► Už bude zase líp, říkáte lidem na mítincích, v čem bylo a zase bude líp?

Například v hospodářství. Od roku 2014 až do covidu-19 jsme snižovali zadluženost zásadním způsobem ze 44 na 30 procent HDP. Ekonomika solidně rostla.

► Nebylo snižování schodku dáno růstem, který tak úplně nebyl vaší zásluhou?

Nepochybně také, ale to bylo i předtím. Do roku 2006 byl daleko větší růst a sekaly se tu schodky v desítkách, ba stovkách miliard korun. Dokázali jsme, že umíme slušně hospodařit.

► V čem ještě bylo líp?

Myslím, že jsme vytvářeli solidní podmínky pro byznys založený na přidané hodnotě.

► V čem se to projevovalo?

Například ve vyšší míře inovací, na ní je to vidět. Firmy vnímaly, že je tu předvídatelné prostředí, a to se projevilo na investicích.

► Dnes to tak firmy nevnímají?

Rozhodně ne. Jedním z největších problémů, které dnes máme, je stagnace až pokles privátních investic, ne těch veřejných. A to považuji za nebezpečné. Firmy cítí nejistotu a málo investují do svého rozvoje. Tato vláda se chlubí „růstem“, který způsobují investice do dopravní infrastruktury, na něž si musí půjčovat, což je tragédie, protože to není zdravý růst, který je založen na výkonnosti podnikatelského sektoru, na placení daní z podnikatelského sektoru. Podívejte se, jak v minulém roce klesl výběr daně z příjmu právnických osob. A na příští rok vláda plánuje opět menší výběr.

► Co uděláte pro to, aby podnikatelé více investovali?

Vytvoříme předvídatelné prostředí. Za prvé v oblasti energetiky. Ano, je pravda, že stát nemůže zcela určovat ceny energií, existuje i nějaké podnikatelské riziko, které je třeba přijmout, ale striktně odmítám, abychom v zemi, kde se vyrábí levná elektřina, kterou ještě vyvážíme, měli jedny z nejvyšších cen v Evropě.

► Jak toho chcete dosáhnout?

Nejrychlejší cesta je přes regulovanou složku. Ta je dnes na úrovni 55 procent, platí ji spotřebitelé. Stát na sebe musí částečně převzít platby z obnovitelných zdrojů a přes strukturální fondy a modernizační fond je musí dofinancovat tak, aby to nezatížilo rozpočet.

► Tedy dotovaná energetika, dotované ceny?

Ne, to není dotovaná energetika, protože to jsou částky, které se dávají do distribuce a do sítě. Ale to, že to vše platí spotřebitel, je špatně. A my říkáme, že se o to se spotřebiteli musí podělit stát.

► Ale má se to platit z evropských peněz?

Ano, ale to jsou vlastně naše peníze, které odvádějí české firmy z emisních povolenek. Nevím, proč by se měly primárně používat pro soukromé projekty, a nikoli na tuto plošnou podporu. To je myslím fér.

► Jaká cena elektřiny by tedy podle vás byla ta správná?

Zákazníci by tímto přefinancováním ušetřili polovinu regulované složky, která dělá asi čtvrtinu celkové ceny, ta by tak spadla asi o dvacet procent. Tím bychom se dostali na průměr Evropy. Pro větší energetickou bezpečnost a zajištění ceny silové energie také chceme definitivní výkup akcií ČEZ státem.

► To sliboval i premiér Fiala…

Ale neudělal to. Myslím, že to byla jeho velká chyba. Uznávám, že to není jednoduchá věc a že to stojí peníze, ale vláda k tomu měla v té době ideální podmínky. Lidé i firmy na to byli naladěni, mohlo to být vyřízeno.

► Kdy to provedete vy, pokud se ujmete vlády?

