Čtyři vodítka, jak investovat v roce 2022

Rok 2021 nakonec nebyl tak ekonomicky nepříznivý, jak mnozí čekali. Částečně ovšem proto, že se neblahý ekonomický dopad pandemie „odsunul“ do roku 2022. Například míra nezaměstnanosti loni nestoupla, naopak spíše klesla, byť mírně – nemá už ostatně moc kam klesat, vždyť je nejnižší v Evropské unii i v zemích OECD.

Právě začínající rok bude obtížnější. Zejména ale kvůli inflaci, nikoli kvůli propouštění. Zaměstnanci si budou muset utáhnout opasky zřejmě nejvíce od 90. let. Kvůli poklesu reálných výdělků, jenž by mohl být nejvýraznější od té doby. Platy a mzdy zřejmě porostou tempem pěti až šesti procent, takže nepokryjí inflaci, která se může celoročně blížit sedmi procentům.

Může jít dokonce o rok největšího propadu reálných mezd – čili růstu mezd, od něhož je odečtena inflace – od 90. let minulého století. Převážná část pracovníků si tedy vydělá „málo“, a sice v tom smyslu, že se jejich kupní síla sníží, protože ceny v ekonomice porostou rychleji než jejich mzda.

Inflace bude požírat pochopitelně také kupní sílu úspor. Proto je přikázáním doby investovat. Prakticky jedině tak lze letos úspory před inflací ochránit. Jakých vodítek se při investování v letošním roce držet?

Vodítko č. 1: Růst sazeb ČNB

Koruna se v prvních dnech roku 2022 činila. Hned druhý obchodní den letoška zpevnila pod psychologickou hranici 24,70 za euro. Stalo se tak poprvé od září 2012. Letos míří k úrovni 24,50 a ještě pod ní.

Korunu tlačí nahoru optimistické naladění trhů počátkem roku, naděje na definitivní odeznění pandemie, ale zejména rozevírání nůžek mezi úroky na české měně a úroky na euru. Ty by se do března měly dále rozevřít. Česká národní banka totiž, jak míní trhy, zvedne svoji základní sazbu nejspíše na 4,75 procenta. Přitom trhy minulý týden poprvé nevylučovaly ani možnost růstu základní sazby na úroveň rovných pěti procent.

Pokud by základní úroková sazba ČNB stoupla až na pětiprocentní úroveň, zatímco Evropská centrální banka (ECB) s ní zůstane na nule, rozpětí se rozšíří na pět procentních bodů. Toto rozpětí bylo naposledy vyšší v lednu 1999, v prvním měsíci existence eura. Pro zahraniční investory je to natolik lákavá představa, že do koruny a korunových aktiv přesouvají další kapitál, což právě způsobuje její citelné zpevňování.

Už loni ČNB zvýšila základní úrokovou sazbu suverénně nejvýrazněji ze všech centrálních bank ekonomicky vyspělého světa. K nejlepšímu výkonu v ekonomicky vyspělém světě tím pomohla pražské burze. ČNB v roce 2021 zvýšila základní sazbu o 3,5 procentního bodu. Na druhém místě se s citelným odstupem umístila islandská centrální banka, která ji zvedla o 1,25 procentního bodu. O třetí místo se v rámci ekonomicky vyspělého světa dělily centrál­ní banky novozélandská, jihokorejská a norská, které loni zvýšily základní sazbu shodně o 0,5 procentního bodu.

Ekonomicky vyspělé země definuje v rámci své kategorizace Mezinárodní měnový fond. Pokud vezmeme v potaz všechny státy světa, nejen ty ekonomicky vyspělé, dělila se ČNB loni o pátou příčku, a to s chilskou centrální bankou. Výrazněji základní úrokovou sazbu loni zvýšily brazilská centrální banka o 7,25 procentního bodu, dále angolská a paraguayská, shodně o 4,5 procentního bodu, a také ruská, ta o 4,25 procentního bodu.

ČNB také loni zvýšila základní sazbu nejvýrazněji ze všech kalendářních let své existence v rámci samostatného Česka. „Prim“ v tomto ohledu dosud držel rok 1995, kdy ČNB základní sazbu zvedla o 2,8 procentního bodu. V roce 1997 ji zvýšila až do loňska druhým nejvýraznějším způsobem, o 2,35 procentního bodu.

Hlavní ukazatel pražské burzy index PX celkově, tedy po započtení dividend, loni zhodnotil v domácí měně o 45,3 procenta. Ještě lépe na tom v Evropě sice byly parkety estonský a slovinský, které po započtení dividend vykázaly zhodnocení takřka 49, respektive 48 procent, jenže rovněž jen v domácí měně, tedy v jejich případě v euru.

