Dětské vakcíny na obzoru

A je to tady. Koncem máje, přesně v pátek 28. května oznámila Evropská komise pro léčivé přípravky (EMA), že doporučuje podávat vakcínu Comirnaty od konsorcia Pfizer/BioNTech i dětem ve věku dvanácti až patnácti let. Už dříve evropský regulátor – plus americké úřady FDA a CDC – povolil tuto vakcinaci osobám starším šestnácti let. Jednotlivé státy EU mohou této možnosti využívat dle svého uvážení a podle zásob těchto vakcín, pochopitelně. Země jako Itálie nebo Německo (v zámoří též USA i Kanada) už daly najevo, že očkovat chtějí.

Na takový průlom se dlouho čekalo; jde o první anticovidovou vakcínu, která získala oficiální „glejt“ pro užívání u dětí školou povinných. Společnosti Pfizer/BioNTech totiž již v březnu doložily, že u testovacího vzorku 2260 mladistvých ve věku 12 až 15 let byla účinnost proti covidu vlastně stoprocentní a beze stop pozdějších nežádoucích vedlejších účinků.

„Na vakcinaci měly dvanáctileté až patnáctileté děti přímou reakci podobnou té, jaká se běžně týká i osob starších šestnácti let. To zahrnuje bolest po vpichu, únavu, bolest hlavy, svalů či kloubů nebo horečku. Obvykle byly tyto projevy slabší až střední a odezněly do pár dnů po samotném očkování. Benefity převažují nad riziky i v této věkové skupině,“ uvedla EMA.

Bez dětí už to nepůjde

Epidemiologové tento posun vesměs vítají. Právě mládež, která mívá s covidem menší zdravotní potíže (a může jej v kolektivech i bezpříznakově šířit), je důležitou společenskou skupinou a nezbytným krokem k proočkování populace. Tedy k zásadní podmínce pro návrat k normálnímu „předpandemickému“ životu, po němž lidé už tak neskonale touží…

„Už od konce loňského roku je zřejmé, že s novými variantami koronavirového původce onemocnění covid-19, které jsou virulentnější než původní čínský koronavirus a vyznačují se větším reprodukčním číslem a tudíž i nakažlivostí, bude třeba pro dosažení kýžené kolektivní imunity očkovat nikoli 60 až 70 procent populace lidí všech zemí na naší planetě, ale spíše 80 až 85 procent. A toho už nelze dosáhnout, aniž bychom neočkovali také děti,“ řekl magazínu Euro profesor Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra Akademie věd.

U všech dosud schválených a užívaných protikoronavirových vakcín již producenti pokračují v klinických testech ve snaze je dostat k mladším uživatelům, typicky pod šestnáct let. Proč to nejde ještě rychleji? Nic nelze podcenit; medicína staví na důkazech, studiích a přesně daných fázích testování. Samozřejmě i u dětí a mládeže. „Celý proces náhodného výběru do dvojitě slepého schématu očkování probíhá podobně jako s dospělými ,očkovanci‘ s tím rozdílem, že se zařazením dítěte do testování musejí souhlasit rodiče,“ vysvětluje biochemik Grubhoffer.

Prozatímní globální vítěz vakcinačního „závodu“, tedy gigant s visačkou Pfizer/BioNTech, zveřejnil 12. května na Twitteru video, v němž děkuje dětským hrdinům, kteří se do skupin zařadili. „Dobrovolničí, aby pomohli změnit svět. Díky skutečným hrdinům ve věku 12 až 15 let, kteří se účastní klinických zkoušek, aby se ostatní děti mohly vrátit k tomu, co milují,“ uvedla firma s hashtagem #ScienceWillWin neboli vírou, že věda zvítězí a pandemii zastaví. Testy v téže věkové skupině běží od jara i u dalšího velkého hráče mRNA vakcí­­ny − u firmy Moderna.

Kromě zvýšené proočkovanosti populace existují i další přímé důvody, proč vakcinovat i takto mladé jedince. „Jeden z důvodů je, že i mezi nimi se nacházejí rizikové skupiny, zejména chronicky nemocné děti. I u dětí můžeme najít chronická onemocnění plic nebo srdce, pro něž by covid mohl být nebezpečný. A zadruhé také proto, že čím více bude ve skupinách, kde se vyskytují imunitně oslabení lidé či senioři, očkováno osob, tím je lepší bariéra a zabraňuje se přenosu viru v rodině a okolí,“ řekl serveru iRozhlas.cz profesor Roman Chlíbek, předseda České vakcinologické společnosti a člen expertní ministerské skupiny.