U regulované složky lze změnu udělat hned. Co se týká odkupu akcií ČEZ, musíme být realisté. Je to otázka roku, roku a půl, musí se vše připravit a prodiskutovat. Druhá je předvídatelnost investičního charakteru.

► To je energetika. Co dál uděláte pro to, aby podnikatelé více investovali a táhli ekonomický růst?

Stát nesmí dělat zásadní zásahy regulatorního charakteru v době, kdy společnosti a firmy spoléhají na jeho zákony. Typický příklad je třeba fotovoltaika. To není otázka, jestli fandím solárníkům, nebo ne. Oni dostali slib vytvoření určitého prostředí, na to jim stát podal ruku, oni si na základě toho nabrali úvěry a spočítali nějakou návratnost. A stát to za pochodu měnil, což je naprosto šílené. Naštěstí se to přes Senát podařilo zvrátit a udržet zatím prostředí stabilní. My chceme i pro zahraničí deklarovat, že se mohou spolehnout na český stát, který nebude za pochodu měnit investiční podmínky.

► Ani když se prudce mění ceny na trhu, takže původní podmínky neodpovídají realitě?

Tady jisté pobídky možné jsou, to ano, ale stát nesmí dělat změny proto, aby si vyrovnával rozpočtové díry a zabíjel tím byznys. To mi vadí. Stát nesmí upřednostňovat sebe před privátním sektorem. Ale budeme si muset zvyknout, že se omezí dotace a nahradíme je jinou formou „podpory“. Peníze modernizačního fondu či strukturálních fondů by se měly využívat ve prospěch veřejné infrastruktury.

► Když nepodpoříte firmy dotacemi, jaké jiné cesty zvolíte?

Musíme zvolit nějakou měkkou formu, záruky, nižší úrokové sazby, úplně nejlepší je podporovat podnikání formou rychlejších odpisů. Přejít z dotační na odpisovou politiku. Například na nové technologie, investice do rozvoje apod. Podporujeme tím zejména úspěšné firmy. Úspěšná firma generuje zisk, a když jí umožníme snadnější odpis, sníží si tím výrazně daňový základ. Peníze z rozpočtu mají jít na vzdělání nebo na vědu, bydlení nebo i na posílení naší bezpečnosti. Nechci motivovat stát, ale byznys, ten nás bude živit.

► I vy jste táhli ekonomiku dotacemi do infrastruktury, jako to dělá ministr Martin Kupka dnes.

Pan Kupka může dál poklepávat a otevírat dálnice, můžu to dělat i já, ostatně hodně kilometrů dálnic jsme připravili my. Ale to není zdravý růst! Musíme už nastavit normální režim, nikoli režim mimořádný, který byl v době pandemické nebo energetické krize, kdy dotace byly na místě.

► Z vystupování šéfa ANO Andreje Babiše to naopak vypadá, že bude zase líp, protože se rozdají peníze každému, kdo je bude potřebovat. Je to špatný dojem?

Ale my říkáme: chovejme se tržně, ale se sociální kontrolkou. Nejde jen tak hodit přes palubu lidi, kteří se nemohou bránit. Nesouhlasím s tím, že se čeští důchodci mají skvěle, když je medián důchodu 19 tisíc korun. Když zaplatíte deset tisíc za byt a pět tisíc za elektřinu, zůstanou vám čtyři tisíce, 120 korun na den. Zkuste s tím vyžít. Ano, my chceme, aby skupina těch, kteří se nemohou bránit, měla ne snad extrémně dobré podmínky, ale důstojný život.

► Teď ho nemají?

Podle nás ho teď nemají.

► O kolik procent tedy důchodcovský standard zvýšíte?

V roce 2021 tu bylo 700 tisíc lidí na hranici energetické chudoby, dnes je jich 1,3 milionu. Musíme to řešit.

► Medián, řekněme, 23 tisíc bude dost pro důstojný život důchodců?

