V sexbyznysu chci skončit s koncem třeťáku

Celeste je studentka, která se při škole živí jako společnice. Placená společnice. Ať už jde o pronájem pokoje v jednom z pražských klubů, kde ji pánové mohou navštívit, nebo s vámi pojede ráda i na několikadenní služební cestu. Nebo třeba na dovolenou. Její Deník lehký holky, v němž začala sdílet na Instagramu zákulisí své profese, sledují desetitisíce lidí.

► Kdy jste si řekla, tohle bych mohla zkusit, to by mě bavilo?

Byla to náhoda. Donesl se mi v prváku drb, že jedna holka z vyššího ročníku se živí jako společnice, že někdo objevil její fotky na webu, kde se inzerují tyhle služby. Se spolužačkou jsme si tehdy řekly, že se podíváme, jestli ji nenajdeme. Vyskočila nám jako první stránka amateri.com a v ní sekce Ona nabízí služby. Spolužačku jsme samozřejmě nenašly, ale všimla jsem si cen, které si holky říkají. Od 1 500 třeba až po pět tisíc korun na hodinu. To mi přišlo jako z jiného světa. Do té doby jsem dělala různé brigády za 150 korun, které mě většinou nebavily. Pamatuji si, jak jsem jela z přednášky a neustále jsem o tom přemýšlela. Jsem mladá, jsem single, baví mě sex a představa, že spím s někým cizím, mi nepřijde tak hrozná.

► Nedovedu si představit, jak se v téhle branži začíná, aby to bylo bezpečné.

Právě. Prioritou pro mě bylo bezpečí a možnost si rozhodovat o tom, co budu dělat. Oslovila jsem jednu agenturu, která za dvě hodiny práce nabízela 1 000 eur. Poslala jsem jim fotky a přišla mi od nich odpověď, že mají zájem. Ale podmínka byla, že se s klientem musím líbat a mít orální sex bez ochrany. A také, že jakmile už na schůzce jsem a něco by se tam stalo, třeba by klient byl opilý nebo agresivní, musím ji dokončit. To se mi nelíbilo, takže jsem hledala dál. Nakonec jsem se rozhodla pro pražský Showpark.

► Většina lidí si bude myslet, že si holka, která se mužům nabídne, chce snadno vydělat. Je to ta hlavní motivace, nebo vás baví něco úplně jiného?

Říkala jsem si, že by mi teoreticky měsíčně stačilo pár hodin práce a měla bych pokryté veškeré své výdaje a mohla se věnovat studiu, koníčkům a kámošům. To byla první motivace. Ale také mě to prostě lákalo. Takže jsem se rozhodla na začátku spojit příjemné s užitečným. Za chvíli to bude rok a pořád mě to baví.

► Když s klientem vyrážíte na více dní, jde hlavně o sex?

Ne. Sexuální stránka je tak procento té samotné práce. Ale v mojí roli se očekává, že když klient třeba zařídí soukromou ochutnávku vína, tak mu neřeknu, že nemám náladu. Součástí té práce je mít vždycky dobrou náladu a být příjemná, umět se s klientem bavit o všem možném a naslouchat. Nemohu celou dovolenou scrollovat na TikToku, nevěnovat se mu a večer sebou plácnout na postel a roztáhnout nohy. Je to náročná práce, sex je vlastně na tom to nejjednodušší. Ale nevěřil byste, kolik lidí přijde a chce si jenom povídat.

► Proč jste začala na Instagramu psát a fotit Deník lehký holky?

Možná mě inspirovala nevědomky ta fóra, která jsem předtím pročítala o práci společnic. Možná jsem to prostě chtěla jenom nějak sdílet, protože jsem to nemohla říct nikomu ze svého okolí.

► Kolik bych zaplatil za útěchu ve vaší náruči?

Strašně záleží. Základní cena je tři tisíce za půlhodinu, šest tisíc za hodinu. Když přijde zákazník, že chce hodinu, jenom si povídat a má u sebe čtyři tisíce, nepošlu ho pryč. Někdy zase zákazník chce, abych měla na sobě určité oblečení, abych mu nadávala nebo aby dostal výprask. Pak bude cena vyšší než ten základ. Umět číst zákazníka a ve správnou chvíli říct to správné je nejdůležitější část této práce. Někdo nemá problém přijít, položit na stůl 20 tisíc a klidně ten čas stráví tím, že se spolu budeme dívat na tenisové utkání.