Nature: Máme tu pět otázek

Byť bývají vědci poslední dobou pod intenzivnější palbou „antivaxerů“ a dezinformátorů, nijak je to neodrazuje od přísných nároků na prověření možných neblahých účinků látek vpravených do těla – zvláště toho dětského. Uznávaný vědecký časopis Nature proto koncem dubna sestavil patero otázek, na které je ohledně dětské vakcinace zapotřebí velmi zodpovědně odpovědět. „Pozor, děti nejsou malí dospělí,“ upozorňuje lékařka a vakcinoložka Kawsar Talaatová z Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health v Marylandu, podle níž jejím kolegům rodiče volali, volali… a volali, aby děti zařadili do klinických studií vakcín.

První otázka, vznesená magazínem Nature, je jasná: Opravdu potřebujeme očkovat takto mladé nezletilé? Ač nemají tolik komplikací či fatalit jako starší občané, rizika dopadají i na mladé ročníky a zřídka vedou dokonce k multiorgánovým selháním. „Pokud se chceme opravdu vrátit k normálu, musíme docílit stádní imunity, očkovat a zatarasit viru cesty,“ míní Talaatová.

Druhá otázka: Jak proběhnou klinické zkoušky u dětí mladších dvanácti let? To může být nejen odborný, ale i etický problém. Souhlas u nezletilých musejí vyslovit rodiče, ovšem počítá se i s tím, že by měly projevit názor i děti, když už chápou, oč jde. A nebude lehké souhlasy získávat − nejen ke klinickým testům. Historicky je totiž očkování zatíženo mýty nebo kolektivně tradovanými bludy, jako je ten „nejslavnější“ z roku 1998, kdy Andrew Wakefield „zfixloval“ studii v časopise Lancet a přinesl náznaky, že trojkombinace vakcín proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím (MMR) mohla prý u tuctu dětí vyvolávat autismus. Práce byla stažena a vyvrácena, ale na internetu mate lidi dál… A s covidem studie opět ožívá.

Jak vybalancovat dávky

Třetí dotaz: Budou mít děti a dospělí na vakcíny odlišné reakce? Zkoušky Pfizeru ukázaly, že dvěma dávkami očkované děti ve věku 12 až 15 let měly poté výrazně vyšší počet protilátek nežli ti v kohortě 16 až 25 let. Je proto otázkou, zda ještě mladší ročníky nebudou mít rovněž silnější imunitní reakce a jak správně nastavit a „vybalancovat“ dávky a výsledný efekt.

Za čtvrté: Jak se dozvíme, že vakcinace u dětí dlouhodobě funguje? Původní klinické fáze testující vakcínu či placebo byly nastaveny na dospělé „vzorky“ a pro desítky tisíc osob; dětské skupiny jsou zatím daleko menší – jde o nižší tisícovky dobrovolníků. Ještě jasnější odpovědi o funkčnosti „dětských“ vakcín si tak nevyhnutelně vyžádají čas a další kontroly.

A konečně pátá, kruciální otázka: Jak se dozvíme, že je očkování pro děti bezpečné? To je pro všechny zásadní kritérium; bude mu věnována značná pozornost, a to i v hledání imunitních reakcí, specifických nemocí nebo vzniku trombóz, jež mediálně rezonovaly v případě jiných vakcín. Kupříkladu firmy AstraZeneca a Johnson & Johnson už letos v únoru na čas přerušily klinické zkoušky u dětí ve věku šesti až sedmnácti let, aby si byly jisté bezpečností vakcín.

Profesor Grubhoffer tomu říká: „Testování vakcín pro očkování dětí proti covidu-19 je nutné nepodcenit a neuspěchat proces za cenu nepřípustného rizika poškození zdraví dětí.“ Rychlost, s jakou účinné mRNA vakcíny proti koronaviru vznikly, je pro řadu lidí sice „až podezřelá“, ale je hlavně důkazem píle a síly moderní vědy.

Autor je vědecký novinář, působí na Univerzitě Karlově