Samozřejmě nemůžeme zvýšit důchody o deset tisíc, to je nesmysl a nic takového nechystáme. Chceme jediné: nastavit předvídatelné prostředí i seniorům a neměnit jejich zákonné požadavky. Já bych Fialově vládě nevyčítal, že jim nepřidala zázračné částky, byla nějaká doba. Co jí vyčítám naprosto zásadně, je to, že vstoupila do prostředí tím, že změnila zákon. Prostě potřebovala v daném roce ušetřit 15 miliard, tak změnila valorizaci.

► Raketově letěla nahoru inflace, růst důchodů by zruinoval rozpočet…

Ale proč? Protože se neuhlídala energetika! Všechno určoval vývoj cen energií. Tehdy v dubnu 2022 jsem po jednání se všemi klíčovými energetiky předložil rychlé řešení, aby se udělala krátkodobě věcně usměrňovaná cena elektřiny, což by znamenalo zastropování u výrobce i u obchodníka. To bylo jediné dobré řešení. V tu chvíli přišli velcí energetičtí hráči a říkali mi, ty ses zbláznil, takhle nevyděláme. Nech nás nejprve vydělat, my to pak na daních vrátíme. Tak to ani omylem, hoši, na to zapomeňte. Jenže za pár týdnů přišla vláda a navrhla totéž: to je tržní řešení, žádný strop, nechat vydělat a vrátit na dani. Že se to nevrátilo, víme, udělali to velmi šikovně, bohužel ke škodě všech. Tím ale nastartovali inflaci, a proto potom ubrali důchodcům.

► To už je známé vyprávění. Neřekl jste ale, kolik bude ten důstojný důchod „za vás“, jak vy říkáte.

To je těžké odhadovat, bude záležet na tom, jak se vyvine ekonomika. Valorizace se vypočítává z reálné mzdy, bral se jako základ 1,5násobku, vláda to snížila na 1,3násobku. My to chceme dostat zpátky na 1,5násobku. Je v tom i trochu psychologie. Ti lidé se budou cítit lépe, budou vědět, že nebyli hozeni přes palubu. My netvrdíme, že důchodcům uděláme geniální prostředí, tvrdíme, že jim vytvoříme důstojné podmínky, že jim vrátíme, co měli. Oni nám často říkají, že jim ani nejde o těch pár stovek, ale o to, aby se s nimi jednalo fér.

► Premiér Fiala zveřejnil program Spolu, kde tvrdí, že další čtyři roky bude ekonomika růst v průměru 2–4 procenta ročně. Souhlasíte?

Jsem opatrnější, ale pochopitelně musíme udělat vše pro to, aby se tak stalo. Protože, popravdě řečeno, jestli nenastartujeme hospodářský růst, bude mít jakákoli vláda problém všechno ufinancovat. Největší problém není to, jestli dáme pět, sedm, deset miliard na sociální výdaje nebo na důchody, ale v tom, že nás tlačí velké investice dalších dvaceti let. Čtyři jaderné bloky, to je 800 miliard, stíhačky F-35 přes 160 miliard, vysokorychlostní tratě atd. To vše nad rámec běžných výdajů. Když to sečteme, jsou to dva biliony korun. Když si na to půjčíme, jsme na čtyřech bilionech. To je 200 miliard korun ročně navíc. S ANO sociálem, který kritizujete, ve výši deseti miliard, je to úsměvné. Úspory to nevyřeší, potřebujeme hospodářský růst.

► Kolik tedy odhadujete na další čtyři roky?

Letos to skončí někde mezi 1,8 až 2 procenty HDP, ministr Zbyněk Stanjura počítá s 2,7 procenta, podle mě si to vylhal do rozpočtu, aby mu to vyšlo. Příští rok bude záležet i na vývoji v Německu, ale určitá šance, že by to přes dvě procenta mohlo být, je, ale nebude to asi moc. Pokud nastavíme nové propodnikatelské prostředí, o němž mluvím, mohl by být růst do dvou let výraznější. Na konci mandátu nové vlády by to mohlo být, což říká i Fiala, někde na úrovni průměru tří procent, což má Polsko, to by bylo skvělé. Podle mě to dosažitelné je. Pak si samozřejmě můžeme dovolit i zmiňované mimořádné výdaje.

