Boj o zelené jádro Evropy

Na klimatické konferenci OSN (COP26) v Glasgow si toho nikdo moc nevšiml, bylo to však zásadní prohlášení. Německo, Portugalsko, Dán­sko, Lucembursko a Rakousko se tvrdě postavily proti zařazení jaderné energie mezi zdroje ohleduplné k životnímu prostředí. U této pětice to sice není nic nového, ale proč teď a tady? Mělo to jednoduchý důvod: v Evropské unii se chystá souboj o jedno z nejdůležitějších rozhodnutí posledních desetiletí. Evropská komise navrhuje jádro ve své taxonomii zdrojů definitivně zařadit mezi udržitelné zdroje přátelské ke klimatu. A odpůrci jádra chtěli v Glasgow začít svou kampaň proti.

V čele protijaderné koalice je Němec­ko, které se před deseti lety po havárii ve Fukušimě rozhodlo vystoupit z jaderného programu a vsadit vše na obnovitelné zdroje energie (OZE). „Jádro přináší příliš mnoho rizika, jeho výstavba je pomalá,“ stěžují si Němci, kteří kritizují i malou výkonnost, vezme-li se v potaz poměr cena stavby/výkon. „Jaderná energie nemůže být řešením klimatické krize,“ nechala se slyšet německá ministryně životního prostředí Svenja Schulze. Třiapadesátiletá sociální demokratka sice už nebude v nové vládě mít na starost ekologii, dostane jiný resort, ale její post v koalici SPD/Zelení/FPD přeberou Zelení, kteří jsou rovněž proti „zezelenání“ jádra. Boj proti jaderné energii je dokonce zakládajícím programovým bodem zeleného hnutí, které jako strana existuje v Německu už 41. rok, těžko tedy očekávat, že nová vláda, v níž Zelení budou, půjde jinou cestou než ta dosavadní.

Bezpečný zdroj energie

Nová německá vláda kancléře Olafa Scholze, která vznikne pravděpodobně už příští pondělí, kdy Scholze na kanc­léřský post bude volit Spolkový sněm v Berlíně, má v koaliční smlouvě jasné směřování k obnovitelným zdrojům energie (OZE). Jediné, co ještě bere na milost, je plyn. Scholz jako budoucí kancléř dostal před dvěma týdny dopis, v němž ho 129 nevládních evropských organizací vyzývá, aby nepřipustil zařazení jádra mezi udržitelné a ekologicky ohleduplné zdroje, a to nejen proto, že není vyřešena otázka trvalého úložiště vyhořelého paliva. „Německo v této věci neustoupí,“ řekla v posledním rozhovoru pro agenturu Reuters odcházející kancléřka Angela Merkelová a její nástupce Scholz, dnešní vicekancléř, s ní zcela jistě bude souhlasit.

Ani Scholzův tlak proti zelenému jádru na Evropské radě ale nemusí být úspěšný. I sama Merkelová v interview pro Reuters přiznala, že k prosazení svého pohledu na jádro by Německo potřebovalo získat na svou stranu dalších dvacet zemí, což je v současné energetické krizi a politickém naladění zjevně skoro nemožné.

Hlavním důvodem nakonec není ani počet zemí, které by jádro chtěly dál vy­užívat i jako stabilizační zdroj v době boje proti ničení klimatu, ale to, že pro zařazení jádra do zelené kategorie je nejbližší evropský spojenec Německa – Francie. Ta naopak stojí v čele účelově vytvořeného spojenectví s visegradskou trojkou Česko, Maďarsko, Polsko, kde by také chtěli využívat jádro v přechodovém období, kdy se budou vypínat pro klima nejvíce problematické uhelné elektrár­ny.

Hlavní důvod pro obranu jádra za všechny vyslovil francouzský prezident Emmanuel Macron: „Chceme-li za energii platit rozumné ceny a nechceme-li být přitom závislí na energii ze zahraničí, musíme pokračovat v zajišťování energie a ve výstavbě bezkarbonových energetických zdrojů na našem území.“ Macron také oznámil, že Francie pro udržení své energetické nezávislosti bude investovat do výstavby dalších jaderných bloků.

Francie se při vyjednávání o zařazení jádra mezi přijatelné, vůči životnímu prostředí ohleduplné technologie odvolává na dlouholeté zkušenosti s provozem jádra, ale i na to, že bezpečnost jaderných elektráren a jejich karbonovou čistotu potvrzují i světoví odborníci. Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Rafael Grossi francouzskému tažení přihrál i na zasedání klimatického panelu v Glasgow, když v diskusi potvrzoval výhodnost sázky na jádro jako na klimaticky čistý zdroj. „Jaderná energie není hrozba, nýbrž součást řešení záchrany klimatu. Skoro třetina čisté elektřiny na světě pochází z karbonově neutrálních atomových reaktorů,“ řekl Grossi, jenž i po skončení konference v médiích vysvětloval, že o atomovou energii začínají mít zájem i rozvojové země, pro něž je naplnění emisních limitů snad ještě těžší než pro bohaté postindustriální společnosti.

