Bitva o novou kosmickou ekonomiku

Na začátku srpna, kdy prázdninová aktivita firem obvykle polevuje, společnost SpaceX Elona Muska v tichosti otevřela novou frontu globální bitvy o vzácný a drahocenný zdroj – o rádiové spektrum. Musk se zaměřil na nenápadnou mezinárodní regulaci upravující způsob, jakým se o tuto neviditelnou „dálnici“ elektromagnetických vln pro hladký provoz veškerých bezdrátových technologií dělí provozovatelé satelitů na různých oběžných drahách. Jako zbraň si svérázný miliardář zvolil americký regulační orgán: Federální komisi pro komunikace (FCC). V pátek 9. srpna ji společnost SpaceX, jež vlastní nejrychleji rostoucí širokopásmovou satelitní síť na světě nazvanou Starlink, požádala o uvolnění celosvětově dojednaných limitů pro vysílání na nízké oběžné dráze Země, tedy do výšky 2000 kilometrů nad povrchem planety. Právě tato oblast se má stát klíčovou arénou budoucího rozvoje moderní komunikace, dopravy, ale i obrany.

Zacíleno na nižší orbit

Oč vlastně běží? Takzvaná pravidla pro ekvivalentní hustotu výkonových toků byla stanovena před více než dvaceti lety s cílem zajistit, že signály z nízké oběžné dráhy Země nebudou rušit signály ze systémů na vyšší geostacionární oběžné dráze, jakoby výše. Muskova firma SpaceX teď vzkázala regulačnímu orgánu, že „zastaralá omezení výkonu“ se nehodí pro „moderní kosmický věk“, a postěžovala si, že mezinárodní pravidla si uzurpuje aliance provozovatelů starších geostacionárních systémů, a navíc těch „nejzarytějších protivníků Ameriky“. V sázce je prý dokonce „globální konkurenceschopnost USA v rámci nové vesmírné ekonomiky“ a budoucnost komunikace.

Šlo už o druhý pokus za méně než rok, kdy se SpaceX snažila dosáhnout revize technických pravidel. Před devíti měsíci na Světové radiokomunikační konferenci, na níž se rozhoduje o předpisech upravujících využívání spektra, se společnosti SpaceX a projekt Kuiper (pokus Amazonu o vybudování konkurence Muskovu systému) neúspěšně snažily získat pro omezení pravidel globální podporu. Ačkoli se řada lidí z oboru domnívá, že revize měla přijít už dávno, vyvolalo to bouřlivé diskuse, které účastníky rozdělily na dva tábory. Na jedné straně stály technologické startupy, jejichž satelitní sítě na nízké oběžné dráze Země představují konkurenci obchodním modelům zavedených firem na poli vysokorychlostních širokopásmových služeb s nízkou latencí. Proti nim se pak postavili zavedení geostacionární operátoři Viasat a SES, kteří provozují systémy od počátků satelitní širokopásmové komunikace a obávají se, že případné změny jejich sítě naruší.

Vlády Japonska, Francie, Německa a Brazílie s jejich obavami souzněly, ale zároveň vznesly širší strategické otázky týkající se dalšího posílení moci těchto hráčů. Jiné kabinety sice uvítaly konektivitu Muskovy sítě, ale vyjádřily obavy z rostoucí závislosti na službě provozované soukromou osobou, jež se kontroverzním způsobem zapojuje do politických debat. Jeden z úředníků uvedl Muskovo rozhodnutí omezit provoz Starlinku v částech Ukrajiny, které od roku 2014 okupují ruské síly: „Jedná se o infrastrukturu, kterou zajišťuje jedna soukromá společnost a může službu kdykoli zastavit, ať už z jakéhokoli důvodu.“ SpaceX na žádosti FT o komentář nereagovala.

Sílící Starlink, 6 000 satelitů

Na první pohled se to může zdát jako nějaká nesrozumitelná technikálie, ale spor o pravidla je projevem širšího filozofického střetu – je to boj o moc amerických miliardářů v málo regulované, zato strategicky významné části vesmíru, o její důsledky na hospodářskou soutěž, o národní suverenitu a rovný přístup k ekonomickým výhodám, které nabízí nízká oběžná dráha Země.

Musk nebyl prvním, kdo si uvědomil byznysový potenciál rozsáhlé sítě satelitů zajišťujících internetové připojení z nízké oběžné dráhy. Ale díky tomu, že jeho SpaceX dokáže rozmisťovat satelity rekordním tempem, využil příležitosti nabízet širokopásmové připojení i v nejodlehlejších částech planety nejrychleji. Během pěti let od prvního startu se síť Starlink rozrostla na více než šest tisíc funkčních satelitů, což jsou dvě třetiny všech aktivních družic obíhajících kolem Země! Firma provozuje své služby již ve více než stovce zemí a ukázala se být nepostradatelnou například pro ukrajinské jednotky ve válce proti putinovskému Rusku nebo při mimořádných událostech jako zemětřesení, které letos zasáhlo japonský poloostrov Noto.