► Je to náročná práce na psychiku? Nebo jde o „easy money“?

Na jednu stranu ano, když to porovnám s tím, že lidé pracují na stavbách, dělají těžkou manuální práci, doktoři, kteří zachraňují životy, sestřičky, které slouží přesčasy a mají zodpovědnost. Ale je to těžké v tom lidi umět odhadnout, dát jim hranice, být příjemná, ale nenechat si vše líbit. Někdy si vyslechnu strašně moc komentářů na to, že jsem moc hubená, tlustá, vysoká, malá…. Už si to tak neberu, ale začátky byly drsné. Nebyla jsem také zvyklá na práci v noci, takže mi trvalo, než jsem si v tom našla nějaký rytmus. A také jsem dramaticky zvýšila spotřebu kafe.

► Zní to jako výnosná brigáda…

Můj měsíční příjem se pohybuje mezi 200 až 650 tisíci. Je to velké rozpětí, ale závisí dost na tom, jak často pracuji. Začátkem podzimu se mi povedl rekord v podobě těch asi 650 tisíc. Sešlo se mi hodně dobře placených dovolených, neměla jsem ještě školu a v září se plno lidí vrátilo do Prahy, takže to i v klubu šlo super. Pak mi ale začal semestr a už na začátku jsem si slíbila, že škola bude mít vždycky přednost. Je totiž celkem lákavé si říct, že půjdu radši večer pracovat a oželím ranní přednášku. Ale takhle bych to dlouhodobě dělat nemohla. Vím, že chci dostudovat, takže jsem si dala pravidlo: když mám druhý den ráno školu, do práce nejdu. Jedinou výjimkou jsou eskorty za 50 tisíc a výš. Tam už mi to za nevyspání stojí.

► Jak funguje ekonomický model v klubu? Vy si pronajímáte pokoj, zaplatíte nájem a co se děje za zdmi, už majitel neřeší?

Přesně tak. Když chci pracovat, zaplatím za pronájem pokoje. Ten je od čtyř do sedmi tisíc. O rozdílu v ceně rozhoduje, jestli je to malý, nebo velký pokoj, jestli je to všední den, nebo víkend a jestli mám fotky na internetu, nebo ne. Já platím vyšší cenu, protože nechci mít žádné fotky nikde na internetu ani v podniku. Nájem se platí předem. Někdy si můžu vybrat pokoj, který chci, někdy dostanu ten, který zbyl. Platba za pokoj je ale můj jediný výdaj vůči klubu, už jim neplatím žádná procenta z výdělku, nejsou tam žádné další poplatky nebo pokuty.

► Většina transakcí probíhá, počítám, v hotovosti.

Ano, teoreticky bych si ani OSVČ zřizovat nemusela. Mám status studenta a nikdo neví, kolik vydělávám. Jenže já bych si do budoucna chtěla pořídit nějaké nemovitosti a investovat. Tam už by mohl být problém. Nevím, jak bych vysvětlovala původ X milionů jako nezaměstnaná studentka. Můžete se stát OSVČ, pod to se to schová a pak už stačí mít jen dobrého účetního. Dělám to pro svůj klid. Myslím, že jsem ale jedna z mála.

► Jak se jako budoucí právnička díváte na postavení této profese v legislativě?

Dost ambivalentně. Na jednu stranu mi vyhovuje, že je moje práce v šedé zóně. To, co dělám, není trestné a zároveň mě nikdo neomezuje žádnými nařízeními a zákony. O prázdninách jsem studovala jednotlivé legislativy napříč Evropou a například v Německu toto povolání legalizovali. Jenže to znamená, že se holky musí registrovat na úřadě jako prostitutky a každý rok tohle povolení obnovovat. Představa, že státu musím dát tuhle informaci, mě děsí. Neměla bych důvěru, že se moje data někde nezneužijí. Jako nejlepší způsob mi přijde dekriminalizace. V té stát říká, že konsenzuální chráněný sex mezi dvěma dospělými za peníze není trestný. A jak si to strana poptávky a nabídky zařídí, je na nich. Nedokážu odhadnout, jak by legalizace vypadala v Česku, ale dokážu si představit, že by ji dělali lidé, kteří by si celou problematiku pořádně nenastudovali, takže by z toho vzešel nějaký kočkopes.

► Takže jste se současným systémem spokojená?