Pokud převedeme loňský celkový výkon pražské burzy z koruny také právě na eura, rázem se obrázek mění. Pražská burza se dostává na první příčku v Evropě, protože s celkovým zhodnocením v přepočtu do eur čítajícím 53,3 procenta překonává všechny evropské burzy, kde se obchoduje v eurech, i všechny evropské parkety, kde se obchoduje v jiné měně než v euru.

Důvodem tohoto „skoku“ v žebříčku po přepočtu do eur je fakt, že koruna loni i v mezinárodním měřítku vůči euru poměrně citelně zpevnila, a to o více než pět procent. Například zlotý nebo forint, srovnatelné měny středoevropského regionu, přitom loni vůči euru oslabily, a sice o 0,6, respektive 1,7 procenta. Klíčovým důvodem citelného zpevnění koruny je právě loňská historicky razantní měnová politika České národní banky.

Zvyšování základní sazby ČNB svědčí tuzemským bankám, protože jim umožňuje výhledově zvýšit ziskovost otevřením prostoru k navýšení úrokových výnosů, jež představují rozdíl mezi úročením půjček a úročením vkladů. Přitom váha bankovních akcií – Erste Bank, Komerční banky a Monety – odpovídá v indexu PX pražské burzy zhruba 47 procentům.

Vzhledem k tomu, že ČNB bude měnovou politiku utahovat i letos, o čemž svědčí hned zkraje roku zmíněná citelně zpevňující koruna, mohou jako loni bankovní tituly pražské burzy představovat dobrou investiční příležitost. Jako investice pro letošek jejich akcie doporučuje svým klientům třeba i největší americká banka JP Morgan. Ta vidí z českých bank největší potenciál v akciích Komerční banky. Pozitivně však hodnotí vyhlídky dalších bank ve středo- a východoevropském regionu, třeba maďarské OTP nebo ruské Sberbank. Jak v Maďarsku, tak v Rusku, stejně jako v Česku, jak víme, centrální banky loni prováděly – a provádět budou i letos – jestřábí měnovou politiku, jež komerčním bankám a jejich akciím svědčí.

Vodítko č. 2: Růst cen energií

Váhu dalších 22,6 procenta mají v indexu PX pražské burzy akcie ČEZ. Dohromady tedy akcie této energetické společnosti a bankovní tituly mají v indexu PX váhu takřka 70 procent. Právě i ČEZ tak zásadně přispěl k loňskému nejlepšímu výkonu pražské burzy mezi všemi parkety hospodářsky vyspělých zemí světa.

Akciím ČEZ se přitom loni dařilo nejlépe od roku 2005, když si připsaly zhodnocení zhruba 60 procent. Tak enormně příznivé zhodnocení bylo výsledkem předně citelně stoupajících velkoobchod­ních cen elektřiny, která zdražuje v důsledku evropské plynové krize, postpandemického oživování globální ekonomiky či v důsledku růstu cen emisních povolenek na historický rekord. Vzestup velkoobchodních cen elektřiny otevírá ČEZ prostor k navyšování marží, čímž podporuje růst jeho vyhlížené ziskovosti, tedy i ziskovosti v přepočtu na akcii. A samozřejmě také růst dividend.

Energie na poměrně vysokých úrovních setrvají i letos. Ilustrovat to lze možným vývojem cen pohonných hmot v Česku. Letos totiž existuje značné riziko, že ceny benzinu či nafty v tuzemsku vystoupají na svoji historicky rekordní úroveň. Jak benzin, tak nafta by se poprvé v historii mohly průměrně prodávat za ceny na úrovni 40 korun za litr či i mírně vyšší. Jak to?

Cena ropy Brent se na přelomu let 2021 a 2022 vrátila až nad úroveň 80 dolarů za barel. Pohonné hmoty v Česku sice několik týdnů na sklonku minulého roku zlevňovaly a ještě možná pár dní zlevňovat budou. Tempo jejich zlevňování ale postupně slábne – až kolem poloviny ledna ustane zcela – ruku v ruce s tím, jak vyprchává efekt posílení koruny vůči dolaru. Ropa poslední dobou opět mírně zdražuje, neboť opadají obavy z dopadů šíření nové varianty covidu-19, omikronu. V prvním čtvrtletí 2022 však ještě nelze vyloučit opětovný propad cen ropy vlivem dopadů šíření této varianty.

Poté je však třeba v základním scénáři počítat s citelným růstem globální poptávky po ropě. Ta bude stále v nerovnováze s nabídkou, jež bude nadále – jako loni – stlačována politikou kartelu OPEC a jeho spojenců v čele s Ruskem.

Další vlna otevírání globální ekonomiky, která díky postupujícímu očkování nastane po odeznění dopadů omikronu od druhého čtvrtletí 2022, znatelně umocní poptávku po palivech z důvodu růstu ekonomické aktivity, mezinárodní dopravy i přepravy či turistického ruchu. Americké banky JP Morgan i Goldman Sachs tak nyní předpovídají růst cen ropy v letošním roce na 125 dolarů za barel, respektive 110 dolarů za barel.

