Sarkofág padl, problémy na Heřmanické haldě ale zůstaly

Toto řešení kritizovali někteří odborníci a proti se stavělo i město Ostrava. Řešením jsou nyní oddělovací stěny. Tento projekt má ale zatím několik podstatných nedostatků, které je třeba vyřešit, zatímco termika na haldě se nebezpečně šíří dál. 

Heřmanická halda hoří téměř 30 let. Podle dostupných dat zasahuje termická aktivita miliony tun materiálu a teploty uvnitř přesahují 600 °C. To není historická zátěž. To je probíhající proces.

Současná strategie stojí na oddělovacích vzdušných stěnách, které mají oddělit hořící část haldy od jejího okolí, především od sousední skládky chemických odpadů. Právě tam by případné selhání mělo nejvážnější důsledky. Podle odborných studií může k destabilizaci uložených látek docházet už při teplotách kolem 50 °C. To je hranice, která není vzdálená, dokonce při dostupných měření dnes víme, že na některých místech je překračována.

V případě selhání bariéry by tak nešlo jen o technický problém, ale o riziko s dopady na ovzduší, podzemní vody i širší okolí.

První problémová stěna

První stěna, označovaná jako OVS A, byla opakovaně narušena desítkami vrtů a sond kvůli pochybnostem a záhadám, které tuto konstrukci doprovázejí. Zároveň byl výkop, který měl fungovat jako izolační bariéra, zasypán materiálem, jehož vlastnosti tuto funkci zpochybňují. Zda tato stěna odpovídá normovanému materiálu, aktuálně prošetřuje Česká inspekce.

Do toho vstupuje další fakt. Česká inspekce životního prostředí uložila státnímu podniku DIAMO pokutu za nakládání s materiálem na haldě. Ten byl označován jako recyklovaná zemina, přestože šlo o odpad. Ministerstvo životního prostředí tento závěr potvrdilo.

To je ten moment, který zásadně mění důvěru v to, jakým způsobem bylo s haldou nakládáno. Protože pokud nebylo důsledně kontrolováno složení materiálu v jedné části haldy, je legitimní ptát se, zda stejný přístup neplatil i jinde. Včetně konstrukce, která má být klíčová pro její zabezpečení.

Stovky milionů, které nikdo neřeší a rozplývající se odpovědnost

Klasifikace materiálu jako odpadu by přitom měla mít přímý finanční dopad. Zákon v takovém případě ukládá povinnost odvést poplatek za jeho uložení. Tyto poplatky ale podle dostupných informací nebyly vybírány.

V případě stovek tisíc tun materiálu se přitom jedná o částky v řádu stovek milionů korun. Pokud by se stejný princip vztahoval i na další části haldy, mohly by celkové dopady dosahovat miliard. Část toho by skončila i přímo v rozpočtu města Ostravy. Nabízí se srovnání s jinou známou kauzou odpadové společnosti AVE CZ. Její manažeři jsou obžalovaní z krácení poplatků za ukládání odpadů – dotčená středočeská města tím připravili na poplatcích o téměř miliardu korun.

Diamo tvrdí, že halda není skládkou a poplatek za odpad je vyžadován jen při ukládání na skládku. Pak by šlo ale o nelegální uložení odpadu, který by měl být odstraněn, buď samotným Diamem, či jeho dodavatelem, firmou Ridera.

Způsob, jakým se určuje odpovědnost, přitom nepůsobí jednoznačně. V jednom případě je odpovědný provozovatel. V jiném se odpovědnost přesouvá na dodavatele prací. Proč se stejná situace posuzuje rozdílně, není jasné. Stejně jako není jasné, zda někdo vůbec usiluje o to, aby byly vyvozeny všechny finanční důsledky.

Halda, která si dál žije po svém

Mezitím halda dál hoří. A zároveň se dál mění. Odtěžování střídají nové navážky, takže se její objem v čase nesnižuje tak, jak by se očekávalo. Pod povrchem zůstávají miliony tun termicky aktivního materiálu, teploty dosahují stovek stupňů a riziko pro okolí – od ovzduší po podzemní vody – nezmizelo.

Odpad tam leží nezákonně. Poplatky za půl miliardy korun nevybral nikdo. Ministerstvo uložilo pokutu milion korun za protiprávní uložení 218 tisíc tun odpadu a případ uzavřelo. Bariéra z odpadu stojí dál.