60, nebo 367 milionů? Heřmanická halda způsobuje další problémy

Na první pohled je cenový spor jednoduchý. DIAMO potřebuje pro pokračování sanace část pozemků společnosti OKK Koksovny. Loni za ně nabídlo necelých 260 milionů korun a opakovaně zdůraznilo, že současný vlastník za pozemky zaplatil pouze 60 milionů.

Tento argument je srozumitelný, ale neúplný. Šedesát milionů je cena uvedená v kupní smlouvě za nemovitosti. OKK Koksovny však od společnosti CRESCO&FINANCE současně pořídily technologii související s areálem za zhruba 307 milionů korun. Celý majetkový balík tak představoval výdaj kolem 367 milionů korun. Tento krok koksoven měl pomoci vyřešit roztříštěné majetkové poměry na haldě, které byly jedním z hlavních argumentů DIAMA, proč ani po desítkách let není sanace haldy dokončená.

DIAMO druhou část transakce nepovažuje za relevantní pro ocenění půdy. Třídicí linku podle státního podniku pro současný sanační plán nepotřebuje a bylo ochotné ji převzít pouze za symbolickou jednu korunu. OKK naopak vycházejí z celkové částky, kterou musely vynaložit, aby majetek získaly. Spor tedy nestojí jednoduše na otázce, zda je správně 60, nebo 367 milionů. Obě částky popisují jinou část stejného obchodu.

Pro stát z toho plyne nepříjemný závěr: pokud chce sanaci posunout, měl by počítat s tím, že cena vypořádání bude vyšší než prostý násobek původní ceny pozemků. Nejde jen o půdu, ale o majetkový celek, jeho historii a komplikace, které jsou s lokalitou spojeny.

Cena pozemků není jediný problém

Majetková matematika by sama o sobě byla předmětem běžného obchodního vyjednávání, kdyby se neodehrávala na jednom z nejkomplikovanějších ekologických míst v republice.

Heřmanický odval uvnitř prohořívá od konce devadesátých let. Termická aktivita se nekontrolovaně šířila tak dlouho, až se přiblížila k přilehlé skládce chemických odpadů z koksoven. Mezi haldou a skládkou proto vznikla takzvaná oddělovací vzdušná stěna A, na kterou mají navázat oddělovací stěny B a C, pro které DIAMO potřebuje příslušné pozemky. Jenomže mezitím se oddělovací stěna A ukázala jako problematická. DIAMO totiž následně rozhodlo prostor vyplnit materiálem, jehož dodávku a realizaci zajišťovala Ridera Bohemia.

Složení této výplně se stalo předmětem dlouhodobého sporu, který nyní vyvrcholil velmi kontroverzním rozhodnutím ministerstva životního prostředí. To navzdory celé řadě posudků a obrazovým dokumentacím, jasně ukazujícím, že se jedná o odpad, ukončila veškerá šetření ČIŽP.  

Expertní komise ministerstva průmyslu a obchodu už v roce 2021 doporučila, že pro výplň stěny je nepřípustné používat neupravený stavební odpad, protože takový materiál nezajistí potřebnou kvalitu inženýrské stavby.

O dva roky později proběhlo za účasti zástupců Diama, Ridery i vlastníka pozemků společné vzorkování. Znalecký posudek na části pozemku popsal heterogenní směs zeminy a nevytříděného stavebního a demoličního odpadu s kovy, plasty, textilem, sklem a dřevem. Podle znalce materiál nevykazoval známky odpovídající úpravy a neodpovídal charakteru deklarovaných stavebních výrobků.

Další posudek VŠB-TUO, zpracovaný v roce 2024 pro DIAMO, zjistil u testovaných vzorků sklon k samovznícení a uzavřel, že z hlediska posuzovaných účinků nelze oddělovací stěnu považovat za funkční ochrannou bariéru proti přenosu termické aktivity ke skládce OKK.

Sondy otevřely další otázky

Letos v červenci nechaly OKK zpracovat inženýrskogeologický průzkum čela stěny. Pět kopaných sond narazilo pod vrstvou zeminy na stavební suť. V jednotlivých místech sahala přibližně od 2,7 do 5,7 metru. Zpráva popisuje kusy cihel, betonu, střešních tašek, skla, PVC trubek, drátů, koberců, pryže, dřeva či polystyrenu; v jedné sondě také pneumatiku s diskem.

Pod sutí se nacházela uhelná hlušina. Tento závěr je pro cenový spor podstatný: zkoumaný průřez pak totiž netvoří dostatečnou proluku a neplní požadovanou funkci překážky proti šíření termické aktivity směrem ke skládce chemického odpadu.

DIAMO tento výklad odmítá. Tvrdí, že stěna svou preventivní funkci plní a že část kritiky vychází z chybného výkladu geologických dat. Samostatným sporem se stala také legalita letošních průzkumných zásahů, které nyní řeší báňský úřad.

Ekonomická podstata se tím ale nemění. Stát potřebuje pozemky, bez nichž se sanace jen těžko posune. Zároveň vyjednává s vlastníkem, který do majetkového balíku nevstoupil jen za šedesát milionů korun a jehož pozemky jsou zatíženy technickými i právními spory.

Pokud chce DIAMO sanaci Heřmanické haldy skutečně urychlit, bude muset přijmout, že vypořádání s OKK Koksovny nebude levné. Ne proto, že by vlastník chtěl na transakci vydělat, ale proto, že požaduje částku, kterou za transakci musel zaplatit. Odkup je přitom prvním krokem k tomu, aby DIAMO zajistilo podmínky pro pokračování v sanaci ekologické zátěže, jejíž technické, právní i finanční komplikace se za poslední roky jen prohloubily.