Krok přes Atlantik jako nový motor růstu

Jak podle vás dokáže PBS tak růst v oboru, který je náročný jak na kapitál, tak na technologie?

Hnacích motorů našeho růstu je vlastně několik. První spočívá v tom, že jsme už před zhruba deseti či patnácti lety začali vyvíjet malé proudové motory. Vstoupili jsme do poměrně úzké specializace, kde nebyla velká konkurence. Díky včasnému vývoji a důrazu na kvalitu a spolehlivost jsme si vybudovali náskok. Když pak poptávka přišla, měli jsme připravené produkty, které splňují náročné standardy. Druhým motorem je bohužel současná geopolitická situace.

Ukázalo se, že malé letecké motory najdou uplatnění nejen v menších letounech, ale i v dronech a také v řízených střelách. Ačkoli to zní nepříjemně, je to realita obrany Evropy i celého Západu a my se na ní podílíme. Rostoucí napětí ve světě vyvolalo enormní zájem o naše motory z celého světa. Sami ale zdůrazňujeme, že stojíme na té bílé straně síly, tedy pracujeme na technologiích pro legitimní obranu. Současný boom poptávky tedy není jen krátkodobý výkyv. Od letectev velmocí až po menší armády vidíme trvalou změnu priorit a investic do podobných technologií. Myslím, že teď už to bude vždy takhle a možná ještě intenzivnější.

Výroba proudových motorů má během tří let vzrůst o osm set procent. Kdy jste si uvědomili, že tuto vlnu poptávky skutečně dokážete proměnit v dlouhodobou strategii, a ne pouze v krátkodobý cyklus?

Naplno nám to došlo zřejmě v loňském roce, kdy zájem o naše motory vystřelil raketově prakticky ze všech koutů světa. S vypuknutím ostrého konfliktu hned za hranicemi se probudila celá Evropa, Američané zjistili, že kapacity podobné výroby mají nedostatečné, a zvýšený zájem jsme zaznamenali i z Asie. Tehdy jsme pochopili, že nejde o krátkodobý výkyv, ale o nový standard, tedy dlouhodobou vlnu poptávky, na kterou musíme strategicky reagovat. Přiznám se, že jsme na ta čísla objednávek zírali s nadšením i s lehkými obavami, protože tak masivní růst nejde zařídit lusknutím prstu. Musím ale pochválit náš tým, protože růst výroby jsme dokázali zorganizovat a řídit tak, že vše zatím probíhá úspěšně a kontrolovaně. Samozřejmě každý růst má své limity, ale my průběžně zvětšujeme základnu, investujeme do lidí, technologií i procesů, takže věřím, že to zvládneme uřídit i nadále. Dá se říct, že ono okřídlené rčení o budíčku pro Evropu platí v širší míře. Byl to budíček pro celý svět.

Takto rychlá expanze vyžaduje zásadní změny ve vnitřním řízení. Které procesy jste museli přebudovat jako první a které se ukázaly být nejodolnější vůči růstu?

Jednou z prvních věcí bylo paradoxně posílení toho, čemu se říká subdodavatelský řetězec. PBS si historicky vyráběla mnoho komponentů sama a neměla tak velkou potřebu vnějších dodavatelů. S prudkým růstem jsme ale začali mnohem víc zapojovat další české i zahraniční firmy do dodávek, abychom zvýšili naši kapacitu a také robustnost, tedy už nemít vše soustředěné na jednom místě. Druhou zásadní změnou bylo posílení centrálního řízení. Zjistili jsme, že expanzi musíme organizovat hlavně z centrály tady v Praze, kde sedíme. Systematicky proto navyšujeme počet zkušených lidí v ústředí, přijímáme odborníky na techniku, na organizaci vývoje a výroby, manažery pro koordinaci projektů. V Praze jsme tak kromě vedení vybudovali i silný technický tým, který úzce spolupracuje s výrobním závodem ve Velké Bíteši i s novou pobočkou v Americe.

