Česko prošlo energetickou revolucí

Poklidné atmosféře v kanceláři s výhledem na letenské kyvadlo, kde kdysi stával Stalinův pomník, se nelze divit. Česko se sice nachází v době mocenského přechodu, což obvykle přináší velký průvan ve vysokých funkcích, René Neděla si ale vrásky dělat nemusí. Jako vrchní ředitel sekce energetiky patří ke klíčovým českým odborníkům, bez kterých by se ministerstvo průmyslu a obchodu stěží obešlo. Přežil minulou výměnu stráží, kdy se k moci koncem roku 2021 dostala Fialova vláda, přežije i současnou změnu, kdy by měl do čela ministerstva usednout Karel Havlíček (ANO). Česká energetika za poslední čtyři roky urazila velkou cestu, jejíž průběh zásadně ovlivnil vpád ruských vojsk na Ukrajinu, a tím vyvolaná energetická krize. Neděla byl jedním z mozků, který se podílel na zabezpečení tuzemské energetické infrastruktury a hledání řešení, jak v nejtěžších momentech krize srazit dolů cenovky za energie.

V rozhovoru pro týdeník Euro jsme zevrubně probrali, jak Česko v posledních letech prošlo energetickou revolucí a co nyní bude nutné zvládnout, aby celková transformace pokud možno dorazila úspěšně do cíle.

„Krize výrazně urychlila důraz na naši energetickou bezpečnost. Zbavili jsme se závislosti na ruském plynu a ropě, diverzifikovali dodávky a spotřeba plynu klesla na nejnižší úroveň za tři dekády. Domácnosti i firmy začaly více myslet na úspory energií a investovat do nich,“ poznamenal pro Euro končící ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN).

Válečný šok

René Neděla popisuje uplynulé čtyři roky české energetiky jako období, na jehož začátku na přelomu let 2021 a 2022 se původní plány zhroutily během několika dní. Vláda nastupovala s tím, že se bude připravovat na české předsednictví v EU a „vyjednávat navazující legislativu, která měla navazovat na zimní balíček“. Realita byla jiná.

Prakticky pár dnů po sněmovních volbách v roce 2021 došlo ke zhroucení velkého alternativního dodavatele energií. „Padla společnosti Bohemia Energy, takže jsme museli interně reagovat a upravovat národní legislativu tak, aby v případě, že by se něco takového stalo do budoucna, existovala větší ochrana koncových zákazníků. A aby se nestalo, že když to někdo udělá, může za půl roku znovu podnikat v daném byznysu,“ říká Neděla. Posléze přišel únor 2022, kdy Evropu zasáhla válečná krize. Ukrajinu napadl ruský režim Vladimira Putina, což způsobilo cenový šok. „Evropa byla do té doby velmi závislá na energetických dodávkách z Ruska. U plynu to bylo zhruba 150 miliard kubíků ročně, které proudily do Evropy. Česká závislost činila 98 procent,“ připomíná. V Česku se ročně těží zhruba 150 milionů kubíků plynu, což je pouze zlomek spotřeby.

Ceny na velkoobchodních trzích vystřelily. „Cena plynu byla 360 eur za megawatthodinu a v jednu chvíli se cena silové elektřiny na velkoobchodním trhu krátkodobě vyšplhala na 1 000 eur za megawatthodinu,“ popisuje Neděla krizové dny z léta roku 2022. V té chvíli seděl s týmem v Bruselu – Česko Unii předsedalo – a místo technických debat o „navazující legislativě“ se řešila základní otázka, jak udržet v Evropě dodávky elektřiny, plynu a ropy.

