Čína usiluje o nový globální monetární systém
Válka na Ukrajině posiluje snahu říše středu o oslabení dolaru jako hlavní globální měny a o omezení dohledu západních institucí nad celosvětovými platbami.
Při zahájení zimních olympijských her v Pekingu 4. února ruský prezident Vladimir Putin a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching oznámili uzavření strategického partnerství Ruska a Číny. Podle tohoto „olympijského paktu“, jak se tato bilaterální dohoda označuje, spojenectví obou zemí „nezná hranic“ a nemá mít „žádné zakázané oblasti spolupráce“. Navazují jím na jejich nejlepší vztahy od Stalina a Mao Ce-tunga, když v uplynulých letech uspořádaly země řadu společných vojenských cvičení, a dokonce předložily vlastní pojetí demokracie.
Neuplynul však ani měsíc a ruská invaze na Ukrajinu přinesla zatěžkávací zkoušku tohoto spojenectví, jelikož Čína stejně jako každá jiná země poměřuje mezinárodněpolitické dění vlastními zájmy. Ty v případě této války nejsou zanedbatelné, přičemž jejich uskutečnění se může promítnout i do globální mocenské architektury.
Jedním z nejviditelnějších čínských subjektů, které pomáhají obcházet protiruské sankce, je společnost UnionPay, známá také jako China UnionPay. Zajišťuje finanční služby, zejména vydávání kreditních a debetních karet v Číně, a díky svému monopolnímu postavení v této oblasti má více než miliardu zákazníků. V roce 2010 předstihla americkou firmu Visa v počtu vydaných karet a v roce 2015 i v celkovém objemu plateb. Navzdory spolupráci se zahraničními institucemi dosáhla těchto výsledků téměř výhradně na čínském trhu.
Některé ruské banky, například Gazprombank, Sovcombank či Rosselkhozbank, spolupracovaly s UnionPay již dříve. Když 5. března americké firmy Visa a Mastercard na základě protiruských sankcí ohlásily omezení služeb na ruském trhu, další se přidaly. Momentálně se při vydávání karet o čínského partnera opírají také společnosti Sberbank, Tinkoff Bank nebo Alfa-Bank, největší soukromá ruská banka.
Ekonomická jaderná zbraň
Čína je největším obchodním partnerem nejen Ruské federace, ale i Ukrajiny, když v roce 2019 vystřídala Rusko. Hlavním ruský vývoz do Číny představují energetické suroviny. Na ně se také zaměřovaly dohody v rámci „olympijského paktu“ vyčíslené na 117,5 miliardy dolarů. Uzavřené smlouvy mají navázat na již fungující plynovod Síla Sibiře dodávající ruský plyn do Číny od roku 2019. Vedle toho Rusko drží dle Ruské centrální banky z června 2021 devizové rezervy čínské měny v hodnotě 77 miliard dolarů, které může použít ve vzájemném obchodu.
Čínský finanční polštář, který má potenciál mírnit dopady sankcí západních zemí, však není bez chyby. Například dvě z pěti velkých čínských bank – Industrial & Commercial Bank of China a Bank of China – minimalizovaly platební styky s ruskými společnostmi v dolarech. Čínský ropný gigant Sinopec pak pozastavil jednání o investicích do ruského těžebního průmyslu. Čínská vláda totiž nechce riskovat přesun protiruských sankcí na vlastní ekonomiku, jež je se zbytkem světa výrazně propojená.
Záhy po zahájení ruské invaze na Ukrajinu se začalo spekulovat o reakcích Západu, jež jsou kvůli eskalaci konfliktu limitované, pokud jde o přímé zapojení armád třetích států. Značnou pozornost však získaly ekonomické „zbraně“ v podobě sankcí vůči ruským oligarchům, podnikům a bankám. Nejčastěji byl zmiňován SWIFT, Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci založená v roce 1977 se sídlem v Belgii, jež v současnosti propojuje více než 11 tisíc finančních institucí ve dvou stech zemích.
