Cirque du Soleil: Jak přežít salto mortale

Přestávka je u konce. S těmito slovy oznámil ředitel populárního Cirque du Soleil Danielle Lammare plán začít příští rok opět dobývat evropská šapita. Rok a čtvrt poté, kdy firma musela vyhodit na čtyři a půl tisíce akrobatů a její akcionáři do ní, vedle převzetí dluhů, museli nalít 300 milionů dolarů, se salta a přemety opět točí. Artisté už za obrovského zájmu publika vystupují ve svém „domovském“ Las Vegas a jejich šéfové optimisticky plánují návrat k celosvětovému kočování s cílem plně obnovit nejsilnější značku na poli moderních cirkusů.

Podle vedení se do stáje nejlepší akrobatické show planety, jež propojuje cirkusovou akrobacii se sofistikovanou choreografií, moderními technologiemi a skvělou výpravou, plánuje vrátit pětadevadesát procent bývalých účinkujících. Takovou sílu značka Cirque du Soleil má. A diváci jsou podle všeho natěšení podobně. Vždyť i digitální platforma CirqueConnect, kde akrobaté provádějí neuvěřitelné kousky takříkajíc ve „třetím rozměru“, v pandemickém mezidobí bez živých vystoupení oslovila přes 62 milionů uživatelů po celém světě.

Show jede dál

Bylo to, jako když se otočí vypínačem. Čtyřiačtyřicet show od Chang-čou přes Sevillu, New York až po Las Vegas. Cirque du Soleil měl loni v únoru nakročeno k pokračování expanze posledních let, kdy svými představeními dobýval pódia nebo spíš sportovní haly a kongresové sály po celé zeměkouli a představoval divákům koncept „nového cirku“. A pak přišla pandemie. Nejprve v Číně, potom po celém světě. Cirkus naráz skončil, organizace zůstala bez tržeb a akrobaté bez práce. Začala se odehrávat bitva o samotné přežití značky, jež má kořeny v 80. letech minulého století v kanadském Quebeku a z kočovných bavičů na chůdách či polykačů ohně se během třiceti let proměnila v globální show bavící každý večer tisíce lidí v různých koutech světa. Začal boj o život Cirque du Soleil.

Místo nožů se žonglovalo s čísly z účetnictví firmy, místo přemetů se metaly finanční kličky. Cirque du Soleil je společnost, která v podstatě – kromě kulis a zařízení pro svá představení – nemá žádný fyzický majetek. Jen svůj globálně známý brand a know-how, jak zrežírovat představení, která přitáhnou davy diváků. A k tomu si ještě z předpandemických dob s sebou táhla zhruba miliardu dolarů dluhů, což, jak prohlásil Lammare pro magazín Hollywood Reporter, je daň za bohémsky-uměleckou DNA firmy.

Paralelně vedle toho pak probíhal i souboj mezi soukromými investičními společnostmi, které Cirque du Soleil ovládaly (čínský Fosun a americký rizikový fond TPG Capital), a jejími věřiteli. Střet, jejž kanadská média překřtila na nejkomplikovanější záchranu firmy v dějinách kanadského byznysu. Ten nakonec vedl k tomu, že část Cirque du Soleil skončila v rukách torontské investiční firmy Catalyst Capital, jež se na záchranné operace specializuje. A jeden z globálně nejúspěšnějších kanadských exportů tohoto století tak jede dál. S tím, že vybral další zabijáckou zatáčku.

Z ulice do kosmu

Původně to měl být nápad pouze na jeden rok. Na jedny oslavy. Za jeden mi­lion. V roce 1984 Kanada slavila 450. výročí „objevení“ země a v Quebeku, provincii se silnou cirkusovou tradicí a ještě slavnější akrobatickou akademií, pojali nápad, že by součástí těchto oslav měl být i tento místní obyčej. K jeho produkci si pak najali tehdy ani ne třicetiletého Guye Lalibertého, pouličního umělce specializujícího se na chůzi na chůdách a polykání ohně, který si z Evropy přivezl myšlenku novodobého cirku – bez zvířat, postaveného jen na akrobatech, žonglérech a klaunech.

Onen milion dolarů, který mu Quebec přiklepl jako grant, posloužil k najmutí a zaplacení několik kamarádů z ulice, s nimiž nacvičil první představení. A show měla úspěch. Takový, že se jím frankofonní provincie začala chlubit a soubor pojmenovaný jako „cirkus slunce“ používat jako svůj marketing. Nejdřív po Kanadě, pak začaly výpady za jižní hranici do Spojených států, a když Laliberté a spol. dobyli Las Vegas, otevřel se pro Cirque du Soleil svět. Během následujících třech dekád projekt katapultoval kdysi pouličního chůdaře Lalibertého vybírajícího do čepice mezi nejbohatší Kanaďany. A v roce 2009 i do kosmu, kam si jako vesmírný turista koupil lístek na ruském Sojuzu.

Lalibertého bohatství bylo hodně postaveno na síle značky. Byznysová síla – přes stále dražší vstupenky na vystoupení akrobatů – pokulhávala. S rozmachem projektů přibývalo velkých úspěchů a očarovaných diváků, ale rovněž propadáků, které se s vysokými náklady vybudovaly a nacvičily, aby se pak na Broadwayi nebo ve Vegas uvedly jen několikrát.

Laliberté už měl v té době za sebou částečný exit, když v roce 2008 pětinu byznysu prodal dubajskému suverénnímu fondu za více než půl miliardy dolarů. O sedm let později pak – po dalších problémech, kdy popularitě souboru nepomohla nehoda, při níž se při představení zabila akrobatka – přišla další transakce, v jejímž rámci Cirque du Soleil převzaly za 1,5 miliardy dolarů zmíněné společnosti Fosun a TPG Capital. Plánem bylo dobýt Čínu a následně celou planetu. Nakonec „čínský virus“ covid-19 málem dobil Cirque du Soleil. Ale ten svoje další salto mortale zřejmě ustál. A příští rok v březnu se opět rozjede po Evropě. Šňůra má odstartovat v Barceloně.