Daňová džungle pod Alpami

Chcete platit poloviční daně? Přestěhujte se z Prahy do Pelhřimova. To v Česku samozřejmě neplatí, ale přesně tak to funguje ve Švýcarsku. Pokud jste například top manažer s ročním platem pět milionů franků a majetkem padesát milionů, v Bernu zaplatíte na daních přibližně dva miliony, ale v kantonu Zug jen asi 1,1 milionu franků. Jak je to možné? Ve Švýcarsku se daně vybírají na federální, kantonální i obecní úrovni. A právě na úrovni kantonů a obcí se daňové sazby, jimiž jsou zatíženy příjmy i majetek, značně liší.

Jednotlivé kantony a obce, kterých je tam přibližně 2200, si mohou stanovovat tyto sazby včetně jejich progrese samy (obecní daně často mají formu přirážky ke kantonální dani – pozn. red.). Celkově země helvétského kříže vybere skrze zhruba třicítku rozdílných daní prostředky v hodnotě 130 miliard franků.

Trojnásobný rozdíl

Představu o rozdílech ve švýcarském berním systému dává web taxjungle.ch, kde je možné spočítat odvody na úrovni jednotlivých obcí. Například svobodná bezdětná osoba s rokem narození 1990, římskokatolického vyznání a ročním hrubým příjmem sto tisíc franků v obci Wollerau patřící do kantonu Schwyz zaplatí na dani z příjmu jen 7,8 procenta, ale ve vesničce Les Verrières z kantonu Neuchâtel je to více než 22 procent. Federální daň je v obou případech shodná – 1884 franků, zásadně se však liší ostatní složky zdanění. Předpokládaná fiktivní osoba odvede ve Wollerau na břehu Curyšského jezera obci 1916 franků, kantonu 3832 a církvi 192 franků. Naopak stejný člověk s bydlištěm v západošvýcarském Les Verrières musí obci zaplatit 7309, kantonu 11 565 a církvi 1272 franků. A to se bavíme jen o dani z příjmů.

Rozdíly ve zdanění majetku jsou ještě dramatičtější. Třeba kanton Ženeva

má sazbu u takzvané daně z bohatství 0,9 procenta, ale kanton Zug jen čtvrt procenta. Značné rozdíly najdeme i u daní z převodu nemovitostí: jestliže Ženeva vybírá tři procenta z ceny nemovitosti a v kantonu Vaud jsou to dokonce 3,3 procenta, tak v kantonech Curych a Zug se tato daň neplatí vůbec.

Důsledky této daňové soutěže jsou zřejmé – bohatí Švýcaři se stěhují do obcí a kantonů s výhodnějším zdaněním. Dobrými příklady jsou kantony Zug a Schwyz. V prvním jmenovaném připadá na tisíc daňových poplatníků 132 osob s majetkem v hodnotě milionu franků a více, naopak v kantonu Jura je to jen 21 osob a v průměru na celé Švýcarsko 62 obyvatel. Ještě zajímavější je vývoj tohoto ukazatele v čase.

Zatímco v roce 1969, kdy byla poprvé zveřejněna detailní statistika o majetcích občanů, žilo v kantonu Zug deset milionářů na tisíc daňových poplatníků, do roku 2017 (údaje jsou z analýzy švýcarského deníku Blick, novější data nelze zjistit – pozn. red.) se jejich počet vyšplhal na zmíněných 132. Ještě pozoruhodnější proměnu prodělal kanton Schwyz, kde počet milionářů na tisíc daňových poplatníků ve stejném období stoupl ze čtyř na 125. Dodejme, že oba kantony byly ještě před 50 lety považovány za chudé horské oblasti.

Užitečný nástroj

Přiliv bohatších obyvatel do kantonů a obcí s nižším zdaněním tlačí na růst cen bydlení, a tak se chudším Švýcarům přestěhování – často kvůli vyšším životním nákladům – nevyplatí. Přesto odborníci daňovou konkurenci hodnotí kladně. „Dává vzdáleným a strukturálně slabým regionům příležitost prosadit se proti atraktivním metropolitním oblastem,“ vysvětluje profesor politické ekonomie na univerzitě v Luzernu Christoph A. Schaltegger s tím, že například město Curych má co nabídnout. „Kdyby zde byly daně nejnižší, stěží by už někdo chtěl žít ve středním Švýcarsku. Propast mezi městem a venkovem by se ještě zvětšila,“ dodává Schaltegger.

Marco Salvi z liberálního think-tanku Avenir Suisse upozorňuje i na mezinárodní rozměr daňové soutěže: „Švýcarsko, Lucembursko a Nizozemsko se chovají k Francii a Německu jako kantony Zug a Schwyz k Curychu.“ Velké země mají podle něj pro firmy rozhodující výhodu − velké trhy. Menší státy proto musely přijít s něčím jiným, aby byly atraktivní, například s nízkými daněmi.