Brexit jako velké tabu

Když Boris Johnson zkraje června při hlasování o nedůvěře bojoval o premiérské křeslo, konzervativní poslance varoval, aby se nepouštěli do „dalších proklatě zbytečných diskusí o přínosech jednotného trhu, které stejně nikam nevedou“. Bouřícím se zákonodárcům z vlastní Konzervativní strany v dusné atmosféře dlouhých parlamentních jednání tím připomněl, že brexit je zkrátka hotová věc.

Téhož dne se mu ještě podařilo situaci ustát, byť 41 procent stranických kolegů hlasovalo pro jeho vyhoštění z premiérského sídla v Downing Street. O pouhý měsíc později Johnsonův pád přece jen přišel. A stěžejní projekt jeho mandátu – brexit – se nad křehkou britskou ekonomikou dál vznáší jako výhrůžná oblaka.

Johnson není jediný, kdo si nepřeje, aby se brexit nově projednával. Netouží po tom ani Keir Starmer, lídr opoziční Labouristické strany, jejíž třetina voličů v referendu v roce 2016 hlasovala pro odchod z Evropské unie. Nechce to ani guvernér Bank of England Andrew Bailey. A i ministr financí Rishi Sunak, který minulý týden těsně před Johnsonovým pádem rezignoval, by raději mluvil o čemkoli jiném. Brexit se stal největším tabu britské politiky.

Letos v červnu však od britského referenda o členství v EU uplynulo šest let, a ekonomové začínají sčítat škody, která britská ekonomika utrpí v souvislosti s omezením obchodu s největším exportním trhem. V analýzách odborníci rozlišují mezi „efektem brexitu“ a dopady pandemie covidu-19. Konstatují, že ekonomika trpí a trpět ještě bude.

Ve srovnání se zeměmi skupiny G7 se britské hospodářství z pandemie zotavuje pomaleji. Investice do firemní sféry – kterou Johnson i Sunak vnímali jako spásné řešení pomalého růstu – ve srovnání s ostatními rozvinutými zeměmi pokulhávají. A to navzdory štědrým daňovým zvýhodněním, které ministerstvo financí zavedlo právě s cílem růst nastartovat. Podle think-tanku Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) bude růst britské ekonomiky druhý nejpomalejší v celé G20 hned po sankcemi zasaženém Rusku.

Britský Úřad pro rozpočtovou odpovědnost, který vydává oficiální ekonomické prognózy, trvá na svém výhledu situace, který zveřejnil v březnu 2020: podle materiálu povede brexit k nižší produktivitě a čtyřprocentnímu poklesu HDP v porovnání se scénářem, kdy by země setrvala v EU. Úřad dodává, že více než polovina škod se teprve projeví.

Pokud by se výkonnost britské ekonomiky oslabila o odhadovaných 100 mi­liard liber ročně, ministerstvo financí by každý rok přišlo odhadem o 40 miliard liber. Ty by se bývaly hodily pranýřovanému Johnsonovi ke kompenzaci nižších daní, které prosazují pravicoví konzervativci – takový balík peněz by vládě umožnil aktuální 20procentní základní sazbu daně z příjmu snížit o šest procentních bodů. Navzdory těmto alarmujícím číslům si Johnson stěžoval, že volání po projednání „nových podmínek“ brexitu je přehnané.

Sám sebe se snažil zobrazit jako oběť puče, který proti němu měli zosnovat proevropští poslanci. Ve skutečnosti jsou ale z hořké ságy jménem brexit všichni britští politici – i širší veřejnost – traumatizovaní a vůbec se jim nechce téma znovu otvírat.

V červnu se však začaly objevovat první náznaky debaty, která byla až doposud potlačovaná, protože se začínají hromadit škody, kterými ekonomika kvůli brexitu trpí. Jen málo hlasů volá po zrušení brexitu jako takovém, ale k diskusi se nabízí nová otázka: nemělo by se Spojené království pokusit s Bruselem vyjednat kompromisnější řešení?

Činy místo slov

Britský úřad vlády na konci června tvrdil, že je „příliš brzy na to soudit“, zda má brexit na ekonomiku země, která se může zanedlouho propadnout do recese, skutečně negativní dopad. „Brexit s sebou přinese i řadu příležitostí, které budou v dlouhodobém měřítku ekonomickým přínosem,“ uvedl premiérův mluvčí.

