Anatomie nepovedeného auditu

V prosinci 2018, jen pár týdnů předtím, než obavy o finančním zdraví společnosti Wirecard pronikly na veřejnost, začali auditoři německé pobočky EY podrobněji zkoumat její hospodaření. Zaměřili se na interní procesy této německé fintechové společnosti při zpracování plateb u asijských podniků, které služby Wirecardu využívaly. Byla to nedílná součást byznysu firmy, jejíž hodnota se v době největšího rozmachu vyšplhala na 24 miliard eur.

Auditoři nakoupili zboží a služby z e-shopů, které Wirecard uváděl jako klien­ty svých obchodních partnerů v asijském regionu. Pořídili si týdenní předplatné na asijské pornografické stránky za 9,95 eura, virtuální měnu v počítačové hře FIFA 19 za 23,08 dolaru, alkohol tester za 33,45 eura a bitcoiny za tisíc jenů.

Po tomto nákupním experimentu audi­torský tým hospodaření Wirecardu bez výhrad posvětil, jak to dělal deset let, kdy účetnictví této mnichovské společnosti prověřoval. Asijští prodejci však bohužel nikdy neexistovali. Byli součástí divadélka, které vytvořil management Wirecardu, aby oklamal auditory a pomohl zatajit miliardový podvod, jímž se zabývá mnichovská prokuratura.

Za strůjce podvrhu je považován jeden z výkonných ředitelů firmy, který se aktuálně nachází v Dubaji. On měl vybrat asijské e-shopy, u kterých auditoři testovali finanční systém firmy. Martin Wambach, člen vyšetřovací komise v německém parlamentu, tvrdí, že už to mělo v auditorech vzbudit pochybnosti. Pro ověření nákupů navíc použili předplacené karty, které jim dodal Wirecard. Právě to podle odborníků z jiného vyšetřování umožnilo Wirecardu zmanipulovat prověřované transakce.

Až za rok a půl auditoři zjistili, že polovina vykazovaných příjmů Wirecardu neexistuje a že v hospodaření chybějí 1,9 miliardy eur uváděných v sekci transakcí se spřízněnými stranami. V důsledku těchto odhalení musel Wirecard, který kdysi platil za stoupající hvězdu evropského fintechového trhu, vyhlásit insolvenci a auditor z takzvané velké čtyřky čelí podezření z jednoho z největších auditních skandálů v novodobé historii.

Podle Wambacha, který pracuje jako seniorní auditor v poradenské skupině Rödl & Partner, zaměstnanci EY několik let porušovali řadu účetních pravidel. Pro potřeby vyšetřování zveřejnil zprávu s několika usvědčujícími fakty. V dokumentu stojí, že auditoři mohli svou práci vykonávat pečlivěji: „V oblasti transakcí se spřízněnými subjekty existovalo několik indikátorů rizik podvodu a na jejich základě měl být audit důslednější.“

Z dokumentů, jež mají Financial Times k dispozici, však vyplývá, že ještě pár měsíců před odhalením skandálu na interních jednáních auditoři transakce s asijskými subdodavateli obhajovali. A to navzdory forenznímu auditu, který si vyžádala dozorčí rada Wirecardu a z něhož vyplývalo, že nejde jednoznačně a definitivně potvrdit, že dotčené transakce skutečně existovaly. Forenzní audit zpracovala společnost KPMG na základě investigativní reportáže Financial Times, která už v roce 2019 poukázala na nejistou existenci asijských subdodavatelů.

Z dalších interních dokumentů vyplývá, že šéfové německého auditního oddělení Andreas Budde a Martin Dahmen na konci dubna 2020 managementu Wirecardu sdělili, že v nefinální verzi forenzního auditu od KMPG v části o transakcích se spřízněnými subjekty podle nich chybí „kontext“.