Plynová svízel

Jedním z největších problémů byl plyn a evropské zásobníky. Část z nich vlastnily ruské subjekty, které samozřejmě neměly motivaci zásobníky plnit. „Máte zásobník, ten zásobník vlastní někdo cizí, má tam zaplacenou kapacitu a vy nemáte legální nástroj, jak s tím zásobníkem pracovat a jak ho naplnit,“ popisuje Neděla. Česko proto přišlo s nápadem, jak je naplnit. „Podařilo se nám vyjednat v rámci Evropy princip ,use it or lose it‘. Nastavily se parametry, které vycházely z technických modelů, že by bylo vhodné, aby do listopadu bylo v zásobnících okolo 90 procent,“ říká. Český tým pak velmi rychle prosadil úpravu i do tuzemských zákonů a začal princip aplikovat v praxi. Vzhledem k cenám nebylo reálné, aby stát sám nakoupil všechen plyn potřebný k naplnění zásobníků. „Bavíme se o stovkách miliard, které by byly potřeba na to, aby se zásobníky naplnily,“ říká Neděla. Vznikl proto mechanismus aukcí, který měl motivovat obchodníky, aby plyn nakoupili a uložili za své peníze. „Ta aukce byla něco jako příspěvek na to, že když si obchodník uskladní plyn v zásobníku v Česku a následně ho bude používat podle pravidel, tak dostane podporu,“ říká Neděla. A zdůrazňuje, že šlo o čistě české řešení: „Vzniklo tady, v místnosti 215.“ První variantou bylo rychlé zvýšení bezpečnostního standardu dodávek – povinného objemu plynu, který musí obchodník držet pro takzvané chráněné zákazníky. Po týdnu ale tým vyhodnotil, že by to nevedlo k naplnění českých zásobníků, protože obchodníci by mohli plnit kapacity i v zahraničí. Proto se přešlo na aukční model.

Výsledkem bylo naplnění zásobníků za zlomek částky, kterou by stál přímý nákup. „V začátku ty aukce byly menší, ale pak se to rozjelo zajímavě a v porovnání nás to stálo pár desítek milionů. Myslím si, že dohromady to mělo stát asi 150 milionů,“ vzpomíná Neděla. Současně se aktualizovaly krizové scénáře v plynárenství – včetně toho, koho by bylo možné v krajním případě odpojovat. „Nikdy nezveřejníme, koho budeme odpojovat jako prvního, protože v tu chvíli by byla obrovská panika,“ říká. Na podzim roku 2023 navíc český stát v zájmu posílení energetické bezpečnosti ovládl firmu Net4Gas spravující tuzemskou síť páteřních plynovodů.

Zkapalněná solidarita

Dalším bodem diverzifikačního programu byla námořní cesta pro zkapalněný zemní plyn (LNG) přes takzvané terminály. „Česká republika je ,landlocked country‘ ve střední Evropě. Kolem máte sousedy, tedy vždy bude existovat riziko, že se k nám plyn nedostane, protože ho všichni spotřebují,“ shrnuje Neděla vnímání situace.

Česko proto prosadilo evropskou legislativu k solidaritě – aby v případě výpadku v jednom členském státě musely ostatní pomoci. A zároveň sehrálo klíčovou roli při urychlení povolování nových LNG terminálů. Pro samotné Česko byl zásadní terminál v nizozemském Eemshavenu, kde ČEZ získal kapacitu. „Bylo opravdu klíčové, že se kontrakt povedlo schválit. Co si pamatuji, trvalo to zhruba dva až tři týdny,“ říká Neděla. Získaná kapacita otevřela Česku možnost jednat s americkými a asijskými dodavateli LNG. „Říkali: Není problém, ale musíte nám ukázat, kam vám to máme přivézt. Jako země, která nemá moře, jsme potřebovali říct: Sem. A odsud už si to do Česka dovezeme,“ popisuje. Vláda byla aktivní rovněž v návrhu společných nákupů plynu v EU. „Pracovní skupinu tehdy vedl současný eurokomisař Maroš Šefčovič, my jsme tam hráli klíčovou roli. Naše firmy se účastnily. Nikdy se sice nestalo, že by přes tuto platformu našly partnera na dodávku levněji, ale důležité bylo, že ta možnost tady byla,“ dodal.

