Zničit parazita

Už sedm let česká politika přešlapuje na místě a řeší jednu jedinou otázku: jak ukončit nadvládu Andreje Babiše, který jako politický podnikatel politiku zcela ovládl a stal se jejím hlavním, ne-li jediným tématem. Společnost je uhranuta mužem, který využil moderní marketingové prostředky a hromadu svých peněz, aby v politice dokonale rozvinul své klientelistické zájmy a schoval se pod ochranou nejvyšší moci před následky svého velmi pestrého, a ne vždy úplně čistého podnikání. Babiš se stal politickým parazitem, dokonale se napojil na spodní proudy politického prostředí, které mu dál dávají sílu k životu. A jak potvrzují průzkumy preferencí, pořád je to síla překvapivě velká.

Parazit systému škodí, ale také mu ukazuje jeho slabá místa, využívaje životadárnou energii, kterou jiní nedokážou spalovat. Systém bez parazita neumí žít, je to jeho spojení s vnějškem, které mu znemožňuje, aby se zhroutil sám do sebe. Parazit provokuje, vyvolává kontroverze, čímž plní i pozitivní roli: odhaluje, kdo jsme a čím žijeme, tak jako to ukazuje Andrej Babiš české společnosti už bezmála deset let. Bylo to vidět i v končící předvolební kampani. Tu Babiš nezaměřil na konkrétní politický program a volební sliby na další čtyři roky, nýbrž na šíření pozitivní energie, na vtahující emoci, která nabízela lidem i odměnu nejvyšší: fotografii s parazitem.

Pět minut slávy je podle dlouhodobých sociologických průzkumů hned po zdraví jedna z hlavních životních hodnot společností pozdní doby. Kdo není slavný, alespoň ve svém malém mediálním kruhu, jako by ani nebyl. Babišova strategie – vyfotit a dát na Facebook, kde obrázek uvidí desetitisíce lidí – má širší psychologicko-politický význam. Zvýznamňuje všechny, na které se zapomnělo. To oni – zbytek bez zastoupení a hlasu –, jak to popisuje francouzský filozof Jacques Ranciere, oživují a vytvářejí moderní politiku, která se v proudu specializovaného, odbornického manažerismu zcela depolitizovala.

Jádro populismu

Babiš jako by podvědomě tušil, že o toto jde v politice ze všeho nejvíc.

Toto je jádro politického populismu, které samo o sobě nelze označit za špatné: propůjčit jistou osobní hrdost lidem, kteří už necítili, že je někdo v politice zastupuje, a teď najednou někdo řeší jejich problémy a bere je vážně. Dát lidem – byť tímto primitivním mediálním způsobem – pocit určité společenské důstojnosti.

Toto je jádro Babišova populismu, ne sliby každému, kdo o něco žádá, nenárokové prémiové platby důchodcům a všem, kteří to v dané chvíli potřebují a dostatečně hlasitě si řeknou. Proto je až s podivem, že ve volební kampani se opět jede linie Antibabiš, protože tuto vstřícnost vůči vlastnímu zviditelnění ve společnosti si Babišovi voliči nemohou nechat vzít. Je to až únavné, i když podle politologů zřejmě nutné. „Únavné to do jisté míry je, ale obávám se, že současná opozice musí dělat politiku ,Antibabiš‘, protože je to její jediný svorník,“ vysvětluje Jiří Pehe, ředitel Newyorské univerzity v Praze. „Strany tak rozdílné, jako jsou Piráti a ODS, těžko mohou dát cokoliv dohromady bez antibabišovského svorníku.“

Program v této kampani není tedy natolik důležitý, podstatné je, aby byl Babiš poražen a konečně rozstřelen mocenský blok s prezidentem, který ovládá celou společnost, i když je to spíše politická z nouze ctnost než programová a názorová strategická volba. „Hlavní změna by nenastala v programové, ale v symbolické rovině – vstoupili bychom do postbabišovského období,“ uvažuje Pehe, „odchod Babiše a Zemana pak bude symbolicky začátkem konce českého politického postkomunismu. Bohužel k tomu dle mého soudu po volbách nedojde.“

Pehe zjevně naráží na slib prezidenta Miloše Zemana, který předem oznámil, že dá možnost sestavit vládu vítězi voleb, a protože neuznává volební koalice jako legitimní (jejich legalitu ctí), je vítězem voleb předem Andrej Babiš. „Volby budou nezajímavé, víme přece, kdo je vyhraje, a to bude díky prezidentovu slibu Andrej Babiš, to on bude sestavovat vládu,“ shrnuje za všechny tyto kritické hlasy zakladatel TOP 09 a bývalý prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg. Prezident sice umí vždy překvapit, ale v tomto případě na něj skoro všichni pozorovatelé politické scény, včetně politiků stoprocentně spoléhají.