Daniel Steinhoff pracoval pro Wirecard jako šéf interního auditu zodpovědný za dodržování právních předpisů a aktuálně spolupracuje se soudně jmenovaným správcem konkurzní podstaty v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. Během interpelací před parlamentní vyšetřovací komisí řekl, že auditoři byli o existenci firem v Asii „silně přesvědčeni“ a kolegy z forenzního týmu z KMPG o svém „vnitřním přesvědčení“ opakovaně ujišťovali.

Toto skálopevné přesvědčení však nesdílel každý. Týden poté, co auditoři z KMPG zveřejnili vlastní audit s řadou šokujících zjištění, zakročil management z mateřské společnosti EY Global a auditní zprávu své německé pobočky začal podrobně prošetřovat.

Němečtí auditoři si však dodnes stojí za svým, i proto se stále nedaří zodpovědět na klíčovou otázku: Jak je možné, že audit Wirecardu tak flagrantně selhal?

Novináři FT se pokusili najít odpověď. Prověřili stovky stran interních dokumentů a e-mailů a vyslechli svědectví více než desítky osob, které byly do neúspěšného auditu přímo zapojeny. Ze zkoumaných dokumentů a svědectví z první ruky vyplývá, že auditoři promarnili několik příležitostí, jak podvod odhalit. Firmu nepodrobili dostatečně pečlivé kontrole a zdráhali se ji napadnout na veřejnosti, a to i ve chvíli, kdy výkonný ředitel Wirecardu klamal investory krajně zavádějícími informacemi.

Několik lidí z managementu německé pobočky EY vyšetřuje mnichovská prokuratura a agentura APAS, německý vládní úřad zodpovědný za dohled nad auditními orgány. Na společnost se také valí lavina žalob akcionářů Wirecardu, kteří přišli o miliardy eur.

„Aktuální nastavení auditních mechanismů podobné podvody umožňuje. Také k nim v uplynulých deseti letech došlo hned několikrát,“ vysvětluje jeden z ředitelů EY Global Andy Baldwin. Trvá na tom, že ze skandálu se firma dokázala poučit.

EY odmítá, že by auditoři jakkoliv pochybili. Argumentuje tím, že auditorský tým se lapil do sítě důmyslně zinscenovaného podvodu, jejíž součástí byli zkorumpovaní bankéři, neexistující e-shopy a pravděpodobně i smyšlené bankovní pobočky na Filipínách. Baldwin navzdory tomu uvedl, že společnost „hluboce lituje, že se nepodařilo podvod odhalit dříve“ a že vzhledem k vysokým nárokům na kvalitu auditních služeb se „tento audit neřadí mezi projekty, na něž by byla firma hrdá“.

Když součty nevycházejí

Parlamentní vyšetřovací komise rozebrala veškeré kroky auditorů do nejmenšího detailu a odhalila v nich hned několik nedostatků.

Auditoři si od Wirecardu několik let nevyžádali klíčové informace o bankovním účtu singapurské banky OCBC, kde měla být uložena až jedna miliarda eur v hotovosti. Pro ověření této informace se auditoři spokojili s dokumenty, které jim dodal externí správce aktiv působící v Singapuru. Z materiálů, které mají FT k dispozici, však vyplývá, že tyto dokumenty singapurští žalobci označili za „padělky“.

Insolvenční správce v rámci separátního vyšetřování zjistil, že vklady, které OCBC registrovala na svých účtech, byly nižší než celkový objem peněz, který měl podle účetnictví Wirecardu ležet na asijských účtech spřízněných stran. V tu chvíli přestaly součty vycházet.

Ale nikdo si toho nevšiml. EY tvrdí, že kvůli zákonům o důvěrnosti údajů se auditoři nemohli obrátit přímo na dotyčnou banku. S tím však nezávislí odborníci na audit nesouhlasí. „Auditoři hrubě porušili své pracovní povinnosti, protože ne­ověřili pravost předložené účetní rozvahy,“ říká Hansrudi Lenz, profesor účetnictví na Univerzitě ve Würzburgu. Důvody, proč to neudělali, jsou podle něj „chabou výmluvou“.