Johnson i Sunak trvali na tom, že nyní se nedají odlišit ekonomické dopady brexitu od pandemického šoku. Premiér zároveň hlasitě propagoval „výhody brexitu“, především nové dohody o obchodu s Austrálií a Novým Zélandem, i svobodu, kterou má teď Británie v nastavování obchodních pravidel.

Sunak slíbil reformu ekonomických norem v Londýně, včetně změny pravidel stanovených unijní směrnicí Solventnost II, aby mohly pojišťovny více investovat do infrastrukturních projektů. V osmi britských přístavech vytvořil zvláštní ekonomické zóny s daňovými úlevami.

Podle ekonomů však tato opatření nepřinášejí žádné významné výhody. Některá z nich jsou navíc čistě symbolická, například Johnsonovy vlastenecké sliby, že se na sklenice v anglických pivnicích vyryje „symbol britské koruny“ a že britští obchodníci budou moct prodávat zboží v librách a uncích.

Těm, kteří vládní postoj k brexitu kritizují, se ve veřejném prostoru dostává spíš posměchu. Nejvyšší státní zástupkyně Suella Bravermanová označila moderátora televizní stanice ITV Roberta Pestona za „antibrexitového maniaka“ poté, co rozporoval plán vlády jedno­stranně odstoupit od dodatku brexitové dohody o Severním Irsku, jejž Bravermanová zmínila. Podle ní oblast kvůli aktuálně nastaveným pravidlům „zaostává za zbytkem země“. Severní Irsko – jež by mělo podle dodatku zůstat jako jediná oblast Spojeného království součástí jednotného trhu EU se zbožím – si ale ve skutečnosti ekonomicky vede z celé země nejlépe, hned po londýnské aglomeraci.

V polovině května před poslanci z rozpočtového výboru vystoupil guvernér Bank of England Andrew Bailey. Ve svém projevu přiznal, že jeho předchůdce Mark Carney se „znelíbil“, když prohlašoval, že brexit obchodu uškodí, ale dodal, že banka na tomto stanovisku trvá.

Podle konzervativního poslance a člena výboru Kevina Hollinrakea se Bailey „záměrně vyhýbal“ slovu brexit, aby se nestal politickým terčem. „Pro Spojené království je to mimořádná výzva,“ tvrdí poslanec. „Změnili jsme pravidla pro imigraci. Musíme řešit mimocelní překážky obchodu. Musíme proto zjistit, co všechno brexit reálně způsobuje.“

Od některých politiků zaznívaly ještě černější scénáře, které se nakonec nenaplnily – bývalý ministr financí George Osborne v roce 2016 například prognózoval, že Británii stihne recese bezprostředně po referendu. Přibývá nicméně důkazů, že vliv brexitu na zdraví britského hospodářství bude dlouhodobější.

Ekonomické výhody brexitu přestávají velebit i někteří ministři. Ministr obchodu Kwasi Kwarteng vystoupil na začátku června na konferenci Global Boardroom pořádané Financial Times. Když byl tázán na přínos brexitu, opakovaně zmínil, že Británie mohla rychle zareagovat na ruskou agresi na Ukrajině – „brexit má nezanedbatelné výhody, zejména v oblasti mezinárodní politiky“. O obchodní stránce však pomlčel. Příznivci exministra financí Sunaka tvrdí, že jeho brexitovou strategií byly „činy místo slov“, proto v Londýně spíš prosadil reformu regulace, než aby řečnil o ekonomických pozitivech britské suverenity.

Dopady v číslech

První a nejcitelnější ekonomickou ranou bylo oslabení britské libry, která se krátce po referendu v červnu 2016 propadla téměř o deset procent ve srovnání s měnami zemí, odkud Británie nejvíc dováží. Z šoku se doposud nevzpamatovala. Po silném propadu nenásledoval očekávaný nárůst vývozu, protože britské zboží a služby zlevnily, ale naopak zdražil dovoz a zesílila inflace.

Podle analýzy ekonomů z Centra pro výzkum ekonomických strategií (CEPR) vzrostly ceny k červnu 2018 jen kvůli brexitu o 2,9 procenta, což se nijak ne­odrazilo ve zvyšování mezd.

