Digitální Česko: Zebra s pruhy sprintera

V online bankovnictví a elektronickém nakupování patříme ke špičce v Evropě a nové technologie si osvojujeme rychleji než leckterá „vyspělejší“ země. Stačí si zjistit, kolik lidí u nás platí mobilem nebo jak rychle rostou tržby e-shopům. Jenže pak se podíváme na digitalizaci státní správy, na podporu inovací ve firmách, na investice do optických sítí nebo třeba rozvoje umělé inteligence – a vidíme, že tu něco drhne. Jako by naše digitální zebra měla pruhy sprinterské, ale jen klusala. Proč tomu tak je?

Kde jsme doma

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) používá internetové bankovnictví téměř 80 procent Čechů ve věku 16–74 let. To je nejen nad průměrem Evropské unie, ale dokonce i nad úrovní severských zemí, které jsou v digitalizaci považovány za premianty. Češi si zvykli na pohodlí a rychlost online transakcí a banky se jim snaží vyjít vstříc – proto u nás vznikají tak inovativní bankovní aplikace. Rovněž senioři se učí platit přes internet, i když pomaleji.

A nejen platit. Češi rádi nakupují online. Podle posledních statistik ČSÚ to dělá 69 procent populace, což nás řadí na přední místa v Evropě. E-shopy rostou jako houby po dešti, je jich skoro 50 tisíc, byť jejich počet loni malinko poklesl. Oblíbili jsme si nákupy z pohodlí domova a e-commerce se stala důležitou součástí naší ekonomiky. I v malých městech vznikají lokální e-shopy, jež konkurují velkým hráčům – a daří se jim. Abychom mohli obsluhovat banku elektronicky i nakupovat, potřebujeme internet. Česko má jednu z nejvyšších penetrací mobilních telefonů na světě. Bohužel však tomu neodpovídá spotřeba mobilních dat. Češi jsou sice zvyklí být online neustále a mobilní internet je pro ně nepostradatelný, v objemu spotřebovaných dat v přepočtu na obyvatele však dosahujeme jedné z nejnižších hodnot ze zemí EU.

Nejvyšší byl tento ukazatel ve Finsku, kde měsíční objem přenesených dat v rámci mobilního internetu přepočtený na jednoho obyvatele dosáhl 59 GB v porovnání se 7 GB v případě Česka, uvádí ČSÚ. Proč Češi stahují méně dat než Finové? Je to kvůli ceně? Kvůli obsahu? Nebo kvůli infrastruktuře? Pravděpodobně od všeho trochu.

Ceny na za mobilní internet patří v Česku k nejvyšším v Evropě. Nepomáhají ani byrokratické překážky, které operátorům klade do cesty stát při výstavbě rychlejších sítí, což také prodražuje cenu internetové konektivity. A internetový obsah? Soukromá nabídka je stejná jako jinde, ale co veřejné služby?

Firmy a stát: tam to skřípe

V digitálním světě se tedy Čechům v privátním životě celkem daří. Jenže pak se podíváme na statistiky o digitalizaci firem a státní správy a vidíme, že tam už tak veselo není.

Podle dat ČSÚ používá umělou inteligenci jen asi šest procent českých firem. To je hluboko pod průměrem Evropské unie. Proč tomu tak je? Firmy se bojí nových technologií? Nemají dost peněz na investice? Nebo jim chybí odborníci? Podle České asociace umělé inteligence (ČAUI) je problém i v nízké „AI gramotnosti“: firmy prostě nevědí, jak AI funguje a jak ji využít. Stát jim v tom moc nepomáhá a nejrůznější šarlatáni, kteří se vyrojili s nabídkou zázračných AI kurzů, už vůbec ne.

