Co může tenis naučit investory o riziku a výnosech

Zásadní dovedností investorů je pochopit rozdíl mezi zvládáním rizik a vyhýbáním se jim. Investování ve své podstatě spočívá ve schopnosti snášet v honbě za atraktivními výnosy s tím spojené nejistoty.

Pokud máte o některém oboru skutečně široký přehled, lze určité riziko obstojně přežít a vydělat. Zvládat ho tedy znamená nepodstupovat takové, jež přesahuje vámi akceptovatelnou hladinu, nebo takové, za jehož podstoupení se vám nedostane odpovídající odměny.

Na druhé straně vyhýbání se riziku – tedy nedělat nic, neboť výsledek může být nejistý a potenciálně negativní – se obvykle rovná vyhýbání se výnosům. Ochota smířit se s určitými ztrátami je základní složkou úspěchu investora. Stručně řečeno, existuje cosi jako riziko příliš malého riskování.

Tento problém lépe pochopíme, když se podíváme na tenis, který nabízí mnoho výstižných paralel s investováním. Na příkladu letošních letních grand­slamových turnajů dobře vidíme, že pokud chtějí tenisté uspět, musejí podstoupit určité riziko. Jestliže ani jedno vaše podání neskončí mimo vymezené pole, zřejmě hrajete příliš opatrně a nevyhrajete. Pokud se však neustále snažíte o údery, které jsou mimo vaše schopnosti, pak jste sami sobě soupeřem. Klíčem k úspěchu je tu příznivý poměr mezi vítěznými a neúspěšnými údery. Ani maximalizace výher, ani minimalizace proher nemusí stačit. Všechno musí být v rovnováze.

Totéž platí i v investování. Když usilujete o výrazně vyšší výnosy, než lze dosáhnout u dluhopisů investičního stupně, nestačí se vyhýbat prohrám. Čas od času musíte objevit (nebo sami iniciovat) výhru. Když budete více riskovat, nejenže se zvýší váš očekávaný výnos, ale rozšíří se i škála možných výsledků a sníží se nežádoucí varianty. S tím, jak stoupáte po křivce rizika, rozšiřuje se rozložení pravděpodobnosti, což znamená, že pár proher na své cestě zaznamenají i ti nejúspěšnější investoři. Otázkou zůstává, kolik jich je a jak závažné budou v porovnání s výhrami.

Při hledání vhodné rovnováhy mezi těmito dvěma póly je důležité si uvědomit, že nestačí definovat si strategii. Potřebujete také dovednosti k jejímu provedení. Opět si můžeme pomoci příměrem k tenisu. V článku The Loser’s Game (Hra poražených) zveřejněném v časopise The Financial Analysts Journal v roce 1975, poukázal vlivný americký investiční poradce Charles Ellis na dva druhy tenisu. Profesionálové hrají hru vítězů: vyhrávají tak, že dávají vítězné údery. Hru mají do značné míry pod kontrolou, a proto mohou zahrát libovolné údery, přičemž ty nejlepší z nich jim vyhrávají body.

Oproti tomu amatérský tenis je hrou poražených: vítězem se obvykle stává ten, kdo dá nejméně špatných úderů. Pokud se vám daří odpalovat míček přes síť dostatečně dlouho, bude váš soupeř jednou muset zahrát aut nebo do sítě. Amatér k výhře nepotřebuje trefovat vítězné údery, a to je dobře, protože to zpravidla stejně neumí.

Paralela s investováním je tu jasná. Jsem přesvědčen, že někteří investoři mají alfu, tedy schopnost dosahovat díky svým dovednostem vyšších než tržních výnosů, nebo dosahovat průměrných výnosů, aniž by však na sebe brali veškerá typická rizika ostatních investorů. Jinak řečeno, dokáží změnit tvar rozložení pravděpodobnosti svých výnosů tak, aby nebyly symetrické – část představující méně žádoucí výsledky je menší než část s těmi lepšími.

Ani investoři oplývající alfou samozřejmě nebudou mít vždy dokonalé výsledky, stejně jako nejlepší tenisté se i oni dopouštějí nevynucených chyb. Klíčem je dosáhnout asymetrie – mít více kladných výsledků než těch záporných.

Stejně jako má jen pár lidí talent a odhodlání stát se profesionálními tenisty, dokáže jen několik investorů trvale vykazovat alfu. Ti, kdo touto schopností neoplývají, by neměli očekávat, že budou schopní trvale dosahovat vyšších výnosů očištěných o riziko. Domnívám se, že by pro ně bylo lepší, kdyby se soustředili na udržování svých investic tím, že budou držet krok s indexy, které v minulém století přinášely příznivé dlouhodobé výnosy.

Těch několik málo investorů oplývajících alfou může postupovat buď tak, že sníží riziko, čímž obětují část výnosu, nebo zvýší potenciální výnos, a tím riziko neúměrně zvýší. Téměř žádný investor nevykazuje obě varianty alfy.

Správná volba mezi těmito dvěma přístupy – méně proher, nebo více výher – závisí na schopnostech investora, jeho očekávání ohledně výnosu a toleranci rizik. Stejně jako u mnoha jiných aspektů investování ani zde neexistuje jediná správná odpověď. Je to stále jen volba.

Autor je spoluzakladatelem a spolupředsedou společnosti Oaktree Capital Management a autorem knihy Mastering the Market Cycle: Getting the Odds on Your Side (Jak vyhrát nad tržním cyklem: Přetáhněte štěstí na svou stranu).

Howard Marks, FT