Daruj. Darujme. Darujte

Je toho opravdu hodně. Až darujícímu jednotlivci hrozí rozhodovací paralýza. Znevýhodněné děti, nebo zatoulaná zvířata? Neziskovka bojující proti změně klimatu, nebo lokální spolek zachovávající tradice? Oběti aktuální živelné katastrofy, nebo zbraně pro Ukrajinu? Ježíškova vnoučata, nebo domácí zvířectvo pro Afriku? Zdravotní klauni, nebo budova školy v Asii? Mikropůjčky na podporu podnikání po celém světě, nebo cílená podpora jednoho srdečního politického zápasu? Armáda spásy, nebo Člověk v tísni? Možností, jak se připojit k podpoře bohulibého účelu, v posledních letech přibývá, respektive jsou stále lépe vidět. A stále intenzivněji se projevují v české společnosti.

Loňské tornádo na jižní Moravě i letošní konflikt na Ukrajině vyvolaly bezprecedentní vlny pomoci, v obou případech poskytnutá částka překročila miliardu. Tornádo pak v prvních dnech po katastrofě trhalo všechny rekordy okamžitého náběru pomoci. Stejně tak se ale zároveň proměňuje i dlouhodobý vztah Čechů k dobročinnosti a podpoře charitativní činnosti. Pomoc už není jednorázové poslání peněz složenkou při každoročním Koncertu pro Kuře na ČT. Každá vlna vzepětí spojená s velkým impulzem totiž podle expertů na sebe nabaluje malou vrstvu nových pravidelných donátorů.

Na rozdíl od západní Evropy, především tedy anglofonního světa, sice do Česka zatím nedorazil trend spojující vlastní výkon s fundraisingem ve stylu „uběhnu maraton a ve své sociální bublině vyberu ve spojitosti s tím peníze na dobrou věc“, stále více lidí však pragmaticky nastavuje trvalé bankovní příkazy. Technologie pomáhají, propagace charitativních organizací se profesionalizují. Marketingová komunikace v období Vánoc budiž toho důkazem. A navíc, Češi na to dlouhodobě slyší.

Podobně pozitivní trend je vidět i globálně. Podle World Giving Indexu zpracovaného neziskovou organizací Charity Aid Foundation (CAF) se svět v minulém roce těšil nejvstřícnějšímu chování svých obyvatel. Historických výšin (za dvanáct let, kdy CAF parametry globálně zkoumá) dosáhla jak ochota pomoct cizinci (55 procent), tak připravenost darovat peníze (31 procent). Pouze ukazatel spočívající v ochotě věnovat svůj čas na dobrovolnickou činnost se za loňský rok s devatenácti procenty pohyboval o tři procentní body níž než při maximech v letech 2013 a 2015.

„Na našich číslech dlouhodobě pozorujeme postupně zvyšující se snahu lidí pomáhat. A to bez ohledu na jejich ekonomickou situaci,“ komentoval výsledky za rok 2021 výkonný šéf CAF Neil Hislop. Žebříček jednotlivých zemí sestavovaný jeho organizací ovládla jako nejvstřícnější Indonésie, na opačném pólu žebříčku skončilo Japonsko. Česká republika se mezi 114 monitorovanými zeměmi objevila na 88. místě. České neziskové organizace si však na nezájem o dobročinnost nestěžují. S tím, že i tady je samozřejmě na místě otázka, jak se na ochotě přispívat projeví přicházející ekonomické problémy.

Z jižní Moravy na Ukrajinu

V roce 2020 to bylo 10,8 miliardy a loni ještě více než dvoumiliardový nárůst. To je objem pomoci, kterou Češi skrze charitativní organizace a nejrůznější sbírky poskytli na pomoc slabším. Letos si experti zatím netroufají odhadovat, jak chuť pomáhat ovlivní zhoršená ekonomická situace. Desetiměsíční podpora (části) veřejnosti směřující na Ukrajinu by však měla potvrdit další růstový rok. Podle Fóra dárců, které se mimo jiné monitoringu donátorské činnosti v Česku věnuje, lze na základě dostupných dat konstatovat, že zhruba polovina celkové sumy vybrané na dobročinnost přichází od firem, čtvrtinou pak přispívají individuální dárci a stejným objemem i nejrůznější nadace. (Ve světě je toto číslo mnohem více posunuto ve prospěch individuálních dárců, třeba v USA až osmdesát procent finančních prostředků plynoucích do neziskového sektoru pochází od jednotlivců.)

Podle stejného zdroje dat pak téměř dvě třetiny dárců směřují své finanční prostředky na pomoc nemocným nebo lidem s hendikepem, 38 procent podporuje aktivity spojené s pomocí dětem a 31 procent „investuje“ do humanitární pomoci a lidských práv. Čtyřiatřicet procent Čechů podle Fóra dárců zároveň uvádí, že neexistuje oblast, na niž by nebyli ochotni přispět.

