Ekonomický zázrak, který názorně ukazoval, jak se dá zvednout z válečného prachu, vyrovnávat se s vlastní děsivou minulostí, vinou za zločiny proti lidskosti a po sjednocení dál vytvářet vzorovou moderní demokracii. Po čtyřiceti letech vývoje nového demokratického Německa se zlí jazykové začali zcela vážně sarkasticky ptát, kdo že to vlastně vyhrál tu válku?
Centrem všeho byla ekonomika, kterou živil americký rozvojový plán, a velmi přísný dohled nad obnovou země, jak kdysi vtipně poznamenal jeden vysoce postavený německý politik: „Němci měli zkrátka štěstí na dobrého okupanta.“ Nevznikla sice evropská Amerika, jakkoli se i Němci zamilovali do svobodné jízdy autem a velmi nadšeně po americku množili možnosti konzumu, vyrostla však ekonomicky silná demokracie, která se stala stabilizátorem Evropy a spolu s Francií také proslulým motorem evropské integrace.
Dnes se tento motor v obou válcích zadrhává. Ten francouzský se pere s vnitřní politickou roztříštěností, německý především s hospodářskou stagnací, která je důsledkem sebeuspokojení z posledních dvaceti letech německé dominance v Evropě. Globalizační německý model, do něhož se přelil ten poválečný, jako by definitivně ztratil dech a přestal hledat cestu, kudy dál, aby nepřišel o výkon doma, a především ve světové konkurenci. Německé předčasné volby to vše přesně dokládají. Trojbarevná vláda sociálního demokrata Olafa Scholze skončila, protože neměla dost peněz na své sociálně- modernizační plány, jež z velké části zůstaly na papíře. Německý hospodářský výkon se už dva roky po sobě zmenšuje a odhady na letošní rok jsou podobně temné. Na obzoru se neobjevuje nic, co by dávalo naději, že se vše rychle změní k lepšímu. A nejsou to bohužel ani předvolební programové nabídky politických stran, které se místo receptů na oživení ekonomiky věnují plánům na radikální omezování migrace.
Německo má za sebou sérii obratů. Nejprve obrat energetický, který přinesl přechod na obnovitelné zdroje a vypnutí jaderných elektráren. Potom obrat vojenský, kdy si Němci po napadení Ukrajiny uvědomili, že budou muset zase intenzivně zbrojit. Nyní, pod tlakem tragických událostí v německých městech i růstem popularity odpůrců migrace z AfD, obrat migrační. Při něm se podle kritiků zapomíná, že německá ústava vychází z důstojnosti každého lidského života, a s migranty, jak řekla jedna politička v debatě, se jedná jako by to byly skládací židle, které se prostě složí a odvezou jinam.
Hlavní, a možná nejtěžší obrat se čeká po volbách. Obrat ekonomický. Německo musí předělat svůj průmyslově-vývozní model a vyladit ho podle nových trendů a podmínek. To je ale práce na pět až deset let, nová vláda, kterou zřejmě povede konzervativní CDU, s proměnou musí nutně začít. Bude toho schopna? Jaké nástrahy musí odstranit a překonat? Lze udržet sociálně-tržní stát? Čekají Německo sociální otřesy? A jak moc to vše ovlivní Česko, posledních třicet let hospodářsky na Německo napojené?
