Česko míří do éry bez uhlí

Do zahájení letní sezony chybělo jen pár dnů a v Šebkově paláci v centru Prahy k debatnímu stolku usedl muž, který se na veřejnosti příliš často neukazuje. Miliardář Pavel Tykač využil pozvání spolku Prague Finance Institute a vystoupil na konferenci o budoucnosti české energetiky v evropském kontextu. Majitel skupiny Sev.en Energy v diskusi učinil několik výrazných prohlášení, která adresoval vládě Petra Fialy (ODS). Ta shodou okolností o den později jednala o fungování plynových a uhelných elektráren, které mimo jiné spadají do Tykačova impéria. Jeden z nejbohatších Čechů v debatě prohlásil, že už nyní mu – kvůli vysokým cenám emisních povolenek a nastavení evropského trhu s elektřinou – přestává dávat ekonomický smysl vyrábět elektřinu z uhlí. V důsledku čehož by se mohly už v příštím roce zavřít některé elektrárny (například v Počeradech či Chvaleticích), což by mohlo mít politicko-společenské dopady.

„Já to klíčovým politikům říkal. Pálíme velké peníze, což se nedá dlouho vydržet. Jestli se politici rozhodnou výrobu zachovat, to není na mně. Jsem v pozici, že nezavírám hospodu na vesnici, ale kritickou infrastrukturu. Můj úkol je toto politikům říct a je na nich, jestli to chtějí, nebo ne,“ řekl během debaty Tykač. A dodal: „Řekl jsem jim, že mé dveře jsou otevřené a jsem připravený jim vyjít vstříc. Jestli nebudou chtít, uklidíme po sobě a půjdeme.“

Vládní kabinet koncem července zahájil letní prázdniny, ještě před tím ale ministři stihli rozlousknout důležitý tendr na dostavbu dvou nových jaderných bloků v Dukovanech a svěřit výstavbu korejské skupině KHNP. Jak to ale bude s uhlím?

Nabízí se několik otazníků. Vyslyší vláda Tykačovo varování? Neohrozí zavírání elektráren energetickou bezpečnost země? Nedojde ke skokovému zdražení elektřiny a tepla?

V uplynulých týdnech jsme pátrali, nakolik je stát na zavírání uhelných elektráren připravený, respektive jakým způsobem chce situaci v rámci výroby elektřiny a tepla z uhlí řešit.

Uhlí ztrácí smysl

Týdeníku Euro se podařilo získat interní manuál ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), který ukazuje, jakým způsobem resort plánuje uhelnou záležitost komunikovat a politicky řešit. Ministerští úředníci v analytických podkladech pro ministra uvádějí, že dotovat výrobu elektřiny z uhlí nebude státu dávat ekonomický smysl. V posledních letech totiž roste cena emisních povolenek. A cena elektřiny? Po vypuknutí ruské války na Ukrajině vylétla do oblak. Pak se ale ukázalo, že Evropa se obejde bez ruských zdrojů a cena elektřiny zase spadla. Výroba elektřiny z uhlí tedy postrádá ekonomické ratio. „Fakticky jsou uhelné elektrárny z trhu vytěsňovány levnými a méně emisně náročnými zdroji. Jakékoli dotace dražších uhelných zdrojů by se musely hradit ze státního rozpočtu, tedy z peněz daňových poplatníků, anebo ze strany spotřebitelů prostřednictvím regulované složky a musely by být schváleny Evropskou komisí. Lidé by tímto způsobem dotovali dražší, emisně náročnější výrobu soukromé firmě,“ píše se v dokumentu, který má redakce k dispozici.

„Česká republika by tak každý rok utratila několik miliard korun za soukromý, neekonomický byznys jen proto, abychom o sobě mohli říkat, že jsme vývozci elektřiny,“ konstatovali ministerští úředníci. Navíc s tím, že státní dotace dražších uhelných zdrojů by mohly porušit pravidla jednotného evropského trhu, za což by Česku hrozil finanční „flastr“ či pozastavení dotací. Tomu se teoreticky dalo vyhnout, jenže to by nesměla vhodný moment promeškat vláda Andreje Babiše (ANO). „Jiné země, které k výrobě své elektřiny využívají uhlí, tedy Polsko a Německo, si s předstihem v roce 2018 dojednaly kapacitní mechanismy, které jim umožní podpořit v případě potřeby i uhlí, aby si v rámci dekarbonizace zajistili energetickou bezpečnost,“ píše se v interním materiálu MPO.

