Zemanova banka

Poslední důležitý politický krok v životě čeká prezidenta Miloše Zemana. Muže oslabeného nemocí, poníženého nesmyslnou válkou na Ukrajině a zdiskreditovaného dlouhodobou a velmi ochotnou podporou, kterou vyjadřoval Vladimiru Putinovi. Na konci června by měl právě tento prezident jmenovat nového guvernéra České národní banky, protože jejímu dosavadnímu šéfovi, Zemanovu příteli Jiřímu Rusnokovi, končí mandát. (Rusnok byl jmenován do bankovní rady v roce 2014, po dvou letech ho Zeman jmenoval guvernérem, Rusnok si však vymínil, že to je fakticky jeho druhý, tedy poslední mandát.)

Do konce svého funkčního období v březnu příštího roku musí prezident ještě jmenovat další čtyři členy Bankovní rady ČNB. Celkově se tedy odcházející hlava státu přímo dotkne pěti ze sedmi postů této důležité instituce hospodářské politiky země. Tím může výrazně ovlivnit dění v republice i po svém definitivním odchodu do politického důchodu, který tak nečekaně a proti svému veřejnému předsevzetí v roce 2013 přerušil a o dalších deset let oddálil. (Pro úplnost dodejme, že už současnou Bankovní radu ČNB celou jmenoval Miloš Zeman.)

Jeden kandidát by tu byl

Zeman má před sebou jedno z nejdůležitějších rozhodnutí svého druhého mandátu v čase, kdy se ekonomiky celého světa dostaly nejprve do inflační a energetické, později pak do válečné turbulence, jež hned tak neodezní. Fungování hospodářství ve válečném stavu nikdo ze současných ekonomů nezažil; Česko sice není zatím válkou přímo fyzickým násilím dotčeno, ale ovlivňuje ho mohutná migrační vlna z Ukrajiny a divoký vývoj na globálních trzích. Ty na vývoj války reagují menší či větší panikou, což se dotýká toku zboží, montážních dílů, surovin i růstu cen. V tomto rozbouřeném oceánu světové ekonomiky mají být centrální banky kormidelníky národních i nadnárodních hospodářských lodí, které jejich vlády na kapitánském můstku chtějí provézt tím nejhorším nečasem relativně stabilně a bez větších škod. Na obsazení centrální banky právě v této době, jež nemá žádný přímý vzor pro rozhodování monetárních bankéřů, tedy mimořádně záleží.

Podle informací týdeníku Euro od lidí blízkých Hradu i těch, kteří se pohybují na důležitých postech ekonomické komunity, dal Miloš Zeman nabídku na post guvernéra Vladimíru Dlouhému, současnému prezidentovi Hospodářské komory ČR. Dlouhý to sice v lednu odmítal, ale mezitím se situace dost posunula. O tom, že nabídka padla, mluvil Dlouhý po­dle zdrojů Eura s několika lidmi. Během vzniku tohoto textu pobýval v zahraničí, na přímý dotaz přes SMS, zda mu Miloš Zeman post guvernéra ČNB nabídl, ale otevřeně odpověděl: „Nenabídl, protože jsem s ním od konce září nemluvil. Vím však, že o tom uvažuje.“

Prezident měl Dlouhému guvernérskou židli nabídnout vážně, ale jen tak mezi řečí, jak je jeho zvykem. Šéf hospodářské komory Dlouhý stejně jako například předseda nejsilnější odborové centrá­ly Josef Středula (ten se proti Dlouhého kandidatuře do čela ČNB dokonce rázně veřejně postavil) byl Zemanovi poměrně blízko. Pravidelně s prezidentem konzultoval ekonomické otázky, zasedal v jakémsi neformálním diskusním týmu hlavy státu, někdo dokonce říká, že byl víceméně jeho poradcem. Často s prezidentem veřejně nesouhlasil, například ve vztahu k hloubce vztahů k Číně. Zeman to však vždy bral velmi přátelsky. Dlouhý patří k mužům 90. let, k těm, kteří určovali politiku transformace a dávali základy české politice, a i proto Zeman má k němu – jako třeba k Václavu Klausovi – jistou úctu.

Jaký je vztah Zemana a Dlouhého, názorně dokumentuje debata o 25 letech svobodného podnikání v Česku, která se odehrávala v pražském Obecním domě v roce 2014. Debatujícími byli Václav Klaus a Miloš Zeman, moderoval Vladimír Dlouhý. Byla to vcelku selankovitá spokojená konverzace souhlasících, kteří si pochvalovali své dílo, z níž vše vystupovalo velmi pěkně a vydařeně. Souznění pamětníků doby, kdy se v české ekonomice rozhodovalo na desetiletí dopředu.