Pozdní protesty ČSSD

Proti Babišovi ostře v kampani vystupuje i vládní sociální demokracie, která ale s mocným parazitem českého politického prostředí vládne už sedm let. Ostré výpady ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové ve stylu Antibabiš, podobně jako několik nesouhlasných protestních hlasování (proti snížení daní, proti rozpočtu apod.), přicházejí ale pozdě. ČSSD bojuje podle průzkumů celý rok o politické přežití, které bude velmi obtížné. „Koalice s Babišem byla pro ČSSD smrtelná. Je to jako vlézt do terária s hroznýšem, který už požral nemalou část tradičního elektorátu ČSSD,“ vtipkuje politolog Pehe. Sociální demokracie se snažila parazitovat na parazitovi, ne mu rozumět a využívat to, co jako politické svědomí ukazuje. Parazit odhalil ČSSD jako zkostnatělou stranu starých partajních bafuňářů, kteří vůbec nerozumějí realitě, v níž žije většina společnosti.

Omlazování formou „husté dvojky“, do níž se 40letou Janou Maláčovou

naskočil 38letý exšéf Zelených Matěj Stropnický, je možná na české konzervativní voliče až příliš bojovné a ostré, a hlavně přichází pozdě. „Skutečně viditelnou kampaň, o níž se mluví, dělá v ČSSD jen Jana Maláčová s mistrem happeningů Matějem Stropnickým. To oni teď přitahují k sociální demokracii, ale nevím, jestli to není až pět minut po dvanácté. Jejich pravým opakem je předseda Jan Hamáček. Jeho čerstvý klip, v němž chodí sám pustým městem bez lidí, bez voličů je výmluvný,“ popisuje sociálnědemokratickou marnost politolog Lukáš Jelínek, který považuje za velmi pravděpodobné, že se ČSSD vůbec nedostane do parlamentu, což bude definitivní trest za spojení s predátorem Babišem.

„Sociální demokracie jako proud nicméně přežije, i když třeba ne v poslaneckých lavicích. Levice je důležitá už jen tím, že nastoluje vážná témata a náčrty řešení. Vždy je zapotřebí strana hájící zájmy slabších, seniorů, zaměstnanců. Sociální demokracie přežila nacismus, komunismus, přežije i Babiše. Může se též poučit z osudu další tradiční strany, KDU-ČSL, která se po krátké absenci vrátila do sněmovny,“ soudí politolog Jelínek. V Česku po­dle něj není nouze o levicové intelektuály a je také dost zajímavých levicových programů, chybí jen lídři západního střihu, kteří by takové programy uměli efektivně prosazovat. „Potíž je najít mezi mimoparlamentními aktivisty lidi, kteří by nápady a programy uvedli v politický život, aniž by se mezi sebou vmžiku nerozhádali.“

Zatímco Lukáš Jelínek je přesvědčen, že musí nastat integrace levice, tedy propojení všech existujících proudů včetně ČSSD a Zelených, Idealistů či Budoucnosti, jeho politologický kolega Pehe očekává znovuzrození levice zcela mimo současné strany. „Levicová modernější strana sociálnědemokratického střihu se bude muset zrodit na zelené louce, pokud po ní bude vedle levicové postmoderny Pirátů vůbec poptávka,“ říká vůči nové ČSSD velmi skeptický Jiří Pehe.

Zklamání z Pirátů

Předvolební průzkumy se v posledních týdnech před volbami velmi proměnily. Ještě v květnu se zdálo, že největším soupeřem Andreji Babišovi budou Piráti/STAN, několikrát v průzkumech ANO přeskočili, jenže pak přišel prudký sešup dolů a stagnace. Roli protivníka číslo jedna převzala koalice Spolu, která se v posledním volebním modelu společnosti Kantar pro Českou televizi přiblížila ANO na jeden procentní bod, což je úroveň statistické chyby.

