Dochází jihokorejskému zázraku dech?

U města Jongin, ležícího 40 kilometrů jižně od Soulu, připravuje armáda kopáčů půdu pro globální „polo­vodičovou válku“, jak o ní mluví jihokorejský prezident. Denně tam odstraní 40 tisíc metrů krychlových zeminy, uříznou tak polovinu kopce a položí základy nových fabrik na výrobu čipů, mezi nimiž bude i největší třípodlažní výrobní závod na světě.

Areál o rozloze více než 400 hektarů, do něhož výrobce čipů SK Hynix investoval 91 miliard dolarů (2,1 bilionu korun), však bude pouze částí jonginského „mega­klastru“ v hodnotě 471 miliard dolarů neboli 11 bilionů korun! Do svého nového provozu tam 300 bilionů wonů (zhruba pět miliard korun) investovala i společnost Samsung Electronics. Na celý projekt navíc dohlíží vláda, která se obává, že přední jihokorejské exportní odvětví uzurpují asijští i západní konkurenti.

„Ve spolupráci se společností SK Hynix vyvineme veškeré úsilí pro zajištění toho, aby v celosvětovém klání o výstavbu čipových klastrů nezůstaly naše firmy pozadu,“ ujistil minulý měsíc jihokorejský ministr průmyslu Ahn Dukgun šéfy společnosti SK Hynix na jejich setkání v závodě v Jonginu.

Většina odborníků z oboru se shoduje, že bez těchto nových investic si jihokorejští výrobci neudrží svůj technologický náskok v oblasti nejmodernějších paměťových čipů a nebudou moci uspokojit prudce rostoucí poptávku po hardwaru v souvislosti s nástupem umělé inteligence.

Expres, který se vyčerpal

Ekonomové se však obávají, že odhodlání vlády rozhýbat tradiční hnací síly jihokorejského růstu – tedy průmysl a velké průmyslové konglomeráty – naopak odhaluje její neochotu anebo neschopnost reformovat ekonomický model, který vykazuje známky vyčerpání.

Zatímco v letech 1970 až 2022 činil průměrný roční růst 6,4 procenta, loni korejská centrální banka varovala, že se v roce 2020 zpomalí v průměru na 2,1 procenta, v roce 2030 na 0,6 a do roku 2040 začne klesat o promile ročně.

Pilíře starého modelu v podobě levné energie a výkonné pracovní síly se drolí. Státní energetický monopol Kepco, který poskytuje korejským výrobcům silně dotované průmyslové tarify, nakupil závazky ve výši 150 miliard dolarů (3,5 bilionu korun). A nižší produktivitu práce mají mezi ostatními 37 členskými zeměmi OECD už jen Řecko, Chile, Mexiko a Kolumbie.

Sang-in Park, profesor ekonomie na postgraduální škole veřejné správy při Soulské národní univerzitě poznamenává, že s tím, jak čínští rivalové dohánějí rozdíl v inovacích, se plně vyjevuje chabý výkon Jižní Koreji ve vývoji nových „základních technologií“ – a kontrastuje s její silou v komercializaci technologií, jako jsou čipy a lithium-iontové baterie vynalezené v USA a v Japonsku.

„Při pohledu zvenčí se zdá, že je Jižní Korea nesmírně dynamická,“ vypráví Park, „ale naše ekonomická struktura je založena na dohánění vyspělého světa prostřednictvím napodobování a od sedm­desátých let minulého století se nijak zásadně nezměnila.“

Stárnutí populace jako strašák

Obavy o budoucí růst země dále prohlubuje hrozící demografická krize. Podle Korejského institutu zdravotnictví a sociálních věcí bude hrubý domácí produkt země v roce 2050 o 28 procent nižší než roku 2022, protože počet obyvatel v produktivním věku se sníží téměř o 35 procent. „Pokud se budeme stále držet někdejšího modelu růstu, bude korejská ekonomika čelit velkým výzvám,“ řekl začátkem tohoto měsíce listu Financial Times ministr financí Čchoi Sang-mok.

Někteří lidé doufají, že korejský polovodičový průmysl a možná i ekonomiku jako celek zachrání očekávaný globální boom umělé inteligence, neboť nabídne řešení produktivity a demografických problémů země. Skeptici však poukazují, že při řešení potíží, jako jsou klesající porodnost, zastaralý energetický sektor či nevýkonné kapitálové trhy, nevykazuje Jižní Korea dobré výsledky.