Guvernér v politickém rybníku

Miloš Zeman na svou faktickou nabídku Dlouhému zatím nijak netlačí, měl vážné zdravotní problémy, teď se musí vypořádat se svým obratem vůči Putinovi, který zřejmě nebyl vnitřně úplně lehký. Do konce června, kdy bude třeba guvernéra jmenovat, je ještě dost času. Podle informací týdeníku Euro Zeman zatím nemá druhou variantu a nechává ještě na osloveném kandidátovi, jak se rozhodne.

Pro současného šéfa hospodářské komory Vladimíra Dlouhého by nabídka mohla být v klidných časech velmi zajímavá. Jenže v klidných časech nežijeme, navíc takto přímá nominace od Miloše Zemana by nebyla hodnocena jako velká čest, zvláště když je veřejným tajemstvím, jak blízko Vladimír Dlouhý Zemanovi v diskusi měl a že nebyl jen jedním z mnoha, kteří se s ním potkávali. A této fixaci by se Dlouhý v dnešním změněném kontextu jistě rád vyhnul.

V souvislosti s úvahami, zda by byl dobrý kandidát na guvernéra ČNB, se objevují i staré vzpomínky na vypočítavý vstup do komunistické strany, v níž od svých pětadvaceti setrval jedenáct let až do revoluce v roce 1989. Jenže Dlouhý má i spoustu pozitivních zápisů do svého životopisu: od mládí byl velmi talentovaný teoretický ekonom, pět let pracoval ve vládě, později u významné investiční banky Goldman Sachs, v globální společnosti ABB. Osm let je prezidentem Hospodářské komory ČR. Ovšem právě to mu může leckdo vyčíst, protože platí podezření, že dlouholetý korporátní lobbista či politik by neměl mít důležitou ekonomickou funkci, protože nebude ve svém rozhodování odborně nestranný.

Ekonom Petr Zahradník z České spořitelny si to však nemyslí. „Podle mě je to přesně naopak. Guvernérem by měl být právě člověk s tak širokou profesní zkušeností. Guvernér České národní banky je sice vysoce odborná funkce, ale pořád je to také součást českého politického systému a jako takovou je na ni třeba nahlížet,“ soudí Zahradník, jehož slova dokládají například lidé v čele velkých mezinárodních institucí, jako je Evropská centrální banka (ECB). Současná šéfka ECB Christine Lagardeová je původně francouzská právnička a advokátka, byla ale také delší čas v politice. „Odborně bych o Vladimíru Dlouhém pochybnosti neměl,“ míní Zahradník, který zná dobře poměry v Evropské unii, kde jako český zástupce dlouhé roky působí. „Sice není zaměřen na monetární politiku, ale jeho teoretický záběr je velmi dobrý.“

„Mě by nepřekvapilo, kdyby se guvernérem stal Vladimír Dlouhý,“ komentuje situaci Radim Dohnal, analytik společnosti Capitalinked. A dodává: „Z okruhu možných kandidátů je Dlouhý jeden z těch horších, z okruhu těch, které by Miloš Zeman mohl jmenovat, je to jeden z těch lepších.“ Dohnal se však obává, že Dlouhý a další lidé jmenovaní Zemanem mohou být pod tlakem českého průmyslu, který by rád slabší korunu a levnější úvěry. „Nejvíc se bojím toho, že nová bankovní rada vyměněná Zemanem bude velmi uvolněná. Že bude chtít slabou korunu a nízké úrokové sazby. Ale to nestojí na postavě guvernéra, bude záležet na celkovém složení rady.“

Každý měl své vyvolené

Námitka lobbismu a politické náklonnosti, kterou nyní někteří kritici vůči Dlouhému na postu guvernéra ČNB avizují, se objevovala už v minulosti. Například když prezident Václav Havel jmenoval guvernérem Zdeňka Tůmu, bralo se to jako dosazení Havlova přítele ze spřáteleného sdružení Lípa, stačí číst staré noviny… Miroslav Singer, jmenovaný prezidentem Václavem Klausem, byl zase podle kritiků liberální jestřáb a odpůrce eura, tedy jasný Klausův člověk, kterého si Klaus „vychovával“ od začátku 90. let. Odcházející guvernér ČNB Jiří Rusnok zase dostal svůj post údajně za odměnu od prezidenta Zemana. Přesněji za to, že v letech 2013 až 2014 dělal předsedu Zemanově vlastně nelegitimní trucvládě „odborníků“.