► Dost politiků ANO se vidí v ideologii suverenismu Donalda Trumpa, my jsme ale malá země, životně závislá na Evropě a jejím trhu…

To už dlouho nepůjde, protože Česko bude brzy dávat do Evropy víc, než kolik z ní dostává.

► V novém sedmiletém rozpočtu to ještě nebude.

To máte pravdu, ale bude to tak na hraně, záleží na tom, jak dopadnou vyjednávání.

► Ale mohou to být peníze dalšího rozjezdu.

Ano, to říkám i já, musíme je ale chytře využít, hlavně na infrastrukturu. Největší výhra EU ale nejsou dotace, to je spíše doping, a jednou nás bude mrzet, že jsme si na něj zvykli a budeme těžko přecházet na reálnou fázi, kdy se budou všichni „starat jen o sebe“. Hlavní výhoda EU je ve sdílení společného trhu, volném pohybu osob, zboží, služeb. To je naprosto geniální věc.

► A tu chcete podporovat?

Ano, my říkáme, že toto je skutečný základ společné Evropy, který je nezpochybnitelný. Volné podnikání, vzdělávání, cestování. Skvělé. Určitý tlak na národnostní myšlení je míněn v ekonomickém směru jako posilování soběstačnosti. Neměli bychom spoléhat na to, že budeme s EU sdílet všechno společně, protože když přijdou problémy, každý se chová pokrytecky a myslí jen na sebe. Viz Francie, která káže o odchodu od ruských energií a sama ve velkém nakupuje ruský plyn. Na posilování soběstačnosti nevidím nic špatného, tady mám podobný názor, jako má třeba italská premiérka Giorgia Meloniová: myslí na soběstačnost, současně podporuje základní parametry EU.

► Kritika Evropské unie, i vaše, ze strany ANO je často až primitivně paušální, všechno špatně. Takhle ale lidé přestanou EU úplně věřit a rozpadnou se i ty výhody, které vyzdvihujete.

Ano, možná, ale já nemohu nereflektovat průšvihy, které jsou kardinální. Musíme přece vidět, že Evropa fatálně ztrácí za USA a že ji předbíhá Čína. Před 25 lety jsme měli stejný tržní podíl přes HDP jako Amerika, 26–27 procent světového HDP, dnes se Amerika drží na svém, Evropa ztrácí. Nejde primárně o kvantitu, i když i vzhledem k vysokému počtu obyvatel by Evropa měla mít vyšší HDP, než má. Jde o kvalitu, tedy o přidanou hodnotu, a ta se v Evropě snižuje. Podívejte se na typický příklad – automobilový sektor –, který byl po desítky let tahounem Evropské unie. Dnes ztrácí prakticky ve všem. Volkswagen, kdysi první druhý na světě, je dnes až osmý. A děláme si to sami tím, že vymýšlíme nesmyslná emisní omezení a neumíme přirozeně pozvolna přecházet na elektromobilitu. Chceme vše hned, a to nejde.

► Zaráží mě, že kvitujete výhody společného trhu, ale jste proti zavedení eura, tomu nerozumím.

Jsou dva úhly pohledu, mikroekonomický a makroekonomický. Když jsem byl v byznysu, byl jsem nadšeně pro euro…

► Právě. A dnes jste v politice a jste proti.

To je logické, pohled se radikálně změní, mikro/makro, navíc ekonomická kondice EU se fatálním způsobem zhoršila. A to je nevýhodné, což tvrdí i většina odpovědných makroekonomů, nejenom já, doba pro euro v Česku nenazrála. Evropa má vážné problémy, a já tvrdím, že budou ještě větší, a stávat se v takové době součástí pevného ekonomického jádra a přijít o silný manévrovací prostor v podobě monetární politiky, to je velké riziko. Ztratit možnost úpravy úrokových sazeb a kurzu s tím, že budeme závislí na Evropské centrální bance, kde náš hlas bude naprosto marginální, výhodné není.