A v blízké budoucnosti se to pravděpodobně nezlepší. Politické vedení je rozděleno mezi levicí ovládaný zákonodárný sbor a nepopulární konzervativní prezi­dentskou administrativu, přičemž vítězství levicových stran v parlamentních volbách na začátku minulého měsíce zvyšuje vyhlídky na patovou situaci trva­jící až do příštích prezidentských voleb v roce 2027. „Korejský průmysl se marně snaží odpoutat od starého modelu,“ líčí bývalý jihokorejský ministr obchodu Jo Han-ku, jenž nyní působí v Petersonově institutu pro mezinárodní ekonomiku. „A také zatím neví, jak dál,“ dodává.

Předhoněné Japonsko… a dál?

Jedním z důvodů obtíží při reformování „starého modelu“ je podle řady ekonomů fakt, že byl tak úspěšný. Jihokorejskému státem řízenému kapitalismu, který za necelé půlstoletí udělal z chudé agrární společnosti technologickou velmoc, se začalo říkat „zázrak na řece Han“. V roce 2018 překonal tamní HDP na obyvatele přepočtený podle parity kupní síly výkon bývalého koloniálního okupanta země, rivalského Japonska.

Vedoucí partner poradenské společnosti McKinsey v Soulu Sung-hon Song poznamenává, že Jižní Korea zaznamenala dva velké skoky – první mezi šedesátými a osmdesátými lety 20. století, kdy přešla od výroby základního zboží k petrochemii a těžkému průmyslu, a druhý pak mezi „osmdesátkami“ a začátkem nového tisíciletí, kdy se přesunula k hi-tech výrobě.

V letech 2005 až 2022 se však na seznam deseti nejvýznamnějších jiho­korejských vývozních artiklů dostalo pouze jedno nové odvětví – výroba displejů. V řadě kritických technologií se náskok země zmenšil. Zatímco v roce 2012 byla Jižní Korea světovým lídrem ve 36 ze 120 prioritních technologií, jež stanovila korejská vláda, do roku 2020 se jejich počet snížil na pouhé čtyři…

Podle Parka se přední konglomeráty (takzvané čeboly), z nichž na mnohé dohlíží již třetí generace rodin zakladatelů, odklonily od „růstového myšlení“ zrozeného z hladu a přešly k „etablovanému myšlení“ vyvěrajícímu ze sebe­uspokojení. Park tvrdí, že současný model dosáhl svého vrcholu někdy v roce 2011. Zakončil tak desetiletí, během něhož korejský technologický vývoz poháněly vzájemně provázané poptávkové šoky v podobě vzestupu Číny a globálního technologického boomu, ale také masivní investice korejských společností Samsung a LG, které se snažily převzít od japonských protějšků nadvládu nad globálním trhem displejů.

Mezitím však čínské technologické firmy dohnaly korejské soky, a to téměř ve všech oblastech s výjimkou nejvyspělejších polovodičů. Čínští zákazníci či dodavatelé se stali soupeři a společnosti Samsung a LG nyní na globálním trhu displejů bojují o přežití, přitom mu ještě před několika lety dominovaly. Park dodává, že mnohé z úspěchů předních konglomerátů šly na úkor domácích dodavatelů, kteří jsou vystaveni cenovému tlaku v rámci exkluzivních smluvních vztahů.

Méně produktivity a inovací

Výsledkem je, že malé a střední podniky zaměstnávající více než 80 procent jihokorejské pracovní síly mají méně peněz na investice do svých zaměstnanců nebo infrastruktury. To zhoršuje už tak nízkou produktivitu, zpomaluje inovace a brzdí růst v sektoru služeb. „Dříve se to zdůvodňovalo tím, že čeboly by měly být chráněny před otřesy na domácím trhu, aby se mohly soustředit na dohánění konkurentů v zahraničí,“ říká Park, „nyní jsou však zavedenými hráči a jednak dusí inovace doma, jednak jsou sami velmi zranitelní vůči otřesům na trhu.“

Dvoukolejná jihokorejská ekonomika, v níž podle Parka připadá téměř polovina HDP na konglomeráty zaměstnávající k roku 2021 jen šest procent obyvatel, navíc vytváří sociální a regionální nerovnosti. Ty pak pohánějí „bitvy“ mladých Jihokorejců o malý počet míst na elitních univerzitách a o dobře placená pracovní místa v Soulu i jeho okolí.