„Firma Starlink nyní generuje většinu veškerého satelitního komunikačního provozu na světě,“ upozorňuje Tim Farrar z poradenské společnosti TMF Associates. „Pokud bude moci vysílat s vyšším výkonem, bude schopna nabízet větší kapacitu a kódovat data vyšší rychlostí. Bude tak moci lépe obsloužit vysokou poptávku,“ nastiňuje potenciál. Svou síť brzy spustí i projekt Kuiper ze stáje miliardáře Jeffa Bezose, který má služby z nízké oběžné dráhy Země začít poskytovat příští rok. Jeho systém má mít více než tři tisíce satelitů poskytujících širokopásmové služby a stejně jako SpaceX hodlá mít i vlastní firmu na vysílání raket do vesmíru. To znamená, že drtivou nadvládu nad kriticky důležitou oblastí rozvíjejícího se vesmírného průmyslu mohou získat dvě americké společnosti, za nimiž stojí nejbohatší lidé světa.

„Starlink a přístup Spojených států k vesmíru vytváří v některých aspektech téměř monopol,“ tvrdí Sara Dalledonneová, vedoucí oddělení regulace European Space Policy Institute (ESPI), která se zasedání zúčastnila. „Řada zemí se obává, že vypadnou ze hry,“ varuje.

Mnohé vlády skutečně vyjadřují obavy z rizika narušení kritických služeb poskytovaných operátory satelitů, pokud dojde k uvolnění výkonových limitů, ale zároveň nejsou ochotny ještě více posílit dominantní postavení společnosti SpaceX a případně Kuiperu. „Požadavek na uvolnění pravidel ukazuje, že ve vesmíru právě teď vypukla nová bitva,“ říká Hazem Moakkit z Intelsatu, operátora, který se loni v listopadu účastnil summitu regulačních orgánů a zástupců firem v Dubaji: „Už to není diskrétní bitva mezi dvěma tábory… Stala se zosobněním celé řady otázek.“

Cenný komunikační „kyslík“

Rádiové spektrum je již dlouho předmětem geopolitického a konkurenčního napětí. Pásmo elektromagnetických vln zajišťuje komunikaci všech moderních bezdrátových technologií a přenáší data mobilů, záchranných služeb, navigace nebo i wifi sítí. Je to vlastně „kyslík technologického a inovačního ekosystému“, říká Brendan Carr, republikánský člen komise FCC.

Různé frekvence spektra se používají k různým účelům v závislosti na jejich dosahu, kapacitě a schopnosti pronikat překážkami. Extrémně nízké frekvence lze využít pro omezenou komunikaci na velké vzdálenosti, zatímco satelity potřebují mnohem vyšší frekvence. Spektrum má však své limity a za více než 120 let od doby, kdy vynálezce Guglielmo Marconi poprvé prokázal jeho využití pro bezdrátovou komunikaci, byla už většina jeho použitelných pásem pro konkrétní účely vyčleněna – třeba pro televizní vysílání, záchranky anebo komunikaci prostřednictvím wifi.

V době, kdy roste celosvětový zájem o bezdrátové připojení, jsou tato pásma přetížená a nejvíce se to projevuje v rychle se rozvíjejícím komerčním vesmírném sektoru. „V průběhu let byla velká část spektra odebrána satelitům a předána mobilním operátorům pro vysokorychlostní technologie 4G a 5G,“ říká profesor William Webb, bývalý ředitel britského komunikačního regulátora Ofcom. „V posledních několika letech došlo ke změně a objevila se celá nová oblast satelitních aplikací. To vyžaduje nové rádiové spektrum, což je už velmi vzácný zdroj,“ upozorňuje. Někteří satelitní operátoři proto hledají jakási „zadní vrátka“ k získání většího objemu spektra, říká Webb a snaží se například uvolnit výkonové limity. Taková žádost přitom není nijak zanedbatelná, jak dodává Carr z FCC: „Zdánlivě technická rozhodnutí mají nejrůznější důsledky pro hospodářskou soutěž, rozvoj technologií i tok kapitálu, pro to, které země budou mít v této nové oblasti vedoucí postavení.“

