Dotace jako průmyslová zbraň. Těží z nich hlavně Čína
Státní podpora průmyslu znovu sílí. Nejvíce z ní podle OECD těží Čína, spor se týká konkurence i přebytků kapacit.
Státní subvence pro průmysl dosáhly podle OECD, organizace sdružující vyspělé ekonomiky a sledující hospodářskou politiku, nejvyšší úrovně od globální finanční krize. V patnácti klíčových odvětvích činila podpora v roce 2024 celkem 108 miliard dolarů, oznámila v pondělí v Paříži Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. To odpovídalo 1,3 procenta tržeb sledovaných podniků.
Výsledek je podle OECD druhou nejvyšší hodnotou v celé časové řadě po rekordu z roku 2009. Zpráva tak ukazuje, že průmyslová politika zůstávala výrazně expanzivní už před vypuknutím války s Íránem. Dotace přitom ovlivňují ceny, investice i konkurenční podmínky v řadě průmyslových odvětví.
Čínská výhoda v číslech
Nejvýrazněji z analýzy vystupuje Čína. Tamní firmy dostávaly mezi lety 2005 a 2024 v průměru třikrát až osmkrát vyšší státní podporu než jejich konkurenti v zemích OECD. Podle organizace se tato politika promítla do tržních pozic: zhruba 60 procent globálních zisků čínských firem na trhu za posledních dvacet let lze přičíst subvencím. Mezinárodní průměr činí 22 procent.
Podpora se však podle OECD neprojevila odpovídajícím růstem produktivity ani rentability. Právě zde leží jádro sporu. Subvence mohou firmám pomoci získat podíl na trhu, ale zároveň mohou zakrývat slabší výkonnost a udržovat výrobu, která by bez státních zásahů nebyla stejně konkurenceschopná.
Obava z přebytků a nerovné soutěže
Generální tajemník OECD Mathias Cormann varoval, že „rozsáhlé a trvalé průmyslové subvence mohou deformovat globální trhy, vytvářet nespravedlivé konkurenční výhody a na straně nabídky přispívat k nadměrným kapacitám“. Nejvíce podporovanými sektory byly podle zprávy fotovoltaika, polovodiče, výroba hliníku a oceli a také stavba lodí.
Databáze OECD zachycuje subvence, které mezi lety 2005 a 2024 získalo 525 největších průmyslových podniků světa. Patří mezi ně přímé státní granty, daňové úlevy i zvýhodněné úvěry. Další spor se proto nepovede jen o objem pomoci, ale i o její průhlednost a pravidla. Odpovědi budou hledat vlády, regulátoři i mezinárodní instituce, které mají dohlížet na férovost globálního obchodu.
