Digitální euro prošlo Radou EU a vstupuje do fáze politického testu

Ministři financí Evropské unie se shodli na společné pozici k digitálnímu euru a posunuli projekt do další fáze legislativního vyjednávání. Jde o krok, který má posílit měnovou a platební suverenitu Unie, zároveň ale otevírá spor mezi veřejnými institucemi a bankovním sektorem o náklady, přínosy a smysl celé iniciativy.

Schválená pozice Rady EU uzavírá více než dvouletou fázi jednání mezi členskými státy a vytváří základ pro vyjednávání s Evropským parlamentem. Teprve po dokončení legislativního procesu získá Evropská centrální banka politický mandát rozhodnout, zda a kdy digitální euro skutečně spustí.

Signál jednoty před jednáním s parlamentem

Podle evropského komisaře pro hospodářství Valdise Dombrovskise vysílá dohoda ministrů jasný signál směrem k Evropskému parlamentu, který si má vlastní vyjednávací pozici schválit pravděpodobně v květnu 2026. Dánská ministryně financí Stephanie Lose označila uzavření procedury v Radě EU za důležitý milník, jenž potvrzuje politickou shodu mezi vládami členských států.

Z pohledu Německa jde podle ministra financí Larse Klingbeila o krok, který má přesah za samotnou technologii. Digitální euro vnímá jako nástroj evropské suverenity a symbol hlubší digitální integrace v době, kdy jsou klíčové platební infrastruktury z velké části mimo kontrolu Evropské unie.

Role ECB a časový horizont

Zásadní rozhodnutí však zůstává na Evropské centrální bance. Ta již na podzim podpořila pokračování příprav a naznačila, že pilotní provoz by mohl začít v roce 2027. Pokud by testování proběhlo bez zásadních problémů, centrální banky eurozóny by mohly být kolem roku 2029 připraveny digitální euro vydávat.

Digitální euro má fungovat jako elektronická forma hotovosti s nominální hodnotou shodnou s fyzickými bankovkami. Legislativní návrhy zároveň počítají s povinností přijímat jak hotovost, tak digitální euro, čímž se Evropská komise snaží předejít obavám z úplného vytlačení hotovosti z oběhu.

Platební suverenita jako strategický argument

Jedním z hlavních motivů projektu je snaha snížit závislost Evropy na amerických platebních systémech. Podle dat Evropské centrální banky dnes přibližně dvě třetiny karetních a online transakcí v eurozóně probíhají prostřednictvím globálních společností, jako jsou Visa, Mastercard nebo PayPal. V kontextu obchodních sporů a geopolitického napětí to banka považuje za strukturální riziko.

Soukromé evropské iniciativy zatím nedokázaly tuto závislost zásadně prolomit. Nová platební služba Wero se sice postupně rozšiřuje i do e commerce, ale zapojují se do ní banky pouze z omezeného počtu zemí a její tržní síla zůstává zatím omezená.

Bankovní sektor varuje před náklady

Zatímco Bundesbanka dohodu ministrů financí vítá a sází na rychlé dokončení politického procesu, část komerčního bankovního sektoru zůstává ostře kritická. Prezident německých spořitelen Ulrich Reuter označil digitální euro za administrativně přetížený projekt s nejasnou přidanou hodnotou a významnými nákladovými riziky.

Podobně Tanja Müller Ziegler z vedení svazu německých lidových a raiffeisenových bank upozorňuje, že vysoké náklady na zavedení digitálního eura by mohly nepřímo dopadnout i na veřejné rozpočty, například prostřednictvím nižších odvodů zisku centrální banky. Kritici tak zpochybňují, zda projekt skutečně posílí digitální suverenitu Evropy, nebo zda se nestane spíše politickým symbolem s problematickou ekonomikou.

Otevřená otázka politické shody

Následující rok ukáže, zda se podaří překlenout rozdíly mezi institucemi EU, členskými státy a finančním sektorem. Vyjednávání s Evropským parlamentem bude testem nejen technických parametrů digitálního eura, ale i ochoty členských států nést dlouhodobé náklady za strategickou kontrolu nad platební infrastrukturou. Právě zde se rozhodne, zda se digitální euro stane praktickým nástrojem, nebo zůstane ambiciózním, ale politicky křehkým projektem.