Co špitál schvátí

Těmi hlavními je úžasný pokrok medicíny nabízející stále nové, lepší a účinnější léčby nejrůznějších nemocí, ale také odpovídajícím způsobem dražší a dražší. A hlavně těch, kdo tu léčbu potřebují, je víc a víc. Zejména proto, že populace všude na Západě stárne a u nás to není jinak. A zdravotní péči konzumují ze sedmdesáti procent staří. Nikoli mladí. Že kvůli tomu musíme něco dělat s důchody, je pro většinu lidí pochopitelné. Leč jen než dojde na konkrétní opatření. Hlubokou orbou, jež uvede do souladu udržování vysokého standardu zdravotnictví srovnatelného s vyspělým Západem a možnostmi ekonomiky, ale musí projít i zdravotnictví. A to se nerado poslouchá. Jediný pokus, který provedla vláda ODS s ministrem Tomášem Julínkem před patnácti lety, skončil rychle ve stoupě – poté, co svým autorům prohrál volby.

Trvanlivý covid

Kterak fungují zdravotnické finance, přitom aktuálně ukazuje studie Národní rozpočtové rady, jež se zabývá dopady pandemie covidu-19 na nákladnost našeho zdravotnictví. Nešlo o malé peníze. Podíl celkových veřejných výdajů na zdraví na hrubém domácím produktu vzrostl v Česku v roce 2021 oproti roku 2019 více než o pětinu. Podle původních předpokladů se tyto výdaje měly opět vrátit na původní úroveň poté, co stav pandemie skončí. To se však nestalo. A nejen u nás. Mimochodem náš výdajový skok byl pátý nejvyšší v Evropě. Útraty sektoru vládních institucí – tedy jak státního rozpočtu, tak zdravotních pojišťoven – na zdraví vzrostly v Česku přibližně o jeden procentní bod HDP (v současných cenách to činí více než 80 miliard korun), zatímco průměrný nárůst v EU činí 0,6 procentního bodu HDP; Babišova vláda tedy nešetřila, i když se to pak na úmrtnosti a šíření nákazy moc neprojevilo.

Ještě zajímavější je pak pohled na delší období, kdy se od roku 2014 do roku 2019 poměr celkových výdajů na zdravotnictví na HDP pohyboval mezi 6,2 až 6,4 procenta. V covidovém roce 2021 pak vyskočil na 7,7 procenta. Potom se sice začal vracet, ale zůstal dále výrazně nad sedmi procenty. Funguje zde jakási západka, která po zvýšení státních výdajů kvůli mimořádným okolnostem z nich udělá nový standard.

Na otázku, kde dodatečné státní výdaje skončily, nachází studie poměrně jednoduchou odpověď. Vedle platů a objemu poskytnuté lůžkové péče, kde stále platí nepsané pravidlo, že nedostatečnou obloženost lůžek má pouze špatný ředitel, to byly zisky nemocnic.

Ziskové špitály

Před vypuknutím pandemie nemocnice hospodařily pouze s mírnými zisky. Kromě roku 2014, kdy dosáhly zisku dvě miliardy, výsledky hospodaření nemocnic kolísaly kolem nuly. Zisků navíc dosahovaly především nemocnice s hospodářskou formou podnikatelských organizací, jako jsou krajské a privátní akciovky. Fakultní nemocnice byly od roku 2016 v deficitním hospodaření. Na čemž nebylo nic špatně, protože fakultní nemocnice jsou příspěvkové organizace, generování zisku tedy není jejich účelem. V roce 2020 však došlo ke zlomu a nemocnice dosáhly kladného výsledku hospodaření 9,2 miliardy, z čehož fakultní nemocnice vydělaly 5,4 miliardy korun. Od té doby se sice zisk mírně snížil, ovšem i nadále zůstává na vysokých hodnotách. Fakultní nemocnice dosáhly ještě v roce 2023 kladného výsledku hospodaření 4,3 miliardy. Zvýšené výdaje na nemocniční péči se tedy částečně projevily v růstu ziskovosti nemocnic, i navzdory růstu jejich nákladů, kdy největší položkou byly celkem pochopitelně platy. Zdravotnická zařízení tak úspěšně vysála dodatečné prostředky ve fondech pojišťoven, které pro změnu začínají hospodařit na hraně. Podíl na tom má evidentně náš specifický systém stanovování úhrad zdravotnické péče, kde výši plateb jednotlivým nemocnicím většinově stanovuje úhradová vyhláška ministra zdravotnictví, které je samo fakticky v konfliktu zájmů, protože je zřizovatelem fakultních nemocnic, a přitom jim přiděluje peníze pojišťoven. Zčásti si mohou některou péči navíc nemocnice s pojišťovnami dojednat nad rámec vyhlášky.

A protože jde úhradová vyhláška často nad příjmy pojišťoven, těm se silně zhoršuje hospodaření a lze brzy čekat další požadavky na dolití peněz z rozpočtu. Nakonec neustávající boj o přesčasy a s tím spojené platy stále doutná…

Čekání na reformy

Ale stále daleko je k reformám, které by především vyřadily ministerstvo zdravotnictví z rozhodování o tom, kolik a za co pojišťovny nemocnicím a ambulancím zaplatí, a srovnají se tak vztahy mezi příjmy v systému a výdaji na péči. Ale potřebných reforem je mnoho. Třeba takových, které redukují počet akutních lůžek v malých neefektivních nemocnicích, vrátí se k nějakým regulačním poplatkům a dalším opařením, jež budou směřovat k racionálnějšímu hospodaření celého zdravotnického systému. Jinak ho v současné kvalitě udržet nelze.