Konec uhlí je blízko, pomůže plyn

Nastane to možná dřív, než se původně očekávalo. Česko se v rámci transformace průmyslu a éry dekarbonizace připravuje na odchod od uhlí. Původně se hovořilo o 30. letech, fosilní útlum však může nastat už ke konci této dekády. Loni o tom mluvil majitel skupiny Sev.en Pavel Tykač, nyní jsme se na to zeptali i dalšího významného výrobce tepla, elektřiny a provozovatele posledního hnědouhelného lomu v Karlovarském kraji, skupiny Sokolovská uhelná a SUAS Group. Jeden z jejích klíčových představitelů Pavel Tomek pro týdeník Euro rozebral dopady uhelného útlumu a možnosti, jak by se těžbou poničený sokolovský region mohl do budoucna rozvíjet.

Doživotní stopka

Prostá otázka na úvod: Kdy se skončí s uhlím? „Ke konci těžby uhlí jsme se významně přiblížili. Máme kontrakty na odbyt uhlí pro externí dodavatele, kteří sami o sobě deklarují, že budou postupně od uhlí odcházet a nahrazovat jej novými zdroji. Takže sami mají už v tuto chvíli významně menší požadavky na dodávky uhlí,“ říká Pavel Tomek, který je předsedou dozorčí rady Sokolovské uhelné a SUAS Group. „Modifikujeme i pohled na využití uhlí ve vlastních provozech, ať už je to teplárna ve Vřesové, či elektrárna Tisová. V prvním pololetí tohoto roku plánujeme ukončení skrývky, to znamená konec odstraňování nadložních vrstev nad dobyvatelnými volnými zásobami. Jde o první fázi, kdy se odstavuje část technologie a snižují se stavy zaměstnanců na těžbě,“ popisuje muž, který je podle obchodního rejstříku jedním z akcionářů Sokolovské uhelné a SUAS Group. Objem vytěžitelných uhelných zásob je podle něho naplánovaný do roku 2030. Že by šlo o vratný proces, tedy že by se rozhodnutí změnilo a dále se těžilo, je prý téměř vyloučené.

Tomek uvádí, že se skrývkou se dá pracovat zhruba v prvním letošním pololetí, pak se již nedají události vrátit zpět. V tomto ohledu připomněl situaci z konce roku 2021. Tehdy se rozhodlo o postupném snižování objemu využívání uhlí pro vlastní provozy a snižování těžby. „Jenže pak přišel únor 2022, vypukla válka na Ukrajině a došlo k extrémnímu nárůstu ceny zemního plynu. Vyskočily ceny elektrické energie, výrazně se zvýšila poptávka po uhlí – s vědomím určité míry rizika dostupnosti zemního plynu. A s vypětím všech sil nám trvalo tři měsíce vrátit do provozu technologický celek odstavený na konci roku 2021. Velmi pracně jsme sháněli osádky zpátky. To se bavíme o odstupu tří měsíců. Čím delší tento stav bude, tím spíše to bude nevratné,“ líčí.

Lidé si připlatí

Z Tomkových slov je zřejmé, jak je rozhodnutí o útlumu těžby a snížení využívání uhlí v teplárnách a elektrárnách komplexní a složité. Dopředu nelze predikovat, jaké přírodní či geopolitické faktory (jako v případě ruské agrese na Ukrajině) mohou vstoupit do hry a nečekaně zvýšit poptávku po uhlí nebo ovlivnit energetickou bezpečnost státu. Podobné úvahy se týkají dalších vlastníků dolů a elektráren – ať už jde o těžební společnost Severočeské doly patřící skupině ČEZ, nebo Vršanskou uhelnou, kterou vlastní skupina Sev.en Pavla Tykače. „Není jednoduché rozhodnout, kdy ukončit těžbu skrývky, snížit stavy zaměstnanců, zlikvidovat technologii a dojíždět jen klasickou těžbu odkrytého uhlí,“ říká Tomek k situaci na trhu. Pro Sokolovskou uhelnou vidí jako finální uhelnou tečku rok 2030. „Ano, takto to vnímám. Je to rok, kam je člověk v tuto chvíli schopný dohlédnout a rád by k němu došel. Zda ekonomika provozu zdrojů umožní do roku 2030 dojít, podmíní situace na trhu s energetickými komoditami a emisními povolenkami, proces obměny technologií a jejich postupné nahrazování. Tak, aby vedle konvenčních zdrojů zejména v době letních měsíců fungovaly jiné, a to samostatně, nebo v kombinaci více zařízení, vše s menším rizikem ekonomických ztrát, jako jsou například plynové zdroje. Ano, bude to v případě výroby a dodávek tepla na úkor spotřebitele, protože náklad na plyn bude vyšší než náklady na produkci z uhlí,“ vysvětluje Pavel Tomek. Vlastník skupiny Sev.en Pavel Tykač loni v létě na debatě o energetice prohlásil, že už v tu dobu (rok 2024) mu kvůli vysokým cenám emisních povolenek a nastavení evropského trhu s elektřinou přestává dávat ekonomický smysl vyrábět elektřinu z uhlí. V důsledku čehož by se mohly už v roce 2025 zavřít některé elektrárny (například v Počeradech či Chvaleticích), což by mohlo mít politicko-společenské dopady.

