Bohatství z kalendáře. Nuda je v ekonomii podceňovaná síla

V učebnicích ekonomie býval odchod do důchodu symbolem útlumu. Méně práce, méně příjmů, menší ekonomická stopa. Jenže současné USA připomínají spíš experiment, v němž se tato logika obrátila. Lidé, kteří pomalu opouštějí trh práce, drží stále větší kus národního bohatství. A mladší ročníky zjišťují, že největším nákladem jejich života nejsou avokádové toasty ani streaming, ale čas, který je dělí od vlastního majetku a finanční jistoty.

Podceňování nudy

Podle dat americké centrální banky dnes domácnosti vedené lidmi staršími 70 let drží zhruba 31 procent bohatství domácností, zatímco na konci osmdesátých let to bylo 19 procent. Kontrast je ještě ostřejší: generace baby boomers drží aktiva přesahující 85 bilionů dolarů, zatímco mileniálové se pohybují zhruba na 18 bilionech a generace Z kolem šesti. To srovnání funguje, protože je názorné. Současně je ale poctivé dodat, že podobná čísla závisejí na tom, jak přesně definujete generace a zda porovnáváte kohorty podle roku narození, nebo domácnosti podle věku hlavy domácnosti. Jinými slovy, trend je zřejmý, ale čísla je třeba brát s jistou rezervou.

Nejjednodušší vysvětlení zní skoro nudně: starší lidé měli víc času. A nuda je v ekonomii často podceňovaná síla. Peníze mají nepříjemný zvyk množit se především těm, kteří jim nechají čas. Právě proto je nebezpečné vyprávět celý příběh jako morální soud nad jednou generací. Část rozdílu vznikla složeným úročením, dlouhým růstem cen aktiv a tím, že 40 let na trhu je víc než deset. V moderní ekonomice se bohatství nehromadí jen prací, ale především tím, že někdo byl u správných aktiv ve správný čas.

Rozhodující proto není jen délka hry, ale také okamžik, kdy do ní vstoupíte. Pro mnoho baby boomers byl dům nejprve bydlení a teprve potom investice. Naopak pro mnohé z dnešní mladé generace je dům nejprve test solventnosti a až potom adresa. Realitní asociace uvádí, že podíl kupujících pořizujících si první bydlení klesl v roce 2025 na historické minimum 21 procent a typickému prvozájemci bylo 40 let. Ve věku 27 let dnes vlastní bydlení jen 33 procent lidí, zatímco u generace baby boomers to bylo ve stejném věku 40 procent. Když se vstupní brána do vlastnictví posune o deset let, nejde jen o opožděnou životní metu, ale o ztracené roky, během nichž by jinak vznikal kapitál.

Datum narození

A právě tady je skrytý paradox. Nejde o to, že staří jsou bohatší než mladí. To víme dávno. Jde o něco podstatně pozoruhodnějšího: moderní ekonomika odměňuje pořadí příchodu. Kdo už vlastnil bydlení, těžil z růstu cen. Kdo už měl finanční aktiva, těžil z jejich růstu. Kdo nic neměl, čelil dražšímu nájmu, dražšímu dluhu i vyšší záloze. V takovém systému se z věku nestává biologická okolnost, ale finanční proměnná. Datum narození se mění v tichou formu kapitálu.

Bylo by ale laciné text uzavřít větou, že mladým nezbývá než čekat na dědictví. Ano, majetkový odhad říká, že do roku 2048 se v USA přesune mezi generacemi asi 124 bilionů dolarů, převážně od baby boomers a starších. A ano, jedna velká banka počítá s tím, že generace Z může být kolem roku 2035 největší a nejbohatší generací světa. Jenže první číslo je především projekce transferu majetku, nikoli jistota pro každou rodinu, a druhé mluví o globálním příjmu, nikoli automaticky o hotovém bohatství v amerických domácnostech.

USA dnes nepůsobí jako země, kde starší uspěli, protože by byli schopnější. Spíš připomínají systém, v němž se z bydlení a akcií stal mechanismus zvětšující náskok těch, kteří už byli uvnitř. V takové ekonomice patří k nejcennějším aktivům vedle pracovitosti i datum narození.

Autor je ekonom