Ministerstvo kritizuje i to, že Babišovi ministři podcenili rozvoj a podporu obnovitelných zdrojů. „Nezavedli potřebné reformy směřující k modernizaci naší energetiky, nezjednodušili povolovací řízení pro potřebné zdroje. Nepodporovali rozvoj těchto zdrojů. Neudělali nic, vystavili nás hrozbě žaloby od Evropské komise. A teď to po nich napravuje naše vláda,“ píše se v dokumentu MPO.

Superkritický vývoj

Ministerstvo průmyslu a obchodu v odpovědích k dotazům Eura prozradilo, že v modelování možných situací vypočítalo i případ, že by se vše pokazilo – takzvaný superkritický vývoj.

„Jedná se o takzvaný superkritický scénář, u kterého je ale nutné zdůraznit, že je velmi nepravděpodobný. Ten počítá s nejrychlejším možným ukončování jednotlivých uhelných zdrojů pro výrobu elektřiny. To znamená, že by v roce 2025 ukončil provoz nejen Sev.en, ale také SUAS Group (Sokolovská uhelná). A v roce 2027 i skupina ČEZ,“ sdělil Euru mluvčí MPO Vojtěch Srnka.

Do propočtu experti ministerstva dále promítli pomalejší instalaci obnovitel- ných zdrojů, odstávku jaderných bloků v Dukovanech a v Temelíně či odstávku vedení z Německa. V takovém případě by Česko, jak ministerstvo přiznává, víc elektřiny v roce 2025 muselo dovážet, než by bylo schopné vyrobit.

„Nedošlo by však k negativnímu ovlivnění bezpečnosti dodávek elektřiny. V roce 2027 by podíl dovážené elektřiny na celkové spotřebě vzrostl až na 20 procent, tedy asi 14 TWh. Při roční technické kapacitě dovozů 23 až 26 TWh model ukazuje, že tento objem elektřiny je možné pokrýt dostupným dovozem ze zahraničí. Ale jedná se opravdu o nepříliš pravděpodobný scénář,“ popsal mluvčí Srnka.

Superkritický scénář však stále obestírá řada nejasností. Kritici mimo jiné namítají, že nebyly zveřejněné všechny vstupy a výpočty, předpokládaný rozvoj OZE je stále značně optimistický a hlavně chybí jistota, že zejména v kritickém zimním období budeme mít vždy od koho dovézt elektřinu. Nejvíce elektřiny k nám proudí z Německa, následně z Polska, Slovenska a Rakouska. Z interního materiálu ministerstva průmyslu a obchodu je zřejmé, že provozovatel přenosové soustavy ČEPS (dceřiná firma MPO) připravuje nákladnou rekonstrukci vedení mezi Českem a Německem, rozvíjet se má i spojení s dalšími sousedními zeměmi.

„Plánovaným termínem výstavby jsou roky 2027 až 2028 a náklady na rekonstrukci tohoto vedení by neměly přesáhnout 1,5 miliardy korun. Toto investiční opatření představuje další navýšení přeshraničních kapacit pro obchodníky s elektrickou energií tak, aby mohlo být na české území dovezeno více elektrické energie ze severu Evropy v dobách jejího nadbytku,“ stojí v dokumentu MPO. Podle úřadu předchozí vlády fatálně zaspaly. „Žádným způsobem nepodporovaly rozvoj nových zdrojů, zatímco měly jasné informace o tom, že útlum uhelných zdrojů nastane. Potvrzují to všechna mezinárodní srovnání. S rozvojem nových zdrojů pomáhá až současná vláda,“ konstatuje se v témže materiálu.

Udržíme ceny?

Jaký vliv bude mít dovoz elektřiny na její cenu? Podle ministerstva bude mít útlum výroby elektřiny z uhlí a růst dovozu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů oboustranný vliv.

„Pokud výrobu elektřiny z drahých zdrojů vytlačí elektřina z těch levných, bude se její cena snižovat bez ohledu na to, zda půjde o elektřinu vyrobenou v Česku, nebo v zahraničí. Výjimkou bude situace, kdy nebude dostupný levný dovoz elektřiny, například kvůli omezené kapacitě pro import nebo nižší dostupnosti elektřiny z obnovitelných zdrojů, pak může dojít k tlaku na zvýšení cen elektřiny,“ řekl Euru mluvčí MPO Srnka. Komplikace s dovozem elektřiny by podle ministerských expertů měly díky rozvoji kapacit pro ukládání elektřiny a čím dál větší výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů slábnout.