Sílu tohoto systému ukazují statistiky: více než 90 procent ze 140 bilionů dolarů přeshraničních převodů (více než 1,5násobek globálního hrubého domácího produktu) v roce 2020 využilo ke komunikaci SWIFT. Jeho nasazení jako geopolitické zbraně do značné míry vychází z vlastnické a organizační struktury.
Vlastnictví je rozprostřeno mezi členské instituce, přičemž nejvíce jsou zastoupeny evropské a americké firmy. Představenstvo společnosti se odvíjí od podílu jednotlivých zemí. Silné zastoupení těch evropských stále odráží historii vzniku systému a k nelibosti Číny příliš nereflektuje rostoucí význam velkých rozvíjejících se trhů. To však čínské instituce hodlají změnit.
Čínský SWIFT
Komentátor agentury Bloomberg Andy Mukherjee napsal, že „klíčovými pilíři ekonomické hegemonie USA jsou SWIFT, CHIPS a dolar“. SWIFT sám o sobě totiž neslouží k zúčtování a vypořádání transakcí, jde „pouze“ o mezibankovní komunikační nástroj, byť sofistikovaný a v podstatě s globální působnosti. Pro jeho plnohodnotné fungování je třeba jej propojit s některým z dostupných platebních systémů.
Globálně nejdůležitějším systémem pro zúčtování a vypořádání mezinárodního obchodu je americký Clearing House Interbank Payment System (CHIPS), který se specializuje na platby s vysokou hodnotou, například bankovní úvěry a prodej cenných papírů. Propojuje telekomunikační funkci SWIFT s dominantním postavením dolaru na mezinárodních finančních trzích, díky čemuž USA disponují bezkonkurenční ekonomickou silou.
Andreas Nölke, profesor ekonomie na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu nad Mohanem, ve své studii zaměřené na geoekonomickou infrastrukturu v souvislosti se západními sankcemi a rusko-čínskými alternativami ke SWIFT prohlásil, že krymská krize v roce 2014 posloužila jako varování oběma zemím.
Vláda USA totiž navrhla odpojit Rusko od systému SWIFT již po anexi Krymského poloostrova, ale společnost se k tomuto kroku neodhodlala. Následně však Rusko začalo vyvíjet vlastní Systém pro přenos finančních zpráv (SPFS) podle vzoru SWIFT, jehož využití se však dosud omezuje na Ruskou federaci.
Paralelně s tím, jak Západ v čele s USA uvaloval sankce na znepřátelené země, například na Írán, Severní Koreu nebo Rusko, a s ohledem na hrozbu odpojení od západní finanční infrastruktury si Čína uvědomila, že současné instituce nestačí a že je třeba doplnit je o nové, jež na ni budou napojené. Proto od roku 2015 vyvíjí Systém přeshraničních mezibankovních plateb (CIPS).
Nejde pouze o komunikační systém na bázi SWIFT, ale komplexní platební systém, který zahrnuje také zúčtování a vypořádání transakcí, čímž se podobá spíše CHIPS. Pro přeshraniční zasílání finančních zpráv CIPS stále většinou používá SWIFT, ale v případě potřeby jej lze provozovat i bez něj.
CIPS od svého vzniku nabyl na významu a počet jeho členů vzrostl ze 195 v říjnu 2015 na 1 189 v květnu 2021. Průměrná denní hodnota transakcí letos v únoru činila 388,8 miliardy jüanů (61,3 miliardy dolarů), přibližně 50procentní nárůst oproti loňskému roku. CHIPS denně zpracovává platby v hodnotě přibližně 1,8 bilionu dolarů – téměř 30krát více než CIPS, který má zajímavou vlastnickou strukturu.
Největší podílem (15,7 procenta) disponuje Čínské národní clearingové centrum, pobočka Čínské lidové banky. Další instituce, například Šanghajská burza zlata či uvedený China UnionPay, drží menší podíly (obě po 7,85 procenta). Zastoupeny jsou i soukromé zahraniční bankovní domy jako HSBC Holdings (3,92 procenta) nebo Standard Chartered (2,36 procenta). Jejich účast v CIPS vychází ze sídel v Hongkongu, dlouhodobém mezinárodním finančním uzlu propojujícím pevninskou Čínu se zbytkem světa.