► To už je dost ohraná píseň, sdílíte ji mimochodem i se Spolu, ale budiž… Vy jste však říkal, že primární jsou podnikatelé, ti vytvářejí zdravý ekonomický růst, těm však ve většině euro vyhovuje a chtěli by ho. Proč je chcete celoevropsky brzdit?

Euro podporuje tak 70 procent podnikatelů, ne všichni.

► I to je drtivé.

Já vím, ale my musíme také vnímat národohospodářskou politiku a kontext. Za prvé, český byznys je dnes v jiné kondici než před deseti lety, a to ve smyslu zajištění. Dnes můžete bez problémů vést účetnictví v eurech, čerpat úvěry a v určitých případech i platit zaměstnance ve společné měně.

► Chcete říct, že výhody eura už de facto máme?

Tak posunulo se to… Ale máte pravdu, pro byznys by euro bylo spíše lepší, neříkám pro všechny, ale spíše lepší.

► A pro občany ne ani pro celý stát, jen pro byznys? Ale ten je přece motorem celé ekonomiky a z ní podle vás vychází veškerá prosperita.

Nemůžeme jen tak rezignovat na monetární politiku, to prostě není možné. Nemůžeme popřít princip suverénní fiskální a monetární politiky. Dávat se všanc Bruselu, tedy spíše Frankfurtu, právě v této těžké době, není zkrátka chytré ani výhodné.

Pět klíčů k volbám podle Karla Havlíčka

Daně

Zásadním způsobem urychlit odpisy, daňově motivovat podnikatele pro investování do výzkumu, vývoje a inovací a do nových technologií, daň z příjmu právnických osob vrátit z 21 procent na 19 procent.

Energie

Snížit regulovanou složku ceny elektřiny, kterou platí firmy a spotřebitelé; nikoli tím, že ji neproplatíme, protože do distribuční a přenosové sítě musíme investovat a udržovat ji, ale tím, že ji budeme částečně hradit z fondů, zejména modernizačního fondu. Definitivní výkup minoritních akcionářů ČEZ.

Veřejné finance

Neslibovat hory doly, rozpočty konsolidovat postupně, držet deficit pod tři procenta HDP, docílit rozumného hospodářského růstu kolem 2,5 procenta HDP ročně, konsolidovat tempem 40 miliard korun ročně, bez zvyšování daní.

Infrastruktura

Budeme pokračovat v tom, co po nás dělá ministr dopravy Martin Kupka; nenecháme na sobě nit suchou, ale v dopravní infrastruktuře by mohla fungovat politická kontinuita, měli bychom na sebe navazovat, ať vládne kdokoli. Plány jsou v podstatě nalajnované, de facto víme všichni přesně, co stavět. Dálnice posledních 500 kilometrů, tempo dnes odpovídá tomu, co zahájila vláda ANO v letech 2019–2021. Dodělat D3 a D6. Pokud jde o železnice, tam bych ministra Kupku brzdil a budoval hlavně páteřní síť, nikoli propojení s Vratislaví apod. Nejsme tak velká republika a nemáme na takový rozsah peníze.

Podpora podnikání

Podnikání je naše vlajková loď, máme pro něj celý balíček. Snížit odvody OSVČ, nový program pro startupy, zjednodušené zakládání a snadná administrace v prvních třech letech. Nákup zaměstnaneckých akcií EZOP a opatření pro rodinné firmy. Formu „rodinná firma“ dáme do zákona a vytvoříme motivační prostředí pro vlastníky rodinných firem, aby kapitál, který vydělávají, točili a investovali zpět do firmy.