Čína tentokrát globální ekonomiku nezachrání

Investoři v uplynulých letech nabyli přesvědčení, že burzy pouze porostou. Finanční systém neustále posilovala likvidita centrálních bank, proto mnozí rizika opomíjeli. Nyní však centrální bankéři zpřísňují politiku a hrozby se přesunují z abstraktní do konkrétní roviny. Vedle zvyšování úrokových sazeb se do popředí dostala geopolitika, a to kvůli válce na Ukrajině. Investoři a ekonomové však doposud upozaďovali nebezpečí spojené s Čínou.

Největší asijská ekonomika se potýká s řadou problémů, z nichž některé jsou strukturální. Její model byl založený na obrovských investicích do fixních aktiv, zejména nemovitostí. Postupně se však vyčerpal a vytváří stále nižší přírůstky HDP. Čína se proto snaží svou ekonomiku oživit, přičemž hlavní roli by měly hrát spotřeba a inovace. Transformaci se její autority snaží urychlit restrikcemi developerů. Tato politika však vyústila v ko­laps několika zadlužených realitních hráčů, například firmy Evergrande.

Politika společné prosperity

Experti na říši středu nyní věnují pozornost politice společné prosperity, která v praxi znamená větší přerozdělování ve společnosti. Její součástí je tažení proti „neřízené expanzi kapitálu“. Dle čínského vedení získali v uplynulých letech technologičtí giganti nepřiměřený vliv, a aby komunistická strana potvrdila dominanci, tvrdě je regulovala. Jednou z prvních obětí byl na konci roku 2020 nejbohatší Číňan Jack Ma, kterému autority zakázaly uvést na burzu část jeho firmy Alibaba, která se zabývá finančními technologiemi.

Následovaly další firmy – v červenci například znepokojilo investory oznámení, které v podstatě likvidovalo soukromé vzdělávací společnosti. V důsledku toho se mnoho velkých čínských korporací raději zavázalo poskytnout miliardy dolarů ze svých budoucích zisků na podporu politiky společné prosperity. Podle některých kritiků se byznys zcela podřídil stranickým zájmům.

V neposlední řadě doplácí Čína na politiku nulové tolerance vůči covidu. Asijské země od počátku přistupovaly k pandemii přísněji než evropské státy. Zatímco Evropa dospěla do stadia, kdy se naučila s covidem žít, čínské autority se snaží eliminovat riziko přenosu i za cenu obrovských ekonomických ztrát – kvůli několika případům bývají uzavírané celé městské čtvrti. Opatření jsou drakonická. Je-li v Číně zákaz vycházení, pak na rozdíl od Evropy téměř nelze opustit byt (přinejmenším je to extrémně riskantní).

Spekuluje se, že Čína politikou nulové tolerance vůči covidu sleduje, aby se řešení pandemie stalo jedním z klíčových témat, kterým si současný prezident Si Ťin-pching zajistí třetí funkční období. Cílem je ukázat, že tento přístup je efektivnější než západní liberalismus (měřeno počtem úmrtí na covid), a tudíž je mu čínský autoritativní režim nadřazený.

Čínské vedení si však uvědomuje, že tento cíl nelze sledovat izolovaně a bere v úvahu jeho tvrdé dopady na ekonomiku. Pokud by byly zcela uzavřeny klíčové výrobní oblasti, jako je město Šen-čen, podle některých odhadů by se mohla snižovat až o 0,8 procenta týdně. To by bylo nepřijatelné, i kdyby toto opatření trvalo pouze několik týdnů.

Prezident Si Ťin-pching si uvědomuje, že k zajištění třetího funkčního období nesmí dopustit destabilizaci ekonomiky. Manévrovací prostor se však zmenšuje. Začátkem března vicepremiér Liu He připustil, že dosáhnout růstu HDP 5,5 procenta nebude možné bez stimulů. V tuto chvíli se nejvíce mluví o Šanghaji, jež však z hlediska čínského hospodářství nehraje hlavní roli, protože vytváří pouze asi čtyři procenta čínského HDP. Je však důležitým přístavem, proto má politika nulové tolerance zásadní mezinárodní přesah.

Krize dodavatelských řetězců

Čína hraje klíčovou roli v globálních dodavatelských řetězcích. Základní komponenty pro řadu mezinárodních korporací se vyrábějí v ní a odtud jsou exportované do dalších zemí. Dodavatelské řetězce byly již loni poměrně fragmentované, do obecnějšího povědomí se dostal především nedostatek čipů. A jakýkoliv další tlak, který uzavírka přístavu nebo skladů v Šanghaji vyvolává, může mít negativní dopad na mezinárodní obchodní výměnu.

Z šanghajského přístavu putuje do Evropy řada produktů, například pro automobilový průmysl nebo čipy, přičemž akcie jejich výrobců, původně investiční hit letošního roku, klesají, jelikož kvůli této situaci se snižuje výroba. Spotřební elektronika představuje další odvětví, které je současnými problémy v Číně citelně zasažené.

Krize dodavatelských řetězců dopadá především na malé otevřené ekonomiky, jako je Česko. Vliv se obtížně kvantifikuje, ale nedostatek některých komponentů a produktů, jež jsou z něho reexportované do zemí západní Evropy, se projeví v propadu zahraničního obchodu a způsobí nižší růst českého HDP.

V současnosti si málokdo vzpomene, že americko-čínská obchodní válka v letech 2018 až 2019 měla na českou ekonomiku také negativní vliv. Tehdy se často hovořilo o zastavení investic, což vedlo k menšímu zájmu o kapitálové zboží, které se v Česku produkuje. Dnešní události jsou ve srovnání s touto obchodní válkou mnohem vážnější.

Kvůli narušení dodavatelských řetězců také rostou ceny v západních ekonomikách, přičemž občas jsou některé komponenty, je-li jich nedostatek, nakupované téměř za jakýchkoliv podmínek. Proto ceny průmyslových výrobců prudce narůstají, v Česku v březnu meziročně o 25 procent. Přidají-li se inflační dopady války na Ukrajině, je celkový efekt alarmující, ale jednoduchá řešení v tuto chvíli neexistují.

Snaha o finanční stabilitu

Čínské vedení se zatím od politiky nulové tolerance vůči covidu neodklání. Strašák napjatých dodavatelských řetězců proto může svět obcházet ještě několik měsíců. Mírně povzbudivé je, že kvůli covidu i válce na Ukrajině řada mezinárodních firem uvažuje o přesunu výroby do spolehlivějších a politicky stabilnějších zemí.

Cílem je zvýšit odolnost dodavatelských řetězců a zkrátit je. Z toho by mohlo těžit Česko a další státy střední a východní Evropy. Podle některých analýz by právě sem mohla být přesunuta část výroby z Asie. Tyto plány se však uskuteční nejdříve ve střednědobém horizontu.

V souvislosti s Čínou se často zapomíná na její roli po roce 2008, kdy mohutnými stimuly významně pomohla z finanční krize. V současnosti se svět stále nachází v křehké postcovidové době, ale spolehnout se na říši středu jako potenciálního zachránce globální ekonomiky tentokrát nelze. Její finanční systém se potýká s velkým vnitřním zadlužením a kvůli problémům na nemovitostním trhu je pod tlakem i státní rozpočet.

Čínské autority se snaží udělat vše pro udržení finanční stability, ale v tuto chvíli vyloučily možnost pomoci ekonomice plošnými stimuly. V úvahu přicházejí jen více adresné a skromné. To se může negativně projevit na rozvíjejících se trzích, kde některé země existenčně závisejí na čínské poptávce po komoditách.

Nedávno se na burzách objevil náznak investorského prozření. S určitým zpožděním si burziáni začínají uvědomovat vážnost problémů v Číně. V tuto chvíli spoléhají na aspoň nějaké stimuly, které čínskou ekonomiku pomohou stabilizovat, a na brzké ukončení politiky nulové tolerance covidu. Na místě však je obezřetnost. Čínské elity totiž ekonomiku sice považují za důležitou, ale nikoliv za prvořadou.

Autor působí jako portfolio manažer ve společnosti Cyrrus