Otevírání nové fronty

Využívání spektra na globální i regionální úrovni již dávno koordinuje zvláštní agentura OSN: Mezinárodní telekomunikační unie (ITU). Hlavní zásadou přitom je, že musí být využíváno co nejefektivněji a starší technologie musejí ustoupit těm novějším, aby se zajistilo maximální využití tohoto omezeného zdroje. ITU proto každé tři až čtyři roky svolává již zmíněnou Světovou radiokomunikační konferenci, na niž zve regulátory spektra z více než 190 zemí planety i zástupce průmyslu. Společně mají za úkol přezkoumat a případně revidovat takzvaný Mezinárodní telekomunikační řád upravující využívání rádiového spektra a oběžných drah. A právě na této konferenci se dosahuje dohody o tom, která pásma se budou využívat k jakým účelům. Členské státy ITU však mají i nadále rozhodující slovo při rozhodování o přidělování a regulaci spektra v rámci svých hranic. Mohou si také stanovit podmínky provozu na domácí úrovni.

Na základě těchto pravidel SpaceX požádala americkou FCC o uvolnění výkonových limitů v USA. Pakliže získá podporu regulačního orgánu, ocitnou se členové ITU „mezi dvěma mlýnskými kameny“, říká jeden z představitelů kosmického průmyslu. Proč? „Ne všichni chtějí Ameriku následovat“, ale budou muset porušení pravidel připustit. „Otevírá se tím nová fronta,“ říká nejmenovaný expert. Snaha SpaceX změnit pravidla není nijak výjimečná. Spektrum bylo ve vesmíru vždy používáno jako zbraň proti konkurenci, líčí David Willis, ředitel skupiny pro spektrum ve společnosti Ofcom. „Provozovatelé satelitů nebojují jen s pozemními (telekomunikačními) společnostmi, ale také mezi sebou,“ doplňuje.

Případ SpaceX však poukázal na slabiny správy spektra, uvádí několik vedoucích pracovníků z oboru. Nový kosmický průmysl se totiž vyvíjí bleskovým tempem, ale změny pravidel se schvalují – v nejlepším případě – jen jednou za tři až čtyři roky, často ale až za osm let.

Politika na nejvyšší úrovni

Spektrum bylo dlouho využíváno jako nástroj, jak „vývoj zpomalit… na mezinárodním fóru“, říká Willis. Jde o to, že „pokud si mohu koupit další čtyři roky nebo osm let, abych na svém stávajícím aktivu stačil vydělat, tím lépe pro mě“. Stávající systém rozhodování dává všem zemím stejná práva, kvůli čemuž je podle některých členů ITU hluboce neefektivní a nereformovatelný.

Podle jednoho z velkých průmyslových členů jsou unie a radiotelekomunikační konference čím dál více „řízeny politicky“, protože se státy snaží ovlivňovat správu a přidělování spektra tak, aby zvýhodnily svůj vlastní průmysl a ekonomiku. Mnozí považují konferenci za fórum, kde se stále častěji obchoduje s politiky, a nikoli za místo diskuse o nejlepším fyzikálním využití spektra. „Rozhodnutí se málokdy přijímají na rozumných technických základech,“ hořekuje Webb.

V reakci na žádost SpaceX a projektu Kuiper loňská konference řešení problému jen odsunula – umožní vypracovat studii s cílem zjistit, zda lze limity uvolnit, aniž by to ohrozilo operátory satelitů, ale do roku 2031 nesmí dojít k žádným změnám regulace. Některé členské státy se postavily proti, neboť se domnívají, že jakékoli změny limitů by měly být součástí širších reforem způsobu správy spektra. „Návrh (SpaceX a Kuiper) byl nevyvážený. Zabývají se pouze jedním aspektem, který bude v případě změny v jejich prospěch. Měly by se však vzít v potaz i další aspekty,“ říká představitel státu, jenž se postavil proti návrhu: „V době zavedení pravidla nikoho ani nenapadlo, že jednou budou v kosmu létat tisíce, ba dokonce desítky tisíc malých satelitů.“

Bitvy s velkými střety (zájmů)

Vzhledem k jen pomalému vývoji regulatorního rámce se někteří lidé obávají, že nemá kdo sledovat potenciální střety zájmů, k nimž v nové vesmírné ekonomice dochází. Vyvstává například otázka, zda nemá společnost SpaceX díky svému dominantnímu postavení v oblasti poskytování služeb vynášení družic na oběžnou dráhu nespravedlivou výhodu při vyjednávání o sdílení spektra oproti firmám, které také usilují o vynesení svých družic na oběžnou dráhu.