Jak je na tom digitalizace státní správy? S úřady komunikuje online pouze něco málo přes polovinu Čechů. To je sice pokrok, ale pořád málo. Kdyby nebylo sdružení Bankovní identity, která skomírající eGovernment v Česku postrčila kupředu, byla by čísla ještě daleko horší. Digitalizace veřejné správy je pomalá a komplikovaná. Lidé se bojí složitých formulářů, nechtějí si zřizovat datové schránky a raději si zajdou na úřad osobně. Stát by měl eGovernment zjednodušit, zpřehlednit a více propagovat. Jenomže to státu moc nejde. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Víme, jak ministr Ivan Bartoš dopadl se snahou o digitalizaci stavebního řízení. Ale jsou tu i horší případy – kupříkladu elektronizace tuzemské justice se vleče roky. Co mělo být hotovo v září 2023, je odloženo na konec letošního roku. Nemluvě o tom, že některé digitalizační projekty ministerstva spravedlnosti měly být hotové už v roce 2008 a stále nejsou (Digitalizovaný soudní spis).

A aby toho nebylo málo, stát si na konci loňského roku odložil povinnost digitalizovat. Místo povinnosti mít elektronickou agendu v únoru 2025 úřady získaly další dva roky času. Můžeme jen doufat, že tentokrát tuto lhůtu využijí opravdu k práci, a nikoli k odpočinku.

Proč na tom záleží?

Digitální ekonomika je klíčová pro budoucí prosperitu Česka. Pokud se nám nepodaří ji rozvinout, budeme mít problémy s konkurenceschopností, s HDP, s exportem, s inovacemi. A také s kvalitou života. Digitalizace může zlepšit zdravotní péči, zjednodušit vzdělávání, usnadnit komunikaci s úřady, zpřístupnit nové služby. Pokud nebudeme digitalizovat, budeme ochuzeni o spoustu výhod. A co je horší – nebude-li se stát digitalizovat aktivně, hrozí, že soukromý sektor mu uteče. Že Češi budou sice rádi nakupovat v e-shopech a platit mobilem, ale veškerá přidaná hodnota z toho bude odtékat do zahraničí. Že tady sice budeme mít „digitální kolonii“, ale ne „digitální Česko“.

Pět kroků, které musí stát udělat:

1. Investice do infrastruktury

Stát by měl investovat do budování vysokorychlostního internetu v celém Česku. Zejména v odlehlých oblastech, kde je připojení stále nedostatečné. Měl by podporovat budování optických sítí a zajistit, aby všichni občané měli přístup ke kvalitnímu internetu.

2. Podpora firemních inovací

Stát by měl podpořit firmy v zavádění nových technologií a v rozvoji digitálních dovedností. Měl by zavést daňové úlevy, granty, programy mentoringu. Pomoct firmám s digitalizací jejich procesů. A měl by se zaměřit na ty firmy, jež mají potenciál vytvářet produkty a služby s vysokou přidanou hodnotou.

3. Zjednodušení eGovernmentu

Stát by měl zjednodušit komunikaci s úřady online. Zpřístupnit více služeb digitálně. Zavést jednotné přihlašovací údaje, vytvořit intuitivní webové stránky a spustit mobilní aplikace. Měl by se inspirovat v zemích, kde eGovernment funguje lépe – například v Estonsku nebo v Dánsku.

4. Vzdělávání

Stát by měl investovat do vzdělávání a rekvalifikace v oblasti IT. Měl by podporovat technické obory a motivovat studenty, aby si vybírali IT kariéru. Měl by také zlepšit digitální gramotnost u starší populace. Protože i senioři potřebují umět používat internet, aby nebyli vyloučeni ze společnosti. 5. Aktivní role státu

Stát by neměl být jen regulátor a administrátor. Měl by být aktivní hráč, který udává směr, podporuje inovace, motivuje firmy i občany. Měl by vytvořit „digitální vizi“ pro Česko a aktivně ji prosazovat.

Česko má obrovský potenciál stát se digitálním lídrem. Ale musíme překonat překážky a aktivně se zapojit do digitální transformace. Stát musí hrát klíčovou roli v podpoře firemních inovací, budování infrastruktury a vzdělávání občanů. Pokud to dokážeme, můžeme se těšit na prosperující digitální ekonomiku a lepší život pro všechny. Pokud ne, zůstaneme jen digitální zebrou, která sice nosí sprinterské pruhy, ale spíše si jen tak volně vyklusává.

Autor je šéfredaktorem magazínu Computertrends