Česko během krize řešilo i posílení plynových propojení. Vedle projektů BACI (směr Rakousko) a Stork 2 (nové spojení s Polskem) se nakonec prosadila jiná cesta: zobousměrnění stávajícího plynovodu Stork 1, který dosud vedl jen z Česka do Polska. První část je již hotová a další práce budou pokračovat. Kapacita sice zůstane půl miliardy kubíků ročně, ale podle Neděly jde o důležitou pojistku – další diverzifikovaný směr, kterým může v případě potřeby proudit plyn. Projekt Stork 2 se zatím odsunul. Evropská komise argumentovala, že existují jiné trasy přes Polsko a Dánsko, a projekt tak nezískal podporu. Neděla připomíná, že plynárenské systémy fungují na entry/exit tarifech: čím dál je zdroj, tím víc obchodníci platí. I proto je pro Česko výhodné mít propojení co nejblíž.

Past s ropou

Podobně dramatická byla podle Neděly situace u ropy. „Říkali jsme: Z 50 procent jsme byli zásobovaní přes Družbu. Kdybychom v Evropě nedostali výjimku, tak bychom ze dne na den ohrozili soběstačnost České republiky,“ vysvětluje. Kapacity alternativního italského ropovodu TAL nebyly v té době dostatečné.

O jeho posílení – projektu TAL+ – se v Evropě mluvilo 10–15 let, ale nikdy se tato akce nedotáhla. Česká strategie proto spojila politickou výjimku ze sankcí a tlak na dokončení právě tohoto projektu. „Podmínka byla, že když dostaneme výjimku, tak do evropských dokumentů musíme dostat, že nám pomůžou s projektem TAL+. To nám usnadnilo vyjednávání s akcionáři italského ropovodu,“ říká Neděla. Posílení ropovodu nebylo o novém potrubí, ale o vyšším tlaku, čerpadlech a testování celé soustavy.

Ve chvíli, kdy se začaly omezovat dodávky ropy přes Ukrajinu, už podle Neděly Česko stálo na pevnější půdě. „Měli jsme zásoby ve státních hmotných rezervách. Věděli jsme, že když dnes objednáme, za čtyři až osm týdnů máme ropu na území Česka,“ popisuje. Plán na postupnou výměnu ruské ropy ve státních rezervách – vytlačování ruské a doplňování neruské – byl připraven, jen se kvůli letošnímu dřívějšímu konci dodávek z Ruska změnil časový plán.

Nová energetická gramotnost

Po zvládnutí nejnaléhavější části krize – zajištění dodávek a snížení spotřeby – přišla druhá vlna změn: masivní rozvoj decentralizovaných zdrojů. V programovém prohlášení Fialovy vlády stálo, že Česko získá podíl v LNG terminálu a „zrealizuje minimálně 100 tisíc instalací střešních fotovoltaik“. To se splnilo a výrazně překročilo.

„V tuto chvíli máme přes 220, možná 230 tisíc instalací na střechách,“ říká Neděla. Česko má podle něj zároveň „největší podíl v Evropě“ u kombinace fotovoltaiky s baterií v domácnostech. Rozjel se program Nová zelená úsporám, zaměřený na zateplování, výměnu oken, izolace nebo modernizaci osvětlení.

Končící ministr průmyslu a obchodu zmínil, že výkon solárních elektráren se během dvou až tří let zdvojnásobil, což mělo dopad na chování odběratelů i výrobců. „My jsme přizpůsobili zákon, zjednodušilo se povolování a vytvořil se nový rámec pro flexibilitu. Jen od začátku energetické krize jsme připravili devět novel energetického zákona,“ dodal Vlček.

Neděla rozdělil přínos těchto řešení do tří kategorií. Zaprvé jde o doplněk energetického mixu v podobě střešní fotovoltaiky a menších zdrojů. Zadruhé je to bezpečnost, kdy mohou v případě krizových situacích pomoct lokální zdroje tím, že část spotřeby si domácnost pokryje sama, samozřejmě omezeně. A zatřetí jde o energetickou gramotnost.