Tato konkurence přispívá k dalšímu snižování porodnosti, neboť mladí lidé čelí rostoucí studijní, finanční a sociální zátěži. V zemi navíc panují největší rozdíly v odměňování žen a mužů a statistiky zaznamenávají nejvyšší míru sebevražd v OECD.

Podle amerického Institutu mezinárodních financí (IIF) má Jižní Korea také jednu z nejvyšších úrovní zadlužení domácností v poměru k HDP. Průměrný novomanželský pár v Jižní Koreji má dluhy ve výši 124 tisíc dolarů (2,9 milio­nu korun). Ačkoli je jihokorejský státní dluh v poměru k HDP podle západních standardů relativně nízký (57,5 procenta), MMF předpovídá, že pokud nedojde k drastickým důchodovým reformám, v příštím půlstoletí se ztrojnásobí.

Předpokládá se, že v roce 2070 bude 46 procent Jihokorejců starších 65 let, země má přitom již nyní nejvyšší míru chudoby penzistů ve vyspělém světě. „Zpomalující se růst nahrává klesající porodnosti, což povede k ještě pomalejšímu růstu. Hrozí tak, že uvízneme v bludném kruhu,“ říká Song z McKinsey.

Víra v megainvestice

V úvodu popsaný megaklastr Jongin názorně ilustruje problémy s udržením ekonomického modelu pocházejícího z doby, kdy byla země mnohem chudší a méně demokratická. Projekt byl oznámen v roce 2019, ale kvůli potížím se stavebním povolením a zásobováním lokality vodou byl o několik let odložen. Po dokončení prvního klastru v roce 2027 – další jsou plánovány na později – se očekává nedostatek kvalifikované pracovní síly. A bez dodávek energie z obnovitelných zdrojů a bez oboustranné shody na výstavbě nových jaderných elektráren není jasné, čím bude napájen.

Navzdory nejistotám je tak odrazem přesvědčení, že se obrovské investice vrátí, jakmile přijde očekávaný boom poptávky po hardwaru související s umělou inteligencí, včetně paměťových čipů DRAM potřebných pro velké jazykové modely. Cena akcií společnosti SK Hynix se za poslední rok více než zdvojnásobila poté, co investory nadchly její „vysokovýkonnostní paměťové čipy“, které se používají v nejmodernějších procesorech Nvidia.

Ahn Ki-hjun, šéf Korejské asociace polo­vodičového průmyslu, říká, že země musí v projektu Jongin pokračovat, neboť se do velkých investic pouštějí i potenciál­ní konkurenti. Vyzdvihuje přitom snahu Spojených států amerických a Japonska oživit pomocí štědrých dotací vlastní kapacity na výrobu čipů. „Pokud budou naše společnosti pokračovat ve výstavbě závodů v zahraničí, mohli bychom ztratit status velmoci ve výrobě čipů, ale pokud se zařízení soustředí zde, naše konkurenceschopnost se zvýší,“ říká Ahn Ki-hjun.

Korejci staví v Americe

Nedávno Samsung oznámil investici ve výši 45 miliard dolarů (asi bilionu korun) v Texasu, aby uspokojil očekávanou poptávku po čipech souvisejících s umělou inteligencí, zatímco SK Hynix staví závod na výrobu vysokovýkonnostních pamětí v Indianě. V dlouhodobém horizontu se však vedoucí pracovníci obávají, že američtí konkurenti pohltí korejské know-how. Varují navíc před rizikem, že rozšiřování čipových klastrů po celém světě povede k chronickému převisu nabídky nad poptávkou a neefektivitě, což by mohlo dále podkopat ziskovost.

Investice společnosti Samsung v Te­xasu, na niž Washington poskytl federální dotace ve výši až 6,4 miliardy dolarů (150,5 miliardy korun), také poukazuje na skutečnost, že se jihokorejská vláda prostě snaží vyrovnat pobídkám nabízeným v jiných zemích. Někteří lidé vidí v nadcházející éře umělé inteligence příležitost pro Jižní Koreu odpoutat se od průmyslu a udržet své největší hráče.