A7R08992

Samotné řízení výroby v Bíteši považujeme za poměrně odolnou část. Tamní management vždy fungoval dobře, byť je vždycky co zlepšovat. Výroba je tam velmi komplexní. Na tom jsme vždy stavěli. Teď ale potřebujeme ukočírovat globální růst, takže budujeme mechanismy nad rámec jednoho závodu.

Existuje podle vás okamžik, kdy se rychlý růst začne stávat rizikem pro kvalitu, firemní kulturu i samotný byznysový model? A jak poznáte, že se k takové hraně blížíte, máte nějakého kanárka v dole?

Naše jasná priorita je kvalita. Nesmíme ji obětovat ani v období rychlého růstu a hlídat si to musíme každý den. Zatím nepozorujeme, že by nás tempo ohrožovalo v tom smyslu, že by trpěla kvalita výrobků nebo procesů. Kdyby se přece jen vloudila chybička, okamžitě zjednáme nápravu. Nestalo se nám, že by cokoliv nekvalitního prošlo až ke klientovi. Máme zavedené výstupní kontroly a když se objeví problém, produkt stáhneme a opravíme dřív, než by mohl způsobit škody. Přirozeně, při vyšším zatížení výroby je udržení laťky náročnější, ale musím říct, že ten růst do firmy zároveň nalil novou energii. Jak se říká, z každé zkoušky lidé rostou.

Konflikt na Ukrajině zvýšil poptávku po bezpilotních prostředcích. Jak se mění charakter vašich zákazníků a jejich požadavků, když se obranné technologie dostávají do popředí státních strategií?

Okruh našich zákazníků se rozšířil a jejich požadavky se výrazně diverzifikovaly. Zpočátku tvořily těžiště odběratelů firmy, které potřebovaly náš větší proudový motor TJ100, například pro určité typy bezpilotních strojů. Později se objevila vlna zájmu o menší jednotky typu TJ40, tedy o výraznou miniaturizaci pohonů pro menší drony či řízené střely. Tyto dvě vlny poptávky pokračují souběžně i dnes.

K nim se přidala třetí vlna zájmu o střední motory jako TJ80 a dokonce i čtvrtá vlna požadavků na ještě výkonnější stroje, než je TJ100. Pro tuto kategorii máme motor TJ150. Letos jsme navíc představili zcela nový motor TJ200, který posouvá miniaturizaci i výkon na další úroveň. Už nyní o něj evidujeme značný zájem, a to ještě před zahájením sériové výroby. Jinými slovy, dnes registrujeme poptávku prakticky ve všech kategoriích výkonu i velikosti.

Zákazníci, v konečném důsledku často národní armády, si postupně upřesňují své programy pro bezpilotní prostředky a střely a přicházejí s velmi specifickými požadavky. Někteří se soustředí na pohon pro menší a taktičtější systémy, jiní potřebují silnější motory pro větší prostředky delším doletem. My se snažíme jejich potřeby maximálně vyslyšet a nabídnout řešení na míru.

Držíme se přitom svého zaměření. Vyvíjíme a dodáváme spolehlivý pohon. O konkrétní podobě dronu či střely často raději ani příliš detailů vědět nechceme, protože to není naše práce. Přirozeně však vnímáme, jak prudce rostoucí důraz států na obranné technologie proměnil trh. Z původně okrajového segmentu se stal hlavní proud a zároveň klíčová součást státních strategií. Tomu odpovídají i požadavky našich zákazníků.

Jste klíčovým dodavatelem pro armády zemí NATO. Co dnes definuje vztah mezi státem a průmyslem, když jde o technologie, jejichž vývoj i certifikace trvají roky?

Vztah státu a průmyslu v našem odvětví do velké míry určují zákonné regulace a dlouhé certifikační procesy. Vyvíjíme špičkové technologie pro armády, ale vždy musíme splnit přísné požadavky státu, ať už jde o exportní licence nebo technické certifikace. Každý náš export prochází schvalováním několika státních orgánů a ministerstev. Je to zdlouhavý, ale nezbytný proces, který má zajistit, aby citlivé technologie nekončily tam, kde nemají. My se tomu přizpůsobujeme tak, že projekty i obchody od začátku plánujeme s ohledem na tato pravidla. Zatím se nám daří navrhovat exporty tak, že získáme všechna potřebná povolení.