Postupnou proměnu vztahu k neziskovému sektoru potvrzují i další insideři. „Dárcovství roste výrazně rychleji než ekonomika. Souvisí to s tím, že společnost bohatne. Je za tím ale také kultivace společnosti i schopnost neziskovek říct si o dar a pracovat profesionálně,“ konstatuje Zdeněk Mihalco, který šéfuje Nadaci Via. Ta se poslední dvě dekády věnuje právě podpoře komunitního života a dárcovství v Česku. Vytvořila taktéž nástroj Darujme.cz, který neziskovým organizacím (nebo třeba obcím či firmám) slouží k jednoduchému pořádání jednotlivých sbírek.

Právě snadnou dostupnost prostřednictvím technologií, jako jsou DMS (dárcovské SMS) nebo třeba převody pomocí QR kódů, pak experti často zmiňují jako v „příhodných podmínkách“ ideální impuls pro vstup. Jinými slovy, za rostoucí ochotou Čechů pomoct stojí kromě rostoucího bohatství země též nižší bariéry pro první příspěvek a profesionálnější komunikace fundraiserů. A ve chvíli, kdy se konkrétního dárce dotkne dané téma, pak není daleko k cílené pomoci.

Nastupující generace dárců

Z globální perspektivy se podle odborníků zatím zdá zásadní generační posun, když takzvaní mileniálové (ročníky narození 1981 až 1996) a generace Z (1997 až 2012) jsou ve vztahu k myšlence charitativních organizací ještě otevřenější než generace jejich rodičů a prarodičů. Třeba fintech aplikace Zelle ve svém výzkumu zjistila, že tři ze čtyř zástupců generace mileniálů v západní Evropě od začátku pandemie covidu-19 poskytli finanční podporu rodině, přátelům nebo neziskovým organizacím, což je nejvyšší podíl ze všech dotazovaných generací. Až dvě pětiny mileniálů pak přispívá pravidelně.

K jejich mobilizaci a uvědomění si prospěšnosti dobročinných aktivit přispívá jak jejich vlastní zkušenost s tímto typem činnosti, tak sociální sítě a digitální možnosti plateb. Podle jiného zjištění další neziskovky Tech for Good až 34 procent evropských dárců z generace mileniálů uvádí, že sociální média jsou pro ně nej­inspirativnější komunikační nástroj, přičemž ještě o deset procent více z nich má za letošní rok zkušenost s příspěvkem skrze „Nástroje pro fundraising“ od Facebooku. Což za poslední tři roky znamená téměř ztrojnásobení zkušenosti s touto možností.

Globální data zachycují i další trendy v oblasti dárcovství. Vedle okamžitých impulzů typu přírodních katastrof nebo cílených kampaní na řešení jednotlivých problémů roste význam akcí, jako je třeba americké Giving Tuesday, které letos proběhlo 29. listopadu (v Česku se tradice rozjíždí pod označením Den dárců/štědrosti). V rámci takového dne poskytlo dar na dobročinné účely 15 procent Američanů a šest procent Britů. Do globální akce se zapojilo na 84 zemí, nově třeba africké Burkina Faso a Svazijsko nebo Severní Makedonie. Rostoucí možnosti mikroplateb do dobročinných příspěvků postupně vtahují i země, jež ještě nedávno byly pouze jednosměrnými příjemci pomoci.

Miliardáři a filantropie

Další možnosti na poli donátorství mají ti nejbohatší. Mezi nimi se v posledních letech šíří výzva Giving Pledge, v níž se miliardáři zavazují ještě během svého života rozdat naprostou většinu svého jmění na dobročinné účely. Kampaň před dvanácti lety odstartovali Bill Gates společně s Warrenem Buffettem, kteří se taktéž stali prvními signatáři a postupně opravdu své jmění rozpouštějí a rozesílají nejrůznějšími směry. Gates je aktivní na poli očkování a klimatické změny, Buffett podpořil mezi jiným nadaci svojí ženy, jež v USA podporuje boj za práva žen.

Obě byznysové legendy nicméně především ke stejnému kroku inspirovaly i řadu svých „socioekonomických vrstevníků“, takže Giving Pledge doposud podepsalo a k postupnému rozpouštění svého jmění směrem k charitě se zavázalo na 236 miliardářů včetně Elona Muska, Larryho Ellisona nebo Marka Zuckerberga. V letošním roce sice přibylo na seznamu pět nových jmen, vzhledem k propadu na finančních trzích a poklesu hodnoty majetku signatářů se však celková hodnota do budoucna přislíbeného majetku propadla zpátky pod hranici bilionu dolarů.

