Další stavební revoluce

Před říjnovými volbami všechny partaje hledaly nápady, jak zvýšit dostupnost bydlení. Většinou v podobě státní výstavby nájemních bytů nebo v dotování hypoték. ANO slibovalo dokonce bezúročné půjčky na první bydlení pro mladé rodiny, Piráti úspory pro 90 procent rodin, koalice Spolu chtěla daňově podpořit pracující rodiče dětí.

Znělo to dobře, ale byl to akorát nesmysl. Dolévání peněz na přehřátý trh s nedostatečnou nabídkou vede jen k vyšším cenám. Nutno říct, že místopředseda ANO Karel Havlíček zároveň sliboval změnu stavebního zákona do podoby, v níž ho v roce 2021 ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová předávala svému pirátskému nástupci Ivanu Bartošovi.

Povolování staveb v Česku, které se rok od roku natahuje s každou novelou stavebního zákona, a poslední změny i nepodařený pokus o digitalizaci za poslední volební období situaci už značně vyhrotily. Počet nových povolení v prvním pololetí je nejnižší za 26 let. Větší developerské projekty čekají na schválení sedm osm let a více.

Prakticky každá stavba naráží na odpor různých spolků a iniciativ, kterým zákon dává široké možnosti jakýkoli záměr roky brzdit. Stavební úřady bojují s novými IT systémy a nebylo by fér zakrývat, že se úředníci za ně v některých případech i schovávají se svojí nedostatečnou výkonností. Situaci rovněž neprospívá, že města a obce nemají platné územní plány, takže povolení jakéhokoli projektu se ještě komplikuje územním řízením.

A nejde zdaleka jen o byty. Akutní problémy jsou i při povolování modernizace energetických sítí, jejichž stav pohrozil na začátku prázdnin malým blackoutem v půlce republiky. Vedení V411, kterým výpadek elektřiny začal, je už letité a ČEPS ho plánuje vyměnit a zdvojit od roku 2016! Ještě delší příběh má plánované nové vysokonapěťové vedení z Kočína u Temelína k Havlíčkovu Brodu. EIA dostal záměr stavět už v roce 2011, žádost byla podána o dva roky dříve. Stavební povolení bylo po četných žalobách obcí a Dětí Země vydáno letos. Začít stavět se má někdy do roku 2028…

Získat stavební povolení na podobnou stavbu trvá kvůli NIMBY, tedy fenoménu obcí a aktivistických spolků brzdících stavbu, až deset let. A tady už jde nejen o bydlení, ale o bezpečnost země. Také otevřít pískovnu nebo lom na stavební kamenivo prakticky nejde, a tak za chvíli – i když se dočkáte stavebního povolení – nebudete mít ani z čeho stavět. I řešení nekonečných sporů s aktivisty musí být součástí nové legislativy.

Podobný kolaps už prosím ne

Na rozlousknutí fatálního stavebního problému rozvoje české ekonomiky je tak opravdu nutný nový stavební zákon. Ale k tomu patří desítky souvisejících předpisů, jež řeší ochranu přírody, památek, vážou se na hygienické či protipožární předpisy. Při tvorbě zákona se můžeme inspirovat zeměmi, které naše starosti neznají. Ale vyžaduje to i reorganizaci příslušných úřadů a patřičnou motivaci úředníků.

Verze stavebního zákona z roku 2021, která se nyní vrací, stála právě na reorganizaci. Babišova vznikající vláda chce opustit současný model, kdy je rozhodování rozptýlené mezi stovky úřadů, a převést ho pod jeden centrální státní úřad. Cílem je údajně sjednotit rozhodovací praxi, odstranit roztříštěnost, ale i vyřešit to, že na malých úřadech se při absenci úředníka práce na stavebním řízení zastaví. Bude však takový model fungovat? Když ministr Bartoš v roce 2021 v novele zákona vypustil plán Kláry Dostálové na nový superúřad, měl pro to docela dobré argumenty. Tvrdil tehdy, že vznik nové soustavy úřadů takzvané „státní stavební správy“ v čele s Nejvyšším stavebním úřadem by přinesl zcela mimořádné náklady, oddálil by rozhodování od lidí i lokalit, v nichž se má stavět, a zřejmě by obce připravil o velkou část kvalifikovaných úředníků. Ti totiž nedělají jen stavební řízení, ale třeba se starají o veřejné investice nebo ochranu životního prostředí. Objektivně je i nyní otázkou, nakolik by úředníci ze stávajících úřadů byli ochotni se stěhovat za novou strukturou stavební správy a učit se novou legislativu, přičemž je dávným faktem, že těch úředníků je pomálu a jejich ohodnocení není astronomické.

Nejvyšší stavební úřad ve skutečnosti měl vzniknout z iniciativy velkých developerů, kterým by se samozřejmě lépe jednalo v centralizované struktuře než v desítkách různých úřadů. Jenže běžný malý stavebník by měl na úřad daleko a zdlouhavě by pátral, kdo vlastně jeho záměr posuzuje. A z jeho pohledu by se nic neurychlilo.

Nakonec příklad už existuje v Brně, kde před rokem vznikl Centrální stavební úřad a ke zkrácení lhůt to nevedlo. K polovině letošního roku tam leželo zhruba tisíc nevyřízených žádostí podle starého stavebního zákona platného do loňského července a dalších asi pět tisíc žádostí podle nového stavebního zákona. Přitom úřad řeší nedostatek kvalifikovaného personálu.

Sporným lákadlem staronového stavebního zákona je pak návrat k myšlence fikce souhlasu, kdy by stavebník po roce bezvýsledného čekání na rozhodnutí úřadu mohl považovat svůj projekt za schválený. Jenže to má své právní důsledky. V případě, že takto neposouzená stavba poškodí chráněný zájem některého z účastníků řízení, bude se domáhat náhrady škody po státu.

Vše výše zmíněné nemění nic na tom, že ke změnám ve stavebním řízení musí dojít. Je ale třeba o tom vést pečlivou diskusi nejen s developery, ale i s projektanty a samotnými úřady. Další kolaps jako s aktuálně platným stavebním zákonem a jeho digitalizací si už dovolit nemůžeme.