Rozhodnutí auditorů z EY považovat peníze evidované na asijských účtech za hotovostní prostředky zkritizovali jak auditoři z KPMG, tak Wambach z parlamentní vyšetřovací komise. Právě toto rozhodnutí podle Lenze navíc Wirecardu umožnilo držet si pověst výdělečné a hotovostí oplývající společnosti, což prodloužilo trvání celého podvodu.

Lidé obeznámení se situací redakci FT svěřili, že po zveřejnění zdrcujícího auditu od KPMG se management EY začal radit s externími právníky, zda by bylo v danou chvíli možné se z auditu stáhnout. Němečtí auditoři se zděsili, když zjistili, s jakými tvrzeními vystoupil výkonný ředitel Wirecardu Markus Braun jen několik hodin poté, co byl 28. dubna 2020 zveřejněn audit od KPMG. Braun v prohlášení k investorům uvedl, že toho rána obdržel od EY informaci, že „nemají problém se pod audit za rok 2019 podepsat“.

To si ale Braun vymyslel. Ve stručném sdělení informovali zástupci EY šéfy Wirecardu Thomase Eichelmanna a Markus Brauna, že měli sto chutí Brauna označit za lháře, protože toto Wirecardu nikdy neslíbili. Wirecard vyzvali, aby vydal nové prohlášení a nepravdivé výroky uvedl na pravou míru. To se však nikdy nestalo.

Finanční ztráta, kterou by pro EY představovalo odstoupení od auditu, by byla relativně malá ve srovnání s příjmy od klientů, jako jsou Siemens či Volkswagen. V roce 2018 si EY za své služby pro Wirecard naúčtoval celkem 2,3 milionu eur. Podle osob blízkých vedení však právníci EY od odstoupení od auditu zrazovali, protože stáhnout se v půli procesu by podle německého práva bylo velice obtížné, ne-li nemožné.

Místo toho po zveřejnění kontroverzní zprávy od KPMG auditoři Wirecardu nařídili převést na německý účet 110 milionů eur z každého ze čtyř deklarovaných účtů v Asii. Na převedení 440 milio­nů eur dali společnosti jen několik dní. Někteří zaměstnanci EY tvrdí, že vzhledem k tomu, že 110 je v Německu krizová linka policie, mohlo ze strany auditora jít o zašifrovaný výkřik o pomoc.

„Když peníze nedodali okamžitě, provozní ředitel Jan Marsalek se začal obšírně omlouvat,“ popisuje člověk obeznámený s detaily případu.

Když peníze na německé účty nepřišly, rozhořčení auditoři EY se obrátili přímo na vedení asijských bank. Dvě z nich se vyjádřily, že potvrzení, které Wirecard poskytoval na důkaz, že mu na asijských účtech leží 1,9 miliardy eur, jsou „podvrh“.

Dne 18. června 2020, jen několik hodin předtím, než měl Wirecard zveřejnit výsledky za předchozí rok, oznámil okolnosti skandálu finančním trhům. Ceny akcií se zhroutily jako domeček z karet. Braun byl do několika dnů sesazen z funkce a zadržen policií, Marsalek nasedl na soukromý tryskáč do běloruského Minsku, odkud zmizel neznámo kam. A Wirecard vyhlásil bankrot.

„Po zevrubné analýze auditů společnosti EY lze dospět k jedinému závěru,“ stojí ve zprávě parlamentní vyšetřovací komise. „Auditoři buď nesplnili své základní povinnosti, nebo se spokojili s nedostatečnými důkazy.“

Promarněné příležitosti

O čtyři roky dříve si auditoři nechali ujít příležitost nekalé praktiky odhalit. V roce 2016 si vedení Wirecardu u EY objednalo služby útvaru pro potlačování podvodů, aby prošetřil nařčení neznámého whistle­blowera týkající se aktivit některých vrcholných manažerů v Mnichově. EY na to konto zahájil šetření s krycím jménem Project Ring, které velice rychle poukázalo na „vysoce znepokojivé indikátory“ související s možnou manipulací firemním účetnictvím.

