Do příštího blackoutu
Volání po revizi Green Dealu v uplynulých měsících neustále sílilo s tím, jak klesá konkurenceschopnost evropského průmyslu a zelené politiky polykají stále víc miliard eur z kapes spotřebitelů i daňových poplatníků.
Proto se obránci zběsilého tempa dekarbonizace čím dál víc odvolávají na energetickou bezpečnost a na potřebu nezávislosti na dovozech fosilních paliv z ne zrovna přátelských a bezpečných zemí, čímž je myšleno Rusko. Kritici této politiky jsou pak označováni za proruské živly. O bezpečnost evropských států bezpochyby jde, ale o závislost na Rusku už moc ne. Na rozdíl od doby, kdy se rodila zelená politika a z ní vyplývající averze k uhlí a jádru přivedla velkou část Evropy k masivní závislosti na ruském zemním plynu, ho už totiž umíme dovézt z USA i odjinud.
Horší energetická bezpečnost
Strach o bezpečnost dodávek energie nicméně v poslední době roste. Z pohledu laické veřejnosti byl donedávna důvodem možný nedostatek elektrické energie. Nebyly to až natolik laické obavy, ale realita. Nedávno Evropské sdružení provozovatelů přenosových soustav zveřejnilo prognózu schopnosti evropských zemí v následujících letech uspokojit rostoucí poptávku po elektřině. Z ní kromě jiného vyplývá, že v Česku bude už v roce 2028 minimálně 20 hodin, kdy standardní spotřebu nebude možné pokrýt výrobou ani dovozem ze zahraničí. Přitom ještě loni na podzim prognózoval ČEPS, že to budou pouhé dvě hodiny. Příčinou je překotné odstavování elektráren spalujících tuzemské, odnikud nedovážené uhlí. Kvůli drahým emisním povolenkám padají do hlubokých ztrát a jsou ekonomicky neprovozovatelné. Bez nich ale hrozí omezování dodávek elektřiny v určitých časech, což my starší známe v podobě regulačních stupňů z doby vrcholného reálného socialismu. Od posledního dubnového pondělka však díky Španělům a Portugalcům víme, že situace s energetickou bezpečností je ještě horší. Tamní blackout nemá dosud žádné věrohodné oficiální vysvětlení a španělský provozovatel přenosové soustavy Red Eléctrica stále odmítá ukázat prstem na extrémně vysoký podíl nestabilní solární energie v síti. Fotovoltaické elektrárny dodávaly před blackoutem do sítě výkon 19 gigawattů, což odpovídalo 77 procentům zatížení, zatímco tradiční řiditelné jaderné a plynové elektrárny jen 20 procent.
Problém byl podle většiny expertů v tom, že při takovém mixu je síť nestabilní a při náhlém vypadnutí některých velikých zdrojů dochází k odchylkám od stabilní frekvence 50 hertzů (Hz). Tento proces brzdí obvykle setrvačnost tradičních elektráren s turbínami. Ty jsou elektricky propojené a fungují jako stroje s pevně svázaným rytmem. Když se kdekoliv změní zatížení sítě, byť jen o zlomek procenta, tyto stroje to ucítí jako změnu mechanického odporu. Začnou nepatrně zpomalovat, nebo zrychlovat. Vestavěné regulátory v elektrárnách pak automaticky přidají plyn (palivo, páru), nebo ubrzdí turbínu, aby otáčky, a tím i frekvence zůstaly co nejblíže 50 Hz. Tato základní regulace frekvence probíhá automaticky během zlomků sekundy. Dává tak čas správci sítě zapnout dodatečné zdroje, nebo je odpojit podle potřeby.
Bagatelizace výsledků vyšetřování
To fotovoltaické zdroje zatím neumějí, a proto jejich vysoký podíl v síti zkracuje dobu, kterou mají její správci na opětovnou stabilizaci. Když to nestihnou, zafungují bezpečnostní zařízení v dalších zdrojích a odstaví je od sítě, aby nedošlo k jejich poškození. A to způsobilo v tomto případě výpadek neboli blackout celé soustavy, který se šířil ze Španělska a Portugalska i do sousední Francie, kde síťová ochrana bleskově odpojila propojení obou zemí přes Pyreneje. Navzdory popírání oficiálních španělských institucí spojitosti blackoutu s masivním podílem solárů na výrobě elektřiny v kritickém okamžiku je realita jednoduchá. Den po blackoutu snížil správce sítě podíl fotovoltaiky a zvýšil výkon plynových zdrojů. Jen tak pro jistotu.
Pozoruhodné je, že společnost Red Eléctrica už loni v květnu představila dokument, v němž navrhla aktualizovat bezpečnostní kritéria pro ochranu elektrické infrastruktury s ohledem na větší podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE). Varovala, že v oblastech s vysokou koncentrací výroby z OZE by mohlo docházet k anomálnímu chování, co se týče ochrany systémů. Energetici si byli a jsou rizik vědomi, politici ale zpochybňování OZE nepřipustí z ideologických důvodů. I po blackoutu jsme přesvědčováni, že pomohou velké baterie a modernizace evropské energetické sítě, která propojí národní energetické soustavy. A ty si pak budou vypomáhat se zmíněnou setrvačností. Podle agentury Reuters však činí odhad na náklady modernizace celé evropské sítě do roku 2050 více než dva biliony eur, které budou muset zaplatit spotřebitelé v ceně elektřiny nebo jako daňoví poplatníci přes rozpočtové dotace.
O tom, že masivně propojené sítě usnadní šíření poruch a případných blackoutů po celé Evropě, se příliš nemluví. Zkušenost ze Španělska ukazuje na větší rizika pro národní bezpečnost mnoha zemí, jež vyplývají ze závratného růstu budování obnovitelných nesynchronních zdrojů než z dovozu fosilních paliv, který je už v současnosti možný prakticky odkudkoli. Proto se bude vyšetřování výpadku elektrické energie na Pyrenejském poloostrově táhnout dlouhé měsíce a jeho výsledky bagatelizovat s vírou, že veřejnost zapomene. Nejmíň do dalšího blackoutu.
