Brusel zasypává Gazu miliardami. Bez podmínek
Země Evropské unie od roku 2008 poskytly Palestině zhruba desetinásobně větší objem peněz, než v „čistém“ dostalo Česko.
Od roku 2008, tedy od prvního roku, kdy moc a vládu nad Gazou zcela a definitivně uchvátila teroristická skupina Hamás, dostává Palestina především od Evropské unie a jejích členských zemí zhruba miliardu dolarů ročně. Materiál Evropské komise nazvaný European Joint Strategy in support of Palestine 2021–2024 pak celkovou evropskou pomoc Palestině, tedy Západnímu břehu Jordánu a Gaze, vyčísluje za období od roku 2008 na 1,24 miliardy eur ročně.
Země EU tedy už dlouhá léta doslova zasypávají Palestinu, včetně Gazy, miliardami eur. Přitom ohledně toho, kam evropské peníze v Palestině proudí, panují nejasnosti. Například podle zprávy Evropského účetního dvora z roku 2013 se v letech 2008 až 2012 „ztratily“ hned dvě miliardy eur z evropské pomoci Palestině.
Zarážející velkorysost pomoci
Objem evropských peněz, které do Palestiny proudí, je přitom masivní. Počítejme. Nominální HDP Palestiny narostl mezi lety 2008 a 2022 z nějakých sedmi miliard na více než osmnáct miliard dolarů. V průměru tedy pomoc především od zemí EU představovala v uplynulých patnácti let každoročně zhruba osm procent palestinského HDP.
Pokud by mělo ekvivalent této pomoci dostávat Česko, tedy tak, aby pokryla průměrně osm procent jeho HDP, v uplynulých patnácti letech by muselo od zemí EU inkasovat zhruba 23 miliard dolarů ročně. Což v dnešních cenách a při dnešním kurzu odpovídá zhruba 530 miliardám korun ročně. To by za uplynulých patnáct let činilo přibližně osm bilionů korun pomoci, jíž by se Česku od unijních zemí dostalo.
Přitom čistá pozice Česka vůči Evropské unii činila ke konci loňska zhruba bilion korun. Pomoc zemí EU Palestině tedy v období let 2008 až 2022 byla vzhledem k velikosti palestinské a české ekonomiky zhruba osminásobně vyšší než objem čistých dotací, které Brusel v letech 2004 až 2022 vyplatil Česku. Ve skutečnosti tak v uplynulých patnácti letech „čerpala“ Palestina zhruba desetinásobně více evropských peněz, než kolik jich „v čistém“ – tedy po zaplacení svých odvodů do bruselské kasy – inkasovalo Česko.
I kdyby všechny stovky milionů dolarů, které EU každoročně posílá do Gazy, byly do posledního centu vynaloženy ryze na humanitární a rozvojové účely, Unie tím stejně financuje terorismus, byť nepřímo. Protože když se v Gaze opraví silnice za unijní peníze, vládnoucímu Hamásu o to více zbude třeba na nákup íránských zbraní nebo výcvik hrdlořezů. Na pomoci EU Palestině má přitom svůj podíl i Česko – coby členská země Unie, podílející se na společném unijním rozpočtu a čerpající z něj. Bez pomoci Palestině by české odvody do něj mohly být o to nižší, případně by Česko jako čistý příjemce mohlo čerpat více, než čerpá.
V poměru k velikosti ekonomiky Gazy je pomoc především zemí EU vyplacená této části Palestiny od posledních tamních voleb roku 2006 stále několikanásobně větší než objem peněz (zmíněný zhruba bilion korun), které Česko dosud celkově „v čistém“ čerpalo z evropských fondů, a to tedy od svého vstupu do EU roku 2004. Zarážející je, že EU a její členské země tuto svoji dlouhá léta trvající, velice velkorysou pomoc Gaze nepodmiňují ani naprostým demokratickým minimem – tedy vypsáním voleb.
Němci nedělají malé chyby
Teroristé z Hamásu za peníze z mezinárodní pomoci – z Bruselu, ale významně i třeba z Kataru – v Gaze tedy staví a opravují školy, nemocnice a silnice. Tudíž místní mají v Gaze Hamás vlastně rádi, i když už od roku 2006 nemohou svobodně volit. Přitom současně z daní a cla, které Hamás vybere od takto zpacifikovaných a upokojených obyvatel Gazy, blahořečících vládnoucí teroristy za ony nové školy a nemocnice, pak ten samý Hamás nakupuje od Íránu smrtonosné rakety, vražedné drony a cvičí si další a další bojovníky. Nemusí ze svého platit školy a nemocnice, takže se svého zaplatí o to víc raket a samopalů.
Nic jako izolovaná a adresná pomoc ryze potřebným v Gaze prostě neexistuje. Je to nebezpečný alibismus. Jediný způsob, jak nesponzorovat, byť nepřímo, krveprolití a masakry, je zastavit finanční pomoc Gaze.
Obyvatelé Gazy si Hamás před sedmnácti lety zvolili v řádných volbách. Nesou za své rozhodnutí odpovědnost. Evropa, zejména EU, nemá tedy žádnou morální povinnost do Gazy posílat zhruba miliardu dolarů ročně, údajně na humanitární a rozvojovou pomoc, jak tak od té doby činí.
Kdo říká, že EU má dále financovat Gazu, neboť tam žije mnoho mladých lidí (kteří Hamás nezvolili), vlastně současně říká, že by Západ měl zrušit sankce proti Rusku. Protože v Rusku přece také žije mnoho mladých, kteří ani nebyli na světě, když se prezident Vladimir Putin poprvé dostal k moci. Lidé v Gaze si – v roce 2006 – do svého čela zvolili Hamás úplně stejně jako Rusové Putina o šest dříve. Pokud EU nyní – po napadení Izraele – bude posílat dále peníze do Gazy, je to jako kdyby po invazi na Ukrajinu posílala peníze do Ruska.
I když pravda, tehdy v roce 2006 byl Hamás k účasti ve volbách v Gaze dotlačen Katarem, jenž jej od té doby štědře sponzoruje. A s nímž mimochodem také Německo loni uzavřelo patnáctiletý kontrakt na dodávky zkapalněného plynu.
Opět se tak smutně potvrzuje, že Němci nedělají malých chyb. Jen co přestali nakupovat plyn od Putina, uvázali se k jeho nákupům od vrchního sponzora teroristů z Hamásu; nepřímo platili válku na Ukrajině, teď zase mohou platit masakry Hamásu. A to jen proto, že si povypínali jaderné elektrárny.
Takže se vlastně můžeme ptát: jak chtít odpovědnost po voličích v Gaze, když zodpovědnost nemají ani ti v Německu?