Všude se tedy nějaký nános lobbismu najde, už proto, že členy bankovní rady včetně guvernéra jmenuje prezident zcela sám, bez politické oponentury. Patří to k jeho silnějším pravomocím z článku 62 Ústavy České republiky, které nevyžadují žádné schvalování parlamentu či kontrasignaci premiéra. „Pamatuji si, že jsme se Zdeňkem Tůmou svého času prosazovali, aby navržení členové bankovní rady procházeli schválením Senátu jako například ústavní soudci. Senát se v této věci ukazuje jako důležitá instituce vyvažování, dost se to osvědčilo,“ připomíná bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer. „To se nakonec nepovedlo, a tak prezident dál může jmenovat kohokoli bez jakékoli konzultace či oponentury.“ To se nicméně nedělo ani za Havla a Klause, ti své vyvolené vždy probírali v užším kruhu svých poradců a jakousi debatu simulovali. Miloš Zeman, zdá se, vybírá zcela sám.

To je také důvod, proč se zatím mluví jenom o Vladimíru Dlouhém, který u prezidenta má své nesporné sympatie, jež již konkrétněji vyjádřil. Spekuluje se ale i o tom, že by Zeman mohl prodloužit mandát některému z dosavadních viceguvernérů – Markovi Morovi nebo Tomáši Nidetzkému. „Ano, z těchto kandidátů se má vybírat,“ přiklání se k této volbě analytik Radim Dohnal. „To jsou lidé, kteří mají aktivní aktuální praxi a moderní zkušenost, zkušenosti Vladimíra Dlouhého jsou opravdu z úplně jiného historického období, to už vlastně dnes neplatí,“ konstatuje Dohnal.

Pro stoprocentní profíky

Marek Mora je v pretenci na post guvernéra zvýhodněn velkou zkušeností z evropských struktur, která by se mu jistě hodila. Pracoval i během českého předsednictví pro českou vládu, ale je docela dobře možné, že budou rozhodovat spíše shody s prezidentovými názory. Například s přijetím či nepřijetím eura. Mora by podle expertů byl teoreticky nejlépe vybaveným kandidátem z těch, kteří se ze současné rady prezidentovi nabízejí.

Výteční čeští ekonomové jako Ondřej Schneider, který působí ve Spojených státech, nebo David Marek zřejmě do prezidentova vnímání ani nestačili vpadnout. Jistě by se v Česku našlo ještě více vhodných adeptů, kteří by stáli za úvahu. Prezident by se měl rozhodovat s vědomím, že vybírá na dlouhých šest let nejen guvernéra, ale i drtivou většinu bankovní rady. A že bude vybírat v době obrovské inflace, možné stagflace a válečného chaosu na trzích celého světa. Měl by tedy volit podle toho, co centrální bankéře čeká a jak jsou na to vybaveni, nikoli podle toho, jak mu názorově či lidsky vyhovují. Je otázka, zda na takový výběr prezident bude mít ve svém momentálním tělesném a duševním rozpoložení dostatek rozvahy a soudnosti.

„Je zřejmé, že už před válkou na Ukrajině se centrální banky z dekád pohodlného fungování dostaly do bezprecedentně komplikované situace, protože jim začala obrovsky ujíždět inflace. To je úplně nepoznané teritorium,“ popisuje výjimečnost situace pro centrální bankéře někdejší viceguvernér Niedermayer, současný europoslanec za TOP 09. Inflace je dnes velký strašák pro všechny a lidé ji už velmi pociťují, ale centrální banky si zvykly držet úrokové sazby nízko, aby podpořily výkon ekonomiky, což se teď musí změnit. „Nedostatečná akce proti inflaci udělá z centrálních bank viníky za to, že je inflace tak vysoká,“ dodává Niedermayer. Podle něho platí, že jestliže v posledních 20 letech na kvalitě analýz centrálních bank tolik nezáleželo, protože svět byl extrémně stabilní, teď jsme v situaci, kdy to bude opravdu důležité.

„K tomu je v Evropě válka, což se ekonomiky dotkne. A když jako centrální bankéř zvyšujete sazby, znamená to pomalejší růst a vyšší náklady na dluhovou službu,“ dokresluje složitost současné změny ekonom Niedermayer. „Právě teď více než kdy jindy je to práce pro stoprocentní profesionály, kteří se nesmějí vyděsit, že jim politici řeknou, že se jim to, co dělají, nelíbí. Od 90. let nebyl moment, kdy záleželo na kvalitě centrální banky tak moc, jako teď.“