Andrej Babiš bojuje o politické přežití

Lež, falešné tweety, vymyšlené citáty, manipulace a překrucování, vyhraněné emotivní billboardy. Expremiér Andrej Babiš se ve volební kampani neštítí ničeho. Aby také ne – Česko má před sebou poslední předvolební týden, v němž se hraje o Babišovo politické přežití.

Další volby, v nichž by se Babiš mohl opět dostat k moci, budou až v říjnu roku 2025. To mu bude 71 let. Ani jemu síly nepřibývají a mnoho lidí z jeho hnutí ANO už nějakou dobu netrpělivě čeká na svou velkou šanci. Boj o Hrad je pro Babiše životně důležitý, chtěl by ukončit kariéru v politice symbolickým dovršením premiérsko-prezidentského dvojboje. Druhá prohra za sebou by uspíšila jeho odchod z politiky.

Andrej Babiš si je toho dobře vědom, proto tyto prezidentské volby bere velmi osobně a je v nich také emocionálně silně angažován, o čemž svědčí jeho veřejné komentáře, nasazení v debatě, výrazy tváře, do nichž se stále častěji dostává zloba, nezkrotitelná zlost z toho, že se tolik lidí staví proti němu. Snad ještě nikdy nekolovalo po sociálních sítích tolik fotografií zlostného Babiše. Je to přitom boj proti člověku, který „obětoval republice deset let života“, jak to shrnul sám Babiš.

I tato sebelítostivá póza, kterou se Babiš naučil jako univerzálně použitelnou politickou básničku, svědčí o osobní rovině této politické bitvy za uznání. Šéf ANO kromě kumulace moci, k níž by po jeho zvolení prezidentem došlo po očekávaném vítězství ANO v parlamentních volbách v roce 2025, potřebuje osobní satisfakci ze svého pobytu v politice. Post prezidenta – ústavně nejvyšší, navíc tradičně spojovaný s majestátem až královským a božským – je znakem, stvrzením takového zadostiučinění, byla by to ta nejlepší odměna na konec. V případě neúspěchu naopak osobní krach a pád.

Lídr, který prohraje volby, může trpělivě pracovat v opozici, aby se k moci vrátil, zejména když strana, které vládne, je fakticky jeho osobní majetek, jako je to u Babiše a ANO. Babiš hnutí vytvořil, platil ho, je jeho tváří a duší. ANO je Babiš. Prohra v prezidentských volbách by byla i prohrou ANO – mimo jiné proto, že celou kampaň teď platí ze státních volebních dotací Babišovo hnutí –, nejvíce však porážkou Babišovou. Volba prezidenta je velmi důležitá i pro ANO, které by po odchodu Babiše z politiky čekala radikální proměna z autokratického formátu v běžnou politickou stranu. Žádný nový Babiš v ANO není, jakkoliv talentovaných a výmluvných, často šikovně populisticky pracujících politiků by se tu pár našlo (Schillerová, Havlíček, Juchelka).

Změna by to byla i pro celou českou politiku. ANO bez Babiše by přestalo mít nátěr strany, s níž se nedá spolupracovat, protože ji vlastní manipulující oligarcha. Celé hnutí, které má v současnosti ve sněmovně více než třetinu hlasů a vliv v komunální a krajské politice po celé republice, by tak podstatně posílilo svůj koaliční potenciál. Stalo by se přijatelným dokonce i pro tu nejvyšší politickou sféru, což by zásadním způsobem odblokovalo české politické prostředí, které mělo v uplynulých 25 letech problém se sestavováním pevnějších většinových vlád. Současná pětikoalice s většinou 108 hlasů je protibabišovská výjimka potvrzující pravidlo, že politické strany dokáže spojovat jen společný politický nepřítel. S jeho zmizením by se zcela jistě začala úplně jinak konfigurovat i česká politika.

Snaha o znechucení

Z výsledků prvního kola prezidentské volby by se mohlo zdát, že Babišova prohra a jeho následný očekávaný odchod ze scény je hotová věc. Oba postupující kandidáti – Petr Pavel a Andrej Babiš – sice skončili těsně vedle sebe na hranici 35 procent hlasů (dohromady jsou to skoro čtyři miliony voličů, každý získal své dva miliony), další kandidáti v pořadí však nechali za sebou třetinu hlasů, s níž si podle předpokladů poradí lépe Petr Pavel.