Jedna věc mi vadí – stát mi sice nezakazuje takhle pracovat, ale nemám možnost si například najímat lidi, kteří by mi s prací pomohli. Před nějakým časem jsem začala uvažovat o tom, že bych si ke klubu ještě udělala webovky a inzerovala svoje služby. Jenže s tím se pojí spousta věcí. Například komunikace s potenciálními zákazníky – denně bych musela odpovídat na desítky telefonátů a e-mailů, a na to prostě nemám čas. Chtěla bych si tedy zaplatit někoho, kdo by to dělal za mě, něco jako soukromá sekretářka, která by tyhle žádosti filtrovala a plánovala mi schůzky. Jenže z pohledu státu by se moje sekretářka dopouštěla kuplířství. Pokud bych si do budoucna chtěla pronajmout pracovní byt v centru, kam bych si vodila klienty, chtěla bych mít možnost si zaplatit člověka, který tam bude jako security pro případ, kdyby se něco stalo. Tenhle člověk by byl ale v očích státu taky kuplířem, protože by profitoval z prostituce.

► Co říkáte na argument, že legalizací by se stát vlastně stal pasákem?

Přijde mi to vtipné, protože stát od nás všech vybírá daně, doslova mu všichni musíme odevzdat část svého výdělku a to, že by byl stát pasákem dělníků, sportovců nebo doktorů, nikdo neříká.

► Máte sama vnitřně nějaký strop, kdy si říkáte, víc už nepotřebuji, nechám toho?

Můj první cíl byl vydělat dva miliony. Když jsem pak zjistila, jak rychle se mi to podařilo, trochu jsem to přehodnotila. Pořád si uvědomuji, že to jsou velké peníze a pro spoustu lidí by to byly life-changing money, kdyby je měli k dispozici na účtě. Jenže z pohledu nějakého většího zabezpečení se do budoucna to je bohužel málo. Proto jsem se rozhodla si dát časový cíl: budu v byznysu dva roky a co si vydělám, to si vydělám. Můj měsíční target je 300 tisíc minimálně, což je v pohodě splnitelné i se školou. Chci v tomhle byznysu skončit s koncem třeťáku. Je možné, že si třeba část stálých zákazníků nechám, a i kdybych si měsíčně vydělala jenom 100 tisíc navíc, bylo by to fajn. Ale o tom se budu rozhodovat, až se to bude blížit.

► Jakou část z toho, co si vyděláte, investujete zpět do rozvoje své služby? Boty, oblečení, nájmy, šperky?

Kromě nájmů to je ještě oblečení, prádlo, erotické hračky, kondomy, lubrikanty. Při eskortech často vyrazíme s klientem třeba na večeři, výstavu, do divadla. Na to musím mít připravené oblečení, nemůžu tam jít ve věcech, které nosím normálně. To stejné s prádlem. I když to chlapi asi tolik nerozlišují, je velký rozdíl mezi luxusním Agent Provocateur prádlem a prádlem z New Yorkeru. Také se snažím, aby mě pořád nevídali v tom stejném. K tomu samozřejmě boty, nějaké doplňky. Myslím, že mě to dohromady stálo tak 50 tisíc.

► Dá se ve vašem segmentu nějak rozšiřovat portfolio služeb?

Nedávno jsem koukala na kurzy tantrické masáže, přemýšlím, že bych si je zaplatila, abych trochu rozšířila svůj repertoár služeb, a myslím, že by to mohla být i zábava. Také jsem si koupila výbornou knížku Selling Luxury o tom, jak pracovat se zákazníky, kteří si kupují nějakou luxusní službu. Je to psané pro lidi, kteří pracují jako obchodníci v luxusních buticích a podobně, ale plno z těch věcí jde aplikovat i na sexbyznys.

► Říkáte, že máte ráda sex. Může být sex s mužem, který si čas s vámi koupí, příjemný a fajn?

Jasně, mnohokrát jsem si říkala, že tohle bylo fajn a je super, že mi za to někdo platí. Rozhodně se většinu času cítím víc respektovaná než v některých jiných situacích. Někdy se se zákazníkem smějeme a je to vlastně zábava. Někdy ale špatně odhadnu člověka a každá minuta s ním je jako hodina. Ani ne tak kvůli sexu, ale někteří lidé jsou hrozní citoví upíři, a to pak vždycky odpočítávám každou minutu. Nedokážu si ale představit zamilovat se do klienta. S některými je to hezké, ráda je vídám, ale i tak je to pro mě práce a nevím, jestli bych chtěla mít za kluka někoho, kdo mě poznal v práci.