Při ceně ropy Brent trvaleji na úrovni 110 dolarů za barel a při kurzu koruny k dolaru na hodnotě 22,30, kde ji přes posílení české měny pod 22 korun za dolar z počátku letošního roku stále očekává model Bloombergu, se korunová cena barelu ropy dostane do pásma 2 400 až 2 500 korun. Tedy výše, než kde byla v roce 2012, kdy se v Česku ceny pohonných hmot v průměru blížily 40 korunám za litr, tedy byly historicky nejdražší.

Navíc je třeba započítat letošní rapidní obecnou inflaci, jak tuzemskou, tak globální. Ta zdražuje také doprovodné služby a lidskou práci na všech úrovních řetězce těžby, zpracování, dodávek a distribuce ropy a ropných produktů, včetně benzinu a nafty v Česku. Tato inflace tedy dále umocňuje riziko, že průměrné ceny pohonných hmot v tuzemsku letos budou atakovat, nebo dokonce překonají zmíněnou úroveň 40 korun za litr.

Vodítko č. 3: Možné války a geopolitika

Ještě bedlivěji sledované než ceny ropy jsou poslední dobou – a zvláště v Evropě – ceny zemního plynu. Ty začátkem roku začaly opět růst k úrovni 100 eur a více za megawatthodinu. Důvodem bylo další omezení ruských dodávek.

V prvních dnech letošního roku teklo výrazně méně plynu než běžně přes slovenskou kompresorovou stanici Veľké Kapušany. Místo obvyklé úrovně oscilující kolem 850 gigawatthodin plynu denně teklo stanicí ani ne 300 gigawatt­hodin. To znamená, že ruské dodávky příslušným plynovodem vedoucím přes Ukrajinu byly na necelé třetině běžného stavu.

Již delší dobu navíc zůstávají zcela přerušené dodávky plynovodem Jamal, jenž vede přes Bělorusko a Polsko. Německá kompresorová stanice Mallnow, která představuje jeho vyústění, registrovala nulové dodávky plynu soustavně už od 21. prosince loňského roku.

Ceny zemního plynu v EU loni mezi svátky klesaly, neboť přechodnou úlevu zajistila flotila tankerů přepravující do Evropy zkapalněný zemní plyn z USA. To je však jen dočasné řešení. Situaci nyní výhledově zhoršuje rozhodnutí Indonésie omezit vývoz termálního uhlí, využívaného k výrobě elektřiny. To vede v zemích jako Čína k růstu poptávky po náhražce právě v podobě zkapalněného plynu. Americké nebo katarské tankery tak v nadcházející době zřejmě zase budou plyn zavážet spíše do Asie než do Evropy, protože už loni Čína a další asijské země státy EU přeplácely. Zkapalněný plyn si tak zajišťovaly pro sebe na úkor EU, která tudíž zůstala více odkázána na ruské dodávky, v této topné sezoně tak nebývale vrtkavé.

Rusko sice plní své dlouhodobé kontrakty, ovšem ty mají uzavřeny jen některé státy EU. Krátkodobé dodávky, jež mají vykrývat přechodně zesílenou potřebu plynu v Unii, jsou v posledních měsících ze strany Ruska omezenější, než bývá zvykem, což plyne právě i z citovaných údajů z kompresorových stanic Mallnow či Veľké Kapušany.

Renomovaný americký historik Niall Ferguson, jenž dříve působil na Harvardu a nyní na Stanfordu, ve svém rozsáhlej­ším textu, jejž zveřejnila agentura Bloomberg po Novém roce, uvedl, že rusko-ukrajinská válka je na spadnutí. Ferguson vychází z loňských slov ruského prezidenta Vladimira Putina, který se vyjádřil v tom smyslu, že nezávislost Ukrajiny představuje neudržitelnou historickou anomálii. Spíše než Stalinem se podle Fergusona touží Putin inspirovat Petrem I. Velikým. Místo znovuvybudování Sovětského svazu jej prý oslovuje třeba triumf Petra Velikého v bitvě u Poltavy roku 1709 na dnešním ukrajinském území.

Mezinárodní podmínky jsou ruské invazi na Ukrajinu podle Fergusona nebývale nakloněny. Rusko je v poměrně dobré ekonomické kondici. S 260 miliardami dolarů devizových rezerv a s dluhem nižším, než má kterákoli země EU včetně předpandemického premianta Estonska, prý Rusko od invaze neodradí ani hrozba dále stupňovaných ekonomických sankcí Západu.

Rusku nahrává rozpolcenost Západu, který po odchodu německé kancléřky Angely Merkelové a při zatím poměrně nepřesvědčivých výkonech amerického prezidenta Joea Bidena nemá žádného skutečně globálně autoritativního lídra. Evropská unie je navíc zmítána nezvládnutou zelenou transformací, jejíž překotnost zvyšuje evropskou závislost na ruské energetice, právě zejména plynu, čímž upevňuje geopolitickou pozici Ruska.

Zdražující energie a jejich zdroje znamenají pozitivní impulz pro akcie společností typu ČEZ i letos. Nelze zřejmě vsázet na to, že akcie ČEZ opět přidají 60 procent jako loni, neboť žádný strom neroste do nebes, ale ve prospěch energetiky bude hrát právě nezvládnutá zelená transformace EU, s ní související evropská plynová a obecně energetická krize a také právě riziko závažnějšího geopolitického otřesu, včetně možné rusko-ukrajinské války. Pochopitelně, pokud by tato válka přerostla v rozsáhlejší konflikt Západu a Ruska, hrozí velký globální výprodej akcií a úprk do nejbezpečnějších útočišť typu dolaru nebo amerických dluhopisů. Nepříznivě by v takovém případě, jejž snad ani raději nedomýšlet, byly pochopitelně zasaženy i akcie ČEZ stejně jako akcie mnohé jiné, zřejmě s výjimkou třeba zbrojařů.

Vodítko č. 4: Zdražující hypotéky

Průměrná úroková sazba tuzemských hypoték v listopadu 2021 podle posledních dostupných údajů Fincentra Hypoindexu činila 2,7 procenta. Oproti říjnu údaj vyskočil o 0,16 procentního bodu, což značí nejvýraznější meziměsíční zdražení hypoték od ledna 2008. Hypotéky byly loni v listopadu nejdražší od června 2019. Přes to všechno lze říct, že už nyní tyto údaje vůbec neplatí – hypotéky jsou právě teď ještě výrazně dražší než v listopadu 2021.

Kdo si totiž nyní začne hypotéku sjednávat, musí počítat se sazbou kolem úrovně čtyř a více procent. Na měsíční hypoteční splátce tak celkem běžně může zaplatit o čtyři až pět tisíc korun více, než pokud by si hypotéku na stejnou nemovitost sjednal letos před prázdninami. V nejbližší době se přitom bude průměrná sazba hypoték blížit hodnotě dokonce pěti procent a může vystoupat až do pásma 5,5 až šesti procent.

Ve statistických údajích však čtyř­procentní hypotéky zatím ještě nejsou. V listopadu 2021 totiž tyto údaje zachycovaly hypotéky sice v daném měsíci uzavřené, jejichž sjednávání však započalo dříve, třeba v říjnu, v době obecně citelně nižších úrokových sazeb napříč ekonomikou.

Zájemci o nemovitost si také hypotéku často sjednávají předem, aniž by přitom hned také pořizovali nemovitost. Na příležitost koupě nemovitosti pak čekají. Tento motiv u nich zesílil také právě loni v září či říjnu, kdy kvůli zrychlující inflaci vyhlíželi růst úroků, včetně těch hypotečních. Podobná motivace je v pozadí zájmu o refinancování.

Z těchto všech důvodů to z listopadové statistiky vypadá, že zájem o hypotéky neochabuje, pročež klíčovým důvodem je, že jejich průměrná sazba zatím tolik nenarůstá. Oboje je zavádějící. Zájem o hypotéky ochabuje, třeba v prosinci 2021 o desítky procent, protože citelně zdražují. I když se tedy objem uzavřených hypoték v listopadu oproti říjnu navýšil o dalších více než pět miliard korun, jedná se spíše o projev určité setrvačnosti již ochabujícího hypotečního trhu.

Zajímavější otázkou tak je, zda ochabnutí bude dostatečné na to, aby přivodilo pokles cen nemovitostí. Odpověď na tuto otázku je však spíše záporná. Koncem roku 2021 naopak nemovitosti v Česku – jak staré, tak nové – zdražovaly historicky rekordním tempem. Zdaleka ne všechny nemovitosti jsou pořizovány na hypotéku a nabídka nemovitostí k prodeji je prostě nadále silně omezená, což nevytváří prostor pro pokles cen realit ani při výraznějším útlumu hypotečního trhu.

Ani zpřísnění podmínek pro poskytování hypoték ze strany ČNB, k němuž dojde v dubnu, tak na pokles cen realit patrně stačit nebude. Je však zřejmé, že zvláště v druhé polovině letošního roku bude hypoteční trh v Česku poměrně vychladlý. I tak však investice do nemovitosti bude i v roce 2022 nadále prozíravá, neboť letos ani v příštích letech nebude zřejmě síly, jež by dokázala trend zdražování realit zvrátit.

Autor je hlavní ekonom Trinity Bank, člen Národní ekonomické rady vlády