Dopady s časovým odstupem
Jedním z nástrojů, které mohou sloužit jako alternativa k zavedeným přeshraničním platebním systémům, jsou Central Bank Digital Currency (CBDC) neboli digitální měny centrálních bank. CBDC se v mnoha hlavních parametrech zásadně liší od nyní již poměrně známých kryptoměn. Na rozdíl od nich totiž CBDC vydává a spravuje centrální banka daného státu. Nejsou tedy decentralizované ani anonymní.
Rusko například vyvíjí digitální rubl, nezávislý na systému SWIFT, jehož prototyp odstartovala Ruská centrální banka v mezinárodně izolované oblasti Krymu na začátku roku 2022. Z velkých ekonomik je však ve vývoji CBDC nejdál Čína, hovoří se o digitálním jüanu, označovaném e-CNY.
Ten je sice určen primárně pro domácí použití, ale studie Čínské lidové banky z loňského července uvádí, že je připraven i pro přeshraniční. Lze jím obcházet nejen SWIFT, ale i síť mezinárodních korespondenčních bank, ve kterých významnou roli hrají americké bankovní domy. Čína navíc doufá, že bude moci využít postavení prvního hráče v oblasti CBDC a díky tomu definovat mezinárodní normy.
Z dlouhodobého hlediska je také třeba věnovat pozornost zamýšlenému propojení digitálních měn centrálních bank Bankou pro mezinárodní vypořádání (BIS) sídlící ve švýcarské Basileji. Projekt Multi-CBDC Bridge nebo „mBridge“ má představovat levnou a rychlou alternativu k systému přeshraničních plateb založenému na SWIFT. Podle této „banky centrálních bank“ lze tímto způsobem transakce vypořádat kdykoliv v řádu sekund a současně snížit náklady na mezinárodní platby na polovinu.
Z uvedeného vyplývá, že ruská invaze na Ukrajinu bude mít dopady, které se projeví až s časovým odstupem. Čína díky ní může posilovat svou snahu o oslabení dolaru jako hlavní globální měny a o omezení dohledu západních institucí nad celosvětovými platbami. Přetrvávající sankce vůči Íránu a Rusku – významným producentům ropy – by také mohly urychlit úpadek petrodolarového systému a internacionalizaci jüanu. Podobně uvažuje na Twitteru Steve Hanke, profesor ekonomie na Univerzitě Johnse Hopkinse:
„Použití mezinárodního platebního systému SWIFT jako zbraně by sice mohlo odpojit Rusko, ale současně přináší riziko narušení globálního finančního systému, kterému dominuje dolar. Ve skutečnosti dá vzniknout alternativním systémům vyvinutým Čínou a Ruskem. Jen další příklad toho, proč jsou sankce kontraproduktivní.“
Společnost Natixis je ve svém posouzení možných důsledků války na Ukrajině na Čínu střízlivější. Podle ní Rusko zatím na její pomoci není životně závislé a existují překážky pro plné pokrytí dopadů protiruských sankcí Čínou. Především absence energetické infrastruktury, která by umožnila přesměrovat vývoz plynu ze západu na východ, kam momentálně proudí jen čtvrtina objemu oproti Evropě, a silnější pozice CIPS a čínské měny (fyzické i digitální) na mezinárodní scéně.
Rusko se bude chtít vyvarovat silné závislosti na čínské ekonomice a jejím finančním systému, aby se nestalo vazalským státem. Ruská centrální banka navíc nemusí podpořit nekonvertibilní digitální jüan, když se rubl potýká se značnými problémy. Každopádně alternativní platební systémy Číny a Ruska by jim v budoucnu umožnily mnohem větší kontrolu nad mezinárodními platbami. Navíc by se snížila zranitelnost jejich vlád, pokud jde o sankce systémem SWIFT a dalšími primárně západními ekonomickými nástroji.
Ať bude z hlediska ruského režimu a jeho hospodářství výsledek války na Ukrajině jakýkoliv, objevuje se větší výzva – globální finanční a monetární systém, jejž nebude ovládat demokratický svět, ale politbyro Komunistické strany Číny.
Autor působí v rámci projektu Sinopsis neziskové organizace AcaMedia
