Bod obratu pro tetování na pracovišti

„Markéta přišla na party v šatech, ale na nohou má tenisky,“ žasl list Daily Mail nad novou wimbledonskou tenisovou šampionkou Markétou Vondroušovou. Fotografie u článku potvrzovala, že čtyřiadvacetiletá Češka v neděli 16. července vyrazila na slavnostní bál v černých šatech bez ramínek a v bílých teniskách.

Ale než jsem se stačila naštvat kvůli kulturnímu útisku žen, jež si na formální večírek vezmou pohodlné boty, protože mají rozum, všimla jsem si na fotce ještě něčeho jiného. Co to má Vondroušová na rukou za černé čmáranice? Od zápěstí až po ramena? Není to… tetování?

Ano, je. A pozornější diváci na Wimble­donu si jich všimli už dávno. Vondrou­šová si první tetování nadělila k šestnáctým narozeninám a od té doby si jich pořídila tolik, že už je ani nepočítá. Její ruce zdobí meč, víla, srdce a slogany jako „no rain, no flowers“ („bez deště nejsou květiny“), které hvězdné sportovkyni zřejmě dávají nějaký smysl.

Hned mě napadlo, jak to, že to pověstný přísný dress code Wimbledonu dovoluje. Teprve loni přece organizátoři vydali souhlas se zmírněním pravidla na zcela bílé oblečení, aby hráčky mohly nosit tmavé spodní kalhotky a nemusely se vystavovat stresu z hraní v bílém během menstruace.

A pak mě napadlo, že pokud je to Wim­bledonu jedno a pokud Daily Mail považuje za zajímavější tenisky k večerním šatům než kérky, co to znamená pro život v kancelářích? Stalo se snad tetování tak důkladně mainstreamovým, že ho už nehlídají ani ti nejupjatější zaměstnavatelé?

Několik jsem jich kontaktovala a zjišťovala, jak na tom jsou. V advokátní kanceláři Slaughter and May se 134letou historií „tetování rozhodně není zakázáno“, sdělila mi mluvčí.

Ještě starší banka HSBC také nemá pravidla týkající se tetování nebo třeba šortek, ale očekává, že zaměstnanci se budou oblékat způsobem „odpovídajícím profesní situaci“.

Banka Goldman Sachs je na tom podobně, což není překvapivé vzhledem k tomu, že ruce jejího bývalého finančního ředitele Martyho Chaveze zdobí velké tetování v japonštině.

Bankéři a právníci v tom nejsou sami. „Myslím, že by hodně lidí šokovalo zjištění, kolik lékařů má tetování,“ říká profesor Michael French, vedoucí katedry zdravotnického managementu a politiky na univerzitě v Miami.

Ví, o čem mluví, neboť učí spoustu lékařů, sám má čtyři tetování a provedl jeden z nejzajímavějších výzkumů o tetování na pracovišti. Některé studie ukazují, že tetování je spojeno s rizikovým chováním, jako jsou kouření a sexuální aktivita.

Ale ještě překvapivější je studie z roku 2018, kvůli níž jsem mu minulý týden zavolala. Odhalila totiž, že v USA je pravděpodobnost získání zaměstnání u lidí s tetováním stejná jako u lidí bez tetování, a navíc že budou brát stejný plat. Studie uvádí, že muži s tetováním mají dokonce o sedm procent vyšší pravděpodobnost získat místo než muži bez tetování.

Aby si teď nějaký čtenář mužského pohlaví horečně nevyhledával nejbližší tetovací studio, mluvíme o korelaci, nikoli o příčinné souvislosti. Tetování nemusí nutně přispět ke zvýšení platu, ale pravděpodobně ani nebude vašim pracovním vyhlídkám na překážku.

To však neznamená, že tetovaní lidé nečelí v zaměstnání diskriminaci. Je možné, že některé firmy nemají žádná pravidla upravující takzvaný body art, neboť se v tichosti ujišťují, že viditelně potetovaní uchazeči propadnou u pracovního pohovoru.

Je však zřejmé, že ohledně tetování v zaměstnání nastal zlom. Nemělo by nás to asi překvapit vzhledem k velikosti a hlavně věku potetované populace. Odhaduje se, že přibližně 30 procent Američanů a 26 procent Britů má alespoň jedno tetování, a to většinou relativně mladých lidí. Loni uvedlo více než 30 procent Britů ve věku 25 až 54 let, že má tetování, zatímco ve věku 55 a více let to bylo pouze 14 procent.

Zaměstnavatelé neustále potřebují nové zaměstnance, a tak není divu, že museli pravidla ohledně tetování zmírnit. Mezi těmi, kdo k takovým opatřením v posledních pěti letech přistoupili, je letecká společnost Air New Zealand, americké letectvo i londýnská metropolitní policie. Vědec Michael French to vyjádřil jasně: „Pokud na pracovním trhu diskriminujete osoby s tetováním, nebudete mít dost pracovních sil na výběr.“

Pilita Clarková, FT