Těžko soudit, zda je to více klidným obličejem lídra Spolu, předsedy ODS Petra Fialy, který stále dokola opakuje, že chce „návrat normální politiky“, ale nejprve se musí zabránit „ hrozbě vlády populistů a extremistů“, nebo je to více efekt špatné kampaně Pirátů, kteří oslabovali svou kritickou pozici a snažili se konečně tvářit jako normální a naprosto standardní strana. „Ano, i já i myslím, že Piráti udělali chybu, když se ve světle příznivých průzkumů z jara tohoto roku pokusili stát ,catch-all‘ stranou,“ shrnuje stručně problém politolog Pehe. „Mladou generaci ve velkých městech k nim přitahovala jistá neotřelost, na české scéně ojedinělá otevřenost k řešení ,kulturně-politických‘ témat. Tím, že se začali pokoušet polapit Babišovy voliče, ztratili podporu části mladé generace, která si řekla, že jsou jako všichni ostatní.“

Ivan Bartoš rozčílil řadu svých přesvědčených tím, že začal relativizovat své dřívější postoje k migraci, což v útocích na Piráty využíval Andrej Babiš, a poškodila je i anonymní síťová propaganda, která nabrala na síle, když se koalice Piráti/STAN dostala do čela volebních preferencí. Bartoš se v médiích začal bránit. „S muslimskou Evropou problém mám, Francie mi změnila názor… vznikají tu no-go zóny. Nezavírejme před tím oči,“ řekl mimo jiné v Babišově rádiu Impuls, což spustilo lavinu internetové kritiky, v níž někteří definitivně odmítli pro Piráty hlasovat. Například exministra školství Ondřeje Lišku nebo vlivného brněnského sociálního aktivistu Matěje Hollana popuzovalo už to, že Bartoš připouští debatu v jazyce, který používá pojmy jako „muslimská Evropa“.

Určité zklamání z Pirátů, kteří ztratili antibabišovský drajv tím, že se začali chovat „normálně“, má na posledních chvíli vyrovnat lídr STAN Vít Rakušan, který boduje ve veřejných debatách a i na sociálních sítích je velmi často označován za nejlepší alternativu k Ivanu Bartošovi. „Solidní pán Vít Rakušan,“ píše se v jedné diskusi. „Nemá dredy a je takový normální,“ pokračuje jiný profil. Rakušan sbírá pozitivní naladění z krajských voleb, v nichž STAN výrazně nabral na popularitě, což byl hlavní odraz ke kampani ve sněmovních volbách. Piráti/STAN mají už jen pět dní na to, aby udrželi pozitivní trend, který Rakušan nastartoval během televizní debaty na CNN Prima News, kde velmi přesvědčivě cupoval premiéra Andreje Babiše.

Antisystémoví voliči

Výsledek voleb, a především povolební jednání, výrazně ovlivní to, zda se do sněmovny dostanou KSČM, ČSSD, případně Šlachtova Přísaha, což podle průzkumů posledních tří týdnů není vůbec jisté. Proto se také Andrej Babiš na poslední chvíli snaží posílit vlastní pozici a odloupnout nějaké hlasy Okamurovy SPD. Jinak se ani nedá vysvětlit Babišův obrat k tématu migrace posilovaný pobytem u ochranných plotů v Maďarsku, vysláním českých policistů na maďarské hranice Evropské unie a návštěvou Viktora Orbána v Praze.

Ivan Bartoš rozčílil řadu svých přesvědčených tím, že začal relativizovat své dřívější postoje k migraci, což v útocích na Piráty využíval Andrej Babiš.

Podle politologů je v české společnosti, stejně jako ve většině demokracií na západ od nás, existuje 10 až 15 procent antisystémových voličů. Strany, které je reprezentují, nemusejí nic moc dělat, kromě opakování známých frází (rozpusťme EU, ne migrantům, vlast především, ano tradicím). „Jsou to

skoro vždy vůdcovské projekty, voliče s anti­demokratickou stádní mentalitou k nim přitahuje osoba charismatického vůdce, který vše zařídí a nepárá se příliš s nějakými demokratickými zbytečnostmi,“ popisuje politolog Pehe. A dodává: „Měli jsme štěstí, že dlouho hrála roli hlavní protestní strany KSČM, která je sice částečně antisystémová, ale vlastně tradiční strana. Teď nastoupili jiní borci, ale limit jejich vlivu je oněch zhruba 15 procent lidí s antisystémovými postoji.“

Kolik těchto antisystémových hlasů, kteří se bojí migrantů a všeho jiného než našeho českého, dokáže Babiš na poslední chvíli utrhnout, výrazně ovlivní jeho vyjednávací pozici po volbách. Strategie Antibabiš bude mít úspěch, jen když se do sněmovny dostane co nejméně stran a když k volbám přijde co možná nejvíce voličů. V minulých volbách jich bylo něco málo přes 60 procent, průzkumy zatím nedávají velkou naději, že by to mohlo být letos více. O osudu parazita v systému tedy rozhodne finiš v kampani a přesvědčivost lídrů, kteří ho chtějí vyhnat ze scény. Vyhraje ten, kdo nejlépe pochopí, co potřebuje frustrovaná společnost, která se za vládou parazita skrývá.