Podle Grossiho je právě energetická a klimatická krize vhodnou chvílí pro to, aby se politici i ekologičtí protiatomoví aktivisté vrátili do reality: „Všichni bychom se měli držet faktů. A ty jasně ukazují na to, že atomová energie nezpůsobuje větší škody než jiné zdroje energie. Právě v této krizové době by jednotlivé vlády měly dostávat správné informace, aby se také mohly správně rozhodovat. Jde o fakta, nikoli o ideologii.“ Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii se stejně jako evropské země lobbující za zelenou nálepku na jádro odkazuje na výstupy Společného výzkumného centra (JRC) při Evropské komisi, jež je odborným poradním orgánem komisařů, kteří teď svým poradcům dávají za pravdu. JRC vydalo už loni v dubnu rozsáhlou zprávu, v níž se dokládá, že jaderná energie je bezpečný, nízkouhlíkový zdroj energie srovnatelný ve svém příspěvku k ochraně klimatu s větrnými a vodními elektrárnami.

Rozhodne politika?

Nastupující vláda Petra Fialy vychází nejen z těchto materiálů, ale také z dlouhodobé práce odborné komise pro přípravu české energetické koncepce, jejíž členové ve většině považují jádro za bezpečnou bezemisní technologii. „V Česku je konsensus nejen politicky, ale i společensky, že jádro je pro nás přijatelným zdrojem, který může do budoucna zajistit stabilitu sítě,“ tvrdí v rozhovoru pro týdeník Euro Věslav Michalik, místopředseda STAN, který se podílel na vytváření programových kapitol o energetice a byl také kandidátem na ministra průmyslu a obchodu.

V této otázce se Fialova a Babišova vláda příliš neliší, i když Petr Fiala Andreji Babišovi v kampani vyčítal, že svůj slib zeleného jádra nesplnil (vzhledem k posunům jednání to nebyla tak úplně jeho chyba, ale budiž, kampaň je kampaň). Ostatně rozdíl tu neexistuje ani vůči někdejší vládě Bohuslava Sobotky. Shoda je ve všech třech případech v tom, že jádro má být jakýmsi stabilizačním pilířem celé energetické soustavy, jde jen o to, jak silný má být a jak ho mají vyvažovat ostatní zdroje energií, především obnovitelné zdroje.

Potvrzené je pokračování v tendru na dostavbu Dukovan bez čínských a ruských vlivů, co jasné ale není – zda to bude na dlouhou dobu jediná jaderná stavba v Česku. Dostavba Dukovan se čeká nejdříve v roce 2036, což ovšem znamená, že nový reaktor jen nahradí ten dosavadní. „Budeme-li stavět pouze Dukovany, nebude to žádná energie navíc. Pokud tedy nebudeme dostavovat Temelín, což je otázka další diskuse. Minimálně z pohledu opce na dostavbu Temelína to může být zajímavé pro firmu, která bude stavět Dukovany, a to i z hlediska dosažení výrazně lepší ceny,“ soudí energetický expert STAN Věslav Michalik.

To vše se ještě během působení nové vlády bude upravovat. Směrem k jednáním o zeleném jádru v Bruselu, která se kvapem blíží, má ale pětikoalice naprosto jasno. „V taxonomii udržitelných financí EU bude vláda prosazovat, aby jádro získalo statut bezemisního zdroje a plyn statut přechodného zdroje,“ píše se v programové části koaliční dohody o nové vládě. Česko se tedy v největším sporu mezi Francií a Německem za posledních dvacet let jednoznačně staví na stranu Paříže, a to mimo jiné na základě všech společných a již připomínaných studií, které dokládají přínos jádra pro snižování uhlíkové stopy. Jenže ani to ještě není záruka pro to, aby zelené jádro v EU dostalo šanci, což by Česku ve snižování uhlíkové stopy do budoucna velmi pomohlo.

„Víte co, můžete mít tři tuny studií, které dokazují, jak je jaderná energetika ohleduplná a bezemisní a že tedy do tohoto seznamu patří, ale nakonec to rozhodne politika,“ soudí o sporu o zelené jádro Dana Drábová, šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. „Problém je, že jsou v politickém klinči Francie a Německo, což je skoro neřešitelné. Teď nám strašně chybí ta Británie,“ dodává.