Některé domácnosti – zejména ty, které žijí ze státních dávek – získaly kompenzaci formou vyšších příspěvků, ale výzkumníci z CEPR ukazují, že mzdy nebyly zdražování nijak přizpůsobeny. „Brexit se okamžitě negativně promítl v životní úrovni Britů,“ shrnuje studie.

Když bylo Spojené království ještě součástí EU a pak během takzvaného „přechodného období“, plynul obchod mezi Británií a zbytkem světa neruše­ně. To se ale změnilo se zavedením přísnějších hraničních kontrol na začátku loňského roku, kdy sice nebyla zavedena žádná cla, ale na do té doby otevřených hranicích se začalo podrobně kontrolovat a ověřovat veškeré převážené zboží.

K tomuto období se ekonomové rozhodli vztáhnout další analýzy, v nichž ukazují, jak se změnil výkon britské ekonomiky ve srovnání s ostatními zeměmi před a po podepsání nové obchodní dohody EU a Spojeného království. Dopady se jeví stále ničivější, zejména pro malé podniky závislé na obchodování s evropskými partnery.

Podle studie Centra pro výkonnost ekonomiky při London School of Eco­nomics přispěla k „prudkému omezení“ obchodních vztahů i byrokracie, která vznikla v lednu 2021. Počet partnerství prodávajících a kupujících klesl podle analýzy téměř o třetinu.

Stejný tým zjistil, že kvůli brexitu zdražily potraviny. V analýze srovnali ceny dovážených potravin, jako je vepřové, rajčata či šunka, pocházejících primárně ze zemí EU, s cenami produktů dovážených ze vzdálenějších trhů, například tuňáka či ananasu – a zjistili, že brexit vedl k citelnému zdražení. „V průměru se kvůli brexitu ceny potravin v letech 2020 a 2021 zvýšily o šest procent,“ konstatují.

Kvůli brexitu se navíc snížil dovoz zboží z EU, ale vývoz britských komodit se nezvýšil. Podle Adama Posena, šéfa Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku, výsledkem je, že „zatímco se každá země z poklesu obchodu kvůli covidu zotavuje, situace v Británii stagnuje“.

Třetí viditelný ekonomický efekt bre­xitu je pokles zájmu o investování do firem. V prvním čtvrtletí letošního roku byl objem skutečných investic do firemní sféry o 9,4 procenta nižší než ve druhém čtvrtletí 2016. Primární příčinou poklesu je covid, ale zájem o investice začal stagnovat už po referendu, kdy poprvé od roku 2010 začal klesat a propadl se pod průměr skupiny G7.

Nízké investice byly mimořádnou obavou exministra financí Sunaka, který vnímá firemní kapitál jako hlavní cestu k ekonomické prosperitě. Krátce předtím, než Mark Carney opustil guvernérské křeslo v Bank of England, předstoupil před výbor Sněmovny lordů, aby zdůraznil, že zahraniční investice do firem blokuje nejistota vyvolaná brexitem. V situaci, kdy nebylo jasné, jakou cestou se Británie po brexitu vydá, bylo pro management firem jakékoli plánování dalšího rozvoje mimořádně náročné. „Čas, který tráví plánováním krizových scénářů, by měli věnovat strategickým krokům,“ uvedl.

Od té doby začala být Británie u zahraničních investorů vnímaná negativně. To se potvrdilo i Sunakovi, jehož projekt daňových slev pro firmy ve výši 25 miliard liber s cílem společnosti motivovat k vyšším kapitálovým investicím sklízí jen nepatrné nadšení. Guvernér Bailey to na konci května poslancům potvrdil – extrémní daňové úlevy „prozatím nepřinesly kýžený efekt“.

Jedním z kontroverzních témat referenda o brexitu byla nespokojenost Britů s vysokou imigrací. Zastánci brexitu slibovali zpřísnění pravidel ohledně počtu lidí, které Británie pustí za své hranice. Čistá migrace (rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých – pozn. redakce) z unijních zemí se sice zastavila a od roku 2019 do konce června 2021 zůstala stejná, ale z třetích zemí zůstala vysoká – jen za loňský rok se do Británie přistěhovalo na 250 tisíc jejich příslušníků.