Správní rada Wirecardu však blokovala veškeré další snahy o podrobnější vyšetřování a v polovině roku 2017 auditorům sdělila, že si přeje šetření ukončit. Ostatním členům správní rady napsal Marsalek e-mail, ve kterém popisoval: „Auditory naše rozhodnutí trochu překvapilo, ale podle očekávání na to kývli.“ Probíhající vyšetřování se zaměřuje zejména na několik adresátů tohoto e-mailu.

EY uvedl, že činnost auditorů z útvaru pro potlačování podvodů je nezávislé na standardním auditu firemního účetnictví. Z dokumentů, které má redakce k dispozici, však vyplývá, že v březnu 2017 zaslali představitelé EY vedení Wirecardu varovný e-mail: auditoři hrozili, že pokud nebude šetření Project Ring řádně dokončeno, k účetnictví za rok 2016 nevydá výrok bez výhrad.

V auditní zprávě z roku 2017 se neobjevila jediná zmínka o „vysoce znepokojivých indikátorech“ odhalených týmem pro potlačování podvodů. Stejně se auditoři ani slovem nezmínili o rozhodnutí správní rady šetření uzavřít. V textu naopak stojí, že akce Project Ring byla „řádně dokončena“ a nevyplynuly z ní „žádné důkazy o chybných účetních postupech či jakémkoliv jiném porušení zákona“.

Forenzní auditor Christian Muth, který akci Project Ring šéfoval a letos přešel z EY ke konkurentovi PwC, vyšetřujícím poslancům řekl, že jeho „profesní čest“ utrpěla poté, co se jeho kolegové z auditního týmu rozhodli o výsledku jejich práce pomlčet. Dodal, že rozhodnutí svého zaměstnavatele považoval za „nepochopitelné“.

Jakmile Wirecard spadl do insolvence, vedení EY zahájilo revizi „profesní integrity“ auditorského týmu, který pro Wirecard pracoval. Inspekcí byla pověřena advokátní kancelář Allen & Overy ve spolupráci s auditory EY, kteří se dříve nepodíleli na žádných projektech pro Wirecard. Pročetli na čtyřicet tisíc interních dokumentů a dotyčné zaměstnance podrobili křížovým výslechům. „Chtěli jsme zjistit, jestli šlo o systémové pochybení. Myslíme si ale, že ne,“ říká Baldwin.

EY uvádí, že v horizontu příštích tří let investuje 500 milionů dolarů do rozvoje nových auditních technologií. Dvacet tisíc zaměstnanců v auditních týmech nechá proškolit v metodách odhalování a potlačování podvodů. Vrcholný zaměstnanec německé pobočky však říká, že největším ponaučením, které by si měli ze skandálu odnést, je, že by si firma měla pečlivěji vybírat klienty.

„Do takové situace jsme se neměli nikdy dostat,“ dodává. Aféra podle něj vyvolává otázku, zda EY prověřuje své budoucí klienty s náležitou pečlivostí – podle něj se měla vyloučit jakákoliv spolupráce se společností, která se specializuje na zpracování elektronických plateb v krajně rizikových oblastech, jako jsou pornografie či gambling, a která navíc polovinu aktivit outsourcuje z podezřelých asijských firem. „Nikdy jsme pořádně nepochopili, v jakých vodách se vlastně pohybujeme.“

Ztráta kontraktů za 42 milionů eur

Německá pobočka EY je jen malým dílem v soukolí nadnárodního koncernu, jehož výnosy loni dosáhly 34,4 miliardy eur. V Německu však jde o druhou největší auditorskou firmu z velké čtyřky, která za uplynulé roky dokázala z podílu na trhu ukrojit velkou část současného lídra PwC, ale i skupiny KPMG, která byla historicky výsadním auditorem nejetablovanějších firem.

Hubert Barth – další z členů top managementu německé pobočky – sice zůstal partnerem, ale po odhalení skandálu musel opustit křeslo ředitele. Nahradil ho Jean-Yves Jégourel, místopředseda EY Global pro oblast pojišťovnictví, a Henrik Ahlers, šéf daňového oddělení celého německého trhu. Jejich úkolem je fungování německé pobočky od základu reorganizovat.