Každopádně vidíme, že dynamika současných konfliktů předbíhá tempo byrokracie. Válka na Ukrajině jasně ukázala, že některé postupy bude nutné zrychlit, jinak hrozí, že vývoj technologií neudrží krok s potřebami obrany. Měl by to být budíček i v tomto smyslu.

Téměř miliarda korun míří do modernizace závodu ve Velké Bíteši. Proč jste se rozhodli posilovat kapacity právě v Česku, a ne v jiných částech světa, kde investice mohla být levnější?

Ve skutečnosti posilujeme kapacity paralelně v Česku i v zahraničí, konkrétně v USA, protože obě větve jsou nezbytné. Ve Velké Bíteši ale významně investujeme především proto, že je to náš mateřský závod a centrum know-how. Právě tam máme většinu odborníků, vybudovanou infrastrukturu vývoje i výroby a osvědčené procesy. Bylo logické nejdřív rozšířit to, co dobře funguje. Možnosti růstu zdaleka nejsou vyčerpané, protože stále můžeme přidávat stroje, modernizovat linky a rozšiřovat tým, i když je jasné, že extenzivní růst nemůže trvat věčně. Ve Velké Bíteši a okolí už zaměstnáváme téměř všechny dostupné šikovné lidi a musíme lákat pracovníky i z jiných regionů. Ještě se sem ale dokážeme vejít a v případě potřeby se můžeme poohlédnout i po dalších lokalitách v ČR. Výhodou je, že naše firemní kultura je z velké části česká, i když interně fungujeme i v angličtině, takže rozšíření kapacit doma je přirozené a efektivní.

Dalším důvodem je význam vývoje. Náš technologický rozvoj probíhá převážně v českých závodech. Pracujeme tu na nových motorech, které budou za tři až pět let opět špičkou, a zároveň vylepšujeme ty stávající.

Toto zázemí výzkumu a vývoje chceme mít co nejsilnější právě v Česku. V neposlední řadě je pro nás výhodné i to, že z českého prostředí se dobře vyváží. Získáváme od státu potřebné licence a cítíme podporu, takže není důvod přesouvat výrobu jinam.

Otevřeli jste nový závod v americkém Roswellu a připravujete další za devadesát milionů dolarů. Jaké cíle tím sledujete? Jde spíše o blízkost klientů, specifické regulační podmínky, nebo o strategickou pozici v rámci NATO?

Hnacích motivů americké expanze je víc a v zásadě jste je vyjmenoval všechny. Zaprvé je to blízkost klíčovým zákazníkům. Spojené státy představují největší zbrojní trh a mnoho našich partnerů i koncových klientů sídlí právě tam. Přítomnost přímo v USA nám umožňuje s nimi úžeji spolupracovat, rychle reagovat na jejich potřeby a budovat větší důvěru. Pokud se například rozhoduje o zařazení našeho motoru do určitého projektu, skutečnost, že ho umíme sestavit nebo servisovat přímo na americké půdě, je významnou výhodou.

Zadruhé jde o regulační a politické hledisko. Američané obecně preferují, aby se alespoň část výroby odehrávala u nich. Nechtějí být závislí na dodavateli z druhé strany oceánu, protože to může nést politická rizika. Tím, že máme továrnu v USA, odpadá řada potenciálních překážek. Jsme bráni více jako domácí součást dodavatelského řetězce. Naše zkušenost je, že americké úřady i partneři naši expanzi vítají. Byli rádi, že jsme přišli, a poskytli nám podporu při rozjezdu.

Třetím aspektem je strategická pozice v rámci NATO. Díky americké pobočce jsme pevněji integrováni do aliančních obranných programů. Snáze navazujeme spolupráci s velkými hráči jako je například Pratt & Whitney či Lockheed Martin na projektech typu F-35 (kde se uplatňuje průmyslová spolupráce USA a ČR). Zkrátka být fyzicky přítomen v USA nám otevírá dveře k příležitostem, které by pro čistě českou firmu byly hůře dosažitelné.

