumy. Vláda naopak stojí před úkolem přesvědčit apatičtější příznivce, aby k urnám dorazili.

Kam to bude?

Sněmovní volby nebudou jen soubojem programů, ale především testem schopnosti stran a hnutí mobilizovat své příznivce. Opozice volá po změně poměrů. Vládní blok se snaží přesvědčit voliče, že stabilita a obrana polistopadového systému stojí za účast.

Data z analýzy NMS ukazují, že česká společnost nemá daleko ke vzorcům střední a jihovýchodní Evropy. Tyto země mají silnější zastoupení v populisticko- -nacionálním sektoru, tedy v tradicionalistické levici. Naopak západní Evropa má pestřejší rozvrstvení a větší váhu liberálních bloků.

„Česká společnost není extrémně polarizovaná, ale má silnější tradicionalistický segment než země jako Švédsko nebo Nizozemsko. To dává větší prostor nacionalistickým hnutím, jako je SPD. Extrémní pozice se ale týkají jen malé části společnosti. Panuje tu současně patrný tlak na aktivistický stát, důvěra v instituce je nižší. Přesto existuje prostor pro konstruktivní kompromis, pokud politici dokážou vytvořit alternativu k rostoucímu extrému,“ dodává Bakule.

Společensky a politicky vypjatá doba bude mít dopad na dynamiku české ekonomiky. Podle ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Aleše Roda chybí politikům odvaha na hlubší strukturální změny. „Kritická masa voličů upřednostňuje současný užitek a neřeší budoucnost, což politici vidí a přizpůsobují tomu své chování. Tento stav se projevuje v rozporu, co lidi verbálně deklarují na sociálních sítích, a co skutečně chtějí. Týká se to i pravicové jestřábí bubliny,“ řekl týdeníku Euro Rod.

Domnívá se, že nadále bude stát vytěžovat historický obchodní model českého hospodářství a doufat, že podnikaví lidé a významní zaměstnavatelé budou chtít podnikat i nadále a nenechají se odradit vysokou byrokracií a přehlížením dalších potřeb a samozřejmě ani vystrašit výzvami, které s sebou nese tlak na dekarbonizaci. „Nejpravděpodobnější scénář je zachovat status quo, i když to bude znamenat prolomení dluhové brzdy,“ dodal Rod.

Ekonomické představy a motivace lidí lze zkoumat i na základě voličského kompasu. „Tradicionalisté chtějí okamžitý efekt státních výdajů jako třeba větší důchody. Liberálové jsou ochotní přijmout obecnější investice třeba do předškolní péče s tím, že není stoprocentně jasné, komu nakonec prospějí. Tradicionalisté ale méně věří státu, že budoucí investice doručí, tak se soustředí na okamžitý benefit,“ uvedl analytik Bakule.

Ale zpátky k volbám. Jedno je jisté: éra jednoduchého dělení na pravici a levici skončila. Přesunuli jsme se do prostoru, kde se o moc soupeří na základě zcela odlišných motivací. Česká politika stojí na pomezí dvou světů. Na jedné straně sílí proudy usilující o silný stát a kulturní uzavřenost, na druhé existuje významná část společnosti podporující evropskou integraci a liberální hodnoty. Už brzy výsledek tohoto klání určí, kdo bude po volbách diktovat směr země. A ve hře je nejen stabilita politického systému.