„To je podle mě nejdůležitější. Kdo vlastní fotovoltaiku a má baterku, má aplikaci, ví, kolik je cena elektřiny, kdy má spotřebu a kdy výrobu. Obrovsky to pomohlo osvětě,“ míní Neděla. Zároveň se podle něho podařilo zlepšit obraz solárního boomu, jehož pověst před lety utrpěla šrám. „Každý si to může sám vyzkoušet a vidět, jestli to dává smysl,“ říká. Na decentralizaci navázala legislativa pro energetická společenství a sdílení energie. Zákon, který je zavedl, byl v Česku vyhlášen „zákonem roku“. Klíčovým prvkem je Energetické datové centrum – mozek, který zajišťuje virtuální sdílení přebytků mezi odběrnými místy nad fyzikálními toky v síti.

„V současné době je něco přes 30 tisíc registrovaných odběrných míst. Za rok se takzvaně vysdílelo přes nějakých 30 gigawatthodin elektrické energie. Není to extra číslo, ale určitě jde o progres,“ shrnuje Neděla.

Miliardy v sítích

Transformace energetiky by se samozřejmě neobešla bez masivních investic do sítí. „Elektrizační soustava se skládá z přenosové a distribučních soustav. Stojíme před dvěma zásadními problémy. První jsou nutné investice – když se víc decentralizuje a připojuje, soustava to musí unést,“ říká Neděla. Odhad, který cituje, mluví o růstu ročních investic zhruba z 30 miliard na 39 miliard korun. Část peněz půjde na posílení propojení s Německem. „Když se podíváme na ceny, český trh je zhruba o devět eur vyšší než německý. V Německu výrazně stoupá počet hodin, kdy je cena nízká nebo záporná. Dává logiku, aby z toho Česko dokázalo víc benefitovat.“

Podle ministra Vlčka představuje posílení sítí jednu z hlavních priorit pro příští vládu Andreje Babiše. „Výkon fotovoltaiky rychle roste a bez silných sítí nové zdroje nepřipojíme. Zároveň jde o základní pilíř energetické bezpečnosti. Vyšší kapacita a lepší propojení se sousedními státy mají navíc přímý dopad na cenu elektřiny,“ doplnil Vlček. Pro urychlení povolování vidí tři důležité kroky: „Integrovat procesy pro liniové stavby, aby měly jeden postup s jasnými lhůtami, digitalizovat a zrychlit posuzování vlivů u strategických projektů a naplno využít zjednodušené postupy, které jsme připravili.“

Dalším důležitým tématem je bezpečnost elektrizační soustavy. S rostoucím podílem obnovitelných zdrojů a hodin s nulovou či zápornou cenou může být v síti v některých okamžicích málo takzvaných točivých zdrojů, jež stabilizují frekvenci a napětí. Neděla připomíná nedávný incident, kdy se najednou sešly čtyři poruchy – přetržené vedení, přetížená rozvodna a další faktory. „Kdyby bylo v soustavě více zdrojů, pravděpodobně by se to nestalo,“ dodává. Třetím, čistě českým problémem, je blokovaná kapacita v síti. „Současná instalovaná kapacita v Česku je 25 GW plus minus. Naměřené maximum v zimě je 12–15 GW, v létě kolem 5 GW,“ vypočítává Neděla. U distributorů je ale dalších zhruba 40 GW žádostí o připojení. Z toho asi 25 GW v již schválených smlouvách – některé zdroje jsou v provozu, některé čekají na realizaci, investice do sítě už proběhly nebo probíhají. Zbylých zhruba 15 GW je ve vyhodnocování.

Je zřejmé, že Česko nebude potřebovat „k 25 GW instalovaným dalších zhruba 40 GW“. „Určitě tam je část spekulantů, kteří to drží jen tak, protože mají pozemek blízko soustavy, nic je to nestojí,“ míní Neděla. Další skupinu tvoří investoři, kterým projekty po poklesu cen elektřiny nevycházejí, ale rezervace si nechávají „pro případ, že se situace změní“.

První reakce byla dát distributorům možnost rezervace rušit, pokud investor včas nezrealizuje připojení. V praxi se ale často argumentovalo zpožděním kvůli stavebním řízením. Lex plyn proto přinesl další krok: poplatek za blokovanou kapacitu, který bude nevratný, pokud se zdroj nepřipojí.