V neposlední řadě je americká expanze i způsob, jak zvýšit naše celkové kapacity. V Roswellu už vyrábíme dva typy motorů a chystáme se tam brzy přidat výrobu dalších, větších typů. Postupně investujeme do rozšíření tamního závodu a zvažujeme dokonce akvizici nějakého již fungujícího amerického podniku, abychom urychlili růst. Tím vším chceme zajistit, že naplníme globální poptávku, která na nás směruje, a zároveň zůstaneme blízko zákazníkům na nejdůležitějších trzích.

A7R09475

Když firma takto rychle expanduje do zahraničí, vzniká přirozené pnutí mezi globální strategií a lokální kulturou. Jak zajišťujete, aby se jádro PBS nerozpustilo v mezinárodním růstu?

Toto je věc, na kterou se hodně soustředíme, protože rychlá expanze do ciziny skutečně může ohrozit původní DNA firmy. Tomu čelíme tak, že udržujeme velmi těsnou propojenost mezi centrálou a pobočkami a pečlivě hlídáme firemní kulturu.

I přes veškerou různorodost jsme pořád jedna společnost s jedním cílem. Určité touhy po větší samostatnosti zahraničních týmů samozřejmě existují a do jisté míry je umožňujeme, ale jen po hranici, která neohrozí jednotu firmy. Rizika roztříštění si jsme vědomi a postupujeme citlivě. Víme o případech jiných firem i u nás, které si tím prošly, a některé už to úspěšně vyřešily. My chceme takovým problémům raději předejít.

Do jaké míry umožňuje přítomnost v USA růstový model, který by bez americké infrastruktury nebyl realizovatelný?

Velmi výrazně. Některých met růstu, které jsme si stanovili, bychom bez americké základny vůbec nemohli dosáhnout. Přítomnost v USA nám otevírá úplně nové možnosti, ať už jde o získávání zakázek, budování kapacit nebo navazování partnerství. Řada velkých programů by pro nás zůstala zavřená, kdybychom neměli americkou výrobu. Díky ní se můžeme ucházet o projekty, kde je místní infrastruktura dodavatele v podstatě nezbytnou podmínkou. Dále, z čistě provozního hlediska nám americký závod umožňuje škálovat výrobu mnohem rychleji. Kdybychom veškerou produkci ponechali jen v České republice, nárůst o stovky procent během několika let by byl velmi obtížně proveditelný. Narazili bychom na kapacitní strop. Druhá továrna v USA nám v podstatě zdvojnásobila potenciální výrobní výtlak. Navíc můžeme lépe diverzifikovat rizika a využít tamní dodavatelský řetězec. V Americe se také snáze navazují některé formy spolupráce, například rychlejší outsourcing speciálních procesů nebo nákup dílů od tamních výrobců, což může produkci výrazně urychlit.

Mnohé firmy nezvládly přechod do éry rychlých technologií a globalizovaných dodavatelských řetězců. Co umožnilo PBS udržet vysoký inženýrský standard a zároveň se posunout do nejmodernějších segmentů obranného průmyslu?

Myslím, že nám pomohlo několik principů, kterých se důsledně držíme. Zaprvé, nikdy jsme se nenechali zaslepit módními trendy na úkor osvědčených inženýrských zásad. Vždy nám jde především o to dodat produkt, který zákazník skutečně potřebuje. Musí být spolehlivý, výkonný a cenově přijatelný. Pokud nějaká nová technologie nebo proces pomůže těchto parametrů dosáhnout, rádi ji zavedeme. Nezavádíme však novinky jen proto, že jsou zrovna populární. Mnoho firem se vrhlo do digitalizace či 3D tisku bez jasného cíle. My si pokaždé klademe jednoduchou otázku: zlepší to prokazatelně náš produkt pro zákazníka? Uvedu příklad. Všude se mluví o 3D tisku kovů. My ho samozřejmě vyvíjíme a testujeme, některé dílce motoru takto zkoušíme vyrábět, ale zatím postupujeme opatrně. Inovacím se věnujeme velmi intenzivně, ale přistupujeme k nim rozvážně a implementujeme je tam, kde mají skutečný smysl a přinášejí měřitelný užitek.