Na „mikro úrovni“ miliardářské filantropie letos dominoval exmanželský pár Bezosových. Už pod svým dívčím jménem MacKenzie Scottová tato spoluzakladatelka Amazonu pokračuje v záměru co nejrychleji rozdat rozvodové miliar­dy (v rámci dohody získala před třemi lety 38 miliard dolarů) na dobročinné účely. Letos opět patřila k největším donátorům, když třeba jen v listopadu na svém blogu oznámila rozdělení dvou miliard dolarů mezi 343 organizací, většinou podporujících dětské a mládežnické aktivity. Takže na 85 milionů se mohl těšit americký dívčí Skaut, ještě o téměř o čtyřicet milionů dolarů víc dostal mentorský Big Brother Big Sister of America a tak dále.

Štědrost Scottové se v USA dlouhodobě dávala do kontrastu s byznysovou dravostí jejího exmanžela Jeffa Bezose, u kterého – v porovnání s ostatními jedinci z čela žebříčku nejbohatších lidí světa – donátorská aktivita zatím spíše chyběla. V listopadovém rozhovoru pro CNN však Bezos taktéž přislíbil, že během svého života rozdá většinu ze svého majetku, který se aktuálně odhaduje na 122 miliard dolarů. Bezos zároveň před kamerami připustil, že proces budoucí dobročinné alokace jeho jmění jej v poslední době zaměstnává stále více, a v rozhovoru nabídl zajímavé přirovnání, když toto rozhodování náročností srovnal s proměnou Amazonu z garážového startupu v bilionovou firmu.

„Nejkomplikovanější na tom všem je přijít na to, jak celý proces udělat co nej­efektivnější, aby ty peníze pákovým způsobem co nejvíc prospěly,“ popsal Bezos. A ač se to běžným smrtelníkům zdá jako nevýznamný problém, horní desetina procenta nejbohatších dárců tuto efektivitu při objemu svých darů opravdu řeší. „Při těch částkách je maximalizování dosažitelného užitku opravdu problém,“ potvrdil pro CNBC Benjamin Soskis, který zkoumá dobročinnost v americkém Centru pro neziskové organizace a filantropii Urban Institute.

Efektivní altruismus

Právě otázka, jak z darovaných prostředků vytěžit po všech stránkách co nejvíc, je v posledních letech zřejmě nej­ožehavějším tématem debat odborníků zabývajících se filantropií a charitou. Ani obří dary totiž v poslední době nevzbuzují pouze pozitivní reakce. Třeba výše zmíněný Bill Gates, který společně s dnes již bývalou ženou Melindou svými dary významně přispěl k naočkování 2,5 miliardy dětí vakcínou proti dětské obrně a pomohl globálně snížit její výskyt o 99,9 procenta, je občas kritizován za své „mesiášské myšlení“. Upíná se prý na řešení problému, který místní lidé nepovažují za prioritní. V řadě destinací, kde „očkovací komanda Gatesů“ působila, by podle reportáží novinářů více uvítali třeba zjednodušený přístup k čisté vodě, investice do školství nebo impulzy pro místní ekonomiku.

Řešení maximalizace dopadu dobročinnosti se věnuje velmi trendy filozofický směr označovaný jako efektivní altrui­smus. Jeho protagonisté se svůj dopad snaží maximalizovat skrze cílenou volbu kariéry tak, aby vykonali co nejvíc dobra. Ať už samotnou činností, nebo generováním prostředků přesměrovaných následně na charitativní účely. Toto se snaží ohodnotit, respektive volit na základě dat o maximalizaci dopadu. Mezi oblíbené cíle příspěvků efektivních altruistů se řadí globální zdraví, sociální nerovnost (hnutí zároveň klade důraz na nestrannost a maximálně rovné zohlednění zájmů příjemců) nebo fungování lidstva v dlouhodobém horizontu.

K propagátorům tohoto hnutí patří hvězdy Silicon Valley jako Elon Musk, Mark Zuckerberg nebo herec a andělský investor Ashton Kutcher. Tím nejhlasitějším ještě donedávna byl kryptoguru Sam Bankman-Fried, který plánoval na poli dobročinnosti velké věci a právě filantropii označoval jako hlavní motivaci pro shromažďování majetku. „Možnost těmi penězi přispět je nakonec ta věc, na které záleží nejvíce,“ řekl v dubnu v podcastu 80 000 Hours (číslovka odkazuje k mantře efektivních altruistů vyčíslující délku pracovní kariéry jedince). Od říjnového kolapsu Bankman-Friedovy kryptoburzy FTX se nicméně byznys­men ohledně propagace efektivního altruismu odmlčel a momentálně se připravuje na soud v USA kvůli podvodu na investorech.

I přes tento skandál a občasnou kritiku, podle níž by efektivní altruismus směrující většinu přebytků do charitativních aktivit mohl ve svém důsledku znamenat „konec kapitalismu“, hnutí stále roste. Stejně jako – přes aktuální zakolísání ekonomického cyklu – v dlouhodobém horizontu roste ochota Západu i lidí v Česku přispívat. Dobročinně. Na charitu.