Výpadek uhlí má do roku 2030 nahradit až pětinásobný nárůst instalace solárních a větrných elektráren, využívání biomasy má pomoct nahradit uhlí při výrobě tepla. Klíčovou surovinou však bude plyn. „Zdrojem, který nám pomůže s odchodem od uhlí ve výrobě elektřiny a tepla, bude zemní plyn. Také ten bude směrem k roku 2050 postupně nahrazován bezemisními plyny, jako jsou biometan či vodík,“ popsal mluvčí Srnka. S tím, že stát musí významně zjednodušit a zrychlit úřední procesy při povolování nových plynových elektráren a zařízení vyrábějících energii ze slunce a větru.

Že se blíží konec uhelné éry, přiznává i samotný ČEZ, který provozuje několik hnědouhelných elektráren. „Uhelná energetika v Česku pomalu končí, to říkáme dlouhodobě. Je potřeba se zaměřit zejména na její nahrazení moderními zdroji jak v teplárenství, tak ve výrobě elektřiny. V dodávkách tepla tak již ČEZ zahájil rozsáhlou výstavbu nových tepláren v regionech, které budou fungovat na kombinaci plynu a biomasy. V případě elektřiny je pak náhradou uhlí kombinace obnovitelných zdrojů a paroplynových elektráren, ve střednědobém horizontu jádra,“ sdělil týdeníku Euru mluvčí ČEZ Roman Gazdík.

Stát nepředpokládá, že by ČEZ vypnul své uhelné elektrárny dříve než v roce 2027. „Skupina ČEZ avizovala úmysl začít s odchodem od uhlí v roce 2027, podle našich diskusí to ale neznamená, že by hned najednou vypnula všechny své zdroje,“ stojí v interním materiálu MPO.

Hlavně klid

Ředitel strategie poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Macenauer nepovažuje vývoj situace kolem uhlí za alarmující. Jako argument předkládá fakt, že tuzemská energetika není izolovaná.

„Jsme čím dál více propojeni s regionem, obchoduje se s elektřinou, s flexibilitou, s palivy, s povolenkami. Hranice jsou oslabeny. Některé zdroje na území ČR mají zahraniční vlastníci. Česká energetika existuje v oblasti provozu sítí, možná v plánování rozvoje jaderné energetiky, ale nikoli v oblasti ostatních zdrojů. O tom, jestli je nějaký zdroj potřebný, rozhoduje do značné míry trh. A trh nyní ukazuje, že se za jistých okolností brzy bez uhelné výroby obejde,“ řekl Euru Macenauer.

K drtivému odchodu od uhelné elektřiny podle něho dojde zhruba za šest let. Předpokládá přechod na plyn. „Z výpočtů EGÚ Brno vyplývá, že se bez 90 procent uhelné elektřiny v roce 2030 obejdeme. To počítá s přechodem části zdrojů na zemní plyn. Pro zajištění spolehlivosti chodu soustavy a především odolnosti proti kumulovaným negativním vlivům však bude lépe udržet po přechodnou dobu malou část uhelného výkonu v záloze podobně, jak to funguje v Německu. Není to zcela nezbytné, ale bude to bezpečnější. K tomuto se ale už v Česku chystají potřebné kroky,“ uvedl analytik Macenauer. S tím, že podle propočtů jeho společnosti se sníží očekávání růstu poptávky po elektřině. Ostřelování Fialova kabinetu za energetickou politiku Macenauer nesdílí.

„Kritika vlády za cokoli je módním trendem, ke kterému se nepřidám. Téměř vše bych jako monarcha udělal jinak a možná rychleji, ale jsme v demokracii, která je pomalá, a chápu politickou nutnost a nutnost danou společenskou situací v ČR i na úrovni EU,“ uvedl.

Masivní výpadky elektřiny v podobě takzvaného black-outu sice podle Macenauera nelze s jistotou vyloučit, jsou však velmi nepravděpodobné. Málo pravděpodobné podle experta je i to, že by v Česku došlo k takovému výpadku elektřiny, který by nebylo možné vykrýt jejím dovozem.

„Za poslední průběžný rok ČR importovala přibližně 13 TWh elektřiny, což je více než pětina roční spotřeby. Za stejné období exportovala 20 TWh. Ano, celý region by se mohl určitou politikou dostat do potenciálního deficitu. Nejprve by na to ale zareagovala cena a ta by zase podnítila investory k realizaci nových zdrojů či k výrobě v dražších stávajících,“ doplnil Macenauer. Nicméně vzhledem k tomu, že výstavba paroplynové elektrárny včetně povolovacího procesu může zabrat kolem sedmi let, je značně diskutabilní, jak dlouho by Češi museli strpět ekonomické impulzy v podobě vysokých cen, než by se situace na trhu ustálila.

Kdyby čistě hypoteticky mohl postupovat v rámci politiky jako výše citovaný monarcha, zaměřil by se podle svých slov na podporu velkých fotovoltaických zařízení namísto těch malých. Snažil by se rovněž zaměřit na větší využití biometanu a kombinované výroby elektřiny a tepla, stát by měl vzít v potaz potenciál plynoucí z výstavby nových přečerpávacích elektráren.

„Pravděpodobně bych jako monarcha také zavedl určitý systém garancí pro výrobu elektřiny z plynu, ale trh si ty zdroje vyžádá v potřebném množství v jakékoli situaci. Možná se ukáže, že je pro Česko výhodnější část spotřeby importovat z míst, kde se bude dařit elektřinu vyrábět levněji. Doporučuji nevidět ČR jako ostrov, ale jako integrální součást velké EU. Provozovatel přenosové sítě ostatně chystá výrazné posílení propojení s Německem, což bude ekonomicky velmi výhodné,“ dodal.

Koloniální Němci?

To bývalý šéf ČEZ a energetický expert Jaroslav Míl závislost na německém energetickém trhu kritizuje, výstavbu dalších přenosových kapacit s Německem považuje za rizikovou. Poukázal na příklad Švédska, které zamítlo projekt vybudování nového podmořského elektrického spojení mezi Švédskem a Německem.

Berlín podle Míla nebude urychlovat odchod od uhlí. „Jsou si vědomi, že vodík je možná částečným řešením, ale až po roce 2040, a to ještě v omezeném rozsahu. V Německu bude základním pilířem pro výrobu elektrické energie plyn. V Evropě je takzvaná solidarita jen na papíře,“ řekl týdeníku Euro Míl.

Navrhuje, aby česká politická reprezentace požadovala v Evropské komisi pozastavení celého mechanismu emisních povolenek pro uhelné elektrárny v takové míře, která zabezpečí stabilní provoz tuzemské energetické sítě. Cílem by podle něho měly být nové trubky, které mimo jiné umenší závislost na dodávkách plynu z Ruska.

„Toto opatření by mělo být funkční do doby, než bude zajištěna stabilní dodávka plynu prostřednictvím nového plynovodu, vedoucího z Polska přes Moravu do Rakouska a dále na jih do Chorvatska. To zajistí nezbytnou diverzifikaci dodávek a omezí ekonomický kolonialismus uplatňovaný naším západním sousedem. Zároveň zastaví – ukončením odběru plynu z Ruska dodávaného do Rakouska a Slovenska – podporu a financování války a snad i zabíjení civilních obyvatel na Ukrajině,“ popsal Míl.

Kritizuje fakt, že česko-polské plynové propojení s názvem Stork II stále není realizované, ačkoli ve státních energetických koncepcích (SEK) figuruje již více než dekádu.

„Tato trasa byla jako nezbytný prvek energetické bezpečnosti schválena v SEK již v roce 2011, znovu potvrzena v roce 2015. Po roce 2022 její potřebnost výrazně narostla. Skutečnost, že se za 13 let nezrealizovala, není jen dokladem pasivní rezistence státní správy, ale i dokladem nemalé síly a vlivu těch, kteří obhajovali zájmy ruské společnosti Gazprom. Nebo podléhání planým slibům Německa,“ řekl Euru Míl.

Česko by tím podle něho naplnilo potenciál tranzitní země, zvýšila by se její energetická bezpečnost a nabyl by její vliv nejen v regionu střední Evropy. „Argumentů, které mají oporu v zakládacích listinách EU a Maastrichtské smlouvě, najdeme dost. Energetická bezpečnost, sociální stabilita a nezneužívání ekonomické síly prostřednictvím uměle vytvořených bariér jsou jednou ze základních podmínek fungování EU, zvláště po roce 2022, a především pak při aplikaci Green Dealu prostřednictvím programu Fit for 55 z roku 2021,“ argumentuje Míl.