Zažívá SUAS podobné ekonomické krvácení? „V loňském roce ano. A výhled na rok 2025 také není příliš pozitivní. Máme poměrně vysoké náklady na snižující se těžbu a rovněž na chod teplárenských provozů. V tuto chvíli je poměr mezi tržní cenou elektřiny a cenou emisní povolenky a paliva zpravidla záporný, čímž dostáváte daná zařízení v souvislosti s převažující vynucenou výrobou elektřiny do ztráty,“ prozrazuje Tomek.

Ministerstvo průmyslu a obchodu považuje za nepravděpodobné, že by se do konce roku 2027 či dříve vypnuly všechny uhelné zdroje. Analytici ministerstva však i tak mají pro bezpečné zajištění dodávek tepla a elektřiny připravený takzvaný superkritický scénář, který počítá s nejrychlejším možným ukončováním jednotlivých uhelných zdrojů pro výrobu elektřiny. „Podle tohoto scénáře by v roce 2025 ukončil provoz nejen Sev.en, ale také SUAS Group. A v roce 2027 ČEZ. Kromě toho jsme započítali kombinaci několika stresových faktorů, které nejsou příliš pravděpodobné. O polovinu pomalejší než předpokládaná instalace OZE, odstávka jednoho bloku v Dukovanech a v Temelíně a odstávka vedení z Německa z důvodu jeho údržby a posílení. Tento scénář není příliš pravděpodobný, ale dává nám možnost vyhodnotit, jaké nástroje jsou nezbytné ke zvládání takových mezních situací. I tento scénář je však podle provedeného modelování zvládnutelný s dostupnými zdroji,“ odpověděl týdeníku Euro mluvčí ministerstva průmyslu Marek Vošahlík.

Výpadky mohou nastat

Další důležitou otázkou je, zda se zvýší riziko takzvaného blackoutu či nedostatku tepla v souvislosti s útlumem těžby uhlí a výroby tepla a elektřiny z něho. „Produkce tepla dodávaného do systému centrálního zásobování je lokální monopol, proto je cenově regulované, a logicky je vyloučeno, abychom tuto energetickou komoditu zajistili formou přeshraničního dovozu, na rozdíl od elektřiny. Bavíme-li se o klasických elektrárenských provozech, strašně dlouho jsme byli exportní zemí. Stále vyvážíme ven kolem 9 TW. V budoucnu se však staneme importní zemí. Bavíme se minimálně o zhruba 10 až 13 TW, které budeme dovážet,“ nastiňuje Tomek situaci.

Rovněž zdůrazňuje, že takový scénář vychází z předpokladu, že bude přebytek elektřiny a import se zajistí z Německa, potažmo Francie, eventuálně v menším objemu z Polska. „Pakliže by se tyto předpoklady nenaplnily – a nikdo vám garanci a závazek z ostatních států nedá –, jsme nedostatkoví,“ doplňuje.

Koncem loňského roku v Německu nefoukalo a sluneční svit byl nízký, takže Němci museli elektřinu dovážet, což vyhnalo ceny nahoru. Tomek míní, že tyto krátkodobé výkyvy budou čím dál častější a bude nutné je vykrývat flexibilnějšími plynovými zdroji, mimo jiné s vědomým rizikem dlouhodobě nepredikovatelné a tedy nejisté ceny.