Firma kvůli skandálu přišla o 42 milionů eur ročně v tržbách za auditorské služby, protože ji krátce po jeho odhalení opustilo několik prestižních klientů včetně Commerzbank, divize Deutsche Bank pro správu aktiv DWS či investiční banky KfW. Mnoho těchto firem přišlo kvůli Wirecardu o miliony a některé plánují se začít soudit. U jiných společností, jako je Deutsche Telekom, je majoritním akcionářem německá vláda.

Převážná většina klientů EY v Německu však konzultační společnosti, jejíž hodnotu lze odhadnout na 2,2 miliardy eur, zůstala věrná. Baldwin navíc dodává, že si auditní služby objednalo „mnoho nových zákazníků“.

Sága jménem Wirecard však ještě zdaleka nekončí. Insolvenční správce pravděpodobně zástupce EY předvolá k soudu, i když podle německých zákonů je pro poškozené zákazníky a insolvenční správce v takových případech extrémně obtížné domáhat se jakékoliv náhrady škody. Maximální výše odškodného je navíc omezena na čtyři miliony eur.

Poškození akcionáři Wirecardu mohou ve vyplacení odškodného doufat pouze v případě, že se jim podaří dokázat, že auditoři EY záměrně porušili auditní pravidla. Mezi jednáním auditorů a jejich vlastními ztrátami musejí dokázat přímou příčinnou souvislost – v takovém případě se podle německého práva čtyřmilionový strop na odškodnění ruší. První žaloby poškozených investorů proti EY německé soudy zamítly jako nepřípustné, protože tyto podmínky nebyly naplněny.

Mnichovští prokurátoři i vládní regulátor APAS se ve vyšetřování soustředí na čtyři nejvýše postavené partnery auditního oddělení, které pro Wirecard pracovalo, a dva z nich pro EY stále pracují. Z dokumentů, jež má FT k dispozici, vyplývá, že agentura APAS podezřívá všechny čtyři manažery, že vědomě zveřejňovali fakticky nesprávné audity – což EY popírá –, a loni proto podala v této věci trestní oznámení k berlínské prokuratuře. Všichni čtyři popírají jakékoliv pochybení.

EY vyčkává na stanovisko regulátora APAS – v jeho pravomoci je například ukládat tučné pokuty a propouštět podezřelé z vazby –, které by mělo být známé příští rok na jaře. Na základě žádného z probíhajících vyšetřování nebyl zatím nikdo obviněn. Bývalý výkonný ředitel Braun je zadržen v policejní cele, popírá vlastní pochybení i to, že by věděl o jakýchkoliv protiprávních krocích Wirecardu.

Advokátní kancelář Quinn Emanul specializující se na řešení obchodních sporů a arbitráže zastupuje největší institucionální investory Wirecardu, kteří by měli jejím jménem EY zažalovat o odškodnění ve výši až miliardy eur. Mezi poškozenými je i Union Investment, třetí největší správce aktiv v Německu, který na investicích do zkrachovalé firmy údajně prodělal 243 milionů eur. Očekává se, že žaloby budou založené na tvrzení, že auditoři EY věděli, že svou činností pro Wirecard porušili své pracovní povinnosti.

„Věříme, že máme silné argumenty,“ prohlašuje Rudolf Hübner, advokát z kanceláře Quinn Emanuel specializující se na případy týkající se cenných papírů.

Za žalující investory by se mohli nečekaně postavit i někteří zaměstnanci EY. V červnu 2020, když se firma dozvěděla, že je Wirecard účetní podvrh, někteří zaměstnanci bouchali šampaňské. „Konečně! Tak konečně jsme je dostali,“ prohlašoval podle zdrojů obeznámených se situací radostně jeden z manažerů auditního oddělení.

Otázkou však zůstává, proč EY podvodníky z Wirecardu „nedostal“ o mnoho měsíců dříve.

Olaf Storbeck, FT