Vedlejší škody

Britští političtí lídři se alespoň prozatím rozhodně nehrnou do diskusí o možném návratu do EU – a to, i kdyby všech 27 člen­ských států bylo ochotných Británii při­jmout zpět. I prounijně smýšlející libe­rální demokraté přiznávají, že návrat do EU je spíš dlouhodobou aspirací než bezprostředním cílem.

Když se Johnson snažil přežít vzpouru uvnitř vlastní strany, napsal poslancům veřejný dopis, ve kterém tvrdil, že „s Evropskou unií vybudoval nový a přátelský vztah“. Opak je však pravdou. Brusel proti Velké Británii zahájil přerušené řízení kvůli plánům Londýna jednostranně vypovědět pravidla pro Severní Irsko. Vzájemné vztahy jsou hluboko pod bodem mrazu.

Evropská unie varuje, že spor o Se­verní Irsko by mohl vést k „vedlejším škodám“, například vyloučení britských vědců z výzkumného projektu v rámci evropského programu Horizon s rozpočtem 95 miliard eur. Jakékoli sblížení je proto v současnosti – nebo přinejmenším po dobu, než bude znám Johnsonův nástupce v premiérském křesle – jen hudbou budoucnosti.

V uplynulých týdnech se ale začalo opatrně diskutovat, zda by britskému obchodu spíš nepomohlo pokusit se s EU dojednat nějaký kompromis než se pouštět do další brexitové války, která by zákonitě vypukla, kdyby Londýn jednostranně vypověděl protokol o Severním Irsku.

V britském parlamentu se hojně diskutoval článek euroskeptického komentátora Iaina Martina z deníku Times. V textu i on připustil: „Ti, kteří zavírají oči před negativními dopady brexitu na britský obchod, popírají realitu.“

Bývalý ministr obrany za Konzervativní stranu Tobias Ellwood navrhl, aby se Británie vrátila do unijního jednotného trhu, čímž by se zmírnily negativní dopady krize životních nákladů. Podle něj je nálada těmto úvahám „nakloněna“ a průzkumy naznačují, že „tohle není brexit, pro který lidé hlasovali“. Jeden z nejhlasitějších konzervativních zastánců brexitu Daniel Hannan již dlouhou dobu opakuje, že Británie měla zůstat součástí jednotného trhu za podobných podmínek jako například Norsko. Zároveň ale připouští, že chtít se do jednotného trhu nyní vrátit „by bylo šílenství“.

Média obletělo video, v němž stínová labouristická ministryně Anna McMorrinová před hloučkem aktivistů prohlašuje: „Doufám, že se nám podaří vrátit do jednotného trhu a celní unie.“ Lídr labouristů Keir Starmer ji donutil se za výrok omluvit: taková slova jsou v politických kruzích nebezpečná.

A přesto, kdyby se labouristé dostali k moci a v čele vlády stanul Starmer, cílem by bylo vztahy s EU urovnat. Strana se řídí heslem „nastavit funkční brexit“: ač by na programu dne ani v jejich pojetí nebyl návrat do jednotného trhu, snažili by se najít způsob, jak zlepšit Johnsonem dojednanou obchodní dohodu, která jen nastavila nulová cla.

Stínová ministryně financí Rachel Reevesová loni deníku Financial Times řekla, že cílem labouristů je dojednat s Bruselem dohodu, která by Británii osvobodila od nejnákladnějšího papírování a kontrol souvisejících s vývozem potravin. Dále by usilovali o dojednání vzájemného uznávání profesních kvalifikací.

I někteří euroskeptičtí konzervativci z Johnsonovy vlády nyní uznávají, že by se Británie měla snažit si s EU obnovit funkční ekonomické vztahy

včetně oblastí, jako je vědecký program Horizon, pokud nechce nadále zhoršovat nastupující krizi životních nákladů.

„Jestli bych si přál, aby se brexit vyvíjel lépe?“ zeptal se jeden euroskeptický člen vlády. „Samozřejmě. Ale musíme toho dosáhnout, aniž by to vypadalo, že máváme bílou vlajkou a vzdáváme se vlastní suverenity.“

George Parker a Chris Giles, FT