Všichni cílí na plyn

Český energetický mix je do značné míry závislý na jaderných zdrojích, avšak ty stávající nestačí. V roce 2029 by se měly začít stavět dva nové bloky v Dukovanech, zkušební provoz prvního z nich by podle ideálního scénáře měl začít v roce 2036. Malé modulární reaktory (SMR), o nichž jsme psali, se teprve vyvíjejí. Pokud se s uhlím v Česku skončí kolem roku 2030, je otázkou, jak se v mezidobí vykryje výroba elektřiny, na niž stávající jádro a obnovitelné zdroje stačit nebudou.

Pomohou bateriová úložiště, klíčový však bude plyn. „Všichni cílí na to, že řešením bude plyn. Pak to budou i menší energetické vstupy jako biomasa a tuhá alternativní paliva, která zajímají i nás. Z hlediska cirkulární ekonomiky našeho regionu pak hledáme energetické využití koncovky komunálního odpadu,“ cituje Tomek záměry SUAS Group.

U zemního plynu považuje za jeden z klíčových problémů proměnlivost ceny této komodity. Zároveň upozorňuje na možnou ztrátu energetické nezávislosti státu a jeho soběstačnosti. „Pokud bychom v tuto chvíli vyráběli a dodávali teplo jenom ze zemního plynu, bude docházet až k 1,5násobku zvýšení ceny. A to nám ještě hrozí systém zpoplatnění EU ETS2, kdy se mají emisní povolenkou zatížit i menší zdroje. Vše půjde na vrub konečného spotřebitele,“ domnívá se Tomek.

Stát počítá s dalším růstem výkonu solárních elektráren. „Do soustavy je připojeno zhruba čtyřikrát více zdrojů než před třemi lety. Instalovaný výkon fotovoltaických elektráren se od roku 2021 přibližně zdvojnásobil a za poslední dva roky se ztrojnásobila dodávka přebytků elektřiny do soustavy,“ doplnil mluvčí MPO Vošahlík. Obnovitelné zdroje však samy výkon z uhlí nenahradí. Klíčové budou plynové zdroje. „Ty budou plnit roli řiditelného zdroje, který zajistí stabilitu soustavy. Přírůstek jejich výkonu očekáváme spíše v jednotkách GW, včetně návratu na trh zdrojů, které se za stávajících podmínek nedařilo ekonomicky provozovat,“ uvedl navíc Vošahlík.

V rámci teplárenství ministerstvo průmyslu a obchodu předpokládá úplné nahrazení výroby z uhlí obnovitelnými zdroji, včetně tepelných čerpadel a biomasy, a především zemním plynem. Ten zastane roli zejména v centrálním zásobování teplem, doplňkovou roli sehraje energetické využití odpadů. Rychlejší výstavbu plynových elektráren mají zajistit nové zákony. „Novela ,lex plyn‘ má zjednodušit a zrychlit proces povolování plynových elektráren s výkonem nad 100 megawattů. V případě výroby tepla, respektive KVET (kombinovaná výroba elektřiny a tepla, respektive kogenerace, pozn. red.), se již rozběhlo vypisování a soutěžení investiční i provozní podpory a očekáváme, že v dálkovém zásobování teplem skutečně dojde k majoritnímu nahrazení uhlí na přelomu desetiletí,“ dodal pro Euro mluvčí Vošahlík.