Podle pravidel ITU má přednostní právo na přenos signálu ten, kdo jako první požádá o licenci na spektrum v určitém pásmu. Každý, kdo následně požádá o využití tohoto pásma, musí zajistit, aby nerušil vysílání držitele přednostního práva, což zvyšuje náklady a složitost sítě. Pro sdílení práv lze uzavřít koordinační dohody. Pokud by však firma SpaceX využila své schopnosti vypouštět rakety na oběžnou dráhu jako páku pro dosažení výhodnější dohody o sdílení spektra, neexistuje podle některých satelitních společností žádný regulátor, který by volal na poplach. „Pokud si chcete koupit start rakety v rozumném období, jediný, za kým můžete jít, je SpaceX. Tahle nerovnováha sil by jim mohla pomoci využívat vypouštění raket jako mechanismu k získání dalších pásem,“ varuje zástupce jedné satelitní společnosti, jenž si přeje zůstat v anonymitě. A říká: „Působnost regulátora je omezena na spektrum. Nemohou najednou mluvit o vypouštění raket.“

Patricia Cooperová, zakladatelka společnosti Constellation Advisory a bývalá viceprezidentka pro vztah s regulátory ve společnosti SpaceX, však poukazuje na skutečnost, že SpaceX už podepsala smlouvy o vypouštění raket se „zdánlivými konkurenty“, jako jsou třeba kanadský Telesat nebo provozovatel nízké oběžné dráhy One Web. „Nelze tedy říci, že možnosti vypouštění raket využívají jako obušek na konkurenci,“ míní Cooperová. Některé vlády se nicméně ptají, zda by nemělo dojít k větší koordinaci mezi orgány pro hospodářskou soutěž a licenčními institucemi. „Máte-li tu jen jednoho megaprovozovatele, pak je hospodářská soutěž velmi těžká,“ říká anonymně britský úředník. „Právě nad tím se musíme zamýšlet – jak zachovat hospodářskou soutěž a zaručit nejlepší výsledek,“ plánuje. Dominantní společnost SpaceX věří, že její satelity díky užší spolupráci a výměně informací nebudou rušit ostatní uživatele spektra, a pokračuje v experimentech, které to mají prokázat.

Udrivolf Pica, expert na ITU ve společnosti SpaceX, nedávno na síti LinkedIn popsal výsledek studie provedené ve spolupráci s americkou Národní radioastronomickou observatoří (NRAO) a uvedl, že firemní družice dokázaly „dynamicky směrovat signál družic od teleskopů v řádu milisekund“, a tím zabránily rušení. Zajásal: „Tak se efektivně využívá spektrum!“

Vesmír čekající na změny

Ne všichni provozovatelé geostacionárních družic se však k myšlence revize pravidel stavějí negativně, a to i tehdy, když se Starlink a Kuiper mohou díky změně stát silnější konkurencí.

Třeba Daniel Goldberg, výkonný ředitel společnosti Telesat, která právě získala 2,54 miliardy dolarů (57,2 miliardy korun) z vládních zdrojů na vlastní plánovanou širokopásmovou konstelaci Lightspeed na nízké oběžné dráze Země, připouští, že by se měly zohledňovat velké technologické změny. „Čím více satelitů tyto systémy budou mít, tím budou flexibilnější a přizpůsobí se jiným systémům. A to už jen proto, že pokud dojde k rušení, mají větší možnost předat signál jinému satelitu,“ namítá.

Podle FCC je žádost společnosti SpaceX stále v řízení. Spojené státy sice v zásadě změny pravidel podpořily, předsedkyně FCC však nedávno obavy z dominance Starlinku připustila. „Máme tu jednoho hráče s téměř dvěma třetinami satelitů v provozu, který má vysoký podíl na internetové komunikaci,“ řekla Jessica Rosenworcelová. „Myslím, že monopoly naší ekonomice neprospívají.“ Její obavy však nesdílejí všichni členové komise. V rozhovoru pro deník Financial Times před podáním žádosti společnosti SpaceX uvedl republikánský komisař Carr, že se domnívá, že Starlink je „klíčovým přínosem“ v globálním závodě o technologické prvenství (USA).

Američané podle něj dnes už zaostávají za Čínou a dalšími zeměmi v oblasti uvolňování spektra pro nejpokročilejší technologie. Peking navíc nyní plánuje spustit svoji vlastní verzi „Starlinku“. I proto by měly jít regulační orgány Starlinku z cesty, tvrdí Carr: „Chceme dát ostatním konkurentům šanci, ale technologie (Starlinku) už přináší skutečné výsledky. Prioritou musí být zajištění spektra i pro ostatní, onoho kyslíku, který potřebují pro úspěšné pokračování ve své činnosti.“

Peggy Hollingerová, Yasemin Craggs Mersinogluová, FT