Už pouhý součet Pavlových hlasů a hlasů Danuše Nerudové dosahuje 49,32 procenta, tedy velmi těsně k potřebné většině. K tomu by se daly přičíst i hlasy dalších tří neúspěšných kandidátů, kteří Pavla už ve druhém kolem podpořili: senátorů Pavla Fischera (6,75 procenta) a Marka Hilšera (2,56 procenta) a také podnikatele Karla Diviše (1,35 procenta). Dostaneme tak součet 59,99 procenta. Jde o bezmála 1,4 milio­nu hlasů, které by měly Petru Pavlovi stačit, aby se stal třetím přímo zvoleným prezidentem v dějinách samostatného Česka.

Jenže, jak říká klasik, šedivá je teorie, zelený strom života. A právě na něj v kampani sází Andrej Babiš. Není pro něj důležité jen to, aby na svou stranu získal voliče SPD, tedy ty, kteří do uren házeli lístek se jménem Jaroslav Bašta, jichž bylo bez dvou tisíc čtvrt milionu, když Tomio Okamura prohlásil, že strana, jejímž je šéfem, jej přímo nepodpoří. Potřebuje také odradit potenciální voliče Petra Pavla od účasti ve volbách. Koneckonců podle sociologických dat se v závěru kampaně ukázalo, že k Babišovi na poslední chvíli přešli někteří voliči Nerudové, Bašty a Středuly. Babiš tak získal přibližně šest procent hlasů navíc a dostal se pět bodů nad 30 procent, ačkoliv jeho volební potenciál byl odhadován právě na této třicetiprocentní hranici (pro srovnání potenciál Petra Pavla byl až 38 procent hlasů).

Babiš od první tiskové konference po prvním kole útočí na Petra Pavla a jeho komunistickou minulost, je tedy evidentní, že pracuje na znechucení voličů Nerudové, Fischera, Hilšera a Diviše. Dnes je asi těžké odhadovat, kolik hlasů nakonec od Pavla tímto způsobem Babišův tým odloupne, ve veřejném prostoru se ale už objevil odhad, že by mohlo jít přibližně o šestinu hlasů. „Je to odhad nálady od prvního kola k druhému, máme k dispozici modely, které ukazovaly, jak se lidé budou chovat po prvním kole,“ vysvětluje své závěry o odlupování hlasů demobilizací Pavlových potenciálních voličů Martin Buchtík, šéf sociologické výzkumné agentury STEM.

„V lednu jsme na datech viděli velmi dobře, že když někdo bude volit například Nerudovou, jak se zachová a koho bude volit ve druhém kole, a tato čísla jsme pak jednoduše porovnali se skutečnými výsledky. Byli jsme s Danielem Prokopem jediní, kdo dal ta čísla ven, což vyvolalo dost rozruch. Chtěli jsme tím ale naznačit, že ten přeliv voličů není automatický. Když dnes sleduji kontinuální výzkum, myslím, že jsme celkem blízko skutečnému stavu,“ dodává sociolog.

Lidské motivace

Martin Buchtík ze STEM také připomíná situaci po minulých volbách, kdy se pouhým součtem po prvním kole zdálo, že Jiří Drahoš musí Miloše Zemana vcelku přesvědčivě porazit. Šanci mu dávaly i projekce výsledků druhého kola během kampaně. Nakonec Zeman dost v pohodě vyhrál (o 152 tisíc hlasů), tehdy se to ale přičítalo mobilizaci voličů, Zeman na druhé kolo dostal do volebních místnosti více voličů a ti mu zajistili vítězství. Dnes je situace trochu jiná: prakticky všichni sociologové a politologové se shodují, že k prvnímu kolu přišli všichni ti, kteří přijít mohli, ostatně bylo to více voličů než ve druhém kolem v roce 2018 (tehdejší účast byla 66,6 procenta), kdy Zeman mobilizoval proti suchému a nezkušenému amatérovi Drahošovi.

Daniel Prokop, šéf agentury PAQ Research a člen Národní ekonomické rady vlády, odhaduje, že Pavel má momentálně navrch o nějakých deset procent. „Oba kandidáti si budou muset rozdělit 30 procent hlasů, momentálně je to asi 20:10 ve prospěch Pavla,“ tvrdí Prokop. Není vyloučeno, že se tento poměr kampaní ještě změní. Hraje se tedy o pět až deset procent hlasů, které rozhodnou o všem. Pokud mají sociologové alespoň částečnou pravdu, výsledek bude nakonec možná velmi těsný. Rozhodovat bude každý hlas, nejen ten, který padne do urny, ale i ten, který do ní nepadne.