Autoprůmysl nám zatápí

Manažeři sokolovské skupiny plánují uhlí postupně nahradit širším mixem zdrojů. Pozornost se upne také k již zmiňovaným bateriovým úložištím. „Nyní máme jedno bateriové úložiště a připravujeme další projekt na velkokapacitní bateriové úložiště. Skupina má rozvinutou infrastrukturu ať už pro výrobu, produkci a dodávky tepla, tak samozřejmě i elektřiny,“ vypráví Tomek. Investice podle něho budou směřovat do menších paroplynových zařízení. Jako příklad zmínil možnost menšího paroplynového zdroje v elektrárně Tisová. „Budete potřebovat flexibilnější točivé zdroje, půjde o menší paroplynové cykly, což už je trend, kam dnes směřují investiční záměry ostatních velkých hráčů na trhu. Cílem je flexibilita, aby se mohlo startovat de facto z nuly,“ popisuje Tomek s tím, že se v budoucnu očekává i zacílení na větší elektrokotle a akumulaci s potenciálem využití elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Konec uhlí bude mít výrazný přesah. Pavel Tomek míní, že dosud nikdo do hloubky a v kontextu neřešil, jaké socioekonomické dopady budou mít energetická transformace a celý proces dekarbonizace na společnost. Sokolovská uhelná zaměstnává zhruba tisíc lidí, počet bude postupně klesat. Dopad to bude mít i na zaměstnance v druhé linii, v návazném byznysu – například v údržbě či dopravě. „Tento sociální problém rezonuje. Hledáte cestu, jak zaměstnance nově začlenit. Dva roky jsme se připravovali, když jsme část strojírenské údržby a dopravní kapacity převedli do skupiny SUAS Group. Hledali jsme využití pro externí zakázky, jak se orientovat na nové obory a služby. Jenže jsme zjistili, že to není tak kompatibilní, jak jsme si představovali, nejde to převést jedna ku jedné,“ říká Tomek.

Zaměstnanci v Sokolovské uhelné pracují mnohdy třicet a více let. „Je jisté, že lidi a technologická zařízení budeme muset postupem času z významné části využívat při realizaci externích zakázek mimo skupinu. Vývoj průmyslu v Česku, který je primárně odvozený od dění v Německu, nám neposkytuje příliš optimistický pohled na to, že budeme schopní dát bez dalšího všem lidem práci někde jinde. A to pomíjím otázku, na kolik je vůbec reálné, aby zaměstnanci z těžby vstoupili po letech specifické práce do jiných provozů,“ zamýšlí se Tomek.

Pozici lidí zaměstnaných v Sokolovské uhelné může komplikovat i nelehká situace v automobilovém průmyslu. „Aktivně komunikujeme s úřadem práce, oslovujeme ostatní zaměstnavatele v regionu, aby pomohli najít našim lidem adekvátní zaměstnání. Bude ale trh hladový? Problematická situace v automotive navázaném na situaci v Německu může vést k tomu, že se na trh vrhnou zaměstnanci z jiných provozů. V tu chvíli nezaměstnanost poroste a bude velmi obtížné najít pro lidi z uhelných provozů vhodné uplatnění. Na druhé straně budeme velmi rádi, když udržíme část zaměstnanců, kteří mají potenciál zapojit se do budoucích aktivit firmy,“ dodává manažer.

Nová budoucnost

Vedle dekarbonizačního procesu se řeší budoucnost oblasti, sanace a rekultivace, chybí však jasná představa, vize a strategie, jakým směrem by se měl region vydat. Tomkovi chybí dlouhodobá strategie, kterou by narýsoval stát. Podobně jako tomu je například v Polsku. „Projekty v energetice se nedají dělat v horizontu jednoho či dvou let, proto potřebujeme plán na desetiletí a tomu přizpůsobit například školství a infrastrukturu,“ apeluje Tomek.

Jedním ze způsobů, jak posílit konkurenceschopnost kraje, by mohla být oblast vývoje a výroby malých modulárních reaktorů. Sokolovská uhelná a SUAS Group pracují na studii možného umístění „malého jádra“ ve svém areálu ve Vřesové. Získaly na to dotaci z programu Phoenix ministerstva zahraničí USA.

„Byli bychom rádi, kdyby bylo možné po roce 2040 vyrábět teplo a elektřinu v Karlovarském kraji prostřednictvím malého modulárního reaktoru s využitím naší vlastní infrastruktury. Z mého pohledu je to opravdu ten zdroj, který v delším horizontu bude zapotřebí. Plyn je přechodové palivo, fotovoltaika v obnovitelných zdrojích nebude tahounem, to spíš vítr a akumulace energie. Pokud odejde plyn, bude nám chybět točivý zdroj s regulační schopností. U malých modulárních reaktorů určitá míra flexibility existuje. To je ten důvod, proč vidíme v jádru budoucnost i s ohledem na to, že skýtá perspektivu pro produkci vodíku,“ říká na závěr Pavel Tomek.