České jachtařské moře

Plachetnice neodmyslitelně patří k vodě, ale rozhodně to nemusí hned být moře. Stačí větší rybník, jezero či přehrada a při pohledu na Nové Mlýny nebo Lipno to skoro vypadá, že jsme národ jachtařů. Že nám tenhle náročný sport opravdu není cizí, svědčí koneckonců i to, že se právě na Lipně, které u nás nejvíc připomíná mořskou hladinu, konalo juniorské mistrovství Evropy ve dvou olympijských třídách 49er a 49er FX. Kdo netuší, o co se jedná, tak závodily dvouposádkové skify pro muže (49er) a ženy (49er FX).
Nejen pořadatelé z klubu Černá v Po­šumaví si přáli, aby vyhrála některá ze čtyř domácích posádek, ale to by byl spíše pohádkový příběh, nikoli realita. Zvítězili jachtaři ze zemí, jež mají moře a kde jde o poměrně renomovaný sport. Tudíž se nabízí otázka: je vůbec možné dělat v Česku závodní jachting na profesionální úrovni a dosáhnout velkých úspěchů?

Český versus světový

Jednoznačně je rozdíl mezi tím, jak se jach­ting dělá u nás v Česku a jak k tomuto sportu přistupují ostatní státy, hlavně ty s přístupem k moři. I tam závodění na plachetnicích nemůže konkurovat třeba fotbalu, ale určitě o něm panuje daleko větší povědomí. Kluby tam fungují na profesionálnější bázi, mládežnické tréninky probíhají častěji a celkově je tam daleko větší konkurence a jachting dostává více mediálního prostoru. V přímořských oblastech samozřejmě pro jachting panují lepší podmínky a pro české jachtaře není snadné tento handicap překonat.

Český jachting má přitom dlouhou tradici, první český jachtklub pochází už z konce 19. století a dodnes sídlí v pražském Podolí. Jachetní kluby jsou po celé republice v každém větším městě a závody se konají na většině přehrad a větších rybníků. Závody českého poháru a mistrovství v jednotlivých lodních třídách se potom odehrávají na velkých vodních plochách, jako jsou Lipno, Nové Mlýny nebo Nechranice. Tyto přehrady určitě nelze srovnávat s mořem, ale rozhodně mají své výhody a dá se na nich zažít velice zajímavý jachting.

Ostatně i řada mezinárodních závodů se odehrává nejen na moři, ale i na jezerech jako maďarský Balaton, Lago di Garda a další jezera v Itálii a je možné tam zúročit zkušenosti z jezerního jach­tingu. Navíc díky zázemí, jež kluby po celé republice vytvářejí, může s jachtingem začít téměř každý a ani finance nemusí být problém, neboť kluby zpravidla disponují mládežnickými plachetnicemi, které je možné si půjčit.

Jak je na tom reprezentace?

I v oblasti juniorského a profesionálního jachtingu Česko může prostřednictvím Českého svazu jachtingu nabídnout poměrně funkční systém podpory ve formě materiálu, financí a profesionálních trenérů, což pro ty nejtalentovanější zajišťuje cestu do vrcholového sportu. Tyto týmy už ale nemohou využívat pouze českých vod a musí trénovat i v zahraničí na moři, protože právě tam se odehrává valná většina světových závodů a není dost dobře možné se místní podmínky připravit na Lipně nebo na jiných českých vodách.

S tím ovšem stoupá finanční náročnost sportu, kterou ještě navyšuje drahý materiál. Na vrcholové úrovni se tedy sportovec musí spoléhat na pomoc od svazu a sponzorů, což není příliš odlišné od jiných sportů. To vše činí jachting náročným sportem, výhodou ovšem je, že nepotřebuje rozsáhlou infrastrukturu v podobě stadionů a podobných zařízení. Stačí přehrady a v případě trénování na moři dopravní prostředky a také zdatné řidičské dovednosti.

Česko má v jachtingu i několik skvělých umístění na olympijských hrách. V Aténách v roce 2004 získala Lenka Šmídová stříbro v lodní třídě Evropa a byla ještě dvakrát sedmá (v Sydney 2000 a v Pekingu 2008 spolu s Lenkou Mrzílkovou ve třídě 470). Veronika Fenclová, jež reprezentovala Česko ve třídě Laser Radial, skončila na olympiádě v Londýně devátá. Tyto a mnoho dalších skvělých výsledků z evropských a světových šampionátů jsou důkazem toho, že úspěchů v tomto sportu dosáhnout lze i v českých podmínkách.

Stále směřuju k olympiádě

Sára Tkadlecová (21) je jedna z nejlepších českých jachtařek, jezdí v ženské olympijské lodní třídě 49er FX. Poslední čtyři roky spolu s Dominikou Vaďurovou trénovala na olympijské hry v Tokiu. Na posledním kvalifikačním závodě, který se jel v březnu 2021 na Lanzarote, jim místo na olympiádě o několik bodů uteklo. V posledních měsí­cích se Sára připravovala na juniorské mistrov­ství Evropy na Lipně v lodní třídě 49er FX. Na dvouposádkovém skifu závodí jako kormidelnice společně s Annou Justovou.

Jak jste si užila mistrovství Evropy?
Bylo skvělé vidět na Lipně všech těch padesát 49erů, je to úplně neskutečné. Poprvé se jich tu sešlo tolik. Navíc jsme všechny dny měli vítr, i když pro Lipno nebyl úplně standardní, foukalo ze severu, což se tu moc často nevidí. Hned první den mi dokonce přišlo, že ani nejsme na Lipně, foukal poměrně stabilní vítr a změny větru trvaly dlouho, skoro jako na moři. Takže myslím, že to byl dobrý závod, že se povedl.

Některé rozjížďky se vám opravdu vydařily, hlavně první den, kdy jste dojely jednou druhé a jednou dokonce první. Co jste udělaly dobře?
Dobře jsme odstartovaly, což je věc, na kterou jsme se soustředily celý závod. Startování jsme přitom zkoušely jen na dvou trénincích, což rozhodně nestačí, protože je to komplexní záležitost. A zrovna v těchto dvou rozjížďkách se nám podařilo odstartovat tak, že jsme měly hned po startu rychlost a dostaly jsme se na přední pozici.

Na co při startu myslíte?
Na všechno (smích). Myslím na to, kde od­startovat, zároveň Anička mi pořád říká, jak jedou lodě okolo nás, protože na čáře stojíme zhruba od tří minut do startu, takže si to naše místo musíme hlídat a případně reagovat na to, když nám tu pozici chce někdo ohrozit. Potom je potřeba koukat na vítr, který jde před námi, a podle toho určit, na které straně čáry chceme startovat. V posledních 30 vteřinách do startu je navíc potřeba řešit vzdálenost od startovní čáry a také to, jakou máme rychlost a kdy začít s rozjížděním.

Jaký je rozdíl mezi olympijskou kvalifikací a závoděním s juniory, kteří se sešli na Lipně?
Je to obrovský rozdíl, ale to je asi jasné. Tady všichni děláme strašně moc chyb, v olympij­ském poli se samozřejmě také stanou, ale jsou daleko menší, a navíc každá chyba stojí ještě daleko víc. Celkově to v kvalifikačních závodech na olympiádu bylo daleko napjatější.

K čemu teď ve sportovním jachtingu směřujete?
Stále asi směřuju k olympiádě. Zatím nevím s kým, ale pořád mám ještě dost času.