„Kolik voličů Nerudové a dalších nepřijde, nebo dokonce přeběhne k Babišovi, se nedá odhadnout. Je to podle mě věštění z křišťálové koule,“ soudí o současných odhadech přetahované o hlasy politolog Tomáš Lebeda, působící na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

„Lidské motivace jsou velmi zvláštní, často hrají hlavní roli emoce, vnímání různých detailů, rea­lita je mnohem pestřejší, než bychom si dokázali představit. Rozhodující mohou být úplné drobnosti, rozhodně se nedá říct, že všichni zůstanou tam, kde byli po prvním kole,“ dodává politolog Lebeda, podle nějž Pavlovi neuškodí nasazení Nerudové přímo v kampani, pro část jejích pochybujících voličů to signál být může. „Rozhodně ne pro všechny,“ relativizuje Pavlovy naděje Lebeda. A konstatuje: „Obecně, bez ohledu na jména, ale platí, že když jste schopni aktivně sbírat podporu a voliče svých soupeřů, tak vám to významně zvyšuje kredit.“

I podle Martina Buchtíka, šéfa STEM, může velmi pomoci, když se neúspěš­ní kandidáti osobně zúčastní Pavlovy kampaně před druhým kolem prezidentské volby: „Pokud bude Danuše Neru­­dová a Pavel Fischer jezdit s Petrem Pavlem, nějaký vliv to mít bude.“ Ale také, zda se podaří voliče přesvědčit, že si musejí vybrat mezi dobrým a špat­ným komunistou, a tedy nakonec překousnout ty hlavní po­chybnosti (nutkavý narativ, že Petr Pavel byl komunistický rozvědčík).

Zemanovy postupy

Ve volební kampani, která teď nabírá poslední vyšší otáčky, překvapuje mnoho detailů. Například fakt, že oba kandidáti pod tlakem médií provozují fakticky premiérskou kampaň, jinak řečeno, snaží se naplnit představu prezidenta, který všude byl a všechno zná. A je polyhistorem, jenž vládě i občanům poradí s čímkoliv, co jim nepůjde nebo je bude trápit. Ani Petr Pavel z tohoto premiérského stínu volby prezidenta moc často nevystupoval, snad jen ve chvílích, kdy hovořil o tom, že prezident především udržuje slušné politické prostředí, v němž panuje ochota dohodnout se ve prospěch celku, pro společný zájem.

Kromě útoků na Pavla, kterého Andrej Babiš ihned po prvním kole označil za vysazeného rozvědčíka KGB, který se podobá Putinovi, vytahuje staré osvědčené postupy Miloše Zemana. V negativní rovině je to systematické shazování všeho, co generál Pavel po roce 1989 ve své kariéře a vojenské službě dokázal, kam patří i překrucování významu prezidentských pravomocí. V pozitivní rovině, která je ale v konkrétním provedení opět negativní, je to profesionální protiklad mezi Babišem a Pavlem. Už v roce 2018 použil Zeman v kampani protiklad profesionála a amatéra, kterému přece nelze svěřit ani krabičku od sirek, natož celou republiku. Profesionálem je nyní Babiš („znám všechny politiky ve světě, mám zkušenosti s vládnutím, covidovými krizemi, rozumím ekonomice“), jako amatér bez zkušeností je předváděn Petr Pavel.

Ten se nechává vtáhnout do této debaty, brání se výčtem svých úspěchů, třeba fotografiemi se státníky, jen s obtížemi ale odráží doposud největší Babišův výsměch: že nerozumí ekonomice, jakkoliv nic takového se u prezidenta nepředpokládá. O tom, že rozumí ekonomice, lze ale občas pochybovat i u Andreje Babiše, třeba když v debatě o své vládě řekne: „Zvyšovali jsme platy a utráceli, protože jsme na to měli peníze.“ Největší neznámá spojená s dosavadními Babišovými prezidentskými zisky je, proč jej stále volí především lidé v horší socioekonomické situaci, přestože pro ně jako premiér de facto ani de iure nic neudělal.

„Je to stejné jako se Zemanem,“ odpovídá politolog Tomáš Lebeda. „Stačí, že tyto lidi přesvědčíte, že vy jste ten člověk, který se jich zastal. Nemusí to tak být, úplně stačí, že o tom budete mluvit.“ V sobotu kolem třetí hodiny už budeme vědět, zda Andrej Babiš nakonec umluví většinu voličů, nebo zda udělal velkou černou tečku za svým politickým působením. „Pomáhat lidem ale budu, i když nebudu v politice,“ řekl Babiš v debatě. Třeba někdy zjistíme, jestli tento svůj slib naplní.