Sunghjun Park, šéf firmy Rebellions navrhující čipy pro umělou inteligenci, poznamenává, že země již disponuje kapacitami ve třech ze čtyř pilířů potřebných pro AI – tedy v logice, pamětích a cloudových službách – a nyní má možnost zajistit si reciproční přístup k nej­sofistikovanějším algoritmům AI na světě, tedy ke čtvrtému pilíři.

„Naše síla v oblasti hardwaru je důležitá, ale pokud chceme pokročit dál, musíme se posunout v hodnotovém řetězci nahoru, do designu a softwaru. To znamená investovat peníze do strategických partnerství s tvůrci velkých jazykových modelů,“ líčí.

S touto Parkovou argumentací souzní lidé, kteří se obávají, že pokračující jihokorejský důraz na výrobu a hardware – jak v oblasti čipů, tak i mimo ni – se kvůli neustále rostoucím nákladům ukáže jako neudržitelný. Insong Čong, bývalý inženýr společnosti SK Hynix a autor knihy The Future of Semiconductor Empires (česky Budoucnost polovodičových říší) pojednávající o korejském čipovém průmyslu, však tvrdí, že by se země měla zaměřit na své silné stránky: „Svět bude vždy potřebovat hardware a už vždy bude potřebovat čipy.“ Dodává, že pokud Korejci zůstanou na špici ve výrobě čipů, budou mít větší šanci těžit z průlomových objevů v oblasti umělé inteligence.

„Příkop mezi hardwarem a softwarem je těžké překročit, ale funguje to oběma směry,“ tvrdí Insong Čong, přičemž doplňuje: „Například naše firmy vyrábějící paměťové čipy by byly hlavními příjemci průlomu, díky němuž by se čipy AI více podobaly fungování lidského mozku. Nemáme záruky, že umělá inteligence bude navždy fungovat na grafických procesorech Nvidia.“

Možná jen „přehnaná varování“

Někteří pozorovatelé považují varování ohledně ekonomické budoucnosti Jižní Koreje za přehnaná a upozorňují, že mnoho západních zemí hořce lituje opuštění vyspělé výrobní základny, kterou se Soulu podařilo zachovat. Tvrdí, že „technologická válka“ mezi USA a Čínou nahrává Koreji, protože čínští konkurenti v oblasti čipů, baterií a biotechnologií mají omezený nebo vůbec žádný přístup na rostoucí západní trhy. Poptávku po korejských alternativách podporují i obavy o bezpečnost Tchaj-wanu.

Jihokorejské společnosti působící v oblastech, jako jsou obrana, stavebnictví, farmaceutický průmysl, elektromobily či zábavní průmysl, mnohem obratněji než mnohé západní protějšky snížily svou expozici vůči čínskému trhu. Navíc hledaly příležitosti v jihovýchodní Asii, Indii, na Středním východě, v Africe a Latinské Americe.

Korejská centrální banka uvedla, že nejčernější scénáře demografické krize a růstu lze zmírnit tím, že se země přiblíží průměru OECD v koncentraci městského obyvatelstva, zaměstnanosti mladých lidí a dalších ukazatelích. Jiné instituce však tvrdí, že ačkoli by Jižní Korea mohla a měla udělat pro zmírnění svých problémů více, její výsledky v oblasti reforem nejsou valné.

Výdaje na školné dále rostou, a tak je boj o místa na univerzitách stále ostřejší a porodnost nadále klesá. Reformy důchodového systému, bydlení a zdravotnictví se zastavily a jen malý pokrok zaznamenávají dlouholeté kampaně na omezení závislosti země na konglomerátech, dále na podporu obnovitelných zdrojů energie, zvýšení ocenění podniků, odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů a snahy o to, aby se Soul stal vůdčím asijským finančním centrem.

Ministr financí Čchoi Sang-mok však stále věří, že jihokorejskou ekonomiku lze reformovat, a tvrdí, že dynamika je zakořeněna v korejské DNA: „Musíme přepracovat pravidla, abychom tuto ekonomickou dynamiku znovu uvolnili. Tenhle zázrak ještě nekončí.“

Christian Davies, Song Čung-a , FT