Jako extrém Neděla zmiňuje „boom mařičů“ – tedy zařízení, která slouží k záporné regulaci a v podstatě „maří“ přebytečnou elektřinu. „Poptávka na tyto služby je v řádu stovek megawattů. A během pár týdnů se objevilo dva tisíce megawattů žádostí,“ říká. Obdobná situace podle něho nastala u baterií. „Ta baterka dává smysl, určitě je správně, že tu je. Ale nemůže to být nekonečné číslo,“ říká Neděla. V budoucnu by rád v zákonu viděl jednoduché pravidlo: když do dvou let nezíská zájemce stavební povolení, rezervace kapacity končí.

Úkoly pro Babiše

Nyní nastupuje k moci vláda Andreje Babiše, kterou v energetice čeká série dalších důležitých úkolů a opatření. Klíčové budou takzvané kapacitní mechanismy a nástroje, které mají zajistit dostatek regulovatelných zdrojů v době, kdy roste podíl obnovitelných zdrojů, a navíc se připravuje výstavba nových jaderných bloků.

„Dlouhodobé výhledy ukazují, že i když budeme rozvíjet obnovitelné zdroje a stavět jádro, v některých hodinách by došlo k nevyrovnané bilanci. Je potřeba mít náhradní zdroje – regulovatelné zdroje, které budou schopny dodávat, když bude nevyrovnaná bilance,“ říká Neděla. Předpokladem je, že půjde zejména o plynové zdroje, které nahradí odstavované uhlí.

„V období po útlumu uhlí budou plynové zdroje hrát klíčovou roli jako záloha pro období nízké výroby z obnovitelných zdrojů a zimní špičky.

Analýzy ČEPS počítají s potřebou nových řiditelných zdrojů v řádu jednotek gigawattů,“ popisuje v rozhovoru pro Euro končící ministr Vlček. Jako příklad uvádí rozšíření elektrárny v Počeradech – jde podle něho o efektivnější a ekologičtější zdroj, který zvyšuje bezpečnost a stabilitu soustavy. „Lex plyn má zajistit, aby se podobné projekty rychle realizovaly,“ doplnil. Pro investory je dnes taková investice riziková, protože ceny elektřiny během dne i meziročně prudce kolísají. Kapacitní mechanismus má dát určitou míru jistoty – stát bude vypisovat aukce na kapacitu (výkon), nikoli na samotnou energii. „Připravují se různé dokumenty, budou se dělat modely, abychom si napočítali, kolik výkonu budeme potřebovat kolem roku 2030 a dál,“ vysvětluje Neděla. Cíl je vyhlašovat aukce na kapacity, jež budou zrealizované ve čtyřletém a delším horizontu.

Souběžně běží transpozice evropské legislativy pro obnovitelné zdroje, včetně takzvaných akceleračních zón. Zákon, který je zavádí, je procesní normou: určuje, jak vymezit území vhodná pro výstavbu a jak zrychlit povolovací procesy. Výhodou je, že část environmentálních posouzení lze udělat předem – pak může konkrétní projekt projít zrychleným řízením v řádu jednoho až dvou let, podle velikosti zdroje.

„Předpokládáme, že nám to zapadne do celé transformace energetiky. Bude tady pořád velká energetika, rozvoj obnovitelných zdrojů, větší digitalizace, investice do soustavy,“ říká Neděla.

Úkoly na další roky shrnuje do několika bodů: udržet bezpečnost dodávek při rychlém rozvoji obnovitelných zdrojů a útlumu uhlí, dotáhnout kapacitní mechanismy s Evropskou komisí, vyřešit blokovanou kapacitu v sítích tak, aby prostor dostaly projekty, které jsou skutečně realizovatelné, řešit vysoké ceny energií a pokračovat v budování energetické gramotnosti obyvatel i firem. „Myslím si, že transformace energetiky za poslední čtyři roky byla významná. Důležité je, že máme škálu mechanismů, které se dají využít. Je to rozhodně lepší situace, než když nemáte z čeho vybírat,“ je